Vlčí tesák 10

24. května 2015 v 18:08 | IceSun685 |  Vlčí tesák
Když mě ráno Yasuo vzbudila a já se podívala do zrcadla, zjistila jsem, že okraje tetování, které zdobilo moje tváře, jsou ještě pořád zarudlé. I když mě to ale svědilo a pálilo, tak jsem se donutila nepodrbat se a raději jsem vyrazila přichystat snídani. Pořád jsem se ale chtěla podrbat, což bylo dost otravné. Doufala jsem jen, že to brzy přejde.
"Hezké tváře." ozval se za mnou hlas, který jsem si přiřadila jen stěží. Když jsem se pak otočila a pohlédla do tváře hnědovlasé dívce, která byla o dost mladší než já, vybavila jsem si její jméno.

"Díky, Midori-chan." Pozdravila jsem ji úsměvem a podala jí první krajíc chleba, který jsem připravila.
"Dík." houkla už s plnou pusou a posadila se ke stolu, zatímco jí do klína skočilo její štěně.
"Co že jsi vzhůru tak brzy?" zeptala jsem se, aby tu nebylo tak hloupé ticho. S Midori jsem se potkala jen tak pětkrát za celou dobu, co jsem tady. Mohlo jí být tak deset a pokud jsem věděla, tak ještě chodila na Akademii, takže nemusela vstávat takhle brzy. Já vlastně taky ne, kdybych nemusela chystat snídani. Jen jsem přemýšlela, jak brzy asi vstává Hokage.
"Táta mě bere do hor trénovat." řekla společně se zívnutím.
"A nemusíš na Akademii?" zeptala jsem se zvědavě a položila na stůl další talíř.
Midori si z něj vzala krajíc, čímž mi zkazila původní výpočet, a zahuhlala: "Prý mě omluví."
"Nemluv s plnou pusou." pokáral ji muž ve dveřích.
Vlastně jsem neznala ani jeho jméno, takže ze mě vypadlo jen: "Dobré ráno."
"Dobré." odpověděl muž, kterému byla Midori nápadně podobná, a prohlédl si mě. Nejspíš si mě prohlížel podobně jako já jeho, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem ho někdy viděla.
"Tak jdeme?" přerušila nás Midori a vyšla ze dveří.
"Jistě." prohlásil muž a i když si mě očividně nezařadil, kývl mi na rozloučenou, zatímco jeden z jeho dvou psích druhů si mě očichal.
Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak Tsume říkala, že někteří členové klanu jsou hodně na misích, tak jsem ho možná ještě skutečně nepotkala, otázkou pak bylo, kolik takových setkání mě ještě čeká.
Ze zamyšlení mě vytrhl hlas Hany: "Tak jak se cítíš?"
"Myslíš jako ninja, nebo člen klanu?" zeptala jsem se na oplátku a otočila se na ni.
"Nejspíš obojí." přiznala hnědovláska a posadila se ke stolu, kam jsem položila další plný talíř.
"Myslím, že dobře, ale jsem z toho ještě celá vedle." řekla jsem trochu neurčitě a opět potlačila poškrábání se.
Hana to na mně nejspíš poznala, protože konstatovala: "Neboj, do zítřka tě to přejde."
"To doufám, Tsume říkala to samé." odvětila jsem trochu otráveně a přisedla si k ní. "Nevíš náhodou, od kdy je v kanceláři Hokage?"
Hana se nad mojí otázkou zamyslela, než odpověděla: "Myslím, že od osmi už tam bude docela jistě."
Trochu jsem si povzdechla a taky si vzala krajíc. Ani jsem nevěděla, kolik toho mám mít připraveného, ale nikdo si do teď nestěžoval, ale to konec konců ani, když Hana tu snídani nestíhala chystat.
"Budeš dělat ty mise co?" zeptala se, ale bylo to docela jistě spíš konstatování.
"Mám si pro ně jít." odpověděla jsem a povzdychla si. Sice to měly být moje první mise, jakožto kunoichi, ale měla jsem takový pocit, že to nebude nic moc.
"Jde o D mise?" ujišťovala se Hana, a když jsem přikývla, dodala: "Budou vlastně celkem… no řekněme blbé a jsou to spíš takové výpomoci, než cokoliv jiného."
"Pořád je to ale moje první mise." namítla jsem se širokým úsměvem, který mě naučil Kiba a zvedla jsem se od stolu. "Chtěla bych si ještě trochu projít Konohu, než půjdu k Hokage a ty stejně asi jdeš do práce co?"
"Tak to máš pravdu." prohlásila Hana a nechala mě odejít. "Tak hodně štěstí." zavolala ještě a já se musela usmát. Snad ho nebudu potřebovat na zvládnutí mise typu D.

Konoha se nijak nelišila od mých prvních prohlídek, ale přesto jsem z ní měla naprosto jiný dojem. Nejspíš to bylo proto, že jsem teď ulicemi chodila jako její obyvatel, nebo proto že mě někteří civilisti zdravili kývnutím tak jako ostatní shinobi.
Stále jsem si na to ještě nezvykla, ale bylo to tak, takže bych si asi zvyknout měla, protože mi krk zdobila čelenka označující mě jako ninju Konohy. Původně jsem si ji sice chtěla dát na čelo, tak jako většina ninjů, ale nedokázala mi na něm nevadit. Možná bych si na to časem zvykla, ale teď už mě pálí tváře, další nepříjemný pocit nepotřebuju.
Dokonce i Yasuo šla jaksi jinak, snad byla pyšná, jak jsme to zvládly. Nikdy jsem o ní takhle vlastně nepřemýšlela. Brala jsem ji spíš jako svůj majetek, než parťáka, ale docela jistě byla tím druhým, protože teď už jsem dokonce rozuměla tomu, co mi říkala. Zrovna teď to sice nebylo nic moc důležitého, protože mě akorát upozorňovala na všechny zajímavé shinobi, co prošli kolem. Nejspíš je odlišovala podle toho, jak voněli, takže jsem se nedivila, že ji zvlášť zaujat chlapík nesoucí si misku se snídaní. Lehce jsem se ušklíbla a pokárala Yasuo pohledem, protože má vlčice byla názoru, že by měl zhubnout, takže by mu mohla pomoct od té snídaně.
"Tak co myslíš?" zeptala jsem se jí, abych odvedla její pozornost někam jinam. "Bude už tam Hokage?"
Yasuo hlasitě štěkla a já se musela usmát. Pokusem nakonec rozhodně nic neztratím, takže jsme společně vyrazily.

Yasuo měla skutečně dobrý odhad, protože hlas Tsunade-sama mě po zaklepání skutečně pozval dál.
"Tak jste tady." řekla žena potěšeně a postrčila na okraj stolu jakýsi papír.
"Ano, Tsunade-sama." odvětila jsem s možná až příliš nadšeným úsměvem, ale právě teď jsem si nemohla pomoct. Moje nálada se nejspíš měnila od nadšené k pesimistické až v příliš velkých extrémech, protože ráno, jsem se tak nadšeně necítila. Možná to ale bylo tím, že jsem zapomněla na svědění tváří… moment, tak vlastně nezapomněla.
Vzala jsem si ze stolu papír a zvědavě si přečetla, co mě dnes vlastně čeká. Měla jsem chytit kočku jménem Tora. Hokage si možná myslela, že Yasuo je pes a tak jí chytání koček půjde skvěle.
"No…" dostala jsem ze sebe se smíšenými pocity, ale Yasuo typ mise nejspíš nevadil, protože mi připomněla, že by to mohlo být jednodušší, kdybychom měly její pach.
"Máte něco od té kočky?" zeptala jsem se tedy s obnoveným nadšením a prohlédla si přiloženou fotku. Kočka na ní byla drcena v objetí tlusté ženy s šíleným baňatým účesem, takže jsme se jí ani moc nedivila.
"Tohle je adresa majitelky, jistě blízko domu najdeš potřebnou pachovou stopu." řekla Tsunade chápavě při pohledu na Yasuo a podala mi lístek, na který před chvílí napsala adresu. Sice jsem netušila, kde to je, ale brzy to asi zjistím.
"Až ji najdu, tak ji mám zanést na tu adresu?" zeptala jsem se ještě a pečlivě si schovala všechno, co mi Tsunade předala.
"Ne doneseš ji sem." opravila mě Hokage a nechala mě jít, já se ovšem ještě musela zeptat: "V Konoze se běžně fotí s domácími mazlíčky?"
"Ne, ale tahle kočka je náš stálý zákazník." vložila se do rozhovoru Shizune, která byla doteď jako myška. "Někdo se kdysi zmínil, že by ninjům, kteří ji mají hledat, pomohlo, kdyby měli fotku místo popisu."
"Ta kočka zdrhá asi často co?" zeptala jsem se s ušklíbnutím.
"To ano." zasmála se tomu Shizune a já už se od práce nezdržovala, nakonec tohle byla jen první z osmi misí.

Cestou k domu majitelky jsem pak přemýšlela, co se ta kočka za ty roky utíkání všechno mohla naučit. Pokud tady totiž umí psy mluvit, tak jsem otevřená snad i létající kočce.
Nakonec to ale byly docela zbytečné starosti, protože Yasuo brzy zachytila pach a já si na tu potvůrku mohla počíhat. Pokud totiž kočky utíkají před psy, tak jsem nepochybovala, že uteče i před vlkem a samozřejmě mně rovnou do náruče. Uznávám sice, že mi skoro vyklouzla, ale udržela jsem ji, takže jsem se mohla pochválit za první dokončenou misi. Vlastně jsem na sebe byla i docela hrdá, když jsem jí táhla zpátky do budovy Hokage za kůži za krkem. Od pořízení fotky už sice asi uběhl nějaký ten pátek, ale moje kořist se kromě několika šedivých chlupů vůbec nezměnila a dokonce i mašle za uchem byla stejná jako na obrázku, takže jsem si mohla být jistá, že je to skutečně Tora. Celkově to tak můžu ohodnotit, jako celkem zvládnuté ráno.



Asi byste řekli, že tohle byl docela zbytečný díl, ale já chtěla do příběhu zahrnout i další členy klanu Inuzuka a tu kočku jsem si prostě nemohla odpustit, když tu misi dělal jak Naruto tak Konohamaru. :D Navíc i tato povídka dostala další hlas, tak jsem to vzala jako svoji povinnost než odjedu. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama