Překvapení 22

8. června 2015 v 10:09 | IceSun685 |  Překvapení
Sasori vešel do obýváku a rozhlédl se. Vlastně neočekával, že by ji tu našel, ale alespoň tu byl Itachi. Ten jistě bude vědět, kde má jeho dcera pokoj.
"Kde ji najdu?" zeptal se mladého Uchihy bez obalu.
"Na tvém místě bych za ní teď nechodil, je dost naštvaná." podotkl tmavovlasý mladík místo odpovědi.
"Na názor jsem se tě neptal jen na její pokoj." odsekl Sasori popuzeně a přišel k němu blíž, jako by ho chtěl zastrašit.
Itachi si byl sice docela jistý, že by střed se Sasorim přežil, už jen proto, že jemu by od jedu téměř jistě Miroko pomohla, ale i tak rezignovaně ukázal do jedné z chodeb. "Druhý pokoj vpravo."
Sasori jen něco zabručel, podobalo se to ovšem spíš něčemu v duchu: "No sláva." než "Díky." a vyrazil do označené chodby.


Zaťukal, což bylo jen dobře, protože kdyby jí vtrhl do pokoje, asi by to situaci jen zhoršilo. Neměl teď sice trpělivost na ťukání, ale přemohl se.
"Kdo je to?" houkla Miroko a její hlas byl stále plný zlosti.
Sasoriho nejprve napadlo říct tvůj otec, ale potom si to rozmyslel a řekl: "Sasori."
"Tak vypadni." ozvalo se zpoza dveří, ale mistr loutkář ji nehodlal poslechnout.
"Chci s tebou mluvit." zahučel na pohled mladý muž. Na tohle sice neměl trpělivost, ale snažil se to překousnout a vydržet.
Dveře se náhle rozevřely tak prudce, že od nich musel rudovlasý muž doslova odskočit, aby ho nepraštily a žena stojící před ním, na něj zasyčela: "Řekla jsem, že máš vypadnout, tak to koukej udělat, jasné?"
"Jasné." odsekl Sasori a místo odchodu jí hodil medailonek, který doteď svíral v ruce.
Miroko ho chytila, ale neřekla vůbec nic, jen za sebou znovu zabouchla. Alespoň že dodržel slovo. Odpověděla na jeho otázky a tak jí ho vrátil.
Hnědovláska ho sevřela v rukou a zkroušeně se sesunula podél dveří na zem. Dnešek už nemohl být horší. Byla rozhodnutá, že z toho pokoje nejméně do zítřka nevyjde.

"Tak jak to dopadlo?" vytrhl Sasoriho z přemýšlení Kisameho pobavený hlas. Zjevně se to zdálo vtipné i někomu jinému, než je Deidara.
"Nechtěla se mnou mluvit." zabručel Sasori a spíš symbolicky se posadil do křesla. Jeho tělu bylo jedno, jestli leží nebo celý týden prostojí na tomtéž místě, mohl by celou tu dobu strávit stojem na hlavě a nebyl by v tom rozdíl. Sasori se ale pořád nedokázal zbavit některých lidských zvyků a teď, když se cítil tak zničený, se jednoduše rozhodl posadit.
"Sasori?" oslovil ho Itachi váhavě.
"Co je?" houkl na něj dotázaný a otočil k němu hlavu.
"Jen by mě zajímalo, co s tím chceš dělat." podotkl tmavovlasý muž a zkoumavě si ho prohlížel.
"To nemám tušení, Itachi, ale nejspíš se ji prostě pokusím udržet naživu." konstatoval loutkář ponuře a zase se zvednul. Potřeboval si teď promluvit s Deidarou.
"Ona s tím má snad problém?" podivil se Kisame tiše, ale Sasori ho už neposlouchal a Itachi jen pokrčil rameny.

"Deidaro!" zařval Sasori z plna hrdla a rozhlédl se po louce před sebou. Kromě místa, které Itachi s Kisamem posekali kvůli tréninku, tu rosta i víc jak metrová tráva. Ta také byla tím jediným, co se tu vlastně dalo najít. Bylo tu sice dost místa, aby se sem vešla klidně celá vesnice, ale i přes příznivé podmínky tu byla jen ta tráva a i u té Sasori dost dobře nechápal, jak se jí sem povedlo dostat. Plevel byl hold vynalézavý. Pokud se mu ale chtěl blonďatý ninja schovat tak v téhle trávě ho Sasori bude hledat jen těžko.
I proto raději znovu zařval: "Deidaro!"
"Ano?" ozvalo se ze shora a mistr loutkář se na něj podíval. Jeho neuvěřitelně otravný týmový partner se z nějakého důvodu rozhodl proletět na jednom ze svých výtvorů.
"Slez dolů." přikázal Sasori klidně a sám pro sebe se zamračil. Bylo vlastně trochu zvláštní, že se ještě nevrátil do své loutky, ale to vyřeší až později.
"Jak si přejete, senpaii."odpověděl ninja jednoduše a seskočil. Nebyl důvod v tomhle Sasorimu odporovat.
"Dobře poslouchej!" přikázal Sasori důrazně. "Peinovi ani nikomu jinému o tom zatím nebudeme říkat a pokud jde o ten test, tak prošla a zkoušel jsem ji já a nikdo další u toho nebyl, ano?"
"Proč jsem u toho nebyl?" zeptal se mladík zvědavě, aniž by protestoval.
"Protože kdyby se nás oba na to ptal, tak by se mohly naše odpovědi příliš lišit, i kdybychom se na tom dohodli, nebo naopak málo." odpověděl loutkář jednoduše a už byl na odchodu.
"A neměl bys s ní teda projít, jak to údajně bylo?" zastavil ho Deidara otázkou.
"Jí se na nic ptát nebude." ujistil ho Sasori, ale i tak na něj možná dá a aspoň trochu to s ní probere.
"Tak dobře." prohlásil Deidara a zase vyskočil na svůj věrný výtvor.
"Kam to vlastně letíš?" zeptal se Sasori. Tohle bylo trochu divné.
"Jen se chci na ten jícen podívat z vrchu, dala by se s tím udělat spousta věcí." odpověděl mladík jednoduše a znovu se vznesl.
Sasori by mu musel dát za pravdu, kdyby se nad tím obtěžoval přemýšlet. Tohle místo se dalo upravit mnoha způsoby. Nemusel to být jen dost velký plac na trénink. Mohli sem vysadit stromy, nebo pěstovat zeleninu. Z hory sem taky stékalo hodně vody, kdyby se vhodně upravil terén, tak by tu klidně mohlo vzniknout i jezero, a kde je voda a dost potravy, tam se daří i zvířatům. Možná, že by to nestálo až tolik práce a tohle místo by mohlo být pro šetrného obyvatele naprosto soběstačné. Nakonec les je pokladnicí potravy a tady by se mu jistě dařilo. K podobným účelům ho ovšem Akatsuki nepotřebovali, takže na tom nezáleželo.
Deidara navíc nebyl první, kdo si možností tohoto místa všimnul. Sasori o nich věděl už dávno, nijak ho to ovšem nezajímalo. I Kisame s Itachim se o tomhle nejednou bavili, ale stejně jako loutkář nebo samotný Pein, který tohle místo i z těchto důvodů označil jako možné sídlo pro Akatsuki, ani oni se do toho nikdy nepustili. Louka tak zůstávala neměnná od chvíle, kdy ji Deidara objevil ze zad ne příliš rozdílného ptáka, než byl ten, na kterém právě teď seděl.



Tak to bychom tu měli další díl, snad se vám líbil. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 8. června 2015 v 15:35 | Reagovat

No co k tomu říct... jupíííí i kdybych to četla po dvacáté příjde mi to jako boma (pro některé doslova) ;)
Tuhle část mám moc ráda... a to jeste nejsme u toho nejlepšího, ale tu to nemůžu prozrazovat takže se budu moc těšit na další dílek O:-)
PS: všechno co napíšeš je nejlepší, ale něco je uplně nejvíc nejlepší však asi víš, co myslím... :D

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 8. června 2015 v 21:49 | Reagovat

[1]: No, řekla bych, že tahle povídka je zvlášť vydařená, asi jako ta tvoje o Tobiramovi a to se ještě nerozjela. ;-) (Zase dvojsmysl, ale na druhou stranu to asi platí o obou :-D )

3 Pariah Pariah | Web | 8. června 2015 v 23:44 | Reagovat

[2]: nj dvojsmysly jsou uzitečná věc... :-) těším se na "rozjezd" obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama