Překvapení 23

17. června 2015 v 11:09 | IceSun685 |  Překvapení
Sasori vešel do pokoje, který ostatní považovali jednoduše za jeho. Mistr loutkář ho ovšem nikdy nepoužil ke stejným činnostem jako jeho kolegové. Přesto ho často používal víc než oni. Jeho pokoj byl totiž i dílnou pro loutky a stejně tak vhodným místem pro přípravu jedů. Dnes pro něj měl ale Sasori ještě další uplatnění. Bylo to dokonalé místo na spojení s Peinem. Stačilo složit pár pečetí a i pomocí mentální energie si vynutit jeho pozornost.
Vůdce Akatsuki přirozeně čekal, kdy se mu některý z nich ohlásí, proto nechal Sasoriho téměř okamžitě zhmotnit před sebou.

"Už to má za sebou?" zeptal se vůdce Akatsuki trochu dvojsmyslně.
Sasori si nebyl úplně jistý, jestli myslí život nebo zkoušku a tak jen prohlásil: "Prošla. Čeká ji sice ještě dlouhá cesta, ale prozatím si vede dobře."
Mistr loutkář si nebyl příliš jistý, jestli skutečně uviděl v Peinově tváři překvapení a šok, ale něco takového vlastně i celkem očekával. Sám by nečekal, že něco podobného přežije a bylo upřímně dost pravděpodobné, že by to nepřežila, když si Sasori vzpomněl, že na Deidarův útok nijak nezareagovala.
"Chci, aby se Itachi s Kisamem pohnuli z místa." podotkl Pein a stále z části vstřebával šok.
"Můžou se pohnout, já její výcvik převezmu a jsem si jistý, že se zvládne učit za pochodu." navrhl Sasori, protože ani trochu netoužil po dalším přezkoušení, které by nejspíš dostal na starost Kakuzu nebo Hidan, a stejně tak netoužil, aby ji Itachi s Kisamem nechali umřít v boji. On už se postará, aby se jí nic nestalo.
Pein mu na to ovšem nic neřekl, protože si ho trochu podezřívavě prohlížel. Tohle byla trochu moc velká změna. Nebylo to tak dávno, co by ji raději zabil a pohřbil v lese, než aby ji třebas jen den trénoval.
"Sasori, o co tu jde?" zeptal se Pein nakonec.
"Chci jí dát šanci." řekl ninja jednoduše. "Tak?"
"Pokud vás nebude zdržovat, tak jsem pro." odpověděl Pein jaksi rezignovaně. "Můžete tedy pokračovat v hledání těch ninjů, o kterých jsme mluvili a ať se do toho dají i Itachi s Kisamem. Seznam jmen jim ještě dodám, zatím se můžou přesunout k Zemi Rýže."
"Vyřídím." odvětil Sasori spokojeně a rozhodl se naznačit úklonu. Pein ho ovšem nechal zmizet ještě dřív, než Sasori začal.

"Jsi tady?" zeptal se Pein do větru a opřel se o zeď. Jeho společník, nebo možná spíš velitel byl většinou někde poblíž schovaný ve stínech a ani teď tomu nebylo jinak.
"Přirozeně." odvětil Tobi a vystoupil ze stínů.
"Mýlil ses." nadhodil Pein a v jeho hlase zazněl náznak spokojenosti. Nebylo to proto, že jeho společník byl vedle, ale spíš, že nemusel hledat nového lékařského ninju.
"Zjevně." souhlasil Tobi klidným hlasem a spíš pro sebe zašeptal: "Ale něco se mi na tom nezdá."
"Sasori nemá důvod tu holku krýt, to přece víš." podotkl Pein, ale musel uznat, na tom něco smrdělo. Byl ale rozhodnutý to nechat být. Měl tak míň práce, a jestli skutečně zklame, tak najde hold nějakou jinou.

Sasori se vrátil do obýváku a prohlásil: "Mám pro všechny zprávu od Peina, tak zkuste najít ostatní a po večeři se tady potkáme." s tím se zase otočil a odešel.
Kisame se krátce podíval na Itachiho a zeptal se: "Koho z nich chceš najít ty?"
"Mám Miroko." prohlásil Itachi, který se za ní i tak chtěl podívat.
"Dobře, tak já se půjdu ven podívat po Deidarovi." souhlasil Kisame a zvednul se z křesla.
Itachi ještě chvilku váhal. Řekl to sice velmi sebevědomě, ale nevěděl, co by jí měl vlastně říct, ani jestli mu vůbec otevře.

Itachi prošel chodbou a váhavě se zastavil u jejích dveří. Zaťukal, neměl v plánu jí vlézt do pokoje, ale pokud mu neodpoví, tak to možná bude muset udělat, i když byl spíš rozhodnutý to nechat případně na později.
"Kdo je to?" ozvalo se zpoza dveří napruženě.
"Itachi." odvětil mladík pokud možno mile.
"Co chceš?" houkla Miroko ne zrovna přívětivě, ale Itachimu stačilo, že je ochotná poslouchat. Dokonce mu ani nevadilo, že mluví přes dveře.
"Po večeři se máme všichni sejít v obýváku, jde o Peinovi rozkazy, takže tam musíš přijít a poslechnout si, co Pein sdělil Sasorimu." vysvětlil jí Itachi přívětivě.
"A nemůžeš mi to potom prostě přetlumočit?" zabručela dívka jaksi smutně.
"To nejspíš nepůjde. Víš, bude to v pohodě a jsem si jistý, že to nebude dlouho trvat." pokusil se ji Itachi uklidnit.
"Dobře, tak mi pak přijď říct, až to setkání začne." rezignovala Miroko a Itachi měl pocit, že zpoza dveří zaslechl, jak se dívka podél nich sesunula.
"Bude to hned po večeři." ujistil ji Itachi. "Až se všichni najíme, tak se prostě přesuneme do obýváku a…"
"Nemám v plánu jít na večeři." přerušila ho Miroko.
"Aha." špitnul Itachi trochu překvapeně a položil dlaň na dveře. Dělal si o ni starosti. Bylo to vlastně trochu zvláštní, do teď to byl pořád Kisame, kdo se o ni bál, ale čím si byli bližší, tím víc se Kisame stahoval. Bylo to trochu jako by všechno, co v něm oživovalo vzpomínky na mrtvou sestru, zase usínalo a propadalo se hluboko do jeho podvědomí. Itachi nad tím nikdy moc nepřemýšlel, ale dost možná to bylo jednoduše proto, že právě teď už měla Itachiho a Kisameho péči už nepotřebovala. Na jednu stranu byl Itachi rád, že se jeho kolega zase chová jako dřív, ale na tu druhou by teď jeho péči ocenil.
"Snad bych ti tu večeři mohl donést." navrhl mladík nejistě. Tohle bylo trochu zvláštní, jako by byla nemocná nebo tak něco.
"To by od tebe bylo hezké, děkuju." odpověděla Miroko a Itachi v jejím hlase zaslechl něco, co na jeho tváři vykouzlilo úsměv. Byl to klid a vděčnost, jako by se jí na malou chvilku udělalo líp. A s těmito myšlenkami Itachi odešel.



No jo zase docela krátký díl, ale hádám, že na to jste si u mě u zvykli.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 18. června 2015 v 8:40 | Reagovat

nj Itachi + tvé psaní + Tobi... <3 tleskám, co víc si v povídce přát

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 19. června 2015 v 8:57 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama