Překvapení 24

29. června 2015 v 9:30 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko v pokoji skutečně vydržela až do večeře, aniž by otevřela dveře nebo promluvila.
Když však Itachi zaklepal na dveře se slovy: "Přinesl jsem ti jídlo." otevřela je. Nedalo se říct, jestli to byl jeho přívětivý tón nebo kručící žaludek, ale když ho pouštěla dovnitř, na její tváři se mihl vděčný úsměv. Z nějakého důvodu to Itachiho potěšilo víc než cokoliv předtím, ale nakonec se udržel, aby nedal nic najevo.
"Díky, Itachi, jsi moc hodný." řekla dívka přívětivě a zavřela za ním dveře. Dala mu tím jasně najevo, že může zůstat a mladík neprotestoval, jen jí podal s úsměvem talíř.

Miroko si ho vzala a sedla si k psacímu stolu, zatímco Itachi se trochu váhavě posadil na její postel. Už sice byl v jejím pokoji, ale i tak mu to připadalo trochu zvláštní.
"Ty už jsi jedl?" zeptala se dívka snad, aby ji tak netížilo to ticho, které mezi nimi zavládlo.
"Vlastně ano, s Deidarou a Kisamem." odpověděl Itachi trochu rozpačitě a rozhlédl se po pokoji. Ten byl ale pořád stejný, nic se v něm od jeho poslední návštěvy nezměnilo. Itachi byl za to docela rád, protože to značilo, že neměla žádný záchvat vzteku. Jeho obavy o ni se tak trochu zmenšily. Zřejmě to nenesla tak špatně, jak se obával.
"Máš představu, co nám Sasori chce říct?" položila Miroko další otázku a otočila se na něj.
"Abych byl upřímný, tak nemám žádnou představu." přiznal Itachi. Sasori se totiž taky vůbec neukázal. Zřejmě ani on zrovna netoužil s kýmkoliv mluvit.
"Ostatní slíbili, že začneme hned, jak tam přijdeme." dodal Itachi a trochu nervózně se na její posteli zavrtěl.
"Potom si teda raději pospíším, ať to máme za sebou co nejdřív." zabručela Miroko a dala se do jídla.
"Nemusíš spěchat, oni počkají." ujistil ji Itachi a nakrčil obočí. Tahle situace se mu vůbec nelíbila, mělo by tu být víc klidu.
"Ne, Itachi, jsi moc hodný, ale já to chci mít za sebou co nejdřív. Doufám, že po tom Sasori odjede a už se nikdy neuvidíme." namítla dívka, ale i tak se na něj otočila, aby mu věnovala další vděčný úsměv.
"Moc rád bych ti slíbil, že se už neuvidíte, ale oba jste členy Akatsuki, takže je to dost nepravděpodobné.
"Já vím, ale to je jedno, prostě pojďme, ať to už mám za sebou." odvětila Miroko a zvedla se od téměř plného talíře.
"Pokud to tak chceš." zašeptal Itachi a podržel jí dveře.

"Mohl bys třeba přestat přecházet po místnosti?" zeptal se Kisame trochu nevzrušeně.
"Nech ho, jen ho deptá, že musíme čekat." podotkl Deidara.
"Ale mě zase deptá, že přechází, je to otravné." namítl Kisame a zamračil se.
"Pak je dobře, že jsme už tady." ozval se z chodby známý hlas a do světla vešel Itachi.
"Konečně." zabručel Sasori a zastavil se.
"Zkrať to." přikázala dívka napruženě a posadila se na gauč.
"Itachi s Kisamem se vydají k Zemi Rýže, Pein vám brzy dodá seznam cílů, a my tři budeme pokračovat s původními cíli." vyhověl jí Sasori a ani trochu si nevšímal jejího šokovaného výrazu.
"Já budu cestovat s vámi?!" vyhrkla dívka, když se vzpamatovala.
"Ano." odvětil Sasori jednoduše a sunul se do chodby vedoucí k jeho pokoji. "S východem slunce vyrážíme, tak si zabal."
"Určitě to nebude až tak zlé." pokusil se Deidara o přívětivý tón.
"Ale bude." odsekla Miroko a vyrazila zase zpátky do svého pokoje.
"Tohle není dobrý." zašeptal Itachi a zamračil se.
"Možná, ale je to jedno." podotkl Kisame a zvedl se z křesla. "Kdy chceš vyrazit?"
"Zítra po obědě, chci dát tohle sídlo ještě do pořádku, než odjedeme." odpověděl Itachi a starostlivě se za ní podíval.
"Sasori si přál, abychom nikomu neříkali o jejich vztahu." řekl ještě Kisame, než se vydal k vlastnímu pokoji. "Mám v plánu to respektovat."
Itachi se za ním otočil a spíš pro sebe zašeptal: "Tak já taky."
"Pokud se s ní půjdeš rozloučit, tak i za mě ano?" houkl ještě Kisame a definitivně zmizel ve tmě tunelu.
"Dobře." zavolal za ním Itachi a vydal se chodbou k jejímu pokoji.

Miroko sebou škubla, když uslyšela zaklepání. Původně nechtěla otevřít, ale přemohla se a podívala se, kdo stojí za dveřmi.
"Jen jsem se přišel rozloučit." řekl Itachi překvapivě tichým hlasem. "Slunce vychází ve čtyři ráno, takže se už zřejmě neuvidíme."
"Ano to nejspíš ne, ale ještě se někdy potkáme ne?" zeptala se hnědovláska se smutkem v hlase.
"Jsme Akatsuki, takže nejspíš ano." dal jí jakousi naději a usmál se na ni.
Objala ho. "Díky za všechno, Itachi." zašeptala mu do ucha.
Mladík ji lehce stiskl v náručí, než se vyprostil a než chodbou zase odešel, zašeptal: "Mám ti od Kisameho popřát štěstí."
"Poděkuj mu za mě, prosím." zavolala za ním Miroko s vědomím, že se dlouho neuvidí.
"Poděkuju." slíbil mladík a ztratil se jí v chodbě. Ještě chvilku se za ním dívala. Sice ho neviděla, ale jen vědomí, že tam někde její jediný opravdový přítel je, ji uklidňovalo. Věděla, že ho dlouho neuvidí a myslela si, že ani on neuvidí ji. V tomhle se ale zmýlila. Itachi si to ráno nemohl pomoct a tak tam před východem slunce byl, aniž by ji oslovil, nebo jen vyhledal její pohled. Jen se díval, jak mlčky odchází ve společnosti stejně zamlklého Sasoriho a podivně se usmívajícího Deidari. Až když se za nimi zavřel vchod, odvážil se Itachi pohnout. Byla pryč a on ji zřejmě dlouho neuvidí. Snad se s ní měl rozloučit ještě jednou, ale přišlo mu to hloupé. Vydal se chodbou k pokojím, ale místo, aby šel do svého, zamířil do toho, který do teď obývala, a posadil se na postel. Cítil se divně, jakoby si sebou vzala i něco, co bylo jeho.



Tak si na chvíli odpočineme od Itachiho s Kisamem, ale bez obav v povídce se s nimi samozřejmě ještě párkrát uvidíme. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 29. června 2015 v 20:03 | Reagovat

Tak tomu rikam úzasný konec,skvele napsané, až je mi Itachiho líto... nebo Miroko? ;)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 30. června 2015 v 18:13 | Reagovat

[1]: Myslím, že Itachiho :-D

3 Pariah Pariah | Web | 30. června 2015 v 18:20 | Reagovat

[2]: no.... zatím asi ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama