Závazek ke klanu 02

12. června 2015 v 11:13 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Tak aby to nebylo líto fandům Bleache, tak ještě jeden díl mimo Naruta. Cestu bez návratu bohužel napsanou nemám, ale možná si ještě vzpomenete, že tu kdysi vyšel i první díl tady tohoto. ;)




Byl zpátky doma dřív, než mnozí z nich vůbec opustili sál. Krok blesku byl jeho nejoblíbenější schopností a měl k tomu dobrý důvod.
Nestačil se ani vyzout ze sandálů, když se za ním ozval Rukiin trochu překvapený hlas: "Dobré dopoledne, Nii-sama, nevěděla jsem, že jsi ještě tady."
Rukia samozřejmě postřehla, co má její nevlastní bratr na sobě, ale moc dobře věděla, že by nebylo slušné se na to bratra ptát. Zvlášť, když jde o záležitosti rady šlechticů, protože nic jiného to být v tuto hodinu ani nemohlo. Šlo o přísně tajné záležitosti. Také to byl důvod, proč se Byakuya neobával, že by se to snad k Rukii doneslo, nebo že by se to doneslo k potenciálním kandidátkám na jeho nevěstu.
"Rada měla mimořádné zasedání." řekl, když jí pokynul na pozdrav. Samozřejmě jí ani nemusel potvrzovat předpoklad, ale cítil, že by měl říct alespoň tohle. Nikdy jí nesvěřoval, co se na radě dělo, ale taky nepovažoval za tajemství svou účast.
"Nešlo ale o nic příliš důležitého." ujistil ji v zápětí, aby alespoň trochu ukojil její zvědavost a vydal se dovnitř do domu. Věděl, že Rukia byla na odchodu, jinak by se s ní nesetkal u vchodu, takže za ním sestra nepůjde a důvody, proč se rada mimořádně setkala, nechá brzy být. Nikdy by se ho na to přímo nezeptala, protože věděla, že podobná otázka není vhodná a hlavně věděla, že by jí Byakuya stejně neodpověděl. Rukia půjde za svou jednotkou, jak měla pravděpodobně také původně v plánu a i on sám se převleče do shihakusho a půjde plnit své úkoly ve vlastní jednotce.
Renji věděl, že jeho kapitán přijde trochu později, i když se mu Byakuya neobtěžoval vysvětlit proč, takže vlastně nemusel příliš spěchat. Jeho pověst zodpovědného a dochvilného kapitána neutrpí, když jde kapitán pozdě omluvený.

Byakuya si k pasu uvázal Zanpakuto a krátce se podíval do zrcadla. Vždycky chodil perfektně upravený, i když ho to ani v nejmenším nebavilo a dnešek nebude v žádném případě výjimkou.
Krátce se ještě zastavil u Hisaniny fotky. Dnešek byl jeden ze tří dnů, kdy se u ní zastavoval a zapaloval vonnou tyčinku. Hisaniny narozeniny, výročí svatby a výročí smrti. Obvykle to byla jen chvilka a dnes to nemělo být jinak, ale tentokrát se Byakuya nebyl schopný přimět zapálit tyčinku a odejít. Zatímco čas neúprosně běžel, vůdce klanu Kuchiki nebyl schopný pohybu. Jen se díval na fotku mrtvé manželky a držel v ruce vonnou tyčinku. Stačilo ji jen zapálit a odejít, ale po rozhovoru s radou věděl, že by neměl. Na smutku po mrtvé lásce nebylo nic špatného, ale ne v době, kdy si za ni má hledat náhradu.
Byakuya tyčinku zase položil na své místo a Hisaninu fotku sklopil, aby se na něj její tvář nedívala. Nebylo to tak, že by se bál jejích výčitek nebo nenávisti. Věděl, že by to pochopila a nejspíš by mu i přála, aby nově vybraná manželka dostala stejně lásky jako ona. Hisana byla velmi hodná, takže to byla míň fráze, která ho má utěšit, a víc něco, co se dalo považovat za skutečnost. Kdysi dokonce váhala se svatbou ze strachu, že bude mít Byakuya potíže v klanu, což ho ale v té době ani trochu netrápilo.
Trochu ztrápeně se odvrátil od fotek mrtvých členů rodiny a zamířil pryč ze sídla. Pořád měl i práci v jednotce, které by se měl věnovat, než se začne trápit otázkou, jak vlastně najít manželku, aby toho rozhodnutí do konce života nelitoval.

"Taichou!" vykřikl Renji trochu moc horlivě, když ho uviděl přicházet, ale Byakuya se tím příliš netrápil. Renji už byl zkrátka takový. Příliš zapálený a to naprosto do všeho, nebo tak alespoň svému kapitánovi připadal. Kdysi si Byakuya vybral Renjiho z několika jednoduchých důvodů a jedním z nich byla nepochybně jeho horlivost. Obecně to znamenalo, že se bude jeho podkapitán velmi snažit dostát svým povinnostem a také vylepšit své schopnosti. Ctižádost byla dobrá věc a Renji k ní měl navíc potenciál. Dědeček mu kdysi řekl, že pokud ze svého podkapitána nevychováte příštího kapitána, bylo to mrhání času. Současný kapitán s tím v podstatě souhlasil, i když by k tomu rád dodal, že by nebylo špatné, kdyby s tím počkal, než on sám půjde do důchodu. Renji měl před sebou ještě dlouhou cestu, ale jednou zřejmě skutečně odejde jako kapitán nějaké jiné jednotky a on sám se pak bude muset zabývat jeho náhradou.
"Renji." pokynul mu kapitán na pozdrav a prohlížel si jeho napjatou tvář. Nedalo se přesně odhadnout, co si mladší shinigami myslí, ale docela jistě ho trápily důvody, proč se jeho kapitán zdržel. V jednotce byly zavedeny neměnící se standarty a mezi ně rozhodně nepatřilo kapitánovo chození později. Baykuya tu byl každé ráno přesně v osm, pokud se náhodou vypravil moc rychle, tak se ještě zdržel procházkou po zahradě, pokud se probudil o něco později, vynechal raději snídani, ale vždycky tu byl přesně v osm. Dnes ale ne, dnes přišel až o půl jedenácté a jeho podkapitána ta změna očividně znervóznila.
Možná mu měl kapitán alespoň nastínit, co ho to vlastně zdrží a Renji by si nemusel dělat starosti o Seireitei.
Byakuya se k tomuhle tématu ale nechtěl moc přiblížit a tak raději ignoroval jeho ne moc dobré pokusy ukrýt skutečné emoce a raději se zeptal: "Stalo se něco v jednotce, zatímco jsem řešil povinnosti v klanu?"
Jeho otázka Renjiho uklidnila, protože v ní nenápadně zahnal jeho nevyřčené obavy, a tak shinigami už o dost klidněji odpověděl: "Nic podstatného, taichou, převzal jsem nějaká hlášení, ale jinak nic významného."
Byakuya se na něj krátce podíval se svou dokonalou maskou nečitelnosti, a až když se zdálo, že tím Renjiho
znervózňuje, se zeptal: "Přišly už záznamy od senseiů?"
"Ne, taichou, žádné záznamy ze školy." odpověděl Renji už zase trochu uvolněněji, protože se zdálo, že skutečně neudělal žádnou chybu, které by si nebyl vědom, zatímco jeho kapitán ano.
"Jestli přijdou, tak mi dej vědět." prohlásil ještě Byakuya a zamířil do své pracovny. Nebylo to ničím překvapivé, protože on tam trávil většinu času, ale zatímco kapitán šesté jednotky zmizel v chodbě s nadějí, že bude moct mít chvíli klidu na přemýšlení, jeho podkapitán se v duchu divil, proč Kuchiki-taichou nechtěl vidět ta hlášení nebo se alespoň nezeptal, co v nich bylo, tak jak to dělával, když měl příliš další práce. Renji se bude muset zeptat Rukii, co se vlastně u nich doma děje, že se jeho kapitán chová jinak.
Nakonec to ale vyhnal z hlavy, protože Rukia mu nejspíš jen vynadá, že dělá z komára velblouda, byla to přece jen dost nepodstatná hlášení z docela obyčejných hlídek z Rukongaie, nic významného ani neobvyklého, ale i přesto se to vymykalo zaběhlé rutině šesté jednotky a nebylo možné si toho nevšimnout. Renji byl pod svým kapitánem už dost dlouho, aby si podobné věci všiml. Jeho tvář byla možná naprosto nečitelná, ale určité věci se i tak daly vypozorovat a Renji věděl, že odchylky v kapitánově jednání se daly najít jen, když se v Seireitei něco dělo. Právě teď ale možná šlo spíš o klan Kuchiki, jak mu kapitán nastínil, Renjiho to ale nijak zvlášť neutěšovalo. Byl rád, když měl v kapitánově počínání jasno a to šlo jen, když se držel zaběhlých zásad, protože jakýkoliv odhad, co si jeho kapitán myslí a chce, byl absolutně nemožný. Renji se jen mohl chovat podle předchozí situace. Pokud se ale změní kapitánovi reakce na tyto situace, bude pro jeho podkapitána nemožné se přizpůsobit a bude se muset ptát, a jestli jeho kapitán něco nesnášel, tak to byly zbytečné otázky podřízených.



Tak Renji si dělá starosti a podezřívá a to jsme teprve začali. Byakuya by si měl dávat větší pozor, ale nejspíš bohužel vůbec netuší, jak dobře ho jeho podřízený zná.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama