Nebylo nám přáno 26

22. července 2015 v 18:01 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Nějak nemám moc nápadu na psaní, ale něco by se tu asi objevit mělo, takže si užijte tenhle díl, který je vzhledem k tématice nevhodný pro slabší povahy, takže 15+



Kushina se ráno vzbudila se špatným pocitem, který se v průběhu cesty stále zvětšoval. Minato předstíral, že se nic nestalo a dívka se topila v protichůdných myšlenkách, které se stávaly s každým krokem více depresivní. A tak jejich cesta probíhala v naprosté tichosti, která postupně oba tížila.
Po nějaké době si Kushina uvědomila, že pomalu nevnímá cestu a tak se přinutila, pořádně si prohlédnout okolí a najít nějaký orientační bod, který by jí napověděl, kdy asi tam dorazí domů.
Kushina si po pravé straně všimla starého pařezu, který důvěrně znala a pousmála se, ještě pár metrů a uvidí vesnici.

Po chvíli se podívala dopředu na Minata, který už stál na místě, odkud se dalo dohlédnout na vesnici, aby se s ním rozloučila. Když k němu přišla trochu blíž, otevřela ústa, ale proud jejích slov zadrželo Minatovo tiché zaklení.
Kushinin špatný pocit, který do teď dávala za vinu blížícímu se rozloučení, se náhle rapidně zvětšil a dívka s husí kůží přistoupila k Minatovi a podívala se na vesnici.
Po tom, co překonala prvotní šok, ustoupila o krok dozadu a sklouzla na zem do sedu. Sklopila hlavu a tvář schovala do dlaní, ale i potom měla před očima výjev zničené vesnice. Z očí jí steklo několik slz, než zpozorovala něčí ruku na svém rameni.
"Kushino, měli bychom se jít podívat, jestli někdo nepřežil." navrhl Minato klidným a téměř vyrovnaným hlasem.
Dívka k němu zvedla oči, ale než stačila jakkoliv zareagovat, přerušil je jiný hlas: "To už jsem udělal."
Smutný a zkroušený tón s jakým to řekl, dával tušit, že nebyl úspěšný.
"Nikdo nepřežil?" zeptal se Minato ustaraně a jeho obvykle smějící se ústa se zkřivila v zamračení.
Mladík spíš zašeptal, než řekl: "Nezvládl jsem najít jediné tělo, který by zůstalo v celku."
Kushina k černovlasému mladíkovi zvedla oči a přes vzlyky se zeptala: "Kdo to udělal?"
"Mlžná." odpověděl jednoduše a přešel blíž k nim. On ani Minato si nebyl jistý, jak by se k dívce vlastně měl teď chovat. Byla ninja, ale tohle byl její domov, měli by se snažit být nezúčastnění, nebo naopak projevovat empatii?
"Hledal jsi důkladně?" zeptal se Minato spíš z principu, než že by otázku myslel vážně, už dávno věděl, že jeho podřízený hledal velmi důkladně.
"Je tam asi tak po kolena vody zbarvené do ruda, ten útok…ne byl to spíš masakr se odehrál včera v noci, začalo to ještě před setměním, řekl bych, že se jim už nechtělo déle čekat. Takže, jestli mi nevěříš, Minato, můžeš se klidně jít přesvědčit, ale mě tam už nedostaneš, od jejich odchodu jsem hledal přeživší až do teď." odpověděl trochu chraplavým hlasem Shikaku. Bylo na něm jasně poznat, jak ho to psychicky vyčerpalo.
"A v kolik to vlastně skončilo?" zeptala se trochu nepřítomně Kushina.
"Při rozbřesku už byli na cestě zpátky. Teď je poledne, tak asi chápeš, proč se mi tam moc nechce vracet. Bylo to až moc mrtvých těl." prohlásil Shikaku a zkroušeně se posadil. Zřejmě se mu o tomhle bude ještě nějakou dobu zdát.
"V pořádku, odvedl jsi dobrou práci." odpověděl Minato a zamyšleně se podíval na vesnici.
"Původně jsem tam hledal vás, jsem rád, že jste oba v pořádku." prohlásil Shikaku, když Minato zamířil k vesnici.
"Nás?" podivila se Kushina a z tváří si setřela slzy.
Shikaku přikývl. "Ano, co vás vlastně tak zdrželo?"
"Potom ti to řeknu." odbyl ho dočasně Minato a zmizel.

Minato doskočil do toho, co zbylo z domu Kushinina otce, kde si během předchozí návštěvy. Zřícená budova ovšem ani v nejmenším nepřipomínala elegantní dům, který předtím navštívil, když hledal Kushinina otce. Bylo jen dobře, že se sem nerozhodl Kushinu prostě přenést. Nejspíš by se objevili uprostřed bitvy a ani on, i když byl považován za jeden z největších postrachů války, by si nemohl dovolit boj proti takové přesile.
Z vody zvednul rámeček s roztopeným plátnem. Už dávno se nedalo rozpoznat, co na něm původně bylo namalováno, ale Minato si ten obrázek pamatoval ze své předchozí návštěvy. Byla na něm malá Kushina a Minato se nemohl zbavit dojmu, že kdyby ji na bojišti nepoznal, tak by vesničané stále žili.

Jakmile Minato odešel, pokusil se Shikaku přivést Kushinu na jiné myšlenky: "Změnila ses."
"Myslíš?" zeptala se a zvedla k němu hlavu.
"No možná, ani tak moc ne." prohlásil váhavě a dodal: "Chyběla jsi nám."
"Vy mně taky." odpověděla Kushina a pokusila se o úsměv. Možná to byl její domov, který byl zničený, ale Shikaku byl tomu svědkem, takže potřeboval povzbudit stejně jako ona.
"S Inoichim a Chouzou jsme se opravdu zlepšili, měla bys nás vidět." nadhodil s úsměvem a sedl si vedle ní.
"A pořád se hádáte o holky?" zeptala se s provokativním úšklebkem, který na jeho tváři vyloudil ruměnec. Moc dobře si vzpomínal, jak o ni s Inoichim bojovali.
"Nevím jak kluci, ale já rozhodně ne." odpověděl naonec trochu dotčeně.
Kushina se tomu ovšem jen pousmála a zeptala se: "Co ta změna?"
"Vzpomínáš na Yoshino?" vrátil jí otázku s širokým úsměvem.
"Chodíte spolu?" odpověděla mu stejnou mincí s mírnou radostí v hlase.
"Jo." přisvědčil Shikaku spokojeně a sledoval, jak se její tvář rozjasňuje. Už do ní sice nebyl zamilovaný, ale pořád ji považoval za dobrou kamarádku, proto ho její současná změna nálady velmi potěšila.
Potom se zadíval na vesnici a trochu ponuřeji zeptal se: "Je něco, co odtud chceš přinést?"
"Proč?" vyhrkla kunoichi trochu zmateně.
"Protože jestli je, tak by bylo lepší, kdybych ti pro to skočil já nebo Minato, nemyslím si, že je dobrý nápad, abys tam chodila." podotkl Shikaku opatrně. Nechtěl, aby se jí to dotklo.
"Myslíš si, že to nezvládnu?" prohlásila dívka trochu dotčeně.
"Jen si myslím, že je zbytečné, abys tam chodila, na zemi v krvavé vodě tam leží spousta částí těl lidí, které jsi měla ráda, to je něco jiného než bitva, nevypovídá to nic o tvé síle, jen jestli jsi člověk nebo ne." namítl a na chvíli se odmlčel. Doufal jen, že to neřekl moc hrubě. "Bylo mi příšerně, když jsem tam byl, a já ty lidi přitom ani neznal."
"Cením si tvé starosti vážně, ale měla bych tam jít." namítla a položila mu ruku na rameno.
Shikaku svraštil čelo, ale jinak neprotestoval, když se zvedla.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad." nesouhlasil Minato, který se před nimi zrovna objevil s ponurým výrazem na dříve veselé tváři. "Viděl jsem už hodně bitev a mrtvol, ale tohle je něco jiného, Kushino. Oni nezabíjeli jen shinobi, ale i obyčejné lidi, dokonce i malé děti." dodal, když i tak zamířila k vesnici.
Kushina se po těch slovech zastavila a se zlomeným hlasem ze sebe vysoukala: "Ale já tam musím jít, nemůžu je jen tak tam nechat ležet, byli to mí přátelé!"
Minato k ní přišel a chytil ji za ramena, potom ji k sobě otočil čelem a zvedl její uslzenou tvář ke své.
"Nezůstanou nepohřbení, to ti slibuju, ale teď musíme jít zpátky do vesnice a říct Hokagemu, co se stalo, a on zařídí, aby byli všichni řádně pohřbeni."
Kushina nebyla schopná nevěřit mu při pohledu do jeho nebesky modrých očí plných odhodlání a přesvědčení a tak musela přikývnout a nechat se oběma mladíky odvést do jejich rodné vesnice, což Minato naštěstí udělal během chvilky, snad aby se tam ještě nechtěla vrátit.



Doufám, že se vám díl líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama