Překvapení 26

7. července 2015 v 18:12 | IceSun685 |  Překvapení
"O co půjde?" zeptal se Deidara docela ochotně.
"Přesvědčíme mého otce, že spolu chodíme. Když uvážím, jak reagoval na tu dvojsmyslnou narážku, kterou jsem udělala dole v hostinci, tak z tohohle ho zaručeně trefí šlak." ušklíbla se Miroko.
Deidara se nad tím zamyslel a na chvíli se, stejně jako ona sama, v duchu vrátil o ani ne pět minut zpět. Jen on se vzpomínkou bavil, na rozdíl od hlavní aktérky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Miroko se rozhlédla po hostinci. Nebylo to to nejlepší místo na světě, ale jednu noc to jistě postačí.
"Vyberte nějaký stůl v ústraní, já zatím zařídím pokoje." vyzval je Sasori a zamířil za dívkou, která roznášela jídlo. Ta ho jistě navede k majiteli.
"Udělej to sama, já musím na záchod." zašeptal Deidara a i on ji nechal o samotě.
"Ale…" namítla hnědovláska chabě, ale oba její společníci už byli pryč.
Miroko znovu pohledem přejela hostinec, ale nic se nezměnilo. Všichni ti lidé vypadali jako cestovatelé a obchodníci. Miroko sice o čestnosti některých z nich pochybovala, ale všichni se chovali slušně a tiše. Snad na sebe nikdo nechtěl příliš upozornit.
Mladá žena chtěla vybrat stůl tak, aby je nikdo neposlouchal, ale většina ze zákazníků ostražitě zkoumala své okolí. Nedalo se ani určit, kdo je tady potencionální lupič, či špion a kdo se snaží tyto lidi najít.
"Můžu ti pomoct?" ozvalo se za Miroko, která málem vyjekla. Zřejmě byla příliš neopatrná, ale na druhou stranu, hlas za ní zněl spíš jako hlas mladého chlapce než zabijáka, co ji chce ošálit.
Dívka byla ale i tak rozhodnutá zůstat opatrná a tak se pomalu a s připraveným úsměvem i kunaiem otočila.
Pohledný mladík před ní se na ni mile usmál a řekl: "Mému otci to tu patří a já mu tu pomáhám s hosty a ty vypadáš jako trochu bezradný host."
Miroko mu úsměv spíš z naučené zdvořilosti oplatila a odpověděla: "Možná trochu, hledám nějaký stůl s trochou soukromí."
"Dobrá, tak jeden stůl pro krásnou dámu." řekl mladík trochu koketně a nabídl jí rámě. Miroko sice po takové pozornosti nijak neprahla, ale pokud s ní chce mladík flirtovat, tak proč ne.
Zatímco ji vedl ke stolu, celkem stranou od většiny z těch, které by považovala za špatnou společnost. 'I když, já jsem zřejmě v té nejhorší tady.' napadlo dívku, když si vzpomněla na své dva zmizelé společníky, a rozepnula si několik knoflíčků od košile.
Mladík jí podržel židli, a zatímco si Miroko sedala, rozepnula si další dva knoflíčky a ukázala tak mladíkovi, který měl z pozice nad ní docela dobrý výhled, své bujné vnady.
Miroko se sama pro sebe usmála a s vypnutou hrudí se opřela a zaklonila hlavu, aby tak chlapci poskytla ještě lepší výhled. Přirozeně, kdyby se pokusil o něco víc než o koukání, tak by pravděpodobně potřeboval pomoc lékaře, ale takhle jí dá možná i něco zadarmo.
"Bude si krásná slečna něco přát?" zeptal se mladík ještě mileji, ale Miroko věděla, kam upírá zrak.
"Určitě to maso, co tu voní, dostala jsem na něj chuť." odpověděla hnědovláska a ukázala mu svůj podmanivý úsměv. Už několikrát viděla, jak se podobně chovají jiné ženy, ale tohle bylo poprvé, co to zkusila sama. Ve své rodné vesnici si musela dávat pozor na to, co si o ní ostatní myslí, jinak by mohla dopadnout jako d*vk* a o samotě by si to nikdy nedovalila, čistě ze strachu o sebe sama. Tady ji ale nikdo neznal a ten chlapec byl sice starší než ona a rozhodně to nebylo žádné vyžle, ale ona prošla tréninkem od Itachiho, takže si byla jistá, že by ho dokázala zastavit, než by se příliš rozjel. Navíc tu pořád někde strašili její dva kolegové.
"A máš chuť i na něco k pití?" zeptal se mladík a stoupnul si vedle její židle.
Miroko na malou chvíli sklouzla pohledem dolů, aby se přesvědčila, jaký má na něj vliv, a se spokojeným úsměvem odpověděla: "Nejspíš mít budu a možná i na něco jiného."
Její provokativní olíznutí rtů bylo zřejmě na mladíka už trochu příliš, protože dívka postřehla jeho vzrušený pohled. Nejraději by ji měl hned.
Bohužel on nebyl jediný, pro koho to byla poslední kapka. Světlovlasého muže od ní někdo odstrčil a ji samotnou hrubě vytáhl na nohy.
"Co si myslíš, že děláš?!" zavrčel na ni Sasori, který výjimečně nebyl ve své loutce, aby vzbuzoval míň pozornosti.
"Takhle se v žádném případě chovat nebudeš, navíc jsi ještě dítě!" zakřičel na ni nenáviděný otec a zatřásl s ní. Bylo s podivem, že ji nepraštit, tak moc s ním kmásal vztek.
Miroko jen krátce zahlédla pobavené obličeje přítomných, než se mu vyškubla a z druhé ruky mu vytrhla klíč od pokoje.
Útěk, to jistě bylo to nejlepší, co teď mohla udělat. Proběhla kolem Deidary, který ji zřejmě už nějakou dobu pozoroval. I tak byl pro ni ale nejpřijatelnějším z návštěvníků. Na jeho tváři totiž výjimečně nebyl žádný úsměv. Zřejmě se tou scénou nebavil tak moc jako ostatní.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na mladíkově tváři se rozhostil spokojený úsměv. Měla pravdu, tohle jistě Sasori nerozdýchá.
"A jak to uděláme?" zeptal se Deidara, jako by se ptal své modly.
"Pomalu a opatrně, aby nic nepoznal. Musí věřit, že se doopravdy milujeme a on nás nedokáže rozdělit." odpověděla dívka jednoduše a znovu se zákeřně usmála. Už teď se tím bavila.
"Ale jak to dokážeme?" zeptal se Deidara skepticky.
Miroko ani nemrkla okem, tohle už měla vymyšlené: "Budeme jakože předstírat, že je všechno v pořádku, ale budeme si často vyměňovat pohledy a dělat posunky, kdykoliv to bude vypadat, že se nedívá. Nakonec mu to nedá a bude nás špehovat a tak nás nachytá v náručí. Bude si myslet, že jsme to před ním schovávali a tak to bude naprosto důvěryhodné."
"A až nás jakože nachytá?" zeptal se mladík s rostoucím úsměvem na tváři. Byla to dvojitá výhra, krásná žena v náručí a naštvaný Sasori.
"Nejspíš se nás bude snažit rozdělit a my mu jakože vyhovíme, po menší hádce, a potom se necháme znovu nachytat." odpověděla se zákeřným úšklebkem plným uspokojení.
"Budeme předstírat tajný vztah?" ujistil se Deidara a i na jeho tváři bylo vidět, že se mu plán líbí.
"Ano a až vzdá pokusy nás rozdělit, tak se tím už nebudeme tajit." odpověděla dívka spokojeně a posadila se.
Deidara se lehce zamračil a ujistil se: "Tím myslíš, že se i klidně před ním třeba...ehm..."
"Políbíme a tak." dokončila to za něj dívka a jeho zrudlou tvář ignorovala.
"Už teď se těším na jeho výraz." řekl Deidara skoro zbožně.
"Pokud to oba dobře zahrajeme, tak to bude skvělé." souhlasila Miroko s úsměvem.
"Copak to jde i pokazit?" namítl Deidara sebevědomě.
"Pokud se nezačneš smát, až bude můj takzvaný tatínek šílet, tak to bude v pohodě." odvětila dívka jednoduše a trochu vážněji dodala: "Hlavně to nezapomeň hrát i před ostatními z Akatsuki, nechci, aby se to provalilo a Sasori se dozvěděl, že je to habaďúra!"
"Neboj se, nikdo se nic nedozví a ty si dej hlavně pozor před Itachim." vrátil jí starost Deidara.
"O to se neboj, ani on ani Kisame nic nepoznají." ujistila ho Miroko a dodala: "Za čtyři dny začínáme s pohledy a nechci, aby nás začal špehovat dřív než za deset dní."
"Jak si přeješ." souhlasil Deidara a odešel z místnosti. Teď se ještě nehodilo, aby spolu byli o samotě.



Celkem nezvládám, takže je to zase jen tohle, ale vy ji stejně máte nejradši, takže to nevadí. Doufám, že se díl líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 7. července 2015 v 21:32 | Reagovat

Hahá jedna z mích nejoblíbenějších cástí... vážně geniální... :-) hlavně ten popis dvojsmyslu

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 8. července 2015 v 11:52 | Reagovat

[1]: :-D  :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama