Překvapení 27

14. července 2015 v 10:50 | IceSun685 |  Překvapení
Na to, že jsem měla mít víc času, mám nějak plný rozvrh. Tak vám sem dám aspoň tohle, příjemné čtení.




Deidara i Miroko zodpovědně počítali dny. První dva to bylo docela napjaté, protože dívka předstírala jakýsi hněv na svého otce, ale později se mu spíš částečně vyhýbala, než že by ho ignorovala a mračila se na něj, jak tomu bylo na začátku. Sasori si nejspíš myslel, že mu postupně odpouští, i když podle svého vystupování si zřejmě nepřipouštěl, že by udělal něco špatně, nebo jí něčím ublížil.
Přesně podle dohody čtvrtý den se poprvé vyhledali s pohledy. Deidara jí taky věnoval několik úsměvů, ale všechno bylo jaksi v míře. Když člověk celé dny vidí jen dva lidi, tak je normální, že se pohledy dvou z nich sejdou.
S každým dalším dnem ale úsměvů a pomrkávání přibývalo. Miroko sice plánovala, že to bude Sasorimu trvat trochu déle, ale její otec, měl očividně špatný zvyk starat se o ni na každém kroku. Už šestý den od rozjetí plánu se tak zdálo, že alespoň ji si Sasori hlídá. Snad aby dojem toho, že něco není úplně v normálu, ještě podtrhla, byla na něj jeho nechtěná dcera ještě ke všemu milá, což bylo dost neobvyklé samo o sobě, ale Deidara taky ubral s počtem poznámek, kterými běžně Sasoriho škádlil.
Ani jeden z nich přirozeně nedal najevo, že by si jeho podezření všimnul. Miroko ovšem dost silně pochybovala, že by Sasori přemýšlel tímhle směrem, protože to byla stále ona, na čí chování si dával pozor.

Po jednom menším boji s druhořadými ninji však jedna jeho loutka potřebovala menší údržbu, kterou se Sasori rozhodl provést na místě, protože podle jeho vlastních slov, to nezabere víc jak deset minut, se naskytla perfektní příležitost.
Možná to bylo o dva dny dříve, než jak si to Miroko naplánovala, ale byla to perfektní příležitost.
Prošla tedy kolem Deidary a zašeptala mu: "Komedie právě začíná. Za tři minuty přijď za mnou." Blonďatý ninja jí na to nic neřekl, ale na jeho tváři se roztáhl značně spokojený a také škodolibý úšklebek.
Deidara v duchu odpočítával čas, a když usoudil, že už to přibližně budou tři minuty, tak se zvednul a tiše zamířil za ní. Neodvážil se sice ohlédnout, ale zaslechl, jak Sasori na chvíli přestal dělat hluk. Snad to opravdu klapne bez jediného zádrhelu.
Mladík vešel do houští a teprve, až když si byl jistý, že dal Sasorimu dost prostoru pro ukrytí, pomalu se ohlédl a zběžně prohlédl křoví za ním. To, co ale skutečně hledal, byl Sasori na místě, kde by měl být, a Deidara se ujistil, že bude stát tak, aby přes listoví viděl na místo, kde by měl jeho senpai opravovat svou loutku. Stačil mu jen kratičký pohled přes dalekohled, aby věděl, že Sasori není na svém místě. Ještě jednou prohlédl podrost za ním, ale, i když věděl, že tam někde je, tak jeho senpai se ukryl skutečně dobře. Na první pohled spokojený s prohlídkou křoví, se Deidara s úsměvem otočil zpět a stejně tiše, ale o něco rychleji pokračoval v cestě. Miroko sice nebyla příliš konkrétní s tím, kam jde, nebo jak hluboko, ale Deidara předpokládal, že ona se před ním schovávat nebude.
Přirozeně se nemýlil. Krásná hnědovláska na něj čekala na něčem, co by se dalo nazvat relativně prostorným místem v jinak hustém křoví.
Přivítala ho úsměvem. Ani jeden nevěděl jistě, jestli jejich představení už začalo, ale rozhodně nechtěli nic ponechat náhodě.
"Ahoj, krásko." řekl tiše Deidara a pomalu k ní přešel. Miroko se na něj usmála ještě srdečněji a zatímco jednou rukou ho chytila za paži, tou druhou ho pohladila po líci.
"Chyběla jsi mi." zašeptal Deidara, ale byl si jistý, že jakýkoliv ninja v jejich blízkosti by ho slyšel.
"Nápodobně." oplatila mu sladce žena před ním a obě ruce obtočila kolem jeho krku pod dlouhými vlasy. Deidara jí na to nic neřekl, jen si ji k sobě přitáhl za boky a políbil ji trochu vášnivěji, než původně plánoval. Nebylo to tak, že by byl do ní zamilovaný, ale ona byla prostě nádherná a strašně sexy. Ten mladík v hostinci nebyl jediný, koho tehdy tím flirtem navnadila.
Deidara ji ale ani nestihl pořádně sevřít v náručí a sjet jí na zadek, jak původně plánoval, když je od sebe někdo hrubě odtrhl.
Mladý shinobi jen stěží dokázal potlačit úsměv, když uviděl Sasoriho rozlícenou tvář. Díky tomu vypadal spíš velmi napnutý, než překvapený. Loutkářova dcera však obstarala údiv za ně oba. Její výraz byl tak dokonalý, že mladíkovi došlo, že falešná maska drsňáka není jedinou, kterou perfektně ovládá.
"Co tady…" vyhrkla dívka a upoutala tak otcovu pozornost, takže se příliš nesoustředil na Deidarův spíše křečovitý výraz.
"Na to bych se měl ptát já vás!" zaječel na ně smyslů zbavený loutkář a sevřel pevněji její zápěstí.
"Prosím, uklidněte se, senpaii." dostal ze sebe Deidara, na jehož tváři se odráželo jeho skutečné napětí.
"Sasori, prosím." zaskuhrala Miroko a ani teď mu neřekla otče. V jejích očích si to oslovení nezasloužil a nedostane ho, ani když jde o lež.
Mistr loutkář jim skutečně vyhověl a uvolnil své sevření, zároveň do ní ovšem strčil, takže dopadla do hlíny a listí.
"Jestli se ještě jednou dotkneš mé dcery!" procedil Sasori skrz zaťaté zuby a chytil Deidaru pod krkem.
"Prosím, nech ho být." zaprosila Miroko snad s opravdovým strachem o život mladého ninji a pokusila se odtrhnout Sasoriho ruku z Deidarova krku. Sám blonďatý ninja držel jeho ruku a snažil se uvolnit sevření.
"Pusť ho!" přikázala hnědovláska a snad to byl vztek v jejím hlase, co upoutalo jeho pozornost. Na malou chvíli totiž odtrhl oči od Deidarovy napětím zkřivené tváře a upřel jejich pohled do očí svým způsobem sejných jako jsou ty jeho. Právě téhle chvilky využili oba podvodníci a konečně přerušili spojení mezi Deidarovým krkem a Sasoriho chladnou rukou bez života.
Mladý ninja dopadl na zem a rozkašlal se.
"Už tě s ním nikdy nechci vidět, rozumíš?" zavrčel na ni otec příkaz, který ve skutečnosti očekávala. Jeho dcera na něj ovšem neměla připravenou žádnou odpověď. Nic mu na to říkat nechtěla, jen na něj upírala vzpurný pohled. Její otec ji ale nijak nepotrestal. Bylo to tak, jak v podstatě předpokládala. Sasori jednoduše odešel.
Miroko ještě chvíli zaujímala tentýž vzpurný postoj, když si ale byla jistá, že se její otec už nevrátí, teprve se sehnula k Deidarovi, aby se podívala na jeho krk.
Zranění ovšem nebylo nijak vážné, jen menší pohmoždění, to vyléčí během chvilky. Odtáhla tedy Deidarovu ruku, kterou si hrdlo třel, úplně a přiložila nad poraněný krk ruku.
"Za chvilku bude úplně v pořádku, nemusíš se bát." oznámila mu klidným hlasem a snad automaticky se podívala směrem, kam Sasori odešel.
Deidara neřekl jediné slovo, ale na jeho tváři se rozhostil úsměv. Miroko ani nemusela riskovat, aby se ho zeptala, jestli chce pořád pokračovat, z jeho výrazu to bylo jasné. Možná byl blízko smrti, ale stejně byl na Sasoriho krásný pohled.
Miroko odtáhla svou ruku a bez jediného slova s vlastním pousmáním odešla. Oběma bylo jasné, jak to bude dál. Několik příštích dnů se budou vyhýbat veškerému vzájemnému kontaktu a podezřelým pohledům a potom se nechají znovu chytit.



Tak jednou jim to už prošlo, i když se zrovna nedá říct ve zdraví, ale i tak to Deidara překvapivě přežil. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama