Nebylo nám přáno 28

2. srpna 2015 v 15:58 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
Minato noc strávil na gauči, ale i tak se vyspal nejlíp za posledních pět let.
Ráno ho vzbudily sluneční paprsky a mladík se spokojeně protáhl, až potom si vzpomněl na události posledních dnů.
Když se trochu porozhlédl po místnosti, všiml si otevřených dveří do ložnice.
Opatrně do nich nakoukl a uviděl prázdnou ustlanou postel. Nervózně přešlápl a polohlasem zavolala: "Kushino?"
Z koupelny se k jeho úlevě ozval dívčin hlas: "Ano?"

"V pořádku, jen jsem se bál, kam ses ztratila." odpověděl mladík a vydal se do kuchyně.
V kuchyni k jeho zklamání nenašel jedinou poživatelnou věc, nic sušeného ani žádnou sušenku, a tak se zklamaně na chvíli posadil. Včera zapomněl, že před odchodem zásoby zlikvidoval a včera nic nenakoupil, když se navečeřeli venku.
"Chtěla jsem udělat snídani, ale nenašla jsem vůbec nic k jídlu." oznámila mu Kushina, když za ním přišla do kuchyně.
"Jo, asi dnes budeme jíst znovu venku." prohlásil s úsměvem a postavil se. Potom jí pokynul ke dveřím a Kushina ochotně vyrazila k nim.

Dívka byla upřímně spokojená s jeho výběrem a hladově se pustila už do druhého ramenu.
"Vidím, že apetit jsi neztratila." nadhodil Minato s jeho typickým širokým úsměvem.
"Ne a ty?" zeptala se na oplátku a nenechala se rozhodit skutečností, že si z ní dělá legraci.
"Taky ne, ale nechci se přejídat před tréninkem." odpověděl s pokrčením ramen.
Dívka zhltla další misku a zeptala se: "Jak dlouho u tebe můžu zůstat?"
"Jak dlouho budeš chtít." odpověděl automaticky.
"No, nemůžu u tebe zůstat napořád." namítla kunoichi vážným hlasem.
"A proč ne?" zeptal se Minato naopak žertovně.
Kushina se pobaveně usmála a odpověděla: "Nejsme děti s iluzemi, typu žili šťastně až do smrti."
"A nechceš to alespoň zkusit?" zeptal se už vážným hlasem.
"Zkusit co?" vrátila mu otázku zmateně.
"Vím, že předtím to nešlo, byla jsi z cizí vesnice a nemohli jsme být spolu, ale teď to můžeme zkusit. Jen jít párkrát na rande a uvidíme výsledek, a když to nepůjde, můžeš odejít." navrhl mladík naléhavě. Věděl, že si na to nevybral vhodnou dobu, ale čekal na to tak dlouho, že to nedokázal znovu odložit. Navíc by jí to mohlo pomoct se z toho dostat.
Kushina si krátce vzpomněla, proč to teď jde, a bolestivě ji píchlo u srdce, potom ze sebe setřásla všechnu bolest a pomalu váhavě přikývla a Minato se na ni šťastně usmál.
Kunoichi mu úsměv vrátila a potom řekla: "Asi budeme muset dát tvůj byt do pořádku."
Minato se tomu krátce zasmál a nadhodil: "Ale až odpoledne, teď musím za týmem."
Mladík se postavil a na stůl položil peníze, potom nějaké vtiskl Kushině do ruky a řekl: "Klidně se trochu projdi po vesnici a něco si kup, ale dávej pozor na cestu, ať se neztratíš."
Kushina přikývla, a když jí mladík na stole nechal i klíč od bytu, osaměla.

Minato strávil svůj první den s týmem poněkud roztěkaně, každou chvíli se v myšlenkách zatoulal ke Kushině a nebyl se schopný pořádně soustředit na to, co jeho tři malí studenti říkají, nebo dělají.
Ale i tak jeho první setkání s nimi proběhlo docela hladce. Tedy až na pár záseků, když je musel pořádat, aby mu to zopakovali.
"Je vám něco, sensei?" zeptal se Kakashi místo odpovědi na Minatovu otázku: "Co jsi říkal?"
"Omlouvám se, byl jsem dlouhou dobu na frontě a jsem trochu nervózní, když teď nevím, jak si ostatní vedou." odpověděl Minato jen částečnou pravdou a vyhnal z hlavy Kushinu i své přátele.
"Kdy dostaneme první misi?" zeptal se Kakashi, čímž Minata dokonale překvapil.
Když na to Minato, zmatený drastickou změnou tématu, nereagoval, dodal Kakashi: "Na to jsem se ptal předtím."
"Aha, jistě." prohlásil jejich nezkušený sensei a odmlčel se.
"Nejdřív si na sebe budeme muset trochu zvyknout a teprve potom můžeme vyrazit na ty nejjednodušší mise." odpověděl nakonec.
Kakashimu se odpověď očividně nezamlouvala, ale přijal ji jako konečnou a místo odmlouvání nebo dalších otázek se vrátil k tréninku.
Další otázky už naštěstí nepadly a tak se mohl Minato i trochu věnovat plánování odpoledne.

Zatímco se mladík zaobíral prací, Kushina se procházela po městě a kupovala potraviny, potřebné na oběd, když v jednom obchodě narazila na ženu, která jí byla matně povědomá. Kushina se zamyšleně zastavila a prohlížela si ji, dokud se na ni žena taky zkoumavě nepodívala.
Kushina odvrátila pohled s myšlenkami na trapnou situaci, které se ale vypařily, když ji žena oslovila: "Bude to znít hloupě, ale nejste Uzumaki Kushina?"
Kushina k ní zvedla překvapeně oči a neschopna slova zaraženě přikývla.
"Já jsem Yoshino, asi si mě už nepa…" začala černovláska, ale Kushina ji šokovaně přerušila: "Yoshino?! Jsi to vůbec ty?"
"Takže si mě pamatuješ." prohlásila dívka s úsměvem a dodala: "Musíme si promluvit, ale na nějakém vhodnějším místě." a pokynula jí ven z obchodu.
Kushina ji s úsměvem následovala a pod jejím vedením zamířila ke kavárně, ráda, že našla další známou tvář. Bylo příjemné potkat někoho známého, i když to také znamenalo, že jí bude muset vysvětlit, co dělá v Konoze, na což se rudovláska vůbec netěšila.



Docela krátký díl, ale snad vám to nevadí. Jelikož se v podstatě jedná o upravenou verzi původní povídky z Konoha.cz tak s tím vlastně ani moc neudělám. Kdysi jsem ho dokonce věnovala jedné čtenářce, takže krásná nostalgie. Sice tady nemám nikoho konkrétního, komu bych ho mohla věnovat, ale řekněme, že je pro všechny, kteří tuto povídku mají rádi. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 14:04 | Reagovat

krásné, krásné :))) !!

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 3. srpna 2015 v 14:33 | Reagovat

[1]: Moc děkuju, jsem ráda, že se líbí. Další díl by měl být ve čtvrtek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama