Překvapení 30

4. srpna 2015 v 9:15 | IceSun685 |  Překvapení
Tak a máme tu krásný třicátý díl, ať se líbí.


Černé vlasy mu spadly do tváře a zhoršily mu tak výhled. Mladíka stojícího na vodní hladině to ovšem ani trochu nevyvedlo z míry. Tohle byla vzácná chvilka soustředění a nic ji zřejmě nemohlo zničit. Tedy téměř nic. Dívka stojící proti němu zaútočila a na malý okamžik mu svými pohyby připomněla jinou ženu. Itachi náhle ztuhnul a nedokázal na její útok zareagovat. Štěstí však bylo na jeho straně, protože mladá žena, která se jinak v ničem Miroko nepodobala, ho pouze kopla a přiměla ho tak sklouznout po vodní hladině několik metrů dozadu. Mladý Uchiha zamrkal a pokusil se z hlavy vyhnat krásnou tvář Sasoriho dcery, to se mu ovšem příliš nedařilo. Jeho protivnice, která zřejmě už vstupovala do boje s tím, že proti černovlasému členu Akatsuki nemá velké šance, náhle vycítila naději a znovu se na Itachiho vrhla. Mladý Uchiha ji na okamžik ztratil z očí, bylo to jako by i jeho Sharingan byl nesoustředěný, ale to samozřejmě nebyla pravda. Jeho Kekkei Genkai fungovalo stejně dobře jako jindy, tedy za předpokladu, že by ho po předchozím útoku podvědomě nestáhl, když se ztratil v myšlenkách. Tuto skutečnost si ovšem tmavovlasý shinobi uvědomil příliš pozdě. Rudovlasá žena už byla u něj a v její ruce se tentokrát leskla krátká zbraň. Jestli šlo o kunai nebo jeden z těch krátkých mečů, co používali i ninjové z ANBU a který kdysi sám vlastnil, když byl ještě jedním z nich, nedokázal Itachi říct, ale ani se o to nesnažil. Neměl na to čas. Uchiha jen na poslední chvilku uskočil a zbraň, kterou už dokázal identifikovat jako zahnutý kunai, zřejmě vyrobený na zakázku, prošla těsně kolen jeho hrdla. Itachi se z rány rychle vzpamatoval a zlepšil svůj zrak Sharinganem. Kunoichi ovšem nečekala, až udělá nějaký protiútok a sama se vrhla vpřed. To byla ovšem její osudová chyba, protože cesta k Itachimu náhle už nebyla volná. Kunoichi ovšem už nedokázala včas zareagovat a tak její hruď zasáhla o dost delší zbraň než ta, která jí vypadla z bezvládné ruky. Její nohy už na hladině nic nedrželo, ale ani tak se nepotopily, ale spíš zvedly z hladiny do vzduchu. Její stále ještě teplé tělo leželo na nástroji, který z něj vyrval život jedinou ránou, která rozdrásala její plíce společně se srdcem.
"V pohodě?" zeptal se její vrah, aniž by z ní spustil zrak. Otázka však patřila muži stojícímu za ním, který se ještě nestačil vzpamatovat z šoku, který mu přítel zajistil svým náhlým příchodem.
'Zapomněl jsem si Kisameho hlídat.' napadlo mladíka náhle. Většinou měl dokonalý přehled o bojišti, ale tentokrát na svého týmového kolegu úplně zapomněl a spolu s ním na dva další nepřátele, kteří ho klidně mohli dostat ze zálohy, aniž by si to uvědomil.
"Hej!" upozornil na sebe Kisame ustaraným tónem. "Není ti nic, Itachi?"
"Ne, díky." dostal ze sebe Uchiha napůl stále ohromený svou vlastní neschopností. Takový on přece nebyl, to Kisame dělal chyby, i když ty jeho tu byly spíš kvůli přílišnému zápalu, než kvůli nesoustředěnosti.
Kisame by se rád ujistil, že je Itachi skutečně v pořádku, ale neměl na to čas. Z nedalekého břehu se vynořil Zetsu. Nedalo se odhadnout, jak dlouho už je pozoruje, ale potom muž podobný rostlině řekl: "Zřejmě jsem přišel právě včas, protože jste zdá se skončili."
"To ano." řekl Kisame a na jeho ne zcela lidské tváři se roztáhl zubatý úsměv, který byl nejen nezaměnitelný ale pro žraločího muže též velmi typickým.
Dříve, než stačil Zetsu cokoliv říct, přistálo vedle něj tělo mladé ženy zalité krví.
"O tohle se postarej." přikázal Kisame, ale v jeho hlase nezaznělo příliš panovačnosti.
"Jistě." zašeptal černobílý ninja jaksi potěšeně a než se k tělu s vlasy stejně rudými jako krev, která se rozlévala po zemi, sklonil, ještě řekl: "Mám vám vyřídit vzkaz od Hidana, chystá něco jako oslavu, nevím, o co přesně jde, ale říkal, že musí oslavit velký milník. Zřejmě se chce o radost podělit s celou Akatsuki."
"Oslava?" zabručel Kisame zamyšleně a v duchu se snažil dopočítat Hidanova věku. Ke konečnému číslu se však nedostal. Na druhou stranu už to zřejmě bude rok, co je součástí Akatsuki, což se velkému číslu sice moc neblíží, ale s ohledem na průměrnou životnost Kakuzových partnerů to byla jistě velká událost. Kisame se nakonec s tímhle vysvětlení spokojil a upustil od vzpomínek na mrtvé muže. Žádný z nich se roku nedožil, a pokud si muž s modrou kůží dobře vzpomínal, tak ani třech měsíců.
"Že by oslavoval, že ho Kakuzu ještě neroztrhal? Už to bude rok ne?" obrátil se nakonec na Zetsua, ale ten jen pokrčil rameny.
"Kdy a kde?" připomněl se jim Itachi s jakýmsi potlačovaným nadšením. Minimálně žraločí muž si ho však všimnul.
"Za dvanáct dní večer v našem úkrytu v Zemi Rýže." odpověděl Zetsu, který si nezvyklého chování mladého muže zřejmě nevšimnul. Kisamemu se tak z části ulevilo, první, kdo by se o Itachiho chování dozvěděl, by byl vůdce Akatsuki a problémy s ním Kisame už vůbec nepotřeboval, stačil problém s Itachim, kterému se zřejmě velmi líbala ta část o celé Akatsuki.
"Pokud s tím Pein souhlasí, tak se tam uvidíme, Zetsu." řekl Kisame jednoduše a znovu se vydal na cestu. K jeho velké úlevě se stejně zachoval i Itachi.

Miroko se sama pro sebe zamračila. Po třech dnech mlčení to Sasori už zřejmě nevydržel a zase začal svou nechtěnou dceru komandovat. Tedy přesněji jí připomněl zásady zdravé stravy. Hnědovláska ovšem po podobném chování vůbec netoužila. Zato Deidarovi se zřejmě trochu ulevilo, že se Sasori vrátil ke svému starému já, protože to pro něj bylo téměř pokynem, aby se i on vrátil k uštěpačným poznámkám a rýpání do mistra loutkáře. Sasoriho ovšem mnohem víc zajímala Miroko, což dívce příliš nevyhovovalo. Další na řadě totiž bylo její oblečení. Nebyla si sice zcela jistá, proč je tak špatné mít aspoň malý výstřih, ale Sasorimu to očividně vadilo. Zvláště pak ve chvíli, kdy se jejím směrem podíval blonďatý mladík.
"Možná by ses mohl vrátit k tomu mlčení." navrhla dívka stroze a knoflíčky u krku si ještě provokativně rozepnula.
"To si nemyslím." zabručel Sasori a jediným pohybem prstu nechal knoflíček, aby se znovu zapnul.
"Kdybys mě to naučil, tak bys udělal mnohem líp." podotkla mladá žena vzpurně a otočila se k němu zády.
"K zvládnutí umění loutkářů je potřeba velká kázeň a trpělivost a ty nedisponuješ ani jedním." namítl Sasori a zřejmě si ani neuvědomil, že ji tím znovu urazil. Obsah jeho slov by sám o sobě stačil, ale tón, kterým je vyslovil, byl až příliš necitelný a jaksi opovržlivý. Mistr loutkář zřejmě sám ztrácel se svou dcerou trpělivost.
Miroko ovšem musela uznat, že skutečně nebyla příliš ukázněná ani trpělivá, ale tyto povahové rysy měla očividně od svého otce, který měl především tu trpělivost ještě menší než jeho dcera. Dívka však musela uznat, že pokud byl u něčeho trpělivý tak u svých loutek. V boji, při jejich výrobě i údržbě, nikdy neztrácel trpělivost a vždy byl velmi důsledný.
Hnědovláska se zamračila a na okamžik do Sasoriho zabodla oči stejné barvy jako ty jeho. Nedalo se sice příliš jasně říct, že by tohle kolo vyhrál, ale mladá žena to tak cítila. Ona však měla v plánu vyhrát to další a na rozdíl od mistra loutkáře, ona na ten boj nebyla sama.



Tak se nám pomalu blíží setkání Itachiho a Miroko, i když ona to zatím ještě netuší. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama