Překvapení 31

11. srpna 2015 v 8:56 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko si na tváři udržela neutrální výraz, dřív to pro ni nebyl žádný problém, ale když šlo o jejího otce, tak se v ní doslova vařila krev. To ovšem brzy skončí, dívka přesně věděla, co udělá, aby tím Sasorimu co nejvíc ublížila. Stačilo si jen počkat na vhodnou chvíli.
Mistr loutkář byl však až příliš ostražitý a nikdy je nenechal bez dozoru oba dva, což Miroko moc nevyhovovalo. Potřebovala se Sasoriho aspoň na chvilku zbavit, jinak jí byly všechny plány k ničemu.
Štěstěna jí však dala příležitost o dva dny později, když se na cestě před nimi objevil, nebo spíše vyrostl ze země, Zetsu.
"Mám pro vás vzkaz od Hidana." řekly obě jeho poloviny tváře.

"Snad je to důležité." zabručel Sasori a veškerou svou pozornost věnoval na chvíli Zetsuovi.
I Deidara se díval na dvoubarevnou tvář podivného ninji, dokud do něj Miroko lehce nestrčila a nekývla na něj hlavou. S vědomím, že i když ho to možná bude později bolet, tak Sasoriho vztek bude jistě zábavný, ji následoval do blízkého lesa. Zaslechl jen něco o oslavě, než se definitivně ztratili z doslechu.
Když si byla Miroko jistá, že jsou od Sasoriho dost daleko, aby nebyli příliš nápadní, a zároveň dost blízko, aby je mistr loutkář našel, tak se dívka zastavila a otočila se na Deidaru. Neřekla mu ani slovo, ale i tak věděl mladík všechno podstatné, proto se k ní bez zaváhání sklonil a přitiskl rty na ty její ve vášnivém polibku. Věděl sice, že je to jen jako, ale ona byla příliš krásná a svůdná, než aby tomu odolal, navíc to aspoň bude přesvědčivé, což byl i důvod proč mu dívka nijak nebránila, aby mu ruce sjely na její zadek. Navíc věděla, že nebude čekat příliš dlouho, protože Sasori je jistě začne hledat velmi rychle. Což ovšem znamenalo, že nebyl důvod, proč se sama neuvolnit. Nemuselo by být nakonec příliš přesvědčivé, kdyby byl vášnivý jen Deidara, zvlášť s tím co plánovala.

"Takže ty skutečně nevíš, co to chce vlastně Hidan slavit?" zeptal se Sasori zamyšleně a zamračil se. Bylo trochu divné, že jim to Hidan neřekl, ale snad to chtěl pojat jako překvapení.
"Kisame si myslí, že chce oslavit, že přežil už celý rok s Kakuzem v týmu, ale nemůžu to potvrdit." odpověděl ninja a napůl zmizel pod zemí.
"To by možné bylo." souhlasil Sasori, ale nebyl si tím úplně jistý. Měl pocit, že Hidana tu mají už víc než přesně jeden rok, ale možná na to předtím zapomněl a tak to chce oslavit se zpožděním.
"Takže Kisame a Itachi účast slíbili?" ujistil se Sasori.
"Ano." odpověděl Zetsu aniž by měl tušení, proč je to pro Sasoriho podstatné.
"Potom můžeš říct Hidanovi, že my tři přijdeme taky." prohlásil Sasori trochu zamyšleně a nechal rostlinu připomínajícího ninju zmizet.
'Itachi s ní vycházel dobře, tak mi možná trochu poradí.' projelo Sasorimu znovu hlavou a ohlédl se na své dva společníky. Ti ovšem nebyli nikde v dohledu. Mistr loutkář se zamračil a pokusil se najít jejich stopy. Už teď věděl, že slib, který dal Hidanovi nebude možné splnit, protože blonďatý ninja v době oslavy už nebude mezi živými.

Miroko dál líbala mladíkovi rty a ani v nejmenším jí nevadilo, že se jí dotýká na místech, kde by ho to za normálních okolností stálo nějaké zuby. Nakonec byl to jen zadek, nic až tak hrozného.
Najednou ucítila, jak ji něco zatáhlo zároveň za záda i obě ruce. Dřív než si vůbec všimla, o co jde, tak letěla vzduchem a o okamžik později už ležela na zemi. Dopad na zem ji vlastně ani moc nebolel, i když byli v lese, tak dopadla ještě do relativně měkkého mechu. Na rozdíl od Deidary, který byl poslán na druhou stranu od ní tak hrubě, že pro strom za ním se to stalo osudným.
Miroko se velmi rychle vzpamatovala a znovu vyskočila na nohy. Moc dobře věděla, co se stalo. Krom faktu, že viník jí byl jasný i bez důkazů, viděla modré chakrové provázky, jak se v zápětí odlepily od Deidarova těla, které nebylo momentálně po takové ráně schopné vstát. I to byl další důvod, proč musela Miroko okamžitě reagovat. Její komplic momentálně nebyl ve stavu, kdy by se mohl Sasorimu bránit.
"Ty!" zavrčel mistr loutkář rozzuřeně a udělal několik kroků směrem k otřesenému mladíkovi.
Miroko se rozběhla, aby se mohla postavit mezi ně, ale na zem ji poslalo další světle modré vlákno, takže dopadla k Sasoriho nohám, ten jí ovšem nevěnoval pražádnou pozornost.
"Přestaň, prosím!" zavolala za ním Miroko a chytila ho za nohu, což bylo víc gestem, než že by to mělo skutečně nějakou šanci Deidaru zachránit. Nakonec mistr loutkář ho nepůjde umlátit pěstmi.
Sasori ale i tak její ruku setřásl a udělal k Deidarovi dalších pár kroků s rozzuřenými slovy: "Zabiju tě!"
Blonďatý mladík však už byl zcela při smyslech a i když ho podle ne zrovna plynulých pohybů pár částí těla nesnesitelně bolelo, byl schopný se postavit a bojovat. Na rozdíl od Sasoriho si však smrt svého soupeře nepřál, což ho stavělo do mnohem větší nevýhody než jakékoliv zranění.
I Miroko se zvednula a tentokrát se jí podařilo dostat před Sasoriho. Její ruce, které položila na otcovu hruď, však opět nebyly víc než další gesto. Sasori se totiž nepohyboval normálním způsobem. Už dávno neměl svaly a tak se o nějakém přetlačování nedalo vůbec mluvit.
"Prosím, nech ho být!" napůl na něj zakřičela Miroko a pokusila se ho se zoufalým výrazem na tváři trochu zatlačit zpět.
"Zabiju ho." procedil Sasori skrz zuby, aniž by se na dceru vůbec podíval.
"Ne prosím, já ho miluju!!!" zakřičela dívka se slzami v očích a zatlačila do Sasoriho vší silou. Ale byla to spíš síla jejích slov, která ho zastavila, než ta fyzická.
Sasori se nezmohl na víc, než že na ni v šoku hleděl a podobně na tom byl i blonďatý mladík. Ani sám Deidara si nebyl jistý, jestli to nemyslela vážně. Zoufalství v jejím hlase snad bylo způsobeno skutečnou bezmocností, ale ty slzy byly tak opravdové. Buď mezi nimi skutečně bylo něco, co blonďatý ninja vůbec nepostřehl, nebo dokázala brečet na povel, což se mu nezdálo moc pravděpodobné.
Ještě několik sekund tam všichni stáli bez pohnutí. Deidara napůl opřený ramenem o vedlejší strom, Miroko zapřená o Sasoriho v marném pokusu ho přetlačit a sám mistr loutkář stál vzpřímený na místě. Byl to však on, který se pohnul jako první, i když to jeho tělo mohlo takto vydržet i celou věčnost. Neřekl však jediné slovo, když ustoupil, čímž poslal svou o něj zapřenou dceru na zem na kolena, a jednoduše klidným krokem odešel. Oba ninjové, které tam zanechal, se však ani tak nepohnuli a ani neřekli jediné slovo.



Páni, on to přežil. Ještě někoho to překvapuje?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama