Překvapení 33

25. srpna 2015 v 8:57 | IceSun685 |  Překvapení
Sasori skutečně dostál svému nevyřčenému slibu a i další dva dny se choval, jako by jeho dcera nebyla víc než cizí člověk. Dokonce ani třetí den od jejich posledního skutečného rozhovoru se nic nezměnilo, ale jedna věc přece jen byla jinak. Teď už se totiž nemuseli prakticky vůbec vídat, protože právě dorazili k úkrytu v Zemi Rýže, kde se brzy sejde prakticky celá Akatsuki.
Deidara jako obvykle bezstarostně otevřel dveře a bez sebemenší ostražitosti jednoduše vešel, tohle pro něj bylo v podstatě typické. Jako obvykle totiž předpokládal, že v jejich úkrytu nemůže číhat žádný nepřítel.
"Měl bys být trochu opatrnější." zabručel Sasori a pomalu se šinul za blonďatým ninjou. Na rozdíl od něj, byl ovšem mistr loutkář ve střehu.

V závěsu za ním pak šla jeho dcera. Miroko sice byla relativně uvolněná, ale i tak se rozhlížela kolem sebe, což bylo mnohem víc, než co dělal její falešný přítel.
"Tohle je úkryt Akatsuki." podotkl Deidara a protočil panenky. "Tady se nám nic stát nemůže a ani tady nemůžeme narazit na nikoho mimo tuhle organizaci"
"Aby ses nedivil." namítl Sasori a zastavil se. Přímo před nimi stála ve stínu ne zcela znatelná postava.
"Kdo je tam?" zeptal se blonďáček docela klidně a dal si ruce za hlavu.
"Konečně společnost s mozkem." ozvalo se místo odpovědi hlubokým nepříjemným hlasem, který ovšem dva starší členové Akatsuki okamžitě zařadili.
"Kakuzu." zabručel Sasori a trochu se uklidnil. Jejich nový společník se zdál být pravý.
"A kde je Hidan?" zeptal se Deidara s úsměvem. Bělovlasý by jistě přišel s nějakým zábavnějším přivítáním, nebo alespoň s nějakou provokativní poznámkou na adresu někoho z nich, i když by to byl pravděpodobně Kakuzu, který svým způsobem Hidanovu roli v tomto ohledu zastoupil. Nakonec ta společnost bez mozku nemohl být nikdo jiný než týmový partner sešitého ninji.
"Tady." ozvalo se za Kakuzovými zády a překvapivě nepřišla ze strany nově příchozího žádná reakce na hanlivou poznámku o mozku. Zamaskovaný muž ale i tak obrátil oči v sloup a zamířil chodbou zase zpátky. Očividně neměl v plánu strávit více času ve společnosti svého týmového partnera, než bylo nezbytně nutné, a to bez ohledu na to, jestli se navzájem ignorují nebo hádají.
"Ahoj, Hidane." pozdravil ho Deidara a otočil se na Miroko. Byl čas pochlubit se bělovlasému ninjovi.
Sasoriho dcera mladíkův pohled okamžitě pochopila, a i přes otcovu skrytou nevoli, zamířila k Deidarovi, který ji spokojeně chytil za ruku a políbil na tvář.
"Pamatuješ na Miroko?" zeptal se zaraženého ninji Deidara a se spokojeným výrazem na tváři pozoroval Hidanův šok, který se pomalu měnil na nevěřícný pohled.
"Vy spolu chodíte?" ujistil se nakonec nesmrtelný stále trochu zaraženě.
"Jo." odvětil blonďáček jednoduše a dál se usmíval. Na tohle se těšil od okamžiku, kdy mu Miroko vyložila svůj plán, a bylo to přesně tak zábavné, jak doufal. Dokonce i dívka po jeho boku se na Hidana usmála, čímž ho odrovnala ještě víc. Naposledy, když se viděli, to vypadalo na boj o život, ale teď se zdála dokonale milá a přívětivá.
Jen Sasori se situací nijak nebavil, i když Hidanova pusa otevřená dokořán a jen čekající až jí tam vletí nějaká moucha, byla poněkud legrační. Mistra loutkáře ovšem stále rozčiloval jen pohled na blonďatého ninju po boku jeho dcery. Snad právě to byl důvod, proč rudovlasý muž zamířil bez jediného slova pryč. Kakuzova přítomnost bude jistě mnohem lepší než pohled na ty dva.
"Možná byste se mohli vybalit." navrhl nakonec Hidan, aniž by se plně vzpamatoval a uhnul Sasorimu stranou.
"Vezmeš nás teda k volným pokojům?" zeptala se Miroko podivně mile, Hidan se však jen zamračil. Tohle ho už zase celkem postavilo na zem.
"My si pokoje přece neprohazujeme, vždycky nám zůstává ten z minula." řekl nakonec Hidan a důkladně si oba prohlédl. "Nebo nebudeš spát u Deidary?"
"Snad by bylo vhodnější, kdybych měla vlastní pokoj." odvětila Miroko, aniž by jí z tváře zmizel ten přeslazený úsměv. Dokonce ani Hidanův úšklebek ji nevyvedl z míry.
"Druhá chodba zprava, všechny pokoje od sedmých dveří na každé straně jsou volné." řekl Hidan klidným hlasem a ustoupil stranou, aby mohla dívka kolem něj projít. Deidarovi ovšem zastoupil cestu, chtěl si s ním ještě trochu promluvit a snad mu smazat ten pobavený úsměv z tváře nějakou nemístnou poznámkou.

Teprve, když však byla dívka z doslechu, tak odvětil: "Ty s ní nespíš?"
Deidara sice tuhle otázku očekával, ale ani tak neodpověděl hned, ale až po chvilce ticha: "Ne, zatím ještě ne, chodíme spolu jenom chvilku."
"Pak nechápu, proč s ní vůbec chodíš, když z toho nic nemáš." odvětil Hidan na něj poněkud nezvykle klidným hlasem, i když trochu provokativním a zkoumal Deidarův výraz, jako by čekal, že se něčím docela dobře pobaví.
"Všechno má svůj čas." namítl Deidara klidně, i když se v něm vařila krev, a pokrčil rameny, potřeboval tenhle rozhovor ukončit co nejdřív.
"Znamená to, že čekáš kvůli ní?" zeptal se Hidan s jakýmsi škodolibým úšklebkem.
"Více méně…" odpověděl mladík se zamračením. Už vážně potřeboval změnit téma. Navíc od Hidana neustále očekával ještě nějakou uštěpačnou poznámku, nebo alespoň že se mu vysměje, nebo něco v tom smyslu.
"A víš jistě, že jsi chlap? Tohle je docela smutné. Kdo vlastně velí? Ty nebo ona?" splnil Hidan očekávání.
"Velí?" zopakoval po něm Deidara snad, aby měl víc času na vymyšlení vhodné odpovědi.
"Myslím tím, kdo má navrch a kdo tancuje, jak ten druhý píská." odpověděl Hidan s širokým úsměvem, už zřejmě svou odpověď měl. I proto se Deidara jednoduše zamračil a se zaťatou pěstí odešel.



Tak do úkrytu jsme bezpečně dorazili a příště by měl přijít i zbytek hostů. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama