Závazek ke klanu 04

13. srpna 2015 v 9:02 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Sálem se nesla hudba, ale to bylo to poslední, co by černovlasého muže zajímalo. Mnohem víc pozornosti věnoval mladým dámám v něm, které se nesly v přezdobených rouchách a zvednutými nosy demonstrovaly nejrozšířenější pomluvu šlechty. Jejich aroganci. Dost možná ani žádná z nich arogantní nebyla, ale člověku nakonec nezbývalo nic jiného, když ho odmalička učí nos zvedat.

Zábavy šlechty byly vlastně jeden velký otazník pro kohokoliv zvenčí a to o to víc, pokud měl ten někdo skutečně možnost na některou z nich nakouknout. V sále zněla hudba a jako její doprovod se sálem nesly desítky nerozlišitelných rozhovorů vedených stejným tónem, stejně hlasitě a občas dokonce i na stejné téma. Nezazněla jediná hádka a dokonce ani smích. Nebylo se moc čemu divit, když všichni tady měli stejnou nečitelnou masku, se kterou se prakticky rodili.
Jedinou výjimkou byly tváře těch několika sluhů, které si sebou ti více líní šlechtici přivedli, aby jim měl kdo nosit pití a případně podržet některé části roucha, ve kterých už bylo příliš teplo.
Byaluya si sebou žádného sluhu nepřivedl, dokonce se ani neobtěžoval někomu z nich říct, kam má namířeno. Snad i proto měl na sobě docela obyčejný oděv, který nebyl žádný problém rychle obléknout a byl i docela pohyblivý, takže mu skoro připomínal shihakusho, které by na sobě měl mnohem raději.
Z hlavy vyhnal všechny zbytečnosti a znovu se podíval po sále. Mnoho starších pánů využívalo setkání k řešení malicherností a povyšováním se nad ostatními. Starší šlechtičny se zase obvykle staraly o své dcery a příležitostně pomlouvaly dcery svých kolegyň, se kterými před chvílí rozmlouvaly jako s přítelkyněmi, i když u šlechty se to dalo poznat jen podle trochu rozdílných gest rukou, které byly stejně diskutabilní a tak bylo vlastně nemožné skutečně vědět, kdo se s kým přátelí.
Právě ty dcery ale byly předmětem jeho zájmu a ne jejich matky, takže odtrhl oči od nich i od mladých šlechticů, kteří využívali příležitosti, aby se na okamžik zbavili všech očí, které je obvykle hlídaly, a mohli vyzvat k tanci kteroukoliv z mladých dam a přitom se po očku dívat na jinou, což jim podle Byakuyova názoru moc dobře skrývat stejně nešlo.
Pán klanu Kuchiki zadržel povzdech a vydal se do sálu. Nemířil na žádné určité místo, potřeboval se jen rozhlédnout a nenápadně roztřídit osazenstvo. Možná by si mohl udělat nějaký seznam. Rozhodně by nemuselo být na škodu postupně si vyškrtávat ty, o které nebude mít zájem, ale na to bude jistě dost času i později. Teď se chtěl jen porozhlédnout. Už sice byl na několika oslavách, ale tehdy se vždy jen snažil splnit své povinnosti a zmizet odtud, aniž by nějak uškodil klanu. Pověst byla důležitá a u šlechty to platilo dvojnásob.
Znovu se podíval na mladé šlechtičny a zhodnotil je pohledem. Žádná z nich ovšem příliš nevyčnívala, nebo alespoň ne dost na to, aby ho přesvědčila, že má cenu věnovat jí svůj čas. Největší problém ale zůstával v tom, že Byakuya vlastně ani přesně nevěděl, co hledá. Snad by mohl udělat ještě jeden seznam, i když ten bude jen v jeho hlavě. Když si vybíral podkapitána, tak nakonec taky měl seznam. Stejně jako když procházel složky ze školy shinigami, kterou následně každý rok navštěvoval, aby si prohlédl budoucí shinigami, kterým by mohl nabídnout místo v šesté jednotce. Ostatní kapitáni nic podobného nedělali, alespoň pokud věděl, a jen si o nové shinigami zažádali. Ironicky byl v tomhle výjimkou Aizen, který ale hledal u budoucích shinigami něco jiného, než on.
Byakuya si vyčistil hlavu od myšlenek, které se zatoulaly příliš daleko od aktuálního problému, a zahleděl se na dívku tančící s postarším mužem, který mohl být její otec věkem i podle rysů tváře. Mladá šlechtična se zdála poměrně pěkná a snad i dobře vychovaná, alespoň při tanci nezapomínala dělat žádné z gest, které byly považovány za žádané. Nepochybně byla jako dobře vycvičený pejsek, což možná nebylo úplně na škodu. Zároveň na šatech ale měla klanoví znak a Byakuya proto věděl, že nepatří do rodiny, se kterou by měla ta jeho dobré vztahy. To by samozřejmě nemusel být problém, ale znamenalo by to zbytečné komplikace a on hledal jednoduché řešení. Z politických důvodů tak mohl nejednu rodinu vynechat, což poněkud zužovalo původní výběr. Stále to ale nebylo dostatečné kritérium.
Znovu se zahleděl na tančící šlechtičnu a rozhodl se zařadit ji do kategorie hezká, což by rozhodně mohlo být dalším, i když poněkud povrchním, kritériem. Pokud se ale do té nechtěné tváře má dívat do konce života, tak Byakuya rozhodně neviděl důvod, proč podobné kritérium vynechat jen z morálních důvodů. Nakonec ta žena bude matkou příštího vůdce klanu Kuchiki, tak by bylo vhodné, aby disponovala určitými genetickými predispozicemi. On sám toho o genetice nevěděl nijak zvlášť moc, ale rozhodně věděl, že pokusy udržet klan čistý, jako tomu říkali někteří jeho kolegové, nedopadaly nijak valně. Šlechtična, která právě decentně, ale výmluvně, políbila toho na první pohled jí samotné velmi podobného muže, mu jen připomněla, jak je to časté mezi jinými klany. Ten muž musel být její manžel, i když ho původně nejspíš nazývala bratrancem, nebo dokonce strýcem.
Byakuya potlačil ušklíbnutí a raději během dalšího přemýšlení pozoroval jiný tančící pár, kde si byl docela jistý, že ten mladík jistě nebude příbuzný své partnerky, které se docela okatě dvoří.
Předchozí pár mu ale v něčem pomohl, rozhodně věděl, že musí vyloučit klany, které se s tím jeho v posledních několika generacích spojily farmou sňatku stejně jako v návaznosti na to ty, které se spojily s nimi. Taky by si měl dát pozor, aby případná nevěsta nepocházela z některého z klanů, které se snaží zachovat si sílu sňatky v rámci klanu. Tohle rozhodně podstatně sníží výběr, což bylo rozhodně plus. Taky nebude na škodu, když vynechá klany, které dědí větší množství chorob a hlavně ty, u kterých se vyskytují nějaké mentální poruchy. Tohle mu dá rozhodně dost práce, než se vůbec bude moct dostat k tomu, aby se s nimi seznámil a mohl se dívat na další kritéria.
Pán klanu Kuchiki pohledem našel zase jiný pár, aby se nedíval příliš dlouho na někoho určitého. Šlechtična, na kterou se teď díval, se tvářila poněkud ztraceně, což ještě umocňovala skutečnost, že je vycvičena, aby to na sobě nedala znát. Ať už s ní její tanečník mluvil o čemkoliv, zjevně to nechápala. Byakuya se v duchu usmál, jelikož to na tváři udělat nemohl, a docela snadno si vybral další kritérium. Budoucí matka jeho dětí musí být rozhodně chytřejší, než tahle jinak atraktivní slečna. Chytrá žena sice mohla být zároveň nepříjemností, protože takovou ženu není možné tak snadno ovládat a je dost možné, že bude trvat na vlastních názorech, ale za chytré děti to rozhodně stojí. Každá žena se nakonec dá vycvičit a na druhou stranu cvičit někoho hloupého by mohlo být ještě horší. Hloupá manželka by mu taky nejspíš časem lezla na nervy ještě víc, než možná bude lézt někdo neovladatelný.
Nemuselo by taky být na škodu, kdyby už vycvičená byla, i když to jsou svým způsobem všichni urození. To už je ale kritérium, které může zvažovat i později až uvidí, kolik šlechtičen mu vlastně zůstane. Pro teď bude ale nejspíš nejlepší zase odtud zmizet, jak bylo na oslavách vždy jeho zvykem, protože už tady nic dalšího nepotřeboval.



Tak jsem se s tou přímou řečí teda moc nezlepšila, protože jsem pro jistotu nepoužila žádnou, ale to už je riziko povolání, nebo spíš výběru hlavní postavy, ten Byakuya mi teda dává. Každopádně se ale bude muset polepšit, jinak jen těžko zjistí, která z nich oplývá inteligencí. Jinak ještě někomu to připomínalo výběr psa?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama