Závazek ke klanu 05

27. srpna 2015 v 9:02 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Vůdce klanu Kuchiki sice opustil sál, ale zpět do domu se ještě nechtěl vracet. V hlavě měl příliš mnoho věcí, které si žádaly jeho pozornost, a on měl pocit, že jakmile se vrátí zpět, nebude se jim moct pořádně věnovat. Snad by mu mohlo pomoct se trochu projít, i když ulice Seireitei taky nebyly nejvhodnější místo, když tudy chodilo tolik shinigamiů, kteří ho zkrátka museli vyrušit svým pozdravem, kdykoliv ho viděli.

Musel ještě přijít na to, jak vlastně z třiceti sedmi šlechtických rodů, počítáno bez jeho vlastního, vyloučit ty, o které neměl zájem. Bude nejspíš potřebovat jejich rodokmeny a další záznamy, což samo o sobě by mohlo být problematické. Navíc i čas, který mu bude trvat, než to celé projde, neodpovídal zrovna pěti minutám. Tohle by mu mohlo trvat i celé dny a to měl ještě navíc nějaké povinnosti v jednotce a těch nebylo málo. Snad by mohl Renjimu svěřit víc povinností, nebo naopak prokousávání rodokmenů svěřit někomu jinému. Jeho pozice mu dovolovala tím někoho bez vysvětlování pověřit, ale na druhou stranu, tenhle výběr ovlivní celý jeho život a nebude ho možné vzít zpět. Hlavně proto by měl být v tomhle ohledu pečlivý, nakonec pokud by se nestala další katastrofa, tak se té ženy skutečně už nezbaví, což samozřejmě neznamenalo, že by nějakou katastrofu nemohl případně zařídit, kdyby to byla skutečně až tak špatná volba.

"Ahoj." pozdravil ji nejistý hlas hned, když vyšla z kasáren. Rukia vlastně ani moc nepochybovala, že na ni její rudovlasý kamarád čekal už nějakou dobu venku, i když se snažil působit tak nějak nenuceně. Nakonec oni stáli před kasárnami třinácté jednotky, které byly z ruky jak od jeho bytu, tak od kasáren jeho jednotky.
"Ahoj." vrátila mu pozdrav s přívětivým úsměvem. Ať už sem za ní Renji přišel z jakéhokoliv důvodu, zřejmě to bylo důležité, když vzala v úvahu, jak se tváří.
"Stalo se něco?" zeptala se černovláska, když její společník ještě pořád hledal slova.
"Ne, jen…" začal Renji, ale pořád nemohl najít ta správná slova, Rukia však dál trpělivě čekala a jen ho lehce postrčila, aby vyrazili ulicí od kasáren. Tohle vlastně přišlo docela vhod. Celý den toho měla tolik, že jí krátká procházka jen prospěje.
"Vlastně jsem se tě chtěl zeptat na to samé." prohlásil Renji nakonec a vytrhl ji tak od myšlenek na horkou vanu, kterou by si mohla dát, až se vrátí z procházky.
"Jak to myslíš?" neubránila se otázce. To on přeci přišel ustaraný za ní a ne naopak.
"Nemyslel jsem tebe, ale spíš tvého bratra." řekl Renji a trochu se ošil. Pořád se trochu bál, že si z něj ve výsledku bude Rukia utahovat.
Dívka se ale jen zamyslela a potom odpověděla: "Ničeho jsem si nevšimla, co máš vlastně na mysli?"
Renji se znovu trochu ošil, než váhavě řekl: "Kapitán se dnes chovat trochu… divně." vybral nakonec tohle slovo, i když s velkým zaváháním, jak to měl Rukii vlastně vysvětlit. Ona by ho nakonec měla znát líp než on, ale na druhou stranu ho Renji zřejmě vídal vlastně častěji než ona a nejspíš s ním taky prohodil za jeden den nejméně stejné množství slov, jako ona za týden.
"Viděli jsme se ráno a zdál se mi normální." namítla nakonec Rukia, ale ještě stále se zdála trochu zamyšlená.
"Kapitán přišel pozdě, řekl mi jen, že se to týkalo klanu. Ty víš, o co jde?" zkoušel to Renji dál. To, že po něm zatím nechtěla, aby jí vysvětlil, proč se podle něj její bratr chová divně, ho celkem povzbudilo. Čím později jí bude muset říct těch několik pro ni zřejmě hloupostí a Renji věděl, že by to hlouposti byly, pokud by šlo o kohokoliv jiného, tím líp.
"Vím jen, že byl na mimořádném zasedání rady, ale prý to nebylo nic důležitého." odpověděla Rukia a podívala se směrem, kterým byl dům klanu Kuchiki.
"A tohle říká vždycky?" překvapil ji její společník nečekanou otázkou, při které se zarazila.
Až po chvíli ticha nakonec řekla: "Obvykle neříká nic."
Její odpověď nebyla vlastně jinak překvapující a Renji vlastně ani ve skutečnosti nečekal, že by jí jeho kapitán někdy říkal nějaké detaily. I tak se ale shinigami zarazil, když ta slova vyslovila. To jediné slovo mu totiž řeklo víc než by se zdálo. Kapitán Rukii neříkal nic, tak proč jí tentokrát řekl něco víc, i když to bylo tak málo. Jistě i tohle byla hloupost, ale pro Renjiho to byl prostě důkaz, že se chování jeho kapitána skutečně vychýlilo, a že si to jen nepředstavuje.
"Co kdybys na něj teď dávala větší pozor?" navrhl nakonec, když se na něj Rukia jen tiše dívala a čekala.
"Co tím myslíš?" zeptala se nakonec trochu zmateně. To ho měla hlídat nebo tak něco?
"Jen dávej větší pozor na to, co dělá, respektive na to, co dělá jinak." prohlásil Renji a raději od ní vyrazil pryč se slovy: "Spoléhám na tebe." než se ho jeho kamarádka začne vyptávat.

Rukia se za ním ještě notnou chvíli trochu nechápavě dívala, než se konečně otočila a vyrazila domů. Pořád nechápala, co tím vším Renji vlastně myslel, ale pokud se něco skutečně dělo, tak jistě neuškodí, když si dá trochu větší pozor.
Krátce se podívala na nebe a pak se pousmála. Tohle byl přesně ten čas, kdy její bratr vždy byl v zahradě se šálkem čaje. Byl to rituál, ke kterému ji nikdy nepřizval, ale jí to nevadilo. Nakonec on ji nikdy nikam nepřizval, taky jí sice nikdy nezakázal jít s ním, ale Rukia se stejně necítila nijak zvlášť vítána. Teď, když už věděla všechno o Hisaně, tak se jejich vztah o něco zlepšil, ale i když jí na bratrovi záleželo a cítila k němu úctu i vděčnost, stále neměla pocit, že by si byli nějak zvlášť blízcí. Snad, kdyby stále nepůsobil tak strašně odtažitě, tak by to bylo snadnější. Rukia nakonec stále přemýšlela nad tím, jak se vlastně její sestře podařilo s vůdcem klanu Kuchiki vlastně sblížit. Byl snad tehdy přístupnější?
Černovláska zahnala podobné myšlenky, když prošla domem a dorazila ke dveřím do zahrady. Už chtěla vejít, ale nakonec se zarazila. Možná by bylo lepší bratra zkontrolovat z dálky a ne ho vyrušit při odpočinku.
Rukia se lehce usmála. Určitě měla pravdu. Bratr by neocenil, kdyby ho zbytečně rušila a ona přece neměla žádný skutečný důvod, jen Renjiho podivné starosti, které se jí neobtěžoval vysvětlit. Podívat se přes okno bude určitě lepší.
Rukia spokojeně zamířila k oknu a nakoukla do zahrady, jistá si tím, kde přesně bude její bratr sedět. Černovlasý muž tam ale neseděl a Rukia se v odpověď na to ustaraně zamračila.



Tak máme tady další díl a Byakuya se zase obešel bez jediného slova, jak on to jen dělá. Každopádně už i Rukia si všimla, že její bratr zřejmě dělá jiné věci, než jaké dělal posledních řekněme třicet let, co z toho ale vzejde, se teprve dozvíme. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama