Překvapení 35

8. září 2015 v 9:28 | IceSun685 |  Překvapení
Itachi pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Místnost, kterou si Hidan vybral pro svoji oslavu, byla až do teď zavřená a nesmrtelný ninja jim do ní zakázal vstupovat. Teď ovšem byly dveře otevřené a pět zbývajících členů Akatsuki stálo před ní. Nezdálo se ovšem, že by se někomu z nich nějak zvlášť chtělo vstoupit. Bylo to trochu jako by se báli.

Místnost osvětlovalo místo pochodní bezpočet svíček z rudého vosku. Na každé ze tří viditelných stěn byl krví nakreslený jeden znak Jashina, o kterých nikdo nepochyboval, že jsou z krve jeho následovníka. Po obvodu celé místnosti pak visely tři řetězy vytvořené z pospojovaných medailonků, které se kromě materiálu, ze kterého byly vytvořeny, ničím nelišili od toho, který se houpal na hrudi jejich hostitele. Tyto přívěšky totiž byly vyřezány ze dřeva nikoliv ukuty. Hidan však ve svých rukou držel i několik kovových. Na zemi potom byl jeden oválný stolek, kterému zřejmě Hidan useknul svou kosou, která momentálně nahrazovala lustr, velkou část z nohou, takže byl jen necelý půlmetr nad zemí. Kolem něj pak byla velká spousta rudých polštářů. Naproti dveřím pak byla skříňka, na jejíchž dvířkách byl opět Jashinův krvavý znak. Na ní také byla většina rudých svíček, i když pár jich také bylo ve středu stolu a pak velké množství v úchytech po pochodních. Další svíčky pak zdobily rám dveří, kde byly pyramidově sestavené na dřevěných příčkách, pod kterými byl další vyřezaný znak Jashina o téměř trojnásobné velikosti, než byly jeho sestřičky zamotané v řetězech, a tvořil tak střed bizardního trojúhelníku. Několik dalších svíček pak bylo připevněných na Hidanově drahocenné kose, a i když vosk z nich ještě neodkapával, Itachi už teď věděl, kam si nesedat.
"Tak pojďte dál." vyzval je hostitel a nepřítomnosti Miroko si ani nevšimnul.
Kakuzu udělal několik kroků vpřed a s tichými slovy: "To je ale hnus." přešel až k Hidanovi, který mu podal jeden z medailonků.
"Tak na to rychle zapomeň." procedil sešitý ninja skrz zuby a raději se po rychlém zhodnocení situace s brzy odkapávajícím voskem posadil.
"Budu na tom muset trvat, Kakuzu." podotkl Hidan překvapivě klidně a hodil mu medailon do klína.
"Tak na co tam čekáte?" popohnal je Hidan a i jejich směrem natáhl ruku s medailonky.
Pouze Kisame se však pohnul od dveří a natáhl k Hidanovi ruku. Bělovlasý do ní s radostí vtiskl medailon a podíval se na ostatní. Itachi, Sasori ani Deidara se ovšem příliš nehrnuli od dveří.
"Tak co je?" zeptal se Hidan trochu nabručeně a lehce se zamračil.
"Vůbec nic." ujistil ho Sasori, který výjimečně nebyl ukrytý ve své loutce, a vykročil k němu. To už přesvědčilo i Deidaru s Itachim, aby i oni vešli, ale ani jeden z nich si stejně dárek na krk nevěšel zrovna s nadšením, i když Kakuzovi se rovnat nemohli.
Hidan se podíval na ten, který mu zůstal v ruce, a zamyšleně si prohlédl všechny přítomné. Dokonce se zdálo, že je počítá podle týmů, ale i přesto nemohl přijít na to, kdo mu chybí. Pak ale dovnitř vklouzly lehké kroky hnědovlasé ženy, která se sice trochu pozastavila nad morbidní výzdobou, ale ani tak nezaváhala.
"Miroko, já věděl, že mi někdo chybí." prohlásil Hidan a podal jí medailon, ale i v tu chvíli byl jaksi odtažitý. Bylo to trochu, jako by stále vzpomínal na její výhrůžku.
"To je pro mě? Díky." řekla dívka, a aniž by alespoň trochu tušila, co právě dostala, pověsila předmět na krk. Potom ladným krokem přešla ke stolu a s krátkým úsměvem, který věnovala Itachimu, se posadila vedle svého falešného přítele, který jí vyšel vstříc a nechal se políbit na rty v polibku, který jí opětoval a který byl možná delší, než bylo nutné.
Kisame otevřel pusu dokořán a ze strany Kakuza, kterému to také nikdo neřekl, se ozvalo odfrknutí. Itachi nevydal ani hlásku. Úsměv, který jí před chvilkou vracel, se pomalu vytratil. Jeho tvář byla ztuhlá v jakémsi neurčitém výrazu, který ze všeho nejvíc mohl připomínat bolest. Mladý Uchiha od očividně zamilované dvojice odtrhl oči a probodl jimi zem, na které si až nyní všimnul čerstvé rýhy. Teď když jeho srdce, které se na okamžik úplně zastavilo, zase přešlo do pravidelného rytmu, dokázal se mladík uklidnit. Jeho oči, snad aby se nemusely podívat směrem, kde seděl pár v jakémsi částečném objetí, pozorovaly tenkou rýhu v podlaze a hledaly její význam. Trvalo však jen několik sekund, než pochopil, že rýha není opět ničím jiným, než dalším vyrytým znakem Jashinova náboženství.
Na stůl ukápl z kosy vosk a upoutal tak na okamžik Itachiho pozornost. Červená kapka, která se lehce rozstříkla, mu připadala, jako by pulzovala. To bylo ovšem jen zdání způsobené jeho vlastní krví, která pulzovala v jeho hlavě a na chvilku ho dokonale ohlušila. Itachi se pokusil vzpamatovat a zhluboka se nadechnul, teprve když vzduch naplnil jeho plíce, uvědomil si mladý Uchiha, že do teď nedýchal. Itachi na okamžik zavřel oči a ztratil se ve vlastním světě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Mami?" oslovilo černovlasou ženu malé dítě.
"Ano, zlatíčko?" otočila se na něj s úsměvem a klekla si k černovlasému chlapci.
"Proč je strýček Keitaro tak smutný?" zeptal se chlapec a díval se svýma velkýma černýma očima do těch matčiných.
"Víš…" zašeptala Mikoto zamyšleně a přitáhla si dítě do náručí. "To se prostě někdy stává, když jsi zamilovaný."
"Zamilovaný?" zopakoval chlapec a nechal matku, aby ho pohladila po černých vláscích.
"Hmm…" ozvalo se z ženských úst zamyšleně, než odpověděla: "Když máš nějakou dívku opravdu rád a nedovedeš si bez ní představit život, chráníš ji a snažíš se zařídit, aby byla šťastná, to znamená, že někoho miluješ."
"Dívku…" zašeptalo dítě zamyšleně a jeho černovlasá matka lehce ho houpajíc v náručí se usmála.
"Na to si ale ještě moc malý, ale až vyrosteš, tak poznáš nějakou skvělou dívku a pochopíš to." řekla trochu zasněně a jemně položila svou tvář k temeni hlavy tříletého chlapečka.
"Nechci se zamilovat." zabručelo dítě vzpurně a vymanilo se z matčina objetí.
"Ale proč ne?" zeptala se Mikoto překvapeně.
"Strýček Keitaro je zamilovaný, ne, mami?" zeptal se chlapec a jeho matka jemně přikývla.
"Ale je smutný." podotklo dítě a zamračilo se.
"Je smutný, protože ta dívka má ráda někoho jiného." odpověděla černovlasá žena a pohladila syna po tváři. "To se může stát každému…"
"Každému?" přerušil ji chlapec a podíval se na stranu, kde se jeho oči střetly se stejně temnými.
"Ano, každému, ale…" potvrdila matka a pokusila se synovi vysvětlit, že na lásce není nic až tak špatného. Dítě ji už ale neposlouchalo, protože přiběhlo za majitelem stejně černých očí a objalo ho, tak jak to často dělávalo.
"Až budeš smutný ty, tak tě obejmu, abys byl zase šťastný!" prohlásilo dítě jaksi vesele a úsměv roztáhlo ještě o něco víc, když ho o něco starší chlapec s úsměvem a slovy: "Slibuješ, Sasuke?" pohladil po hlavě. Jejich matka se pouze usmála.
"Hai, Nii-san!" slíbil chlapec.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ucítil, jak ho něco strčilo do paže a podíval se tím směrem. Byl to Kisameho loket.
"Jsi v pořádku?" zašeptal mu žraločí muž do ucha.
"Samozřejmě." odpověděl tiše Itachi a donutil se usmát, Miroko se však naštěstí na něj vůbec nepodívala.
'Nakonec i ty jsi lhář, že, Sasuke?' pomyslel si Itachi a zamračil se.


Další díl je na světě a já jen doufám, že se vám líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 19. září 2015 v 20:05 | Reagovat

Tohle je proste geniální ty Itachiho myšlenky.... <3 já to prostě žeru :-)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 19. září 2015 v 21:38 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, protože já ty tvoje taky, musíš jich ale psát víc ;-)

3 Pariah Pariah | Web | 19. září 2015 v 23:10 | Reagovat

[1]: no más u mně jeste díl Madary ale pšššt....

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. září 2015 v 11:07 | Reagovat

[3]: jupíí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama