Letní večer 03

12. října 2015 v 7:44 | IceSun685 |  Letní večer
Když šli po chodbě plné dětí, Iruka se zeptal: "Kdy můžeš nastoupit do práce?"
"Klidně hned, je mi to jedno."
"Ale pokud se budeš tvářit takhle, tak je uspíš." konstatoval nakonec suše a Tenten poprvé ukázala trochu života.
"Takhle je to trochu lepší."
Dívka jen přikývla a pokračovali v cestě.
Když pak došli na cvičiště, Iruka opět promluvil: "Jsi mistr na zbraně a dobrá v taijutsu, pokud vím. Mohla by ses postarat o tento praktický trénink."
Tenten jen souhlasně přikývla a její zájem se o něco zvýšil.


V tu samou dobu se z kanceláře Hokage ozýval křik. Tsunade se celá poprskaná vražedně dívala na Gaie a čekala, až toho nechá.
Když se tak konečně stalo, promluvila: "Tenten si potřebuje odpočinout od vašeho týmu. Nevím, jestli opravdu natrvalo, jak chtěla, ale faktem zůstává, že vám musím nabídnout možnost vzít za ni náhradu."
"My ale nechceme Tenten nahradit." namítl Lee.
"Já vím, taky nechci, aby odešla z vašeho týmu, ale stalo se a já jí bránit nemůžu." podotkla Tsunade nespokojeně.
Gai zůstával brečet v koutě a Lee se k němu přidal, takže to zbylo na Nejim.
"Tak co mi řekneš?" zeptala se ho Tsunade. Nebylo to poprvé, kdy jednala spíš s ním, než s jeho senseiem. Neji nebyl velitelem týmu, ale rozhodně za něj mnoho věcí dělal.
"Nemám co říct, všechno důležité už bylo řečeno." podotkl mladík a na jeho obvykle netečné tváři se objevilo zamračení.
"Jak to myslíš?"
"Buď ji přesvědčíme, aby se vrátila, nebo to budeme muset zvládnout ve třech." odpověděl Neji.
Tsunade se v reakci na jeho slova ještě více zamračila a podotkla: "Dobrá, ale nebudu vám moct dávat mise."
"Jsou i mise, ve kterých se vyplatí spíš trojčlenný tým." namítl zdvořile.
"Rozmyslím si to a dám vám vědět, zatím můžete jít." resignovala nakonec Tsunade.
Neji jen přikývl a odtáhl ty dva ven.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se tmavovlasá dívka s úsměvem a posadila se vedle něj.
Mladík ale jen něco zamručel a opřel si bradu o ruce.
"Vnímáš mě?"
"Ano." přikývl Neji a krátce se podíval do očí, které byly stejné jako ty jeho.
"Tak co se stalo?" zeptala se Hinata ustaraně a mladík se v reakci na to mírně zamračil.
"Proč by se mělo něco dít?"
Dívka si krátce povzdechla, než podotkla: "Sedíš tu už tři hodiny téměř bez pohnutí."
"Tenten odešla z týmu." řekl náhle a Hinatě spadla brada.
"Proč?" vyhrkla dívka, když se trochu vzpamatovala.
"Nevím to přesně." odpověděl však Neji zamyšleně a povzdechl si. Tohle opravdu nebylo dobré.
"Jak to myslíš? Buď to víš, nebo ne!" namítla dívka naštvaně a vyskočila na nohy.
Neji ji skoro nevnímal, ale i tak odpověděl: "Tsunade-sama říkala, že si chce odpočinout."
"A co říkala Tenten?"
"Nevím, nemluvil jsem s ní." podotkl Neji nejistě.
"Cože?" vykřikla a konečně tak získala jeho plnou pozornost. "Proč jsi s ní nemluvil?" zeptala se už trochu klidněji.
"Nevím." odmlčel se mladík na okamžik, než dokončil. "Od té doby, co to vím, sedím tady."
Hinata si povzdechla a zase se unaveně posadila.
"Myslíš, že bych si s ní měl promluvit?" zeptal se po chvíli zamyšleně.
"Já nevím, ale kdyby to byl Kiba nebo Shino, tak bych si s ním promluvila." odpověděla s povzbudivým úsměvem.
Mladík se bez jediného slova postavil a odešel. Věnoval jí ovšem krátký vděčný úsměv.
Hinata se za ním ještě chvíli dívala, než se vrátila dovnitř.

Ve vesnici byl klid, všude byli lidé, kteří si žili vlastním životem a na zbytek moc nehleděli.
Jedna dívka se z toho ale vymykala. Šla pomalu ulicí a trochu zamyšleně a možná i nepřítomně hleděla přímo před sebe.
Procházela kolem lidí, aniž by si jich všimla, ale i tak se dokázala vyhnout dětem, které tam hrály honěnou.
Tenten přišla až domů a co nejtišeji a nejrychleji vyšla schody. Nechtěla mluvit s mamkou, měla by moc otázek a dívce se nechtělo odpovídat.
Hnědovláska se natáhla na postel. Brzy po tom přišlo vůbec první vyrušení v podobě ťukání na vchodové dveře.
Dívka si otráveně zakryla uši, ale po chvíli to vzdala a raději se zvědavě zaposlouchala.
Zachytila však jen konec rozhovoru: "Mrzí mě to. Nevím, kdy se vrátí."
"To nevadí. I tak děkuju." odpověděl pro Tenten velmi známý hlas, který ji donutil se posadit.
"Mám jí něco vyřídit?"
"Není potřeba. Já si ji už najdu. Nashledanou." rozloučil se Neji a Tenten přešla k oknu, aby na něj mohla zavolat, i když se jí nechtělo mluvit ani s ním.
Když Neji uslyšel tiché volání, zastavil se a otočil. Potom vyskočil k jejímu oknu a posadil se do něj.
Tenten se bez jakékoliv omáčky zeptala: "Co potřebuješ?"
"Proč jsi opustila tým?" oplatil jí stejnou mincí tmavovlasý mladík. Obvykle spolu vycházeli dost dobře, ale teď ani jeden z nich nebyl ve své kůži.
"Protože si od vás potřebuju odpočinout." odpověděla a založila si ruce na prsou.
"To je všechno, co mi k tomu řekneš?" zeptal se Neji trochu popuzeně, ale výraz ani hlas nevyjadřovaly skutečnou míru jeho vzteku. Možná by to měl brát víc s klidem, určitě by tak dokázal zjistit víc, ale Tenten ho rozčílila. Odejít z týmu byla jedna věc, ale ona jim to vůbec neřekla a i teď se tvářila nepřístupně.
"Já si nechci povídat." zkonstatovala suše, čímž jen zvýšila popuzení svého bývalého kolegy.
"Tak proč jsi na mě vůbec volala?!" zeptal se a trochu při tom zvýšil hlas.
"Protože první místo, kam by ses podíval, by byl můj pokoj!" odpověděla mu naštvaně a taky zvýšila hlas.
Neji se zamračil a zmizel oknem bez rozloučení.
Tenten v odpověď na to naštvaně přibouchla okenice a uraženě se posadila na postel.
Po chvíli ji ale vyrušilo zaťukání a dovnitř vešla její mamka, která se trochu váhavě zeptala: "Všechno v pořádku?"
"Jo, v naprostém. Opustila jsem tým a on si o tom chtěl jen promluvit a nějak jsme se nepohodli." odvětila Tenten a stálo ji hodně sebeovládání, aby udržela neutrální tón.
"Ale ty máš přece ráda svůj tým." namítla její matka znepokojeně.
"Já je mám ráda pořád, jen s nimi už nechci pracovat." prohlásila dívka naštvaně a otočila se k matce zády a ta se smutným a váhavým výrazem odešla s vědomím, že si s dcerou promluví, až jí bude trochu lépe.

Dívka s bledýma očima leknutím málem rozbila hrníček.
Trochu naštvaně se otočila na osobu, která právě bouchla dveřmi, a zeptala se: "Vyděsil jsi mě k smrti. Co to tu vyvádíš?"
"Nic!" odpověděl podrážděně mladík a naštvaně se posadil.
"Hádám, že jste se pohádali." podotkla Hinata docela klidně a vzala ze stolu hadr, aby mohla utřít vylitý čaj.
Neji jenom něco zabručel a Hinata se na něj zvědavě podívala.
Když nic neříkal, zeptala se: "Povíš mi, co se stalo?"
"Nechtěla se mnou mluvit, to se stalo." odpověděl naštvaně a odešel.
Hinata se za ním chvíli ustaraně dívala a potom se vrátila k utírání podlahy. Bylo s podivem, že ho to tak moc naštvalo. Takového ho Hinata neznala.



No vím, že už je to dlouho, tak doufám, že jste si to ještě pamatovali, nebo jak je to v mém případě, znovu přečetli ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama