Letní večer 04

16. října 2015 v 13:26 | IceSun685 |  Letní večer
O tři měsíce později.

Hnědovlasá dívka se líně převalovala na posteli. Jen s velkým sebezapřením připustila, že se nudí. Práce mimo tým nebyla až tak skvělá, jak si představovala.
Tak, jako téměř každý večer v posledním měsíci, zadoufala, že se někdo z jejích přátel objeví u jejího domu, což se ovšem nikdy nestalo. Chtěla mít od nich klid a tak se toho striktně drželi.
Tentokrát se však její přání splnilo, dveře jejího pokoje totiž otevřela její matka a zeptala se: "Je tady Neji, chceš s ním mluvit?"

"Ano." odpověděla Tenten snad příliš nadšeně a vyběhla z pokoje.
Zastavila se až pod schody, aby se trochu uklidnila a nevypadala před ním jako úplný blázen.
"Ahoj, co potřebuješ?" zeptala se, když byla konečně spokojená se svým zevnějškem a urazila těch posledních pár kroků k vchodovým dveřím, za kterými čekal.
"Dlouho jsme se neviděli, chtěl jsem tě jen pozdravit." odpověděl mladík trochu váhavě. Jejich poslední setkání bylo víc než nepříjemné, ale už také proběhlo dost dávno.
"Chceš si promluvit?" zeptala se trochu nejistě.
"Pokud se mnou chceš mluvit." odvětil s lehkým úsměvem, za kterým se skrývala jakási naděje.
Tenten s širokým úsměvem přikývla a vyšla za ním na ulici.
"Můžu tě pozvat na něco dobrého?" zeptal se mladík v zápětí a jeho společnice s úsměvem přikývla.

"Tak, o čem chceš mluvit?" zeptala se dívka, když se usadili v čajovně.
"To ty sis chtěla promluvit, já tě jen přišel pozdravit." připomněl jí mladík.
"To neznamená, že nemůžeš začít." podotkla dívka s ušklíbnutím. Věděla, že právě vyhrála. Neji v nekonečných rozhovorech, jak jim v duchu říkala, nikdy nepokračoval. Nejspíš mu to přišlo hloupé, hádat se, kdo se zeptal první. Navíc ty argumenty se neustále opakovaly.
"Dobře. Jak se ti vede na Akademii?" zeptal se pohotově a Tenten napadlo, že to bude důvod, proč přišel.
Dívka se trochu zamyslela a krátce zavzpomínala na své začátky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tohle je Tenten, bude s vámi trénovat hod shurikenem." představil ji Iruka a odešel, aniž by jí poskytl nějaké instrukce.
Dívka se trochu nervózně usmála a čekala, jestli něco řeknou, protože ji nic nenapadalo.
"Proč s námi netrénuje Iruka-sensei?" zeptala se drobná dívenka s hnědými culíky.
"Protože s vámi budu trénovat já." odpověděla Tenten první, co ji napadlo.
"Ale proč?" nedal se odbýt chlapec vedle té dívky.
"No, protože…ehm…" Tenten si odkašlala a začala nanovo: "Je to rozhodnutí Hokage-sama, tak to tu budeme muset nějak zvládnout."
"Hokage-sama nevěří Irukovi-sensei?" zeptala se znovu ta dívka vyděšeně a Tenten si uvědomila, že nesnáší malé děti.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"No, ze začátku to bylo těžké, ale potom jsem se trochu rozkoukala a bylo to lepší." odpověděla a celou dobu hypnotizovala svůj šálek.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tři hozené shurikeny se zabodly do středu terče, děti se trochu otráveně podívali na svou trenérku a jedno z nich řeklo: "To není ono, když se pokaždé trefíte."
Tenten se naštvaně podívala na toho chlapce a čekala, jestli se odváží ještě něco říct.
"Iruka-sensei se nikdy netrefil všemi do středu, vždycky byl aspoň jeden v modrém kruhu."
"A proč chceš, by tě učil někdo horší, když můžeš mít někoho lepšího?" zeptala se ho na oplátku s úšklebkem.
"Iruku-senseie jsme aspoň mohli překonat, ale někoho, kdo už je nejlepší, překonat nemůžeme." namítly děti otráveně.
Tenten se zamračila a došla k názoru, že dětem prostě nerozumí, zvlášť těm nadmíru soutěživým, kteří chtějí porazit svého učitele a pak se mu za to smát.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Myslím, že to nebyla tak úplně lež, ale ani moc upřímné to nebylo, co?" zeptal se Neji v reakci na její předchozí slova a zohnul se, aby jí viděl aspoň částečně do obličeje.
"Dobře, přiznávám. S dětmi mi to moc nejde, je k tomu zapotřebí velká trpělivost a tu já asi nemám" přiznala a zvedla symbolicky ruce.
Neji se spokojeně usmál a ptal se dál: "A co kolegové?"
Tenten se jen hořce usmála.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tak tady máš další." řekl muž ve středním věku, položil před ni hromadu papírů a velmi spokojeně odešel.
Tenten si jen hořce pomyslela: 'To, že jsem tu na výpomoc, neznamená, že mi budete všichni nosit písemky na opravu!'
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Mohlo by to být lepší." přiznala nakonec Tenten trochu neochotně.
"Takže nejsi moc spokojená?" zeptal se a zdálo se, že v jeho hlase je i stopa nadšení.
"Ne, ale nemluvme jenom o mně, jak se máte vy?"
"Sensei s Leem mě trochu zmáhají, protože tam nejsi, abys mi je pomohla krotit." odpověděl s úsměvem a dívka naproti němu si povzdechla.



No doufám, že jste se v tom nějak zorientovali. Bylo v tom docela dost vzpomínek.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama