Letní večer 05

26. října 2015 v 9:06 | IceSun685 |  Letní večer
"Takže se nudíš?" zeptal se Neji po chvíli, když Tenten vypověděl všechny jejich nejnovější šílené sázky a cíle. S Leem a senseiem se skutečně nedalo nudit a učit na Akasdemii muselo být zase o hodně nudnější.
"No, trochu ano." přiznala váhavě a opět se mu nedívala do očí.
"Takže hodně." zkonstatoval mladík okamžitě a také velmi spokojeně.
"I kdyby, na Akademii si stejně musím odpracovat zbytek pololetí." odpověděla otráveně.
"To by se dalo zařídit." namítl ale Neji vesele.

Dívka se na něj podezřívavě podívala, než podotkla: "Ty si jsi nějak jistý."
"Vrátíš se k nám do týmu, když tě uvolní z povinností na Akademii?" zeptal se Neji místo odpovědi.
"To nevím." přiznala dívka a raději se vyhnula jeho pohledu.
"Jak nevíš?" zeptal se tmavovlasý mladík trochu vyděšeně. Tohle bylo něco s čím docela počítal.
"Počkej! Ty jsi mě přišel prosit, abych se vrátila?" vyhrkla dívka nadšeně dřív, než se stihla zarazit.
"Možná." odpověděl váhavě.
"Ano nebo ne!" přikázala mu Tenten okamžitě.
"Vlastně ano. Všem nám tam hrozně chybíš, ty prostě patříš k nám, vždycky to tak bylo." odpověděl Neji s opatrným úsměvem. Te´d to vypadalo nadějně a on to nechtěl pokazit.
"Jestli si opravdu myslíš, že ukecáme Tsunade-sama tak snadno, tak pojďme hned, ještě není tak pozdě." navrhla se spokojeným úsměvem dívka.
"Raději ráno, dneska už má určitě práce dost." namítl Neji "Vyzvednu tě v deset a půjdeme za ní, bereš?"
"Od osmi mám Akademii." odpověděla trochu zklamaně. Mohli by jít samozřejmě dřív, ale to by Tsunade-sama byla zase ospalá a nemusela by tam také vůbec být.
"A v kolik máš přestávku na oběd?" zeptal se tedy po chvilce přemýšlení mladík.
"Od půl dvanácté do jedné." odpověděla a úsměv se jí zase vrátil na tvář.
"Dobře. Přesně v jedenáct třicet pět před Akademií. Já musím domů, tak se měj." řekl, zaplatil za oba a po jejím přikývnutí zmizel.
Tenten se chvíli jen dívala na místo, kde stál, ale potom se usmála a spokojeně se rozvalila do polštářů.

"Jsi zpátky." zkonstatovala Hinata a zvedla se z křesla, aby jí Neji nikam neutekl.
"Tenten se chce vrátit do týmu, už jen vyřídit nějaké formality." řekl spokojeně a vyrazil nahoru do svého pokoje, aby se převlékl na trénink se strýcem.
Hinata se jen usmála a vrátila se ke knížce. Byla za Nejiho opravdu ráda. Ty poslední měsíce vůbec nebyl ve své kůži. Doufala jen, že teď už to bude ten Neji, kterého znala.

Tenten se vrátila domů, kde už na ni čekala zvědavá matka: "Co potřeboval?"
"Jen jsme si popovídali nic víc." odpověděla dívka jednoduše, protože s ní nechtěla probírat návrat do týmu, dokud to nebude jisté.
"Přišel si jen promluvit?" zeptala se nevěřícně a zvedla jedno obočí.
"Celou moji kariéru jako kunoichi jsme byli spolu v týmu, prostě jsem mu chyběla tak se na mě přišel podívat." odvětila tedy Tenten s pokrčením ramen a začala šlapat schody. Bude pro ni jistě lepší tenhle rozhovor ukončit.
"Tak chyběla jo?" zopakovala její matka a tón jejího hlasu naznačoval nějaký skrytý význam.
Tenten se nad ním zamyslela, ale nic moc ji nenapadalo. "Co tím myslíš?" zeptala setedy , když to vzdala, a zastavila se jen čtyři schody a dva metry od cíle.
"Leemu jsi nechyběla?" nadhodila její matka s potutelným úsměvem.
Tenten se tomu malinko zamračila, ale pak odpověděla: "Nevím, asi ano." Nad tím moc nepřemýšlela.
"Ale ten nepřišel." připomněla jí její matka něco, což už dávno věděla, s lehkým pokrčením ramen.
"Ne." potvrdila tedy Tenten, ale dál se cítila v tom rozhovoru ztracená.
"No já jen, že to možná něco značí, že přišel Neji a bez Leeho." nadhodila a odešla do kuchyně, jakoby se nic nedělo.
Tenten se nad tím pousmála, tohle na své mamce milovala a nesnášela zároveň, čas od času se zdálo, že jsou to spíš kamarádky, než matka s dcerou.
Tenten nad tím ještě nějakou dobu přemýšlela, než to konečně natrvalo zavrhla a usnula. Neji k ní jistě nic necítil.

Den na Akademii se zdál stejný jako všechny ostatní, tedy k nevydržení. Děti dělaly nepořádek a hluk, kolegové ji neuznávali o nic víc než první den a její třída neudělala vůbec žádný pokrok.
Dívka si otráveně povzdychla a podepřela si bradu rukou.
"Trápí vás něco?" zeptala se jí drobná blondýnka.
Tenten se donutila usmát, než odpověděla: "Vůbec ne, jen jsem trochu unavená."
Dívenka se na ni trochu zvědavě podívala a potom odešla.
Tenten se za ní chvíli dívala, než se vrátila k nepřítomnému zírání před sebe.
'Tohle je asi jediné dítě, které mám aspoň trochu ráda, ostatní jsou jen nevychovaní hara…' Její myšlenky přerušily ruce, které dopadly na její ramena, a Tenten málem leknutím nadskočila.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." omluvil se Neji, ale výraz jeho tváře i hlas prozrazovaly, že se docela dobře baví. Moc lidí by to na něm nedokázalo poznat, ale ona ho znala velmi dobře.
"Ještě není půl dvanácté ne?" zeptala se trochu popuzeně, i když moc dobře věděla, kolik je.
"Ne, jen jsem tě chtěl vidět, Lee se senseiem chtěli běhat a to se mi moc nelíbilo." odvětil Neji s pokrčením ramen a jí to připomnělo mámina slova.
"Takže jaký jsi měl vlastně důvod? Že s nimi nechceš běhat, nebo že mě chceš vidět?" podotkla dívka tónem, který ho nabádal, aby volil slova velmi opatrně.
"Oboje, kdyby to bylo jen to první, mohl jsem jít třeba i domů." odpověděl s úsměvem.
Tenten znovu projely hlavou máminy narážky, ale dostatečně rychle je zaplašila.
"Musíš ovšem počkat až skončím." řekla a otočila hlavu opět k dětem.
"Tohle je trénink?" zeptal se zvědavě, když si k ní přisedl.
"Ano, snaží se trefit do terče a já je musím hlídat, aby se při tom netrefili do spolužáka." odpověděla malinko znuděně. Celou dobu dostávala na starost jen ty nejmenší a tím pádem i nejhorší děti.
"Tohle si dělala celé tři měsíce?" zeptal se tiše a Tenten bylo jasné, že je to kritika.
"Ano aj." odpověděla otráveně a taky trochu naštvaně.
Neji se naklonil ještě o něco blíž k ní a zeptal se: "Za to ti vážně platí?"
"Chceš ránu?" vrátila mu otázku provokativně a otočila k němu hlavu.
"Jestli jsi poslední tři měsíce dělala jen tohle a další sedavé činnosti, tak se nemám čeho bát." zkonstatoval0mladík kysele a odtáhl se trochu dál, zatímco Tenten definitivně zavrhla matčiny poznámky.
"Abys věděl, já jsem také trénovala." odpověděla naštvaně a vzdálenost mezi nimi, kterou Neji zvětšil, ona zase zmenšila.
"Dobrý den." pozdravily je dvě dívky s chichotáním a Tenten se od Nejiho zase odtáhla.
"To je váš kluk?" zeptala se jí jedna z nich s ještě větším chichotáním a Tenten bylo jasné, že rudne.
"Kamarád a je na odchodu." opravil je Neji pohotově a zvedl se.
"Kam jdeš?" vyhrkla ovšem dívka překvapeně.
"Jdu se trochu projít. Vrátím se za půl hodiny, to už budeme moct jít k Hokage-sama." odpověděl už při odchodu.
Tenten tak jen mlčky přikývla, i když ji nemohl vidět a potom obrátila svou pozornost na chichotající se dívenky.



Tak a to byl poslední díl, který jsem vám slíbila před anketou, takže brzy ji tu budete mít. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama