Překvapení 40

21. října 2015 v 22:50 | IceSun685 |  Překvapení
Itachi vešel do kuchyně zcela klidný, což docela překvapilo Hidana, který od mladého Uchihy očekával nějakou agresivní akci namířenou na Deidaru.
Překvapený byl ovšem i Kisame protože jeho týmový kolega se pouze opřel o rám dveří.
"Co to s*kr* děláš?!" okřikl ho rozzlobeně Kisame.

"Jen ho pusť, Deidara si to stejně zaslouží." odvětil Itachi klidným nevzrušeným hlasem. Kisameho tím ovšem vyvedl z míry tak moc, že přítelův návrh nevědomky uskutečnil. Sám Sasori tím ovšem byl překvapen dost na to, aby po ztrátě opory jednoduše spadl na zem a pouze se na mladého muže podíval. I sám Deidara se na něj ohromeně díval, aniž by si uvědomoval, v jakém nebezpečí se vlastně nachází.
"To myslíš vážně?" zeptal se ho Kisame nechápavě a udělal k příteli několik kroků, čímž ještě vyklidil Sasorimu cestu.
"Nesouhlasíš?" zeptal se Itachi jako by se bavili o příštím obědě a ne životě blonďatého ninji. Kisame pro něj ovšem neměl žádnou odpověď. Dokonce ani Sasori nic neřekl a jen dál promarňoval své šance na zabití mladíka zmateným pohledem.
"Můžeme o tom taky hlasovat." navrhl Itachi a dál zachovával svůj morbidní klid.
Kisameho tím odrovnal ještě víc, takže se zmohl jen na otevření pusy dokořán. Ovšem kromě naprostého zmatení Itachiho partnera, mělo jeho chování ještě jeden velký efekt, Sasori se totiž uklidnil.
"Šla s tebou dobrovolně?" donutil se mistr loutkář zeptat. Na mladého muže ovšem nepohlédl.
"No ano." odpověděl Deidara trochu zaraženě a upíral svůj zrak na Sasoriho, stejně jako všichni ostatní s výjimkou Itachiho. Mladý Uchiha se totiž raději díval do země, zvláště pak po Deidarově odpovědi. Jeho čelist byla sevřená a ruce se chvěly vztekem. Tohle přesně slyšet nechtěl.
"Byla tak nadraná, že jí to bylo jedno." zašeptal Hidan nerozvážně. Sasoriho tím totiž znovu naštval, ale Itachi povolil křečovitý stisk čelisti. Tohle ho trochu ukonejšilo, i když se to vlastně dost blížilo znásilnění. Tomu ovšem prozatím nevěnoval pozornost. Důležitější pro něj bylo, že možná Deidaru zase tak moc nemilovala.
"Tohle na tebe vyházela Miroko?" zeptal se Sasori s předstíraným klidem.
"Vlastně ano." odvětil ninja opatrně a přitiskl se ke zdi ještě víc.
"To znamená, že se rozešli, pokud tě to uklidní." pokusil se Deidarovi opět pomoct Kisame, i když ani jemu se nelíbilo, co mladý ninja provedl.
"Neuklidnilo, pouze potěšilo." odpověděl Sasori a prošel kolem také jaksi spokojeného Itachiho.
"Být tebou, tak se mi nějakou dobu vyhýbám." zabručel ještě Sasori směrem k Deidarovi.
"Mně taky." zašeptal Itachi a následoval mistra loutkáře pryč. Právě teď ho ani hlad nedonutil zůstat v blízkosti blonďatého ninji.

Deidara vyhodil do koše poslední střep a unaveně se posadil na židli. Bylo už kolem čtyř a konečně se mohl najíst a napít. Bohužel ale do kuchyně zrovna vešla Miroko. Ninja v tu chvíli ztuhnul a díval se opatrně na dívku ve dveřích.
Miroko mu pohled vrátila. V jejích očích však nebyla žádná nenávist ani vztek, spíš jen jaksi chladná lhostejnost.
Dívka přešla k polici, ze které předtím vyházela dobré tři čtvrtě obsahu a zvala si do ruky jeden z bílých hrnečků a přešla s ním k druhé části kuchyně, kde byla tekoucí voda.
"Nějaký problém?" zeptala se Deidary a jen zpola se na něj otočila. Mladík od ní totiž nedokázal odtrhnout oči.
"Ne." vyhrkl a okamžitě se na židli otočil na druhou stranu, což Miroko vyhovovalo, protože do hrnečku mohla vsypat bílý prášek, aniž by to mohl mladík postřehnout, a zamíchat ho ve vodě.
Miroko přešla až k němu a naklonila se mu z části přes rameno. Mladík se od ní musel odtáhnout, natočit směrem k ní a zaklonit hlavu, aby jí mohl vidět do tváře.
"Neodpustila jsem ti, ani ti nikdy neodpustím. To, co jsi mi provedl, je totiž neodpustitelné." řekla při pohledu do jeho očí podivně klidným a zákeřným způsobem. Deidara jen nasucho polkl a ještě chvilku upřeně hleděl do krásně hnědých očí, než se od něj dívka odtáhla a i s hrníčkem odešla.
Neotočila se, věděla, že by neměla. Deidara nic netušil a přesně tak to mělo být. Dívka zahnula za roh a bezděky se podívala do hrníčku, ve kterém toho bylo asi o čtvrt deci míň, než mělo. Blonďatý ninja se příliš soustředil na její obličej a málo na ruce. Když se k němu totiž naklonila, tak svůj hrníček přiložila k tomu jeho a ve chvíli, kdy na něj promluvila, stačilo jen jemně naklonit ruku.
Miroko prošla chodbou a vyšla ven. Její kroky se zastavily přesně na místě, kam ji předtím hodil Kakuzu. Byla ráda, že to udělal, kdyby ji nechal, aby si hystericky vybyla vztek rovnou, tak by Deidara dostatečně nezaplatil.
Hnědovláska vylila obsah hrnečku na zem a spokojeně sledovala, jak v podobě rychle se vsakujícího potůčku stékal z kopce dolů.
Dívka neměla strach o zvířata ani rostliny. Podobné triviální věci ji momentálně vůbec netížily. Teď si musela jen chvíli počkat až její jed bez vůně, barvy a především chuti začne v Deidarově těle účinkovat a ona pak dostane svoji odplatu.
Na její krásné tváři se rozhostil spokojený úsměv. Byla to jen necelá hodina, co na tom samém místě plakala zoufalstvím a o samotě trpěla, aniž by jí někdo přišel utěšit.
Dívka stiskla svou paži. Ještě stále tu bolest cítila. Ještě stále se jí chtělo plakat, ale její nenávist k Deidarovi teď přehlušovala všechny ostatní city. Zasloužil si trpět a ona ho trpět přinutí, tím si mohl být jistý. To, co mu v kuchyni řekla, myslela vážně. Neodpustí mu, nikdy mu nebude moci odpustit.



Tak jsme se zase někam posunuli, tedy bohužel pro Deidaru, ale on si to nakonec, tak jak to řekl sám Itachi, zaslouží. Miroko je ale přece jen dcerou svého otce co, alespoň co se přípravy jedů týče.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama