Aomine Seijuro 01

28. prosince 2015 v 8:17 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Ano, očividně mám toho rozepsaného málo. No myslím, že jde spíš o to, že jsem plná inspirace k tomuto anime a prakticky vůbec k Narutovi, jelikož zrovna nic moc inspirujícího neběží, bohužel. Takže pro ty z vás, kdo jste tohle anime neviděli, asi špatná zpráva, protože tahle postava se objeví až docela ke konci. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by bylo anime nutné vidět, abyste si užili povídku.


Ozvalo se zaklepání na dveře a hnědovlasý muž k nim trochu otráveně zamířil. Před několika minutami se teprve vrátil domů a tak si chtěl odpočinout. Za dveřmi ovšem stál někdo, koho by tam nečekal.
"Akashi-sama, co tady děláte?" zeptal se muž překvapeně a ustoupil stranou, aby mohl nečekaný návštěvník vejít.
"Chtěl jsem s tebou mluvit." prohlásil rudovlasý mladík jednoduše a nechal se pozvat dovnitř.
"Jistě." přitakal muž okamžitě a uvolnil chlapci místo na gauči.
"Můj otec tě platí, aby ses staral o mého koně Yukimuru, že Ohara-san?" zeptal se Akashi a postarší muž překvapeně přikývl. Jízda na koni byla jedna z věcí, kterou malého Akashiho naučila jeho matka, a krátce předtím než zemřela, tak mu také dala Yukimuru. Desetiletý Akashi se o hříbě ale sám starat nemohl, takže jeho otec koně poslal do stájí, které patřily Oharovi Ryoheii, za kterým dnes Akashi přišel. Když před šesti lety dostal Yukimuro na starost, tak to také znamenalo, že jeden z jeho úkolů, byla i péče o malého Akashiho, který za koníkem chodil. Dokud byl koník malý, tak byl jen na dívání a hlazení. Když pak Yukimura vyrost a Ohara ho dostatečně vycvičil, tak na něm Akashiho začal pod Oharovým vedením jezdit. Chlapec chodil za koněm pravidelně, ale před dvěma lety prostě přestal chodit a od té doby ho Ohara neviděl. Postarší muž pak před víc jak rokem zkrachoval a koně tak museli umístit jinam. Akashiho otec vybral stáje nepříliš daleko od jednoho z domů, které vlastnil, kde zaplatil majiteli ne jen za péči o Yukimuru, ale také za to, že se o koně může starat a trénovat ho Ohara místo jejich zaměstnanců. Postarší muž byl šťastný alespoň za tuto práci, která navíc byla docela slušně placená. Nevadilo mu ani stěhování, jelikož stejně přišel o dům společně se stájemi.
Teď tu ale po takové době měl zase Akashiho. Toho milého, slušného, ale vždycky trochu moc vážného chlapce. Musel ovšem uznat, že Ahashi už byl spíš mladík, než chlapec.
"Rád bych se za ním šel podívat." řekl Akashi a hnědovlasého muže tím zmátl.
"To samozřejmě můžete kdykoliv." přitakal Ohara a nakrčil obočí.
"Ano, ale rád bych se o něj tentokrát doopravdy staral." namítl Akashi a postaršího muže tím zmátl o to víc.
"Staral, Akashi-sama?" zopakoval po něm Ohara nechápavě.
Rudovlasý mladík se trochu zamračil a vysvětlil mu to: "Nechci žádné Akashi-sama ani nic podobného. Lidé, co mají koně, se o něj starají ne? Nosí mu jídlo, hřebelcují ho a tak. Nepřijdou si jen zajezdit, ne?"
"To máte pravdu." přikývl Ohara a nespokojeně se ošil. Směr rozhovoru se mu vůbec nelíbil a o to míň to, co nejspíš mělo přijít záhy.
"Rád bych si to vyzkoušel bez toho, aby někdo věděl, z jaké jsem rodiny." doplnil Akashi a Ohara se ještě víc zakabonil.
"Chcete se vydávat za čeledína?" ujistil se muž znepokojeně.
Zdálo se, že Akashi chvíli přemýšlí, než se lehce usmál a řekl: "Ano, myslím, že to by bylo výborné."
"Akashi-sama." oslovil ho Ohara v marné šanci, že by mu to vymluvil.
"Budeš si moct vzít volno." řekl ale náhle Akashi a vyvedl ho tak ještě víc z rovnováhy. "Chci dělat tvoji práci, určitě mi řeknou, co mám dělat, tak se nemusíš bát"
"Ale co jim mám říct, Akashi-sama?" zeptal se zoufale.
Mladík se nad tím krátce zamyslel, než odpověděl: "Třeba že jsi nemocný nebo tak něco, ale hlavně jim neříkej, kdo jsem, chci si to doopravdy vyzkoušet. Pokud jim řekneš, kdo jsem, tak už to doopravdy nebude."
"Jistě, Akashi-sama." přikývl muž poraženecky. "Zavolám tam tak za hodinu, ano?"
"Dobře." přikývl mladík. "V kolik tam mám přijít?"
"Chodím tam na šest." řekl Ohara s jakýmsi smířením v hlase.
"Výborně." přikývl Akashi s lehkým pousmáním a vstal.
Ohara ho pak vyprovodil ke dveřím a ještě mu řekl: "Až tam dorazíte, Akashi-sama, tak musíte jít za majitelem a on vám řekne, co bude třeba, jmenuje se Kimura Takuya."
"Jistě." přikývl Akashi a odešel. Jeho hostitl se tak zničeně rozvalil na gauči a chvilku jen přemýšlel nad svými možnostmi. Samozřejmě mohl rovnou zavolat Akashiho otci, ale pak by měl problémy s Akashim, což by taky nebylo nejlepší. Chlapce naposledy viděl v jeho čtrnácti a člověk nikdy neví, jak se lidé mohou změnit. Navíc se pořád staral o jeho koně, takže pokud by mladík, chtěl, tak by mu pravděpodobně zařídil vyhazov. Neříct mu to se ale zdálo jako ještě horší možnost, protože v případě, že by na to přišel sám, tak by byl vyhazov stoprocentní. Navíc tak mocný muž, jakým byl Akashiho otec, by se mohl postarat o to, aby Ohara nedostal práci už nikdy. Možná by bylo menším zlem prostě říct Kimurovi o co jde, ale pak by zradil Akashiho a zase by mohl dostat padáka.
"Možná to chlapci prospěje." zašeptal Ohara sám pro sebe. Na troše práce přece nebylo nic špatného, navíc Akashi měl teď prázdniny, jeho první rok na vyšší střední skončil a Ohara nepochyboval, že měl nejlepší průměr v ročníku.
"Trocha manuální práce ještě nikomu neuškodila." konejšil se postarší muž nervózně, když téměř po dvou hodinách bral do ruky mobil a vytáčel číslo stájí.
"Ano?" ozval se mladý hlas v telefonu. Nepochybně to byl některý z čeledínů, kteří chystali koně ke spánku. Ohara byl vlastně rád, že dělal jen část práce ve stájích, protože jinak by tam musel být celý den. Nakrmit večer koně a hodit přes něj deku, ale mohl kdokoliv.
"Dobrý večer." začal Ohara, ale pak se zarazil a do sluchátka falešně zakašlal. "Tady Ohara Ryohei." řekl chraplavě.
"Není vám nic?" zeptal se čeledín.
"Vlastně se necítím moc dobře, můžete říct Kimurovi-san že zítra nebudu moct přijít. Nejspíš ani několik dalších dní, ale poslal jsem za sebe náhradu. Jednoho chlapce, který bude potřebovat trochu zaučit, aby se mohl postarat o Yukimuru. Přijde zítra v šest za Kimurou-san." řekl co nejvíc chraplavě a několikrát svůj projev přerušil zakašláním. Doufal jen, že to bude stačit a že to nepřehnal.
"Jistě, tak se brzy uzdravte." popřál mu čeledín a zavěsil.
"Vyřízeno." zašeptal Ohara do ticha místnosti. Teď už bylo vše jen na Akashim.



Tak to byl první díl, snad zaujal. ;)

---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 3. ledna 2016 v 17:34 | Reagovat

i když není "Seijuro" muj favorit tak rozhodně povídka zaujala... čím to asi bude...? :-D že by autorkou? :D

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 4. ledna 2016 v 11:15 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D Díky, já mám taky ráda všechny tvoje. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama