Basketbalová hlava 02

3. prosince 2015 v 9:48 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Mám pro tebe dobrou zprávu, Kise." začal hned ráno Kasamatsu a přišel kvůli tomu až za ním do třídy.

'Aspoň, že to neprobíráme před spolužáky, ale za dveřmi na chodbě. Počkat, neříkal dobrou zprávu?'

"Zrušili snad ten požadavek na padesát procent?" zeptal se Kise s nadějí.
"Ne, ale domluvil jsem ti doučování." prohlásil Kasamatsu hrdě.

'Doučování? Jako by mi to mohlo pomoct!'


"Aha." zabručel jen Kise a v tu chvíli dostal loktem do břicha.
"Ukaž trochu vděku, ty jeden nevděčníku!" zařval Kasamatsu naštvaně.
"Arigato, senpai!" dostal ze sebe Kise, zatímco se držel za břicho.

'Tohle bylo až moc kruté! Skoro nic jsem přece neřekl!'

"Takže, máš se s ní potkat v knihovně ve čtyři…" začal vysvětlovat Kasamatsu, ale Kise ho přerušil: "Ale co trénink?"
"Neskákej mi do řeči!" zařval Kasamatsu a srazil Kiseho k zemi.
"Gomenasai!" vykřikl Kise okamžitě a vyhnul se tak další ráně.
"Tak znovu. Potkáte se v knihovně, kde se domluvíte na čase a taky jí doneseš ty testy, cos je zmrvil." pokračoval tedy Kasamatsu, zatímco Kise si třel bok.

'Vždyť už jsem je stihl vyhodit, tak jak je mám donést?'

"Až se domluvíte, tak přijdeš na trénink, jasné?" dokončil svou řeč Kasamatsu a bylo na něm poznat, že nemá dobrou náladu.
"Jistě." potvrdil okamžitě Kise a stoupnul si.
Jeho senpai jen přikývl a vyrazil pryč.
"A jak ji poznám?" zastavil ho ještě Kise.
"Aha, jasně." prohlásil Kasamatsu a zase se k němu vrátil, zatímco hledal v mobilu.
"Tohle je ona." prohlásil a ukázal mu obrázek. "Její průměr v průběžných testech byl devadesát tři celých šest procent."
"Páni." vyhrkl Kise a prohlížel si obrázek v senpaiově mobilu. "Je moc hezká a ještě chytrá, jak se vlastně znáte?"
"Je to moje sestra." prohlásil Kasamatsu spokojeně.
"Cože?" vyhrkl Kise okamžitě, ale vysloužil si jen zmatený pohled. "Vy asi nemáte moc společného co?"
"Co jsi tím jako myslel?" zařval Kasamatsu a okamžitě poslal Kiseho k zemi.

'Dobře, teď jsem si to možná i zasloužil! Musí se v tom ale tak moc vyžívat?'

"Gomenasai, senpai!" zařval v naději, že nedostane další kopanec.

'Senpai musí mít obzvlášť zlou náladu. Obvykle mě kopne jen tak jednou týdne, ale za poslední dva dny… Jestli to takhle půjde dál, tak si do testů ani nebudu moct sednout natož hrát!'

"Co tady vyvádíte? Za chvíli začíná výuka." přerušila je Kiseho přísná učitelka.

'Záchrana!'

"Vůbec nic, navíc já už odcházím, nashledanou!' vyhrkl okamžitě Kasamatsu a rychle vypadnul, zatímco Kise se zvedal ze země.
Učitelka jen zakroutila hlavou a otevřela dveře do třídy, aby Kise zapadl na své místo.
"Sensei?" oslovil ji Kise trochu váhavě a oprášil si sako.

'Jestli mi tohle bude Kasamatsu-senpai dělat takhle často, tak tahle škola ani nebude potřebovat uklízečky, protože já všechno vytřu za ně!'

"Ano, Kise-kun?" otočila se na něj učitelka.
"Vypadá to, že jsem někde ztratil svoje předběžné testy, myslíte, že bych mohl ještě někde sehnat kopie, abych věděl, co se doučit?" zeptal se co nejpokorněji.
"Minimálně v mém předmětu by ses měl naučit všechno od začátku." prohlásila učitelka sociálních věd kysele a Kise si matně vzpomínal, že z tohohle předmětu neměl ani jeden bod.
"No a v těch ostatních?" zkusil to i tak. Ztrapněný už byl, takže na tom nezáleželo.
Postarší žena si povzdechla a řekla: "Po hodině zajdeme do kabinetu a já ti to vytisknu."
"Arigato." vyhrkl Kise s úlevou.
"A teď už běž na své místo." přikázala učitelka a sama zamířila do třídy.
Kise ji samozřejmě pohotově poslechl a zapadl do své poslední lavice hned vedle okna. Tentokrát se z něj ale nepodíval. Dnešek byl jiný a ne jen počtem ran, které už teď dostal od senpaie. Dneska totiž Kise poslouchal výklad a občas se musel divit tomu, co to berou.

Po hodině pak poslušně následoval svou učitelku až do sborovny, kde ho posadila, zatímco šla pracovat na počítači společně s dalšími lidmi, kteří měli jeho testy u sebe.
Kisemu se sice ulevilo, že má výsledky v rukou, ale pohledy jeho učitelů, když mu je znovu tiskli, byly přinejmenším smutné. Připadal si v tu chvíli jako naprostý hlupák a za celý den se toho pocitu nedokázal zbavit. O to míň, když pak zamířil do knihovny, aby se setkal se sestrou svého kapitána.

'Snad mě taky nebude bít.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

'Kde je? Už by tu měl pomalu být. Doufám, že mu Yukio vyřídil, co měl, protože jestli nepřijde, tak je zabiju oba dva!'

Ayme si povzdechla a trochu otráveně se rozhlédla po knihovně. Člověk by si myslel, že měsíc před zkouškami tu bude nátřesk a všichni začnou dohánět, co zameškali. Zvlášť teď, když věděli, jak na tom jsou. Knihovna ale byla i tak celkem prázdná a tichá.

'Copak ostatním stačí jen průměrné výsledky?'

"Ahoj." vyrušil ji přívětivý hlas a černovláska se ohlédla na mladíka stojícího za ní. Neusmála se ale na něj ani nic podobného a jen se zamračila.

'Tohle je přece Kise Ryouta, co ten tu dělá? Tak moment on přece hraje basket, to kvůli němu všechny holky pořád chodí do tělocvičny. Prosím, ať to není on!'

"Můžu ti pomoct?" zeptala se dívka a jen s velkým sebezapřením udržela neutrální výraz. Pokud na téhle škole někoho neměla ráda, tak to byl Kise Ryouta. Tenhle kluk byl nejoblíbenější z celé školy a jen proto, že dělal modeling. To, že byl navíc výborný sportovec, mu taky přidávalo a ji to strašně štvalo. Všechny její spolužačky z něj byly unešené a tenhle trouba přitom nehnul ani prstem. Pro ni to byl jen šťastně narozený b*b*c, který si o sobě nejspíš myslel strašně moc. Třeba že se nemusí učit a všechno mu projde.
"No jsi sestra Kasamatsu-senpaie ne?" zeptal se blonďatý mladík trochu nejistě a nejspíš si ani nevšiml všech studentek v knihovně, které si právě začaly něco šeptat a přihloupě se u toho hihňat.
"Ano, to jsem a ty budeš zřejmě můj student co?" prohlásila nijak zvlášť nadšeně.
"Ano." přikývl Kise a natáhl k ní ruku se slovy: "Jsem…"
"Vím, kdo jsi." přerušila ho a postavila se. Jeho ruku ani nepřijala a rovnou vyrazila pryč z knihovny i se svými věcmi.
Kise na okamžik zaváhal, ale pak ji pohotově následoval.
"Ehm… může se zeptat, kam jdeme?" odvážil se k otázce.

'Nevím, kam hodláš jít ty, ale já jdu zrušit tenhle obchod, protože jsme se prodala zatraceně levně.'

"Potřebuju mluvit s bratrem." prohlásila jednoduše a přidala do kroku. Čím dřív se zbaví Kiseho Ryouty, tím líp.
"Tak dobře." přikývl Kise trochu zmateně a dál ji následoval.

Trvalo jen chvilku, než došli do tělocvičny, ale jí to i tak přišlo strašně dlouho. Snažila se jít tak, aby to vypadalo, že jen jdou stejným směrem a ne že jdou společně. I tak ale brzy určitě uslyší spoustu klepů o tom, jak šla s idolem školy.

'Co by asi všichni řekli, kdyby věděli, že jejich miláček je tupý jak tágo?'

V duchu se myšlence usmála, ale ani tak ji to neutěšilo. Naštěstí, ale už viděla svého bratra, který se tvářil trochu zmateně.
"Musím s tebou mluvit." prohlásila jednoduše a odtáhla ho stranou, aby nebyly v doslechu Kiseho Ryouty.
"O co jde?" zeptal se Kasamatsu zmateně a trochu nespokojeně. Byla to jeho mladší sestra, takže se mu rozhodně nelíbilo, že s ním takhle jedná před zraky jeho týmu.
"O to, že jsi mi neřekl, že jde o tady toho!" prohlásila dotčeně.
"A záleží na tom?" protočil Kasamatsu oči a chystal se odtud vypadnout.
"Mně ano!" vyjela na něj dívka dotčeně.
Její bratr se nejdřív zatvářil nechápavě, ale pak se jeho oči rozšířily poznáním a obavami. "Prosím, řekni, že ne."
"Co ne?" nepochopila Ayme.
"Že do něj nejsi zamilovaná, prosím." prohlásil Kasamatsu úpěnlivě.
"Jsi b*bý?" zareagovala na to okamžitě Ayme. "Jistě, že ne. Nesnáším ho."

'Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Jsem snad povrchní káča bez mozku, abych byla unešená z toho fracka?'

"Sláva." oddechl si v prvé řadě Kasamatsu, než mu došla druhá část jejích slov: "Udělal ti snad něco? Protože jestli jo, tak z něj na tréninku zedřu kůži."
"Ne nic mi neudělal, ani se neznáme, ale i tak ho nesnáším, protože je to namyšlený fracek, co si myslí, že je víc než ostatní." prohlásila jeho sestra.
Kasamatsu chtěl Kiseho v první chvíli hájit, ale nakonec musel uznat, že na jejích slovech něco bude. V životě už potkal mnohem namyšlenější a sobečtější lidi, ale Kise byl i tak trochu takový. Možná že to ani tak neplynulo z toho, jaké byly jeho schopnosti na hřišti a z nálepky Generace zázraků, ale už jen z toho modelingu. Pokud Kasamatsu věděl, tak ho už dělal hodně dlouho, takže si nejspíš stejně dlouho užíval i své popularity u holek. No a pak je zřejmě dost těžké nebýt trochu arogantní.
"To nic nemění na tom, že ho v týmu potřebuju a že jsme si už plácli." namítl Kasamatsu a vlastně si i užíval tu chvilku, kdy tímhle obchodem trpěla i jeho sestra.
"Budu za tebe dělat domácí práce celý týden, když to zrušíš." navrhla Ayme pohotově a natáhla ruku.
Kasamatsu byl sice okamžik v pokušení s ní smlouvat, nebo ruku rovnou přijmout, ale nemohl si to dovolit. Samozřejmě by se dalo najít víc lidí, kteří by mohli Kiseho doučovat, ale jeho sestra byla největší šance. Ne jen, že měla velkou motivaci, ale nebude se snažit Kiseho sbalit, tak jak by to nejspíš udělala jiná studentka. No a kluci obvykle neměli známky na to, aby mohli doučovat. Přinejmenším Kasamatsu žádného neznal a určitě ne z prváků.
"Bohužel." prohlásil Kasamatsu s úsměvem. "Dohoda je dohoda."
Ayme se nejprve zamračila, ale potom se usmála a prohlásila: "Pak doufám, že ti nebude u nás doma překážet, protože já se s ním na veřejnosti ukazovat nehodlám."
"Cože?" vyhrkl Kasamatsu, ale už nestihl nic namítnout, protože jeho sestra už mizela za rohem, aby se vrátila ze Kisemu.

'Tohle bude hodně dlouhý a otravný měsíc.'

"Tak jsem se s bratrem domluvila, že doučování bude probíhat u nás doma. V knihovně bychom totiž se všemi tvými obdivovatelkami neměli klid." prohlásila Ayme a z větší části dokázala zakrýt všechen sarkasmus.
"Dobře." přikývl Kise trochu váhavě. Bylo to trochu divné, když bude u senpaie doma.
"Takže já jsem Kasamatsu Ayme." prohlásila, když si uvědomila, že se doteď nepředstavila.
"Kise Ryouta." odpověděl, než si uvědomil, že už mu jednou řekla, že jeho jméno zná.
"Těší mě, Kise-kun." prohlásila a s velkým sebezapřením mu podala ruku, kterou pohotově stisknul.
"Ehm… neber to zle, ale přijde mi divné říkat ti příjmením, když tak oslovuju tvého bratra, takže…" začal trochu váhavě a zarazil se, když uviděl její zamračení.
Ayme se ale v zápětí donutila usmát a řekla: "Říkej mi, jak chceš."

'Na oslovování ti stejně nezbude čas, hochu!'

"Dobře, takže, Ayme-san?" začal, a když přikývla, že je oslovení v pořádku, tak pokračoval: "V kolik se teda potkáme?"
Černovláska se na okamžik zamyslela, než odpověděla: "Yukio tě po tréninku přivede tak mu to řekni."
Kise se nejprve zarazil, ale pak mu jeho zmatený mozek zřejmě spojil použité jméno s jeho kapitánem.
"Dobře." přikývl teda.
"Tak mi dej tvoje testy a můžeš jít trénovat." prohlásila ve snaze se ho už zbavit.
"Jistě." přitakal Kise okamžitě a do rukou jí předal papíry, než se s ní rozloučil a vyrazil do šatny.

'Kecy! Tohle že jsou jeho výsledky? Přírodní vědy dvě procenta, to se dá vůbec dostat? Sociální vědy nula? Jak vůbec může z tipovacího testu dostat nulu? Matematika devět. Trochu se divím, že si vůbec zvládne nakoupit s takovým výsledkem. Japonština dvanáct. Copak neumí rodný jazyk? To snad udělal schválně ne? Moment, cože? Jak může mít z angličtiny osmdesát devět procent? To je snad žert ne? Takový výsledek nejde dostat, když máte v hlavě vymeteno, proč má ale pak ty ostatní testy tak hrozné?'

Ayme si unaveně povzdychla a jeho testy strčila do tašky. Podívá se na ně ještě jednou doma, kde na to bude mít klid a bude moct popřemýšlet.



Tak doufám, že se vám i druhý díl líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama