Nebylo nám přáno 38

17. prosince 2015 v 8:56 | IceSun685 |  Nebylo nám přáno
"Zdravím, sensei." ozval se Jiraiya vesele z okenní římsy, na kterou právě vyskočil.
"Co potřebuješ?" zeptal se Třetí trpělivě, i když se nezdálo, že by byl z jeho návštěvy nějak zvlášť nadšený.
"Přišel jsem se zeptat, jak to vypadá s válkou." odvětil jeho bývalý studen a veškeré veselí z něj vyprchalo.
"S Písečnou to vypadá na mír, ale situace s Kamennou je na spadnutí." odpověděl Třetí ustaraně.
"A co Mlžná?" ptal se dál Jiraiya.

"Prozatím ještě řeší svoje problémy s Oblačnou, což nám dává čas." prohlásil starý muž ustaraně.
"To znamená, že Mlžné ani Oblačné není třeba se bát, co?" ujistil se Jiraiya trochu moc bezstarostně.
"I přes ten poslední incident se zdá, že tam nebudou problémy a to ani v budoucnu." odpověděl Hokage a poprvé se zdálo, že s úlevou.
"Co budeme dělat, jestli se rozhoří další válka, sensei?" zeptal se jindy lehkomyslný Jiraiya vážným hlasem.
"Ptáš se kvůli Tsunade, že?" ujistil se Třetí na Jiraiyův vkus až příliš vševědoucně.
"Ano, to, že odešla, je velký problém. Ona je nakonec jedním ze sanninů." odvětil Jiraiya.
"Máš pravdu, že je to problém, ale nejen proto, že je silná, ale ona je i důležitý symbol." prohlásil nervózně Sandaime. Tohle žástečně platilo i o jeho zbývajících dvou studentech, i když Orochimaru mu dělal poslední dobou starosti.
"Je to vnučka Prvního a je pryč zrovna, když se naše situace zhoršuje, to jistě nepřidá na morálce." dokončil Třetí, když Jiraiya mlčel.
"Sensei?" oslovil ho Jiraiya po chvíli ticha. "Proč jste nechal Minata trénovat ty děti? Potřebujeme ho na frontě."
Když ale Hokage neodpovídat, rozhodl se pokračovat: "Nepřátelé se ho bojí a ustupují, a to často i když jsou ve výhodě, a našim jednotkám stoupá morálka jen když se obje..."
"Máš pravdu, že i Minato je důležitý symbol a proto ho teď potřebuju tady." přerušil ho Hokage.
"Asi nerozumím, sensei." namítl Jiraiya a v hlasu mu zazněla nespokojenost.
"Minato si potřebuje odpočinout a zlepšit své schopnosti." Řekl a na chvíli se odmlčel. "A taky ho chci naučit pár věcí."
"Máte na mysli politiku?" zeptal se nejistě Jiraiya a i trochu nespokojeně, snad kvůli jeho vlastnímu postoji k politice.
"Pokud se z Minata stane Yondaime bude to pro naši situaci velmi dobré. Minato je, jak už jsem říkal, důležitý symbol a pokud se z tohoto symbolu stane Hokage a objeví se na frontě, bude to pro nás mnohem větší výhra, než kdybych ho tam poslal hned, nemyslíš?" dokončil vysvětlování Hokage a zdálo se, že ho to dokonce unavilo.
"Na tu práci už jste moc starý, co? Ale Orochimara tím asi naštvete, sensei." nadhodil Jiraiya, ale zdálo se, že se mu ta představa spíš líbí, než že by měl obavy z přítelovy reakce.
"To nejspíš ano, takže mu to raději neříkej a Minatovi taky ne." přikázal Hokage. "Ještě je na to dost času."
"Tak to to raději neřeknu ani sobě." prohlásil Jiraiya zvesela a vyskočil oknem zase ven.
Hokage si za ním jen povzdechl.

"Abych byl upřímný, myslel jsem si, že se mi budeš vyhýbat." řekl Minato s úsměvem.
"A já jsem nechtěla, aby sis to myslel." oplatila mu úsměv a vzala si z grilu maso.
"Uvidíme se ještě do tvojí mise?" změnil téma Minato a taky si nabral.
Kushina se nad tím na chvíli zamyslela, než odpověděla: "Nevidím důvod proč ne."
"Takže zítra?" navhrl okamžitě.
"Můžeme, jestli nemáš moc práce s týmem." přikývla.
"S*kr*!" Zaklel Minato a plácl se rukou do čela.
"Zapomněl jsi snad na něco?" zeptala se Kushina nevzrušeně.
"Chtěl jsem je vzít na kurz přežití přes noc." odpověděl zamyšleně.
"Už jsi jim o tom říkal?"
"Ano, vědí, že mají mít na zítra plnou výbavu na cesty." prohlásil Minato, jakoby ho nikdy v životě nic tak nerozesmutnilo.
"Takže naše plány padají." shrnula jejich situaci Kushina.
"Ne, to ne! Můžu to odložit." zabrzdil ji Minato.
"Ne nemůžeš. Teprve jsi s nimi začal, nemůžeš je odstrčit, jednou jsi něco řekl a to platí." namítla Kushina přísně. "Jinak tě ani nebudou brát vážně."
Minato si krátce vzpomněl na Kakashiho s Obitem, ale raději o nich nic neřekl a raději se rezignovaně zeptal: "Přece jen se mi budeš vyhýbat co?"
Kushina na poslední chvíli zadržela dotčenou a celkem hlasitou odpověď a klidným hlasem prohlásila: "Jsme ve válce a to je naše priorita, oba se musíme soustředit na vlastní povinnosti. Já na mise a ty na svůj tým a možná by nebylo špatné, kdybys i trochu trénoval, teď když máš víc času."
To poslední se Minata trochu dotklo, ale jedinou jeho reakcí nakonec bylo přikývnutí, když ale Kushina nic neříkala, rozhodl se znovu promluvit: "Moc zklamaně ale nevypadáš."
"Abych byla upřímná, tak se mi to docela hodí, chtěla bych trochu trénovat, už jsem si stihla odvyknout bojovat." odpověděla Kushina popravdě.
"Upřímně doufám, že ten trénink nebudeš potřebovat." nadhodil Minato a jeho tón jí opět připomněl, jak moc se o ni bojí a jak moc by se ona bála o něj.
"Já taky, ale štěstí přeje připraveným." odpověděla trochu chladně.
"Určitě je všechno v pořádku?" zeptal se Minato nervózně v reakci na její tón.
"Ano je, ale asi budu muset jít, mám ještě hodně práce a ty by ses měl vrátit k týmu, ne?" odvětila a falešně se na něj usmála.
"Dobře." váhavě přitakal a na chvíli se odmlčel, než se odvážil zeptat: "Ozveš se mi, až se vrátíš?"
"Zastavím se u tebe." ujistila ho Kushina a s posledním falešným úsměvem se vydala pryč.
'Vzdaluješ se mi, ale já tě do ničeho nechci nutit, Kushino.' proletělo Minatovi hlavou, ale nahlas za ní jen zavolal prosté: "Hodně štěstí, Kushino!"
"Díky." zaslechl ještě, než definitivně zmizela.



A idylka je zase pryč.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama