Závazek ke klanu 07

14. prosince 2015 v 9:01 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
Ráno sice vstal o něco dřív než normálně, ale jinak udělal všechno tak jako obvykle, takže Rukia mohla být klidná, kdyby si toho teda mohla všimnout. Jeho sestra ale ještě spala, tak jak bylo zase ve zvyku u ní, alespoň když měla tuhle nepříliš dobrou pracovní dobu. Nemusela sice vstávat příliš brzy, ale na druhou stranu zase přijde o většinu dne.
Byakuya pustil z hlavy starosti s Rukiou a raději se znovu podíval na svůj papír, už včera přemýšlel nad tím, které rody může vyškrtnout bez většího přemýšlení, ale zatím to s žádným neudělal. Tohle ale bylo něco, co měl v plánu v brzké době změnit. Už teď se rozhodl, že vyškrtne všechny hlavní rodiny, což znamenalo zrušit zbývající tři nejurozenější rody. Nebylo v tom nic moc osobního, ale oni nakonec stále soupeřili o moc mezi sebou a tím pádem i s jeho vlastní rodinou. Vybrat si nevěstu z některého z rodů by znamenalo zamotat se do politiky do té míry, že by se to mohlo ukázat jako velmi špatný tah. Mít závazky k některému ze svých konkurentů není nic, o co by měl stát.


Dorazil do kasáren přesně v osm, ale i tak se zdálo, že ho Renji netrpělivě vyhlíží, což bylo poněkud zvláštní, když Byakuya uvážil, že ještě nikdy nepřišel dřív, proč by ho tedy Renji měl dřív čekat?
"Taichou!" pozdravil ho stejně horlivě jako včera, ale i se stejným napětím. Proč by měl být ale Renji napjatý, jeho kapitán přece dorazil, jak měl.
"Renji." pokynul mu Byakuya stejným způsobem jako obvykle, ale ani tak se nezdálo, že by se podkapitán uklidnil. Byakuya ale neměl na jeho problémy čas, tak se je jednoduše rozhodl nechat prozatím být. Kdyby šlo o něco důležitého, tak by se Renji jistě ozval, zvlášť kdyby šlo o jednotku.
'Řekla mu snad něco Rukia?' napadlo kapitána nepříliš nadšeně. Vysvětlovalo by to podivné chování jich obou, ale kdy by mu to vlastně řekla, včera bylo moc pozdě, aby se mu šla svěřit a dnes zase brzo. Navíc Rukia mu přece ani neměla co říct.
Renji ho nervózně následoval, což zase znervózňovalo Byakuyu, i když to na něm nebylo poznat.
Pak si vzpomněl, na co se dnes ještě nezeptal. Aniž by se na podkapitána otočil, nebo se jen zastavil, svou chybu napravil: "Něco nového, když jsem tu nebyl?" Renji by mu samozřejmě novinky sám ohlásil, ale tahle se ho alespoň zbaví.
"Ne, taichou." odpověděl Renji a zdálo se, že ho to trochu uklidnilo.
"Dobře, můžeš jít." propustil ho kapitán a téměř by si úlevně oddychl, že je konečně sám, kdyby se tak dobře nekontroloval.
'Jsem paranoidní.' vynadal si v duchu, Renji ani Rukia přece nemůžou nic vědět, dost možná se vlastně ani divně nechovají, to jen on se tak nejspíš cítil. Občas měl pocit, že vybouchne, nejspíš to byl důsledek potlačování emocí.
Zavřel za sebou dveře a posadil se do křesla. Před ním na stole ležela připravená práce, jak to, co si nachystal včera, tak pár papírů, které mu musel Renji donést po jeho odchodu.
Nejdřív tedy prošel je a potom se vrhl na nachystanou práci. Ta byla časově trochu náročnější a kapitán zvažoval, jestli něco z toho nenechá na zítra nebo naopak své šlechtické povinnosti neodloží a neudělá si nějakou práci dopředu. Nakonec zavrhl obě možnosti a do oběda se pokusil udělat toho co nejvíc. Alespoň během jídla by si pak mohl najít chvilku, aby se vrátil k úvahám o své budoucnosti. Právě teď ho to ale jen o to víc rozptylovalo, takže toho nestihl tolik, kolik původně chtěl.
Trochu otráveně se rozhodl dodělat vybranou práci a odejít na oběd trochu později, aniž by věděl, že Renji zrovna nervózně hledí na jeho dveře a čeká, kdy jeho kapitán odejde, aby ho tak ujistil, že je všechno zase v pořádku a včerejší podivnosti se nebudou opakovat. Kapitán se ale očividně nehodlal držet starých rituálů, takže Renji tam další hodinu nervózně stál a čekal, jestli kapitán vůbec odejde. Když se pak konečně otevřely dveře, Renji se okamžitě pohnul a s pokusem vypadat nenuceně se vydal vstříc kapitánovi.
"Taichou." oslovil ho, ale nedokázal úplně skrýt nervozitu. "Nesu vám nějaká hlášení."
"Můžeš je nechat na stole." odpověděl kapitán, a kdyby nebyl myšlenkami úplně jinde, nejspíš by si všiml, jak křečovitě se Renji tváří.

Byakuya si vzal jídlo co nejrychleji a zase se vrátil do kanceláře. Neměl v plánu jíst někde jinde, u stolu měl alespoň soukromí a myšlenky jen pro sebe. Vytáhl proto už dřív připravený papír a konečně vyškrtl jména zbývajících tří urozených rodů. To ovšem byla spíš ta lehčí část. Ze zbylých třiceti čtyř rodů ještě bude muset vyřadit ty, které mají nevyhovující politické zaměření. Což byl docela problém. Politika šlechticů byla sama o sobě dost složitá a všichni byli v podstatě proti všem, takže bylo téměř nemožné někoho nechat. Bude muset vynechat jen ty rody, které mají až příliš rozdílný postoj v těch nejdůležitějších bodech, co ale má patřit do těchto bodů v dost složité politické hře je otázka.
Byakuyovi unikl krátký povzdech, než vytáhl další papíry a začal vypisovat poznámky a odrážky k různým klanům jen, aby zjistil, že některé z nich nejsou tak důležité, aby se jimi zabýval. Nakonec tak vyloučil alespoň pět rodů, které zastávaly politiku zaměřenou proti shinigami. Podobné názory byly v šlechtě čím dál častější, protože vliv samotné šlechty na Seireitei se snižoval a význam Gotei 13 naopak rostl. V tomhle ohledu bylo pro Gotei i šlechtice velmi podstatné, že měli členy, kteří byli na druhé straně, jako byl on sám nebo Soifong. Oni pak zajišťovali, že obě strany byly v jakémsi nejistém míru a právě proto se ostatní šlechtici tak moc snažili ujistit, že klan Kuchiki nevymizí. On sám byl jedním z nejlepších způsobů, jak udržet na obou stranách klid. Přesto tu stále byly rody, které otevřeně protestovaly proti pravomocem Gotei 13. On sám, i když měl být někde mezi nimi a měl být neutrální, se přikláněl spíš na stranu Gotei 13. Nedělal sice nic, čím by podporoval shinigami na úkor šlechty, ale vzít si někoho z rodiny vysazené proti shinigami, když byl sám jedním z kapitánů, nebyla zrovna volba, do které by se mu chtělo.
Dalších šest rodů pak po dlouhém přemýšlení vyřadil kvůli dalším politickým názorům a postojům, které mu přišly až příliš rozdílné od těch jeho a jeho rodiny. Když pak vyškrtl poslední z těch šesti jmen, znechuceně od sebe seznam i poznámky odsunul. Stále byla spousta věcí, které se zdály jako dostatečný důvod k vyřazení rodiny, ale to by mohl taky vyřadit všechny. 'Tohle musí stačit.' ujistil se v duchu, snad ve snaze zahnat další pochybnosti. Pořád mu ovšem zůstávalo dvacet tři rodů, což bylo paradoxně stejně jako rodů v nižší šlechtě, takže stále moc. Nemohl se tím ale už dál zabývat. Pořád na něj čekala spousta rozdělané práce a musel si přiznat, že do půl páté, kdy obvykle nebo spíš vždycky odchází, to asi nestihne.



Tohle mi teda trvalo co, nebo nevadí. Důležité je, že ho tu konečně máte ne?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama