Basketbalová hlava 03

14. ledna 2016 v 9:28 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Kasamatsu-senpai je nějak moc potichu. Nezdá se ale, že by byl naštvaný. Spíš vypadá mrzutě. I tak na mě ale řval mnohem víc než obvykle. Pomalu to vypadá, že mu lezu na nervy už jen svou přítomností. Měl by se ale v těch nadávkách trochu krotit.'

"Senpai?" oslovil váhavě svého společníka Kise.
"Co je?" zabručel Kasamatsu trochu otráveně a malinko zpomalil. Neotočil se ale na něj a jen dál hleděl před sebe.
"Je to ještě daleko?" zeptal se nakonec Kise. Původně chtěl sice vědět, proč je na něj senpai tak naštvaný, ale raději tu otázku spolkl.
"Vidíš ten žlutý dům před námi?" zabručel černovlasý mladík otráveně.
Kise, který si do teď prohlížel svoje boty, zvednul hlavu a teprve po chvíli odpověděl: "To je váš dům, senpai?"
"Správně." přitakal Kasamatsu ale jeho tón nebyl o nic přívětivější, než předtím.


'Nemá mě rád. Ale proč se tomu vůbec divím, kdy mě kdo rád měl? Pořád jsme se stěhovali, tak jsem nikdy neměl opravdové kamarády. Myslel jsem, že na Teiko je to jiné, ale ani Generace zázraků v tom nebyla jiná. Naše cesty se rozdělily a v tu chvíli jsem pro ně přestal existovat. Dokonce i Kurokocchi se mnou mluvil jako s cizím. Myslel jsem si, že na Kaijo se to změní… ne vlastně jsem si to nemyslel, popravdě jsem to ani nečekal. Spolužáci mě nikdy neměli rádi. Asi to bylo proto, že jsem je vždycky porazil, když jsme něco hráli, a všechny holky mě milovaly. Nikdy jsem o tu jejich přízeň nestál, ale ostatní to rozčilovalo. Nikdo z nich mi ale nepřátelství neprojevoval tak moc jako Kasamatsu-senpai. Nejspíš mě nesnáší od první chvíle, protože už tehdy mě nakopl.'

Znenadání přišla rána do břicha, až Kise málem upadl.
"Co jsem provedl?" vyjekl mladík dotčeně a podíval se do přísné tváře svého senpaie.
"Neposlouchal jsi mě." podotkl Kasamatsu a zahnul na pěšinku k tomu žlutému domu, co byl ještě před chvilkou dost daleko.

'Asi jsem se zamyslel opravdu hodně, že jsem ho dokázal přehlédnout.'

"A co jste teda říkal, senpai?" zavolal za ním Kise a doběhl ho.
Kasamatsu se zatvářil naštvaně, ale tentokrát žádná rána nepřišla. Což Kise rozhodně oceňoval.
"Říkal jsem, že doma bude moje matka, tak se koukej chovat slušně." zopakoval senpai.
"Jsem doma." zavolal Kasamatsu, když otevřel dveře, zatímco ho Kise s přikývnutím spěšně následoval.
"Vítej zpátky." ozval se z domu ženský hlas, který Kise přisoudil jeho matce. Žena, která se vzápětí objevila před nimi, skutečně musela být jeho matka. Kasamatsu i Ayme po ní zdědili oči, ale její vlasy byly stejně světlé jako ty Kiseho. Černá barva vlasů jejích dětí musela pocházet od jejich otce.
"Přivedl sis kamaráda?" zeptala se žena překvapeně a ruce si utřela do zástěry.
"Ne, to je můj spoluhráč a vlastně je tu kvůli sestře. Potřebuje trochu pomoct s přípravou na zkoušky." odpověděl Kasamatsu mnohem milejším tónem, než jaký u něj Kise, kdy slyšel.

'Právě popřel jakýkoliv přátelský vztah, ale to mě vlastně ani nepřekvapuje.'

"Moc rád vás poznávám." řekl Kise a naznačil úklonu. "Jsem Kise Ryouta."
"Těší mě." prohlásila žena s milým úsměvem, který si na tváři svého senpaie Kise nedokázal vůbec představit, a podala mu ruku.
"Hej, ségra!" zařval Kasamatsu a když dívka vykoukla od schodů, řekl: "Máš tu Kiseho." Ayme se nejprve jen zamračila, ale potom zhodnotila situaci a prohlásila: "Tak pojď nahoru."

'Nahoru? To jako do jejího pokoje? Určitě mluvila na mě? Dívala se mi sice do očí, ale i tak. Je to přece holčičí pokoj!'

"Tak dělej." popohnal ho senpai, ale tentokrát jen slovně, nikoliv ránou.
"Hai!" přitakal Kise rychle a zul si boty. Hned potom vyběhl schody a následoval ji do jejího pokoje.

'Tak takhle to vypadá? Myslel jsem, že tu bude víc holčičích věcí. Třeba obrázky muzikantů nebo tak. Dokonce tu ani nejsou holčičí barvy, vždycky jsem si myslel, že holčičí pokoj bude hodně růžový.'

"Skončil jsi s prohlídkou?" vyrušil ho její podrážděný hlas a taky zavření dveří.
"Promiň, ale popravdě jsem nikdy nebyl v holčičím pokoji." řekl Kise omluvně a najednou se cítil strašně trapně.

'Vlastně jsem ani nikdy nebyl s holkou sám. Natož v jejím pokoji. Můj nejosobnější vztah s holkou byl s Momocchi a s tou jsem vlastně nikdy sám nebyl. Vždycky tam byl někdo další.'

"Tak čím začneme?" zeptal se Kise, aby přerušil to trapné ticho mezi nimi.
"Začneme prohlídkou tvých testů." prohlásila a hodila před něj na podlahu polštář, zatímco si sama jeden podala.
Kise si poslušně sedl a ona pak zaujala místo naproti němu.

'Tohle je nějak moc blízko. Je to ještě v rámci slušnosti přijatelné?'

"Co je?" zeptala se dívka podrážděně.
"Nic." ujistil ji Kise rychle a pokusil se soustředit na své výsledky, které položila mezi ně.
"Jedna dobrá zpráva." prohlásila Ayme a ukázala na jeho test z angličtiny. "Úplně b*b* nejsi."

'Tak díky, teda!'

"Takže teď mi vysvětli, proč máš z angličtiny osmdesát devět bodů a z rodného jazyka tak málo." přikázala jeho nepříliš přívětivá učitelka.
Kise se nad tím jen krátce zamyslel, než odpověděl: "Popravdě jsem zakroužkoval jen ty odpovědi, které jsem si myslel, že vím, no a z Japonské historie a literatury jsem toho moc nevěděl."
"Nezakroužkoval jsi ani jednu odpověď, pokud nepočítám dvanáct bodů z gramatiky." namítla Ayme zamračeně.
"Taky jsem ani jednu nevěděl." pokrčil Kise rameny.
"Taky občas nevím nějakou otázku, ale i tak něco zakroužkuju." podotkla dívka naštvaně.

'Pozitivní je, že mě ještě nepraštila. Bohužel mě ale očividně nesnáší úplně stejně jako její bratr.'

"No jsou to průběžné testy, tak jsem to vzal jako ověřování mých znalostí a nehádal jsem." odpověděl Kise jednoduše a ona na něj zůstala chvíli jen zírat. Teprve potom se rozesmála.
"Vlastně to i dává docela smysl." dostala ze sebe, když se trochu utišila.
"Ale až to bude naostro, tak budu hádat, neboj." ujistil ji Kise a lehce se usmál. Možná, že to nebude až tak zlé.
"To doufám, už jen tím se ti dost vylepší průměr." přitakala Ayme.
"Ty jsi to nikdy nezkusila?" zeptal se Kise dokud mezi nimi vládla příjemná atmosféra.
"Vlastně ne." odvětila s úsměvem a dodala: "Ale jednou jsem zkoušela, jestli budu mít dvacet pět procent, když všude zakroužkuju stejné písmenko."
"A měla jsi, Ayme-san?" zeptal se Kise s širokým úsměvem.
"Vlastně ne." zasmála se dívka. "Bylo to sice blízko, ale nebylo to úplně přesné. V některých testech to bylo nad a v jiných pod, i když ne o moc."

'Je vlastně docela milá. Myslel jsem, že je protivná a nesnáší mě, ale teď to nevypadá tak zle.'

Téměř okamžitě, co ho to napadlo, ale dívka zase zvážněla.
"Ale zpátky k práci." prohlásila vzápětí a všechna vřelost, kterou z ní cítil, byla najednou pryč.
"Jistě." přitakal proto Kise trochu zklamaně.
"Už jsem nad tvými výsledky přemýšlela. Myslím, že je nereálné, abychom prošli všechno." prohlásila Ayme klidným, ale odměřeným hlasem.
"Takže?" zeptal se Kise a v duchu rozjímal, jestli řekl něco špatně, že je zase tak odměřená.
"Takže budeme předpokládat, že zakroužkováním stejné možnosti u všeho budeš mít těch dvacet pět procent." prohlásila. "Osobně si nemyslím, že bych tě reálně mohla naučit chemii nebo fyziku za měsíc a zvládnout u toho i něco dalšího."
"Takže obětujeme přírodní vědy?" zeptal se Kise trochu nejistě. Tohle byl určitě zvláštní návrh od učitelky.
"Vlastně ano." přitakala a na okamžik jí unikl krátký úsměv.

'To myslí vášně? Obětovat jeden předmět? Vážně nevím, co si o ní mám myslet. Chvíli je příjemná a chvíli přísná a pak řekne něco takového.'

"Takže náš plán je dvacet pět procent z přírodních věd, udržet tvůj výsledek u angličtiny, takže si jenom projdeš poznámky z hodin, aby tě něco nepřekvapilo…" začala s výčtem, ale Kise ji zastavil zvednutou rukou. "Ano?"
"Obávám se, že žádné poznámky nemám." přiznal se Kise trochu nejistě a instinktivně se trochu stáhnul, kdyby měl dostat ránu.
"Nemáš?" zopakovala Ayme nechápavě. "Jak jsi pak mohl dostat tolik procent?"
"No prostě umím anglicky, spoustu věcí jsem si prostě odvodil a nějakou tu neobvyklou gramatiku jsem si pamatoval z hodin." prohlásil Kise zamyšleně.

'Myslím, že angličtina mě vždycky bavila. Možná to byl jediný předmět, kde jsem dával doopravdy pozor. Dokonce i po náročných zápasech, kdy jsem v ostatních předmětech dospával. Díky modelingu a mámině cestování, když jsem byl malý, jsem se naučil dost dobře anglicky.'

"Páni." řekla dívka udiveně a vytrhla tak Kiseho z přemýšlení. "To je vlastně dobrá zpráva."
"Vážně?" neubránil se otázce Kise.
"Jo." přikývla Ayme s úsměvem. "Znamená to totiž, že je reálná šance tě něco naučit, když ti na tu gramatiku stačí jen poslech."

'Co si o mně vlastně myslela? Že neumím napočítat do deseti?'

"Okopíruju ti svoje zápisky." pokračovala dívka a opět se vrátila k odměřenějšímu jednání. "Pokud jde o tvé ostatní předměty, tak jsem si jistá, že půjde zlepšit tvoji Japonštinu."
"Určitě?" zeptal se Kise nedůvěřivě. Zrovna u Japonštiny neočekával snadné zlepšení.
"No, zkouška z Japonštiny se skládá z několika částí. Když pomineme historii a další otázky založené na znalostech, tak není problém zvládnout ty ostatní. Tyhle příklady jdou natrénovat, takže budeme cvičit práci s textem a jeho rozbor. Ostatní dovednosti máš celkem dobré. Projdeme si jenom výjimky a měl bys to zvládnout." vysvětlila dívka a na chvíle se odmlčela v očekávání jeho reakce. Když ale Kise jen přikývl, tak se vrátila k výkladu: "Příprava na matematiku je vlastně dost jednoduchá, protože do těchto testů obvykle nedávají nic, co by nebylo probráno v tomto semestru, případně to nevycházelo z předchozích semestrů. Jsme v prváku, takže test, který dostaneme, se bude zhruba z devadesáti procent skládat z toho, co bylo probráno tento semestr."
"Opět nemám zápisky." podotkl Kise docela klidně, ale v zápětí musel nasucho polknout, protože teď už to jeho doučovatelka nevzala tak v pohodě.
"Máš vůbec z něčeho zápisky?" procedila otázku skrz zuby.
"Ne." přiznal Kise polohlasem.
"Basketbalová hlavo." zamumlala dívka otráveně.
Kise se nejdřív zatvářil nechápavě a nejistě, ale pak se přece jen odvážil zeptat: "Co to znamená?"
Ayme se na něj podívala pohledem kata a odpověděla: "Jen to, že sis nejspíš vydribloval mozek z hlavy."
"Aha." ozvalo se od Kiseho.

'Páni. Tváří se vážně nebezpečně. Možná mě nebude kopat, tak jako její bratr, ale i tak mě celkem děsí. Nebo si to nechá na později a rovnou mě uškrtí!'

"Takže poznámky z matiky si uděláš nové, zatímco ti to budu vysvětlovat." řekla s povzdechem. "Když k tomu započtu případné numerické a jiné chyby, tak bych řekla, že bys měl být schopný dostat alespoň padesát procent, ale uvidíme, jak ti to půjde. Stejný výsledek pak očekávám i u Japonštiny a to v horším případě. Pokud by nám nezbyl čas, tak bys v sociálních vědách udělal totéž co v těch přírodních, takže bys měl mít zhruba dvacet pět procent. Pokud si to sečteš, tak je to už hodně blízko průměru padesát procent, který potřebuješ."
Kise se odvážil jen přikývnout, takže Ayme to vzala jako souhlas a testy odložila stranou. Do ruky si pak vzala kalendář.
"Musíme se domluvit na čase." prohlásila docela klidným hlasem.
"Jasně." vyhrkl okamžitě Kise a odvážil se k ní zase naklonit, aby viděl do kalendáře.
"Škola oficiálně končí ve čtyři nebo v pět, ale ty pak máš tréninky. Byla bych raději, kdybys je prostě vynechal a soustředil se na učení, ale hádám, že se to nestane, když se hodláš učit jen kvůli basketu." prohlásila dívka otráveným tónem.

'Tak moment! Ona očividně nemá ráda basket. Je to vůbec senpaiova sestra?'

"Yukio se vždycky vrací kolem sedmé. Nevím, jak ti bude vyhovovat učit se takhle večer, ale hádám, že všechny basketbalové hlavy to tak dělají." pokračovala dívka, která se zarazila, když uviděla, jak se zamračil.
"Je pravda, že trénink je do půl sedmé a většina lidí se dostane domů tak kolem té sedmé, ale to přece neznamená, že se všichni učí jen večer." namítl Kise.
"Pravda někteří z vás se neučí nikdy." prohlásila dívka sarkasticky, ale Kiseho tím neodradila.
"Během školního dne přece máme několik volných hodin a většina studentů je využívá k učení." dokončil svou myšlenku blonďatý mladík.
"Kromě tebe." zabručela dívka tiše, ale podle Kiseho dotčeného výrazu, její poznámku nepřeslechl.
"Netvrď mi, že nemáme žádnou společnou volnou hodinu." nadhodil Kise i přes její výraz.
"Nejspíš máme, ale já ji nehodlám trávit v tvojí přítomnosti." prohlásila Ayme neomaleně a Kise na ni jen zůstal zírat.

'Ale tohle už je trošku moc ne? Mluví, jako bych měl lepru nebo co!'

"Učit se s tebou v knihovně by bylo dost otravné vzhledem k množství tvých hihňajících se fanynek." podotkla Ayme kysele.

'Mezi které ty očividně nepatříš.'

"Proto se budeme učit taky, i když můj pokoj je poslední místo, kde bych tě chtěla mít."

'Budu hádat, hned po mém odchodu ho vydesinfikuješ!'

"A co kuchyň nebo tak?" navrhl Kise s podobně otráveným výrazem, jaký měla ona.
"Ne, myslím, že tě nechci doučovat pod dohledem svých rodičů." podotkla Ayme se zavrtěním hlavou.

'Já vlastně taky ne, stačí, že jsem za b*bc* před tebou.'

"Takže odpoledne, nebo spíš večer, pokud nehodláš vynechat některý trénink." rozhodla dívka s vědomím, že podřídit se musí on jí.

'Sice bych tréninky vynechal moc nerad, ale asi budu muset, pokud na ně chci docházet i v druhém semestru. Navíc budu možná muset párkrát jít i na focení, což mi taky zkrátí přípravu na zkoušky.'

"A co víkend?" zeptal se Kise s mírnou nadějí.
"V sobotu i neděli odpoledne máte tréninky, pokud vím." nadhodila Ayme nevzrušeně.
"No a co dopoledne?"
Černovláska se nad tím krátce zamyslela, než nakonec přikývla. "To by šlo. Takže v devět?"
"Jistě." přitakal Kise okamžitě. Jeho volný čas se tím sice zkrátí na minimum, ale nijak zvlášť mu to nevadilo. Pořád měl pro sebe sobotní a nedělní večer.
"Pak se teda uvidíme zítra v devět, buď prosím dochvilný." prohlásila dívka a vstala, čímž mu dala jasně najevo, že má odejít.
Kise proto rychle přikývl a vypadnul z jejího pokoje a následně i z domu.

'Tohle bude hodně dlouhý měsíc!'



No tak povídka pokračuje a snad vás i baví. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 15. ledna 2016 v 23:19 | Reagovat

Jak to děláš? Když to čtu tak mi postavy, které považuju za dobré přijdou naprosto úžasné... takže... Kise je perfektní <3 (kdyby nebylo Kyoshiho tak se zamiluju...)
Úžasný díl i když tu ránu si Kasamatu mohl odpustit ;)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 16. ledna 2016 v 9:19 | Reagovat

[1]: Kasamatsu a odpustit si ránu? Jemu to přece vždycky zvedne náladu ne? :-D  :-D Jinak Kise je perfektní pořád. ;-)

3 Pariah Pariah | Web | 16. ledna 2016 v 13:40 | Reagovat

[2]: no jemu ano :D:D ale obávám se, že Kisemu moc ne :D
i když uznávám, že jemu by sluselo i kdyby ho někdo zmlátil... :D

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 16. ledna 2016 v 20:14 | Reagovat

[3]: No říkala jsme, že je perfektní pořád :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama