Aomine Seijuro 04

11. února 2016 v 8:28 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
"Budeme to spolu muset nějak zvládnout." řekl Akashi tiše s pohledem upřeným na bělouše před sebou. Kůň jedl oves s trávou, kterou mu Akashi donesl a nijak na něj nereagoval.
Bylo to už opravdu dlouho, co koně viděl naposledy a měl pocit, že je ještě větší než posledně. Yukimura mu vždycky přišel hrozně velký, ale teď to bylo ještě výraznější. Byly doby, kdy za ním chodil každý den a to dokonce v době, kdy na něm ještě nemohl jezdit, protože byli oba moc malí. Tehdy měl Yukimura tmavší srst, která mu zbělela až později tak, jak bylo obvyklé u tohoto druhu běloušů. I tehdy byl ale pro Akashiho krásný.
Po smrti matky se malý Akashi upnul na dvě věci, na basket a Yukimuru, jeho druhé já se ovšem o Yukimuru nezajímalo, takže na něj Akashi na nějakou dobu zapomněl.
"Bude mě bolet zadek z jízdy, když jsem tak dlouho na koni neseděl." zašeptal mladík s povzdechem a dál sledoval koně, jak jí. Už mu tam toho moc nezbývalo.


Nevyčítej!

Akashi příkaz svého druhého já ignoroval a znovu si povzdechl. Jeho druhá osobnost, ale už neměla příležitost k dalšímu projevu, protože se kousek od něj ozvaly kroky, které po krátkém ohlédnutí mohl přiřadit Fumiko.
"Jak jsi na tom?" zeptala se dívka přísným hlasem.
"Čekám, až dojí." prohlásil Akashi trochu nezaujatě.
"Fajn, tak si nachystej ohlávku a otěže." prohlásila dívka a Akashi zvedl směrem k ní ruku, ve které obojí držel.
Černovláska se krátce ušklíbla a potom řekla: "Možná nebudeš zase tak marný."
"Budu to brát jako kompliment." přikývl Akashi a obojí koni nasadil. Hned potom společně s Fumiko vyrazili ze stájí k ohradě, u které čekala Yuzuki.
Fumiko ohradu otevřela a Akashi do ní koně nechal vejít.
"Tak jdeme udělat ten úklid boxu." prohlásila dívka a Akashi opratě pověsil na bránu ohrady.
"Já vás tu počkám." prohlásila Yuzuki a obrátila pozornost ke koni, zatímco její společníci se vrátili do stájí.

Dívka nestála o to ve stájích pomáhat. Byla tu sice na prázdninách, ale její matka za ten pobyt ve skutečnosti platila, takže se nijak provinile necítila.
Bylo až směšné, že tady nikdy nebyla, i když se s Fumiko znala už od základky. Vždycky byly nejlepší kamarádky, ale vždy to byla Fumiko, kdo přijel na prázdniny za ní. Ve stájích bylo hodně práce a ona vlastně očekávala, že na ni kamarádka nebude mít moc času, i když jí slíbila, že ji naučí alespoň základy ježdění.
Yuzuki měla koně ráda, ale ve skutečnosti na nich jela jen jako malá, když jí matka zaplatila těch několik koleček na poníkovi. Upřímně to nepovažovala za skutečnou jízdu, takže se docela těšila, až ji Fumiko posadí na velkého koně.
Teď se ale dívala na Yukimuru, který jí teď přišel snad ještě větší. Vlastně jí přišel obrovský a představa, že by měla na podobně velkém koni sedět, ji i trochu děsila.
'Možná jsem měla raději jet na prázdniny za otcem.' napadlo dívku. Obvykle tak trávila každé druhé prázdniny a Fumiko jela několikrát s ní, aby byly spolu. Jet za otcem znamenalo i vidět bratra. Po rozvodu rodičů, když byla velmi malá, ji s bratrem rozdělili. Vždycky se prali, ale když najednou odjel, tak jí velmi chyběl. Narodili se jako dvojčata, takže byli neustále spolu, než je rozdělili. Trávili tak spolu už jen prázdniny a to buď u matky, nebo u otce. Tyhle prázdniny se ale rozhodla strávit s Fumiko. Bylo to vlastně docela těžké rozhodnutí, ale ona se utěšovala tím, že se s bratrem rozhodli pro stejnou vyšší střední. Dokonce to znamenalo, že budou bydlet spolu, protože rodiče se místo kolejí rozhodli pronajmout byt. Yuzuki si tehdy mohla vybrat, jestli bude bydlet s bratrem nebo s Fumiko. Jelikož si vybrala bratra, tak se rozhodla prázdniny strávit s kamarádkou. Nějakou dobu ji trápilo, že si ji nevybrala a bála se, že se bude Fumiko zlobit, ale dívka ji v tom rozhodnutí podporovala. Nakonec budou mít dost prostoru ve škole i po ní.

"Zase sníš, snílku?" oslovila ji kamarádka a vytrhla ji tak ze zamyšlení. Vedle ní stál Akashi, který nesl sedlo. Podle způsobu, jak držel tělo i ruce, dívka soudila, že není nejlehčí, protože mladík se jí od pohledu zdál docela silný, když nebyl nijak zvlášť vysoký. Pořád byl ale o něco málo vyšší než ony obě.
"Jen jsem přemýšlela." odpověděla kamarádce a nechala se potáhnout za rukáv, aby je následovala.
Yukimura stál klidně, když za ním přišli. Fumiko mu ale i tak připnula opratě a podala je kamarádce.
"Co s tím mám dělat?" zeptala se dívka trochu vyděšeně.
"Jen ho podržíš." prohlásila její kamarádka, což ale dívku moc neuklidnilo.
Hnědovláska se zamračila a opratě sevřela. "Má mnohem větší sílu než já, tak jak ho mám udržet?"
"Je na to zvyklý." prohlásil Akashi. "Takže nikam nepůjde, neboj."
Jeho úsměv ji trochu ukonejšil, ale ani tak se necítila příliš jistě ve chvíli, kdy kůň přešlápl, když na něj položil Akashi sedlo a upevňoval ho.
"Asi vážně něco umíš." prohlásila dívka, když si Akashi vzal od Yuzuki s díky opratě.
"Říkal jsem, že umím jezdit." prohlásil Akashi, ale ve skutečnosti teď nešlo o ježdění. Pokud totiž šlo o upevnění sedla, tak to byl jeho první pokus. Nikdy dřív to nedělal. Viděl to ovšem mnohokrát dělat Oharu-san a nebylo to zase až tak těžké.
"Tak se podíváme, jestli to vážně umíš." prohlásila dívka a o kousek ustoupila. Její kamarádka ji pak rychle následovala.
Akashi koně pohladil po krku a plynulým pohybem se vyhoupl do sedla. Kůň na jeho váhu zareagoval jen malým přešlápnutím a zařehtal, když mu Akashi přitáhl opratě, aby zůstal na místě.
Akashi ho krátce poplácal po krku a potom ho jemně popohnal patami. Kůň se rozešel a Akashi ho vedl v kruhu kousek od plotu ohrady.
'Skvělý pocit!' zajásal mladík v duchu a nechal koně trochu zrychlit, takže Yukimura začal klusat.

Když myslíš…

Cynismus jeho druhého já Akashiho nijak nezneklidnil a tak koně ještě trochu popohnal. Akashi s Yukimurou udělal ještě dvě kola v běhu a potom ho zklidnil a navedl do středu ohrady, kde stály obě dívky.
"Tak, co myslíš?" zeptal se mladík té černovlasé.
"Jezdit umíš." přikývla dívka, ale sama pro sebe se trochu zamračila. Na to, že neuměl kydat stáje, ani krmit koně, nebo ho připravit na noc, jezdil velmi dobře. Měl pěkný styl, který napovídal, že ho učil jezdit profesionál. Dívalo se ovšem na něj dobře i z jiného důvodu. Akashi byl na koni přirozený, což napovídalo, že jezdí už odmala. Kdyby taky Seijuro už předtím neřekl, že Yukimuru předtím nikdy neviděl, tak by přísahala, že už na něm několikrát jel, tak dobře s ním pracoval.
"Tak se tedy uvidíme v pět. Do té doby je to v tvé režii, ale byla bych ráda, kdybys nejezdil nikam daleko. Kdyby něco tak ti taky dám své číslo na mobil." prohlásila dívka a podala mu vlastní telefon, kam Akashi napsal vlastní číslo a prozvonil sám sebe. Potom jí ho podal.

Špatné jméno, hlupáku!

Akashi na slova svého druhého já okamžitě zareagoval a ruku s mobilem zase stáhl, aby mohl změnit vlastní přímení na falešné.
Dívka se při tom zamračila, ale Akashi ji uklidnil: "Pro jistotu jsem ti tam dopsal i křestní."
"Dobře." přikývla dívka a telefon schovala. Dál se jeho divným chováním netrápila a zamířila z ohrady ven v doprovodu Yuzuki, která si Akashiho ještě chvíli zamyšleně prohlížela.
'To bylo těsně, díky.' řekl Akashi svému druhému já, ale nedočkal se žádné odpovědi.



Další díl je na světě. Uvidíme, jak to Akashimu půjde dál a jestli se nakonec prozradí. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 12. února 2016 v 12:33 | Reagovat

Je to velice dobrá povídka, už se těším na další díly! :)
Ale proč zrovna Aomine? :D No nic... Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a jsem o to víc zvědavá, jak budou reagovat až zjistí, kdo je doopravdy zač! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 12. února 2016 v 22:03 | Reagovat

[1]: No Aomineho jsem vybrala protože obojí začíná na A, takže to bylo první jméno, které ho napadlo. (A mě vlastně taky. :-D ) Jinak na ty reakce budeš muset ještě chvilku počkat, nemůže se přece prozradit tak snadno. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama