Basketbalová hlava 04

8. února 2016 v 8:12 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Tak už jste skončili?" zeptal se Kasamatsu, když za Kisem zaklaply domovní dveře.
"Jo, ale zítra ho tu máme zase." prohlásila jeho setra nepříliš nadšeně.
Její bratr se v odpověď na to zamračil a podotkl: "Myslel jsem, že alespoň o víkendu si dáte oraz."
"Ty ho přece na tréninku vídáš každý den, tak bys měl být zvyklí." prohlásila Ayme s pokrčením ramen.
"To neznamená, že ho chci mít každý den i doma." namítl mladík a pozoroval svoji sestru, jak se ledabyle opřela o rám dveří do kuchyně.
"Kde je vůbec máma?" zeptala se, zatímco nechala být jeho poznámku.
"Ve sklepě, proč?" odpověděl Kasamatsu se svraštělým obočím. Jeho sestra změnila téma nějak rychle.

'Fajn, protože tohle bych před ní řešila dost nerada.'


"Protože na tebe mám otázku." řekla, čímž bratra zmátla ještě víc. Dokonce na chvíli odložil hůlky vedle talíře s jeho večeří.
"A jakou?" zeptal se Kasamatsu s nadzvednutým obočím.
"Co si o něm vlastně myslíš?" zeptala se tedy Ayme, ale než stihl Yukio odpovědět, tak otázku ještě změnila: "Nebo spíš, jaký je váš vztah?"
"Proč se na to vlastně ptáš?" odpověděl jí otázkou, snad ve snaze vyhnout se odpovědi.
"Protože jsi mi toho dost slíbil za to, že ho připravím. Copak ti tak moc záleží na týmu?" vyhověla mu sestra, aniž by se hájila argumenty jako, že se ptala první.
"Je to pro tým." přikývl její bratr a dívka se zamračila.

'Tohle jsem nikdy nechápala. Je to jen sport a ten tým za chvíli stejně opustíš, tak proč je to tak důležité?'

"Kise je pro tým teď nepostradatelný, takže proto." rozvedl to Kasamatsu s vážným výrazem ve tváři. "A k tvé původní otázce."
"Ano?" pobídla ho dívka a přisedla si k němu ke stolu.
Yukio byl chvíli potichu, než nakonec prohlásil: "Vlastně jsem se ještě úplně nerozhodl. Chvílemi je strašně nesnesitelný, ale jindy je fajn. Snažím se být jeho kapitán a být na něj přísný, ale někdy je to těžké."
"Chápu." řekla dívka jednoduše a povzdechla si.

'Popravdě na tom nechápu vůbec nic. Vlastně jsi mi ani nic neřekl. Rozhodně máš ale pravdu s tím, jaký je. Možná to nerada přiznávám, ale tam nahoře byly chvilky, kdy to nebyl úplně špatný společník.'

Ze zadní části domu se ozvaly dveře, které oběma sourozencům řekli, že se jejich matka vrátila ze sklepa.
Oba dva věděli, že teď zamíří zase do kuchyně, takže opustili předchozí téma a Yukio se vrátil k jídlu.
"Ty jsi tady?" zeptala se matka své dcery překvapeně.
"Ano, už jsme skončili." přikývla dívka s trochu nuceným úsměvem.

'Možná jsem se tomuhle rozhovoru měla vyhnout a zůstat nahoře.'

"Tak to bylo rychlé." podotkla její matka.
"Vlastně jsme se jen domlouvali na čase a tak. Doufám, že nevadí, když Kise-kun přijde zase zítra." prohlásila dívka a zvedla se od stolu s jasným úmyslem vypadnout odtud.
"V pořádku." přitakala její matka a dál se věnovala jen úklidu nádobí.
"Bezva." řekla ještě Ayme, než vypadnula z kuchyně. Ještě jednou se potřebovala podívat na ty jeho testy. Japonština bude chtít podrobnější rozbor, aby věděla, na co konkrétně se má zaměřit. Pro začátek ale mohla prostě naskenovat a vytisknout své poznámky z angličtiny.

'Možná bych mu měla udělat kopie i těch ze sociálních věd a asi i z přírodních. Pokud dokázal odpovědět tak dobře na otázky z předmětu, který jen poslouchal a nijak se na něj neučil, tak by si mohl zapamatovat pár věcí jen tím, že si ty poznámky přečte. Ale té práce navíc. Už jen ty z anglické gramatiky budu kopírovat celou věčnost. Nebo bych mu mohla prostě půjčit ty svoje. Ne! Mohl by je ztratit, tupý je na to dost!'

Černovláska jednoduše zatřepala hlavou, aby si ji pročistila a zapnula svůj počítač. Na stůl si pak připravila svoje zápisky z přírodních věd a po dalším krátkém zaváhání i z těch sociálních.

'Asi bych mu měla oskenovat i zápisky z Japonštiny, alespoň teda ty části, kde je Japonská historie a další teorii o naší zemi. No, možná později, nemusím mu přece všechno předat hned zítra.'

Černovláska si krátce povzdechla a přiložila na skener první stránku.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když Kise přišel k jejímu domu, tak měl hodně protichůdné pocity. Žádný z nich ovšem nebyla radost. Mnohem víc se cítil deprimovaný a nejraději by zůstal doma. Bohužel to ale nebylo možné, protože tohle doučování, ať už se mu nelíbilo jakkoliv, bylo nutné.

'Přece to nemůže být horší než chodit do školy. Jenomže tam si to můžu jen odsedět, což se mi tady asi nepovede.'

Kise zahnal všechny myšlenky do pozadí a už se chystal zaklepat, když se dveře najednou otevřely.
Blonďatý mladík spěšně ustoupil, aby jimi nedostal a pohledem se zastavil na statném černovlasém muži, který se tvářil stejně zmateně, jako se Kise cítil.
"Dobré ráno." dostal ze sebe alespoň a dál se na něj zmateně díval.

'Kdo to je? Moment vždyť to můžu být jen jedna osoba. Určitě je to otec Ayme-san a senpaie. Mělo mě to trknout hned, ale předtím mě vůbec nenapadlo, že bych ho mohl potkat. Jsem vážně hňup. Občas zapomínám, že ostatní otce mají.'

"Můžu ti pomoct?" zeptal se muž trochu zmateně a trochu podezřívavě, zatímco hodil jakýsi sáček, který obsahoval něco dost smradlavého, do odpadkového koše.
"No já jsem přišel za vaší dcerou." řekl Kise trochu nejistě.

'Nikdy jsem nemluvil s někým jako je on, jen s učiteli, nebo fotografy, ale to bylo jiné. Vlastně nevím, co bych měl říkat.'

"Aha." řekl muž přísně a veškeré zmatení se vytratilo. Místo toho byla na jeho tváři vidět jakási hrozba.

'Řekl jsem snad něco špatně?'

Muž zavřel domovní dveře, čímž Kiseho zmátl ještě víc, a podíval se na něj pohledem kata.

'Už vím po kom je senpai tak děsivý.'

"Tvé jméno, mladíku." vybídl ho muž tónem, kterému se neodmlouvá a Kise nasucho polknul.
"Kise Ryouta." odpověděl nejistě.
"Celou větou a zdvořile!" přikázal muž, čímž Kiseho ještě víc vykolejil.

'Je snad voják nebo co?'

"Mé jméno je Kise Ryouta, pane Kasamatsu." odpověděl i tak mladík.
Černovlasý muž na něj dál shlížel ze schodů a tvářil se velmi vážně.
"Takže, Kise Ryouto-kun." začal a položil mu ruku kolem ramen. Z nějakého důvodu to ale Kisemu vůbec nepřipadalo jako přátelské gesto. O to míň, když ho vedl od domu po upraveném chodníčku.
"Teď si promluvíme o mojí drahé dcerušce." prohlásil.
"Héé…?" vyhrkl Kise nechápavě.
"Mojí dceři je patnáct a kolik je tobě?" zeptal se muž a zastavil se s Kisem až na ulici.
"Už šestnáct." odpověděl Kise a cítil se ještě zmateněji.

'O co tu vůbec jde? A kam mě to vůbec vede? Neměl by spíš zavolat Ayme-san nebo tak?'

"Takže, mladíku, teď si dáš zpátečku a vrátíš se nejdřív, až ti bude třicet! Pokud se teda toho věku chceš dožít." přikázal muž a postrčil ho dál od domu. "Jasné?!"
Tón, s jakým řekl poslední slovo, donutil Kiseho křečovitě přikývnout. Černovlasý muž se potom otočil na patě a docela spokojeně odkráčel, zatímco Kise tam zůstal stát a nechápavě hleděl před sebe.

'Jak, až mi bude třicet? To už doučování snad potřebovat nebudu, ne?'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme seděla u stolu v kuchyni naproti bratra a otráveně se dívala na hodiny na stěně. Trochu nepřítomně se ohlédla, když se její otec s docela spokojeným výrazem vrátil do kuchyně, kde se posadil k nim.

'Asi ho zabiju, jestli hodlá přijít pozdě. Má poslední dvě minuty a potom…'

Proud jejích myšlenek ale najednou přerušil mobil jejího bratra.
"Yukio, k jídelnímu stolu mobily nepatří." napomenul ho otec přísně, ale jeho syn se i tak zvednul a šel pro něj.
"Možná je to důležité a bude to jen chvilka." ujistil otce omluvným tónem.
Statný muž chtěl i tak něco namítnout, ale konejšivý pohled manželky ho nakonec zastavil.

'Doufám, že je to Kise s omluvou, protože jinak ho uškrtím!'

"Ano?" řekl Yukio do mobilu a poodešel dál od stolu, aby nerušil svou rodinu.
Odpověď v telefonu ho ale jen zmátla: "Prý se mám vrátit až mi bude třicet."
"Co?" vypadlo z mladíka nechápavě a na chvíli zapochyboval o Kiseho duševním zdraví, zvlášť když uvážil, jak divně zněl v telefonu.
"Nechápu, co to znamená, senpai!" zaskuhral mu do mobilu mladík a Kasamatsu se naštvaně zamračil.
"Vůbec nechápu, co to žvaníš!" zařval na něj Yukio. "Navíc jsi tu už měl být!"
"Ale, senpai, váš otec mě vyhodil!" postěžoval si Kise téměř plačtivě. "Řekl, že se mám vrátit až mi bude třicet!"
"Počkej chvíli." přikázal mu senpai a Kise poslušně zmlkl.
"Otče?" oslovil Kasamatsu svého rodiče.
Černovlasý muž se na něj podíval, ale netvářil se vůbec přívětivě.

'Dostaneš vynadáno kvůli tomu telefonování, to je jasné.'

"Když jsi byl vyhodit tu smradlavou rybu, nepotkal jsi tam náhodou někoho?" zeptal se Kasamatsu a snažil se přehlédnout nelibost v otcově tváři i sestřin škodolibý úsměv.
"Nikoho důležitého." podotkl muž a upil ze svého šálku kávy.
"Byl tam blonďatý kluk?" zeptal se i tak jeho syn.
"Kise-kun?" vložila se do rozhovoru Yukiova matka.

'Proč ten trouba prostě nezazvonil?'

Ayme si otráveně povzdechla a pomalu se zvedla od stolu. Kise už byl očividně tady a je čekalo hodně práce.
"Copak ty toho kluka znáš?" obrátil se na svou manželku černovlasý muž.
"Ano, naše dcera ho doučuje." přikývla plavovláska a ze stolu vzala špinavé nádobí.
Její manžel se na okamžik zarazil a pak se zatvářil poněkud podivně.

'Co je to s tátou? Nikdy jsem ho takhle neviděla. Cítí se hloupě? Mohlo by to být ono?'

"Zajdu pro něj." řekl najednou a vyrazil od stolu.
"Táta ti jde otevřít." řekl Kasamatsu do telefonu trochu nechápavým tónem.
"Cože?" vyhrkl Kise vyděšeně, ale senpai už mu na to nic neřekl a hovor ukončil.



No, možná by někdo namítl, že pokud anglicky umíte, tak v hodinách dávat pozor nepotřebujete a nijak to pak nevypovídá o vaší inteligenci, ale není angličtina jako angličtina a ta Japonská je podle všeho zaměřená hodně formálně a liší se tak od toho, co by student běžně použil, což je důvod, proč Ayme obdivovala jeho výsledky vzhledem k tomu, že jen poslouchá. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 12. února 2016 v 12:53 | Reagovat

Chudák Kise, on to nemá v tom životě jednoduchý jak to tak vidím! :D Ale mohl říct, že jde na doučování... No jo, ale ono ho to nenapadlo, jak vida! :D
No jo celý Ryouta! :D
Jinka pěkná povídka těším se na další dílek! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 12. února 2016 v 22:04 | Reagovat

[1]: No Kise bohužel nemá představu o tom, jak to mají otcové s dcerami, ale i taková lekce se hodí. ;-) Jinak jsem ráda, že se ti povídka líbí a děkuju za komentář. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama