Basketbalová hlava 05

15. února 2016 v 9:47 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Když se otevřely domovní dveře, tak Kise nasucho polknul.
Muž, který k němu ale teď zamířil, se popravdě ale tvářil docela přívětivě.
"Ahoj, Kise-kun." řekl přátelsky a došel až k mladíkovi, kterého následně poplácal po zádech.

'Tak teď už to vůbec nechápu!'

"Doufám, že se nezlobíš, za to předtím." začal muž a tentokrát Kiseho vedl směrem k domu. "Bohužel jsem si tě s někým spletl, tak na to zapomeňme."
"Hai." přisvědčil Kise, ale tvářil se dost zmateně.

'Jak spletl? Vždyť se mě zeptal na jméno, tak jak si mě mohl s někým splést? Tak moment! Co je to za člověka, že říká jiným takové věci!? A je fuk komu to bylo určeno!'


"Takže moje dcera tě doučuje?" zeptal se přátelsky.
"Hai." přisvědčil blonďatý mladík a snažil se potlačit nutkání vymanit se z jeho sevření.
"To je hezké." podotkl Aymin otec a dotáhl Kiseho až do domu. "Vy jste přátelé?"
"Ne." zavrtěl Kise hlavou a při jeho zmatení rychle dodal: "Hraju basket s vaším synem."
"Aha." prohlásil muž a zdálo se, že ho to potěšilo ještě víc.

'Co je to s ním? A jsou vůbec všichni otcové takoví?'

"Tak jdeme ne?" pobídla ho Ayme, která už stála na schodech a vysvobodila ho tak z otcova sevření.
"Hai!" potvrdil okamžitě a rychle si zul boty.

'Záchrana, děkuju!'

"Tak hodně štěstí." popřál jim ještě černovlasý muž, než zamířil zpět do kuchyně, kde čekal zbytek rodiny.
"Díky." utrousila jen jeho dcera a zapadla do svého pokoje, kam ji Kise rychle následoval.

'Divné, včera mi přišlo nevhodné sem jen vkročit, ale dneska je to jako vejít do oázy. Snad můj názor nezmění to, co se tu bude dít.'

"Nakopírovala jsem ti svoje poznámky z angličtiny." řekla dívka úvodem a strčila mu stoh papírů.
"Jo, díky." vyhrkl Kise a rychle si je převzal.

'Vlastně jsem ji ani nepozdravil. Nejspíš bych asi měl, i když teď už je celkem pozdě.'

"Mimochodem dobré ráno." řekl nakonec Kise.
Dívka se na něj nejprve nechápavě podívala, než odpověděla: "Tobě taky."

'Bezva tak teď si myslí, že jsem pošuk nebo tak něco.'

"Taky jsem ti nakopírovala svoje poznámky z Japonštiny. Hlavně historii a tak." pokračovala Ayme a do rukou mu vložila další, i když o něco menší stoh papírů.

'Kolik toho je, zatraceně? To abych jí koupil novou barvu do tiskárny a balík papírů!'

"Ještě ti nakopíruju svoje poznámky ze sociálních věd a z těch přírodních, třeba si něco z toho zapamatuješ při samostudiu." prohlásila, čímž si vysloužila nejprve trochu kyselý a následně zdvořile falešný úsměv.
"Díky." vysoukal ze sebe Kise a oba stohy strčil do batohu.

'Kdy to mám vlastně podle ní číst?'

"Pokud si zapamatuješ alespoň něco ze sociálních věd, tak to bude jenom bonus, se kterým jsem nepočítala." podotkla Ayme a Kise si tiše povzdechl. Už teď pro něj to doučování bylo hrozné.
"Fajn, takže teď k tomu, co nás čeká." prohlásila a symbolicky spráskla ruce. "Nazvala jsem to opakování z nižší střední."

'Celé tohle doučování bude o opakování tak proč to ještě zdůrazňovat. Tak moment, neřekla z nižší střední?'

"Z nižší střední?" zopakoval po ní Kise zmateně.
"Jo, protože s matematikou se to má tak, že bez nějakých základů není možné navázat, takže se nejdřív mrkneme na ty základy. Popravdě očekávám, že to bude docela rychlovka, protože těch tvých devět bodů z matiky bylo hlavně ze základů." odpověděla a vytáhla jakousi složku, kterou otevřela na titulní straně.

'Je na mě nějak moc nachystaná, kdy na to vzala čas, když jsme se viděli včera večer?'

"Na co čekáš? Vytáhni si papír a tužku." pobídla ho dívka a rukou ho poslala ke svému stolu.

'Má tu větší pořádek, než já na tom svém, a to u stolu nic nedělám!'

Dál se tím ale nemohl zabývat, protože dívka začala diktovat první příklad.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu položil poslední talíř na stůl a zamyšleně se podíval na schody.

'Jsou tam už strašně dlouho. Copak neberou v úvahu, že bude oběd?'

"Půjdeme jíst nebo co?" ozval se jeho otec a posadil se na své místo u stolu.
"Chtěla jsem začít, ale Ayme ještě pořád doučuje Kiseho-kun, tak je nechci rušit." namítla jeho žena váhavě.
"Já tam klidně zajdu." nabídl se Kasamatsu.

'A rovnou ho nakopnu za to, že nerespektuje čas oběda!'

"Ne to je takové hloupé." namítla jeho matka zamyšleně.
"Proč, zlato?" předběhl jejího syna s otázkou pán domu.
"No a co s ním uděláme?" zeptala se plavovláska a oba dva se na ni nechápavě podívali. "No nemůžeme tam dojít a prostě ho vyhodit na ulici s tím, že je rodinný oběd."

'Já ho klidně vyhodím.'

Kasamatsu se vlastní myšlence pousmál, ale už ji nestačil navrhnout, protože v tu chvíli mu matka do rukou dala další talíř.
"Přidej ho na stůl a dones ze zahrady nějakou židli." pobídla ho matka a sama se vydala ke schodům.
"Drahá? Co to děláš?" zeptal se Yukiův otec.
"Pozvu ho na oběd." řekla jeho žena jednoduše a Kasamatsu ten talíř skoro upustil.

'Rodinný oběd s Kisem? To je snad fór ne?'

"Tati?!" obrátil se na otce mladík nechápavě.
"Dones tu židli, synku." pobídl ho ale druhý rodič a smířlivě pokýval hlavou.

'Co ty jsi mu vlastně udělal, že se chováš takhle?'

I přes veškeré výhrady ale okamžitě poslechl a vydal se pro tu židli.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aymina matka trochu váhavě zaklepala na dveře a v tichosti čekala, až se její dcera ozve.

'Opravdu nerada je ruším od učení.'

"Dále." ozvalo se z pokoje a tak plavovláska otevřela dveře a nakoukla dovnitř.
Oběma nejprve věnovala krátký úsměv, než řekla: "Opravdu nerada vás ruším, ale je čas oběda."
"Promiň." řekla Ayme okamžitě a zdálo se, že až teď si všimla, kolik je hodin. Potom se obrátila na Kiseho a prohlásila: "Budeš už muset jít."
"Jistě." vyhrkl mladík okamžitě a zvednul se ze židle. "Omlouvám se, že vás zdržuju od jídla."
"Ne, to je v pořádku." ujistila ho Aymina matka okamžitě a dodala: "Vlastně jsi zvaný ke stolu."
Kise se nejprve zarazil a pohledem zkontroloval, jak se na to tváří jeho doučovatelka. Ta ovšem jen nechápavě koukala na svou matku a tak mu nijak nedala signál, jestli by měl odmítnout nebo přijmout.
Nakonec to tedy musel zhodnotit sám: "Já bych byl opravdu nerad na obtíž."
"Ale to je naprosto v pořádku." ujistila ho Aymina matka okamžitě. "Vůbec neobtěžuješ, vlastně si myslím, že u stolu je vždycky veseleji, když je u něj víc lidí."
"No." dostal ze sebe jen mladík a znovu zabloudil pohledem ke své společnici, ta mu ale stále nebyla moc nápomocná.
"Uděláš mi tím laskavost." prohlásila nakonec paní domu a tak Kise kývnul na její návrh. Teprve potom se Ayme zamračila a konečně mu tak dala najevo, že souhlasit neměl.
"Výborně, tak pojďte dolů." pobídla je plavovláska a sama zamířila ze schodů do kuchyně, kam Kasamatsu právě donesl židli.

'Tak kam bych ho měla posadit, aby se cítil pohodlně?'

Sama od syna židli převzala a přistavila ji ke stolu mezi místa svých dětí.

'Takhle to bude fajn.'

Kasamatsu hned potom upravil rozložení talířů a sám si sedl na svou židli. Když se pak objevil Kise, tak mu rukou pokynul na místo vedle něj.
Mladík na okamžik zaváhal, než se posadil. Paní domu pak před něj položila misku s polévkou.
"Ehm… děkuju." dostal ze sebe ještě stále trochu zmatený Kise. "Nechcete pomoct?"
"Pomoct?" zarazila se paní domu, ale pak hned odpověděla: "Ne, to je v pořádku, u nás doma je to moje práce, ale jsi hodný."

'Vlastně moc hodný a taky milý. V dnešní době je těžké někoho takového najít. Je taky moc pěkný, tak nevím proč se na něj Ayme mračí. Možná to je s tím jeho doučováním vážně špatné, ale nezdál se mi nějak zvlášť hloupý.'

"A jak je to u vás doma?" zeptal se ženin manžel, snad aby mezi nimi nevládlo tak hrozné ticho.
"No… s mámou to děláme tak nějak společně." odpověděl Kise trochu váhavě.

'Zdá se nesvůj, možná jsem ho raději neměla zvát, přece jen jsme pro něj vlastně cizí lidé. Možná by pomohl vtip. Mohla bych tak odlehčit situaci.'

"A tvůj otec jen sedí a kouká jako u nás co?" nadhodila plavovláska s úsměvem a manželův dotčený výraz úplně přešla.
"Můj otec je vlastně jen dárce genetického materiálu." odpověděl Kise téměř automaticky, aniž by si to nějak zvlášť rozmyslel. Jinak by určitě zvolil diplomatičtější formulaci.
Ayme se při jeho slovech zakuckala a Kasamatsu očividně potlačoval zasmání. Jejich otec si naproti tomu udržoval jakýsi křečovitě neutrální výraz, jakoby se ještě nerozhodl, jak na to má zareagovat.

'Teď jsem to teda spravila! Já hlupaňa!'

"Moc se omlouvám, tohle jsem netušila, jinak bych takhle nežertovala. Doufám, že se nezlobíš." začala plavovláska povídat s kajícným výrazem ve tváři.
"To je v pořádku." ujistil ji rychle Kise, který se sám tvářil omluvně.
"Takže vás opustil?" zeptal se senpai natvrdo.
"Yukio!" okřikli ho oba rodiče zároveň, ale mladík jen omluvně pokrčil rameny.
"Máma o něm nikdy neřekla nic jiného, než to s tím dárcem. Docela pochybuju, že vůbec ví, že existuju." odpověděl Kise, který už byl od senpaie vycvičený. Moc dobře věděl, že když se ho senpai na něco zeptá, tak očekává okamžitou odpověď.
"A ty jsi pochopil, co tím myslí?" neubránila se otázce Ayme a také si vysloužila káravé pohledy rodičů.
"Nějakou dobu ne. Máma mi to nikdy nevysvětlila a jen říkala, že to pochopím, až budu starší. V první třídě jsme se na to zeptal učitelky, ale moc nadšeně se na to netvářila a nic mi neřekla." přiznal Kise.

'Musím tuhle debatu hned ukončit!'

Kasamatsu se tomu zasmál a i Ayme se pousmála. Ani jeden z jejich rodičů ale moc nadšený nebyl.
"Tak… víte, co říká vždycky tatínek. U jídla má být klid." prohlásila paní domu a položila na stůl poslední misku s polévkou a posadila se k ní.
"Itadakimas." popřáli všichni pohotově a pustili se do jídla, které skutečně probíhalo v tichosti.



Tak doučování nám začalo a uvidíme, jak to Kisemu půjde.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 15. února 2016 v 18:53 | Reagovat

Jako díl začal dobře, tak trochu komicky, ale ten konec! o.O
Jako aj kdyby to byl můj BFF tak by to bylo pro mě tabu a tom mluvit a na nic bych se dál nevyptávala... Přišlo mi to nevhodné tak jak jejich matce!
Jinak dílek byl hezký! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 16. února 2016 v 10:27 | Reagovat

[1]: No doufám, že jsem tě tím nějak nepohoršila. Později se ale k tomu chci vrátit a potřebovala jsem to tam dát.
Jinak tedy děkuju za komentář. :-)

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 16. února 2016 v 10:57 | Reagovat

[2]: Neboj nepohoršila, ale tak já bych si to třeba nedovolila... :D na to nemám povahu! :D Jinak taky tam občas musím dát do povídek něco, co jen tak nepřekousnu... Ale potřebuji to tam! :D

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 16. února 2016 v 15:25 | Reagovat

[3]: Asi tak nějak... :-D

5 Pariah Pariah | Web | 21. února 2016 v 11:51 | Reagovat

jo tyhle chvilky u jídla muzou být šokující... chudák Kise... :D každopádně nevím jak to dělá ale za všech situací je "sluníčkový" :D:D

6 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. února 2016 v 13:42 | Reagovat

[5]: Já taky nevím, jak to dělá, asi za to ale můžu já a skutečnost, že ho mám tak moc ráda. V anime se mi na něm totiž nejvíc líbilo, jak byl veselý a pozitivní, tak je takový skoro pořád. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama