Překvapení 52

27. února 2016 v 9:21 | IceSun685 |  Překvapení
"Prázdno?" zeptal se Itachi, když vešel do haly.
"Naprosto." odpověděl Sasori podrážděně.
"Takže zbývá jen naše louka." odpověděl Itachi a vykročil k poslední chodbě.
"Nebo je náš vetřelec zrovna pryč." vyloučil poslední možnost Kisame.
"Počkáš tady?" zeptal se ho Itachi a pohledem proletěl ostatní.
"Pohněte si." odpověděl žraločí muž jednoduše a posadil se do křesla.
"Tak pojďme, tohle je už vážně otravné." zabručel Sasori a následoval Itachiho do chodby, ani Deidara nezůstával pozadu.


Slunce už začínalo zapadat, ale dívce to vlastně ani nevadilo. I tak byla docela unavená, takže odejít do klidu úkrytu jen vítala.
Z proutěného košíku vzala poslední sazeničku a vložila ji do připraveného důlku. Musela ji jen trochu zasypat hlínou a postarat se, aby zůstala rovně. Hlínu zatlačila do země a potom lehce zalila vodou.
Krátce se rozhlédla po okolí. Pamatovala si, jak to tu dřív vypadalo. Jen jedna obrovská louka s trochou vody. Teď tu ale bylo několik záhonků se zeleninou a také nějaké s květinami, což byl spíš její rozmar, než že by poskytovaly jakýkoliv užitek. Nebylo moc věcí, které ještě mohla udělat. Sazeničky nebo nábytek, který obsahuje návod na složení, sem dokázala po skále dostat. Nakonec se přece jen trochu zlepšila, zvlášť když si vzpomínala, jak poprvé spadla. Dostat sem ale například stromek považovala za příliš těžké, takže se spokojila s malými krůčky.
Miroko se krátce zahleděla do trávy, která se vlnila v mírném vánku a pousmála se. Nedokázala sice zapomenout, jak čas plyne, ale tohle byly ty chvilky, kdy to bylo téměř možné.
Zády ke vchodu tak nepostřehla tři postavy, které se k ní tiše blížili. Oni už věděli, koho mají čekat, protože jim Itachi ukázal její medailon, to ovšem neznamenalo, že se k ní prostě nadšeně rozběhnou. Dívka byla stále zrádcem Akatsuki a oni jejími členy.
"Miroko." oslovil ji Sasori hlubokým a nepříliš přívětivým hlasem.
Dívka jednoduše ztuhla a do očí se jí téměř nahrnuly slzy. Věděla sice, že jednou se tu musí objevit nějaký člen Akatsuki, ale doufala, že to bude co možná nejpozději.
Otočila hlavu na stranu a přes rameno se podívala ke vchodu, aniž by se otočila. Bylo to ještě horší. Se Sasorim tu byl i Itachi a Deidara, dva muži, které nechtěla vidět ještě víc než otce.
Dívka otočila hlavu zase zpátky a trochu ji sklopila, jediné, co z ní tak mohli vidět, byla její záda ukrytá záplavou světle hnědých vlasů.
"Mrzí mě to." zašeptala.
"Lítost nestačí!" vyštěkl na ni Sasori. Nedokázal zachovat klid, i když chtěl.
"A co tedy?" zeptala se dívka tiše, nevěděla, co by teď měla udělat, i proto jednoduše zůstávala sedět.
"Důvod, dítě, důvod." zabručel její otec nesmlouvavě, ale z místa, kde stál, se ani nepohnul, stejně jako oba mladíci stojící vedle něj.
"Důvod?" zopakovala po něm dívka šeptem a pomalu se postavila, stále však zůstávala zády k nim. Sice věděla, že tahle chvíle přijde, ale ani tak na ni nebyla připravena, alespoň tím si byla jistá. Možná i to byl důvod, proč se bez jediného slova prostě otočila. Musela otci pohlédnout do očí.
"Zabiju tě." zavrčel Sasori, ale slova nepatřila hnědovlásce, i když se stále díval přímo na ni.
Miroko v očích ucítila vlastní slzy a v nose známé šimrání, stále ovšem nic neřekla, jen položila ruce na vypouklé bříško, ve kterém ucítila kopnutí.
"Jsi mrtvý, Deidaro." zopakoval Sasori, ale pořád nebyl schopen se pohnout. Což bylo dobře pro blonďatého ninju, protože ani on se nemohl pohnout. Byl bledý jako stěna a vypadal jako by se chystal omdlít. Mladý ninja ovšem nebyl jediný. Itachi stojící vedle Sasoriho byl stejně bledý jako jeho kolega. Na něm to jen snad bylo viditelnější, protože jeho vlasy i oči nabízely lepší kontrast barev.
"Určitě tě zabiju." řekl znovu Sasori, ale stále nebyl schopný pohybu.
"Co jsem to udělal." zanaříkal blonďatý mladík, ale ani Miroko nevěděla, čí je to vlastně práce. Snad i proto těkala očima mezi oběma mladíky. Totéž si však uvědomoval druhý z nich a snad i proto se první vzpamatoval s vědomím, že by Sasori mohl svého týmového partnera zabít bezdůvodně.
"Hlavně klid, Sasori…" začal Itachi, ale nedokázal odtrhnout oči od dívčina břicha, alespoň ne úplně. Sasoriho viděl spíš periferně.
"Vidíš, co udělal?!" vykřikl mistr loutkář vztekle a otočil se na Itachiho, i když jen na okamžik. Jeho plnou pozornost si totiž nepochybně zasloužil hlavně Deidara.
"Určitě to nějak vyřešíme." zkusil to Itachi znovu a tentokrát dokázal odtrhnout oči od Miroko, která se na ně dokázala jen dívat. Nevěděla, co říct, ani nevěděla, jestli vůbec chce něco říct. Má se vůbec snažit chránit Deidaru. Nebyla si tím moc jistá, pouze věděla, že by se mohla připlést do boje, o což vůbec nestála. Právě teď by ho neměla šanci přežít.
"H*jzl*!!!" zařval vztekle Sasori a zpod jeho pláště vyrazil ocas, který zamířil k Deidarovi. Mladý umělec však mezitím získal zase pevnou půdu pod nohama, takže se dokázal vyhnout a po Sasorim hodit už dříve připravený jíl, který okamžitě vybuchnul.

Ozvala se velká rána a otřes, který ucítil i Kisame. V celém úkrytu se také setmělo, jakoby někdo zakryl slunce. Jen krátce se podíval ke vchodu, který měl hlídat a zaváhal. Pořád nevěděli jistě, jestli je tu víc než jeden vetřelec. Měl by zůstat u vchodu, ale nemohl se rozhodnout. Na louce byli tři členové Akatsuki, takže bylo téměř jisté, že situaci zvládnou. Výbuch, který ale slyšel, nepochybně patřil Deidarovi, což by ve strategii byla poslední možnost. Oni chtěli vetřelce chytit a vyslechnout, takže by bojoval hlavně Itachi se Sasoriho podporou a Deidara by vše jistil z oblohy. Skutečnost, že právě Deidarův útok slyšel, tedy napovídala nějaký problém.
"S*kr*." zaklel Kisame a vyrazil ke zdroji hluku. Cestou jen složil pečetě a z úst vypustil vodu, která se okamžitě zformovala do podoby žraločího muže. Mizubunshin pak zamířil zpátky, aby ohlídal vchod do úkrytu. Neudělat tohle opatření museli by ho znovu prozkoumat, za což by Kisamemu asi nikdo nepoděkoval.
S vědomím, že by mohl způsobit víc škody než užitku, kdyby na bojiště prostě vběhl, se zastavil těsně u vchodu a přitiskl se ke zdi. Nejprve musel zhodnotit situaci a tak opatrně vykoukl. Bojiště ale halil oblak prachu. Kisame musel zamžourat, aby rozpoznal jednotlivé postavy, ale viděl jen dvě. Nezaměnitelnou Sasoriho loutku a pak Deidaru, kterého snadno poznal ve chvíli, kdy hodil obsah své ruky za sebe a nechal ho zvětšit do podoby dvou ptáků. Oba falešní opeřenci ovšem zamířili na Sasoriho, čímž Kisameho úplně zmátli. Bohužel tu ovšem nebyl Itachi, aby mu podal pomocnou ruku v podobě vysvětlení a tak žraločí muž jednoduše zůstal na místě a doufal, že prach si brzy sedne.



Další díl za námi a další překvapení pro naše Akatsuki. Otázkou tedy zůstává, kdo je na tom vlastně nejhůř. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama