Aomine Seijuro 11

31. března 2016 v 11:43 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashimu se večer opět podařilo dorazit do jídelny s mírným zpožděním a jediný pohled ke stolu mu řekl, že dívky už jsou zřejmě po jídle. Nijak zvlášť mu to ale nevadilo. Mnohem víc ho zajímalo jídlo, protože měl příšerný hlad a o to víc se cítil unavený. Musel ale ještě vydržet. Teď se ovšem hlavně musel najíst a potom se potřeboval ještě umýt, než se potká s dívkami.
Doufal, že si ještě trochu odpočine přes den, ale Yukimura byl velmi aktivní a tak měl Akashi plno práce. Všechno ale ještě relativně stíhal.


"Bude osm." podotkla hnědovláska poněkud nervózně a znovu zapochybovala nad svým výběrem filmu. Po dlouhém přemýšlení se rozhodla pro film Soudce, protože to byl v poslední době jediný film, který ji opravdu zaujal. Jak se ale bude líbit jejím společníkům, si nebyla moc jistá.
"Co kdybys pro něj zašla?" navrhla Fumiko a Yuzuki se na ni trochu vyděšeně otočila.
"Já?" vyhrkla dívka.
"Jsi hrozná." podotkla černovláska a dodala: "Já tam zajdu."
"Díky." pípla Yuzuki a úlevně vdechla.
"No jo." zašeptala černovláska trochu otráveně a vyrazila ke dveřím, právě v nich se ale zarazila a řekla: "Vlastně ne, ani náhodou tam nejdu."
"Cože?" vyhrkla dívka vyděšeně. "Jak to myslíš?"
Její kamarádka si k ní sedla a prohlásila: "To, že je trochu pěkný, neznamená, že by ses měla chovat takhle, ale já to chápu. Je to kvůli tvojí nervozitě, ale teď vážně. Beru, že si chceš střihnout prázdninovou lásku, ale takhle to nepůjde. Pokud ho chceš sbalit, tak musíš něco dělat."
"Nemůžu tam jít." namítla dívka a místo obvyklého rudnutí zbledla.
"Jasně, že můžeš." řekla naopak Fumiko a uvelebila se v křesle.
"Nikdy jsem nebyla sama s klukem." prohlásila Yuzuki nešťastně.
"Fakt ne?" podivila se tomu černovláska, ale ať přemýšlela, jak chtěla, tak ji nenapadla žádná chvíle, která by to vyvrátila. "Vlastně se ani nedivím, že ses nikdy nepokusila sbalit kluka."
"Přesně." přikývla Yuzuki nervózně. "Jsem totiž příšerná."
"Nejsi." namítla Fumiko. "Ber ho jako trénink. Vzpomínáš? Můžeš se ztrapnit."
"Tohle nepomohlo." namítla dívka, ale nechala kamarádku, aby ji vytáhla na nohy.
"Tak běž a snaž se." pobídla ji černovláska a jednoduše ji vystrčila ze dveří. Možná to nebyl nejlepší způsob jak jí pomoct, ale Yuzuki chybělo jen sebevědomí. Jednoduše potřebovala pár zkušeností a bude to v pohodě. Fumiko si moc dobře vzpomínala, že taky byla taková, než začala chodit s prvním klukem, i když ne zase až v takové míře.

Akashi doběhl před stáje přesně v osm a nejprve se předklonil, aby nabral dech. Teprve potom bylo na čase podívat se, jestli je tu někde černovláska.
Mladík zvednul hlavu a téměř vyskočil leknutím, když si všiml Yuzuki opřené o dveře stáje jen půl metru od něj.
"Vyděsila jsi mě, jsi jako duch." řekl mladík a na chvíli si položil ruku na hrudník. "Proč jsi nic neřekla?"
"No…" zarazila se dívka a trochu zrudla. Ve tmě to ale nebylo vidět. "Půjdeme?"
"Jistě." přikývl mladík a nechal se vést k nejmenší budově komplexu stájí, kde zřejmě bydlela rodina majitele.
"Jaký jsi měla den?" zeptal se mladík, aby se zbavil tíživého ticha.
"Dobrý a ty?" vysoukala ze sebe dívka trochu přiškrceně.
'Co je s ní?' zeptal se Akashi napůl sám sebe a částečně taky svého druhého já.

Mám svůj odhad.

'A podělíš se?' zeptal se tedy Akashi druhého já.

Snaž se sám.

'Tak díky.' podotkl mladík v duchu cynicky a raději se věnoval odpovědi na dívčinu otázku: "Bylo to fajn, teda měl jsem dost práce, protože mi to ještě všechno nejde moc rychle, ale byl jsem na projížďce s Yukimurem a to bylo fajn."
"To je bezva." řekla jen dívka a veškerá konverzace zase byla na Akashim, který na tuhle roli nebyl zrovna zvyklý. Obvykle moc nemluvil, v přítomnosti dívky ale měl pocit, že je to namístě.
"Už tě Fumiko-san začala učit jezdit?" zeptal se tedy mladík a počítal kroky, které jim zbývaly k budově.
"Už včera." přikývla dívka a trochu chabě se na něj usmála.
"A jak ti to jde?" navázal tedy mladík další otázkou.
"Špatně." řekla Yuzuki jednoduše a vyšla těch několik schodů, které dělily cestičku od hlavních dveří, ke kterým si Akashi pospíšil, aby jí je mohl otevřít.
"Prosím." řekl mladík, když jí je podržel a Yuzuki úplně zrudla a jen stěží ze sebe dokázala vysoukat poděkování: "A… arigato."
"Není zač." prohlásil mladík a vklouzl dovnitř za ní. Dívka se zohnula, aby si vyzula boty a Akashi musel odvrátit zrak, aby jí neviděl do výstřihu a na zadek. Yuzuki byla sice při obědě oblečená do věcí, které se víc hodily do stájí než ty včerejší, ale teď už na sobě zase měla halenku se sukní. Sám si potom vyzul vlastní boty a následoval dívku nahoru. Cestou se ale krátce zastavil pohledem na klavíru, který zdobil halu, a lehce se pousmál. Doma měl klavíry hned tři, ale poslední dobou hrál spíš na housle než na klavír. Pořád si ale našel nějakou volnou chvíli, aby si zahrál. Když byl malý a nutili ho cvičit, tak neměl klavír nijak zvlášť v lásce, ale poslední dobou to pro něj byla výborná relaxace.



Tak ještě někdo je fanda hudebních nástrojů? Já sice ne, ale Akashimu to brát nebudu. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 31. března 2016 v 18:45 | Reagovat

Ano, já mám ráda hudební nástroje... Hraji na klávesy/klavír a k tomu na flétnu... :)
Jinak pěkný dílek... Akashimu to asi moc nedochází, že by se jí líbil, ale jak to tak vidím jeho druhé já v tom má jasno! :D
Jsem zvědavá, jak ten večer dopande! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 2. dubna 2016 v 12:26 | Reagovat

[1]: No to ti smékám. Já nemám vůbec hudební sluch, takže všechny, co dokáží hrát obdivuju. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama