Basketbalová hlava 08

7. března 2016 v 8:31 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Aymin život byl od chvíle, kdy začala doučovat Kiseho, jako na horské dráze. Ve škole musela poslouchat jak je úžasný, což teď bylo ještě otravnější, když s ním musela i trávit čas. Občas tak na něj byla docela zbytečně protivná, ale Kise si nikdy nestěžoval a vždycky splnil všechno, co mu zadala. Situace se pak ještě zhoršila, když holky zjistily, že Kise chodí po tréninku k nim domů. Počet jejich žádostí, aby o něm něco zjistila, se pak ještě znásobil. Ayme se však stále dokázala vykroutit, i když ve skutečnosti bylo pár věcí, které by jim říct mohla. Směšné na tom ovšem bylo to, že všechny vlastně zjistila v prvních pár dnech, protože potom k němu byla tak odměřená, že se už nic nedozvěděla.
Takhle ovšem dokázala přežít první dva týdny, takže se od této chvíle mohla konejšit tím, že je za polovinou. Kise za tu dobu udělal docela dost velký pokrok, takže si byla už opravdu jistá, že zkoušky udělá dostatečně dobře. Její bratr bohužel neudělal žádný pokrok, pokud šlo o jejich cestu do zahraničí. Proto také usoudila, že je na čase, aby se mu připomněla.
"Ahoj, Nii-san." řekla dívka a přisedla si k němu na gauč. Kasamatsu se před chvilkou vrátit z tréninku a tentokrát bez Kiseho, který byl celý den pryč kvůli modelingu.
"Ahoj." vrátil jí pozdrav a podíval se na ni pohledem, který dával tušit, že má nějaké to podezření.
"Vůbec se neptáš, jak mi to jde s Kisem." podotkla dívka a pohodlněji se usadila.
"No zeptal jsem se ho, jak to jde jemu, takže vím, že to jde." pokrčil mladík rameny a zapnul televizi.



'Nejspíš ho ujistil, že zkoušky zvládne a docela jistě by to řekl, i kdyby si myslel opak.'

Ayme se na okamžik zamračila, ale pak se vrátila k milému úsměvu, který mu vždy ukazovala, když něco chtěla.
"A jak jde tobě zařizování našeho výletu?" zeptala se dívka a ten úsměv ještě roztáhla.
"Zatím jsem nenašel žádný, kde by mi vrátili zálohu, kdybych ho zrušil na poslední chvíli." pokrčil rameny mladík a nejspíš doufal, že po tomhle odejde.

'Tak by mě zajímalo, jestli počítáš s tím, že se z toho vykroutíš, že nám to rodiče nedovolí, nebo že on propadne…'

"Tak to bys měl hledat, jinak to s tou zálohou budeš muset risknout." mrkla na něj dívka a zase se postavila. To poslední po čem teď toužila, bylo dívat se s ním na basket.

'Že toho nemáš dost po tréninku. Já bych už basket nemohla ani vidět!'

"Jsem doma." ozvalo se od dveří a Ayme se podívala na svého otce.
"Vítej." řekla, jak se od ní čekalo a pak vyrazila do kuchyně za mámou.
"Už se hraje?" uslyšela říkat svého otce a jen protočila oči. Bylo jasné, proč Yukio hraje basket. Už na základce nepřicházelo v úvahu, že by chodil do jiného sportovního klubu.

'Muži! Zajímalo by mě, jestli by se holkám tahle jejich stránka líbila, protože Kise-kun je určitě stejný.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Tak tahle byla poslední." prohlásil fotograf se spokojeným úsměvem.
"Dobře." přikývl mladík a i když se posledních několik hodin usmíval kvůli focení, tak teď se usmál doopravdy.

'Dneska to trvalo celou věčnost, ale aspoň to byla změna oproti učení. Musím uznat, že mi to přišlo vhod.'

"Fotky vypadají dobře." mumlal fotograf a díval se na displej, aniž by dál vnímal Kiseho.
"Můžu se jít převléct a umýt?" zeptal se proto Kise jeho asistentky.
"Jistě, asi to už bude všechno." přikývla černovlasá žena s milým úsměvem. Kise ji znal už z dřívějška, stejně jako fotografa. Ve skutečnosti jich znal hned několik. Obvykle ale fotil s těmi samými a jen občas se objevil a zase zmizel někdo nový. Vždycky záleželo, kdo mu za to platí. Některé zakázky byly přímo od návrhářů a jiné od fotografů, kteří na to dostali peníze. Kise měl osobně raději ty od fotografů. Taková práce totiž znamenala, že si ho vybral přímo člověk, který s ním pracuje a to bylo vždycky příjemnější. Pokud Kiseho ale vybral návrhář, tak musel často pracovat s fotografem, kterého vůbec neznal a tak nevěděl, co od něj čekat. Požadavky byly sice obvykle podobné, ale i tak bylo příjemnější pracovat s lidmi, které znal už roky.
Tohle ale byl ten druhý případ, kdy se ale s fotografem už znal, takže na tom nezáleželo.
"Ještě mi ho neposílej pryč." zastavil ho fotograf a zvednul se ze svého místa, aby mohl přejít ke Kisemu.
"Ještě něco?" zeptal se mladík pohotově.
"Jen bych se s tebou rád domluvil na ještě jedné věci." prohlásil fotograf a vedl Kiseho ke svému stolu.
Mladík se na něj trochu zmateně podíval, než se zeptal: "A o co jde?"

'Všechno jsme přece probírali už před focením, tak o co může jít?'

"Ve škole tě teď nějak čekají zkoušky ne?" zeptal se fotograf a Kise trochu překvapeně přikývl.
"A pak budeš mít týden letní školu a dva týdny volno že?" ujišťoval se muž obezřetně.
"Ano." přikývl Kise a dodal: "Zkoušky proběhnou za dva týdny v pátek."
"Takže za tři týdny máš prázdniny." shrnul to fotograf.
"Ano." přikývl Kise a sám pro sebe se usmál.

'Těším se už i na letní školu. Žádné učení na zkoušky, jen dopoledne pár hodin a odpoledne basket, už se toho nemůžu dočkat! Teda pokud se toho dožiju, protože jestli proletím, tak mě senpai uškrtí…'

"Tak to vychází naprosto skvěle." zajásal fotograf a docela tím Kiseho zmátl.
"A co vychází?" zeptal se proto mladík.
"No, mám fotit na jedné přehlídce, částečně ji i organizuju, teda s tvojí mámou, je to pro jejího šéfa. Budou to vlastně tři přehlídky. Všechny tři budou v Anglii a mají mezi sebou nějaké dny pauzu. S tvojí mámou jsem se domluvil, že můžu vybrat lidi a ona je schválí." začal vysvětlovat fotograf a Kise jen přikyvoval.

'Dny pauzy zní dobře, to bych mohl strávit i nějaký čas s mámou.'

"A jak to teda přesně vychází s časem?" zeptal se tedy Kise.
"Do Londýna přiletíme v sobotu večer. To se pojede do hotelu, kde se vybalíme. Organizátoři a personál pak budou v neděli chystat pódium a další věci. Ty bys měl volno stejně jako další modelové a modelky. V pondělí by pak byly zkoušky. To by se tě týkalo podle rozvrhu, ale určitě tam budeš mít dost času pro sebe."

'Jenže máma nejspíš ani moc ne…'

"No a v úterý je pak dopoledne zkouška a večer od sedmi jedeme naostro. Dobrá zpráva je, že ve středu a ve čtvrtek bude volno. Pondělní a úterní program se pak zopakuje v pátek a v sobotu, kdy je druhá přehlídka."

'To by na mě máma mohla mít čas.'

"V neděli se pak balíme a pojede se do Birminghamu, kde budou zase přípravy, stejně jako v pondělí. Zkoušky zase budou v úterý a pak ve středu před přehlídkou. Ve čtvrtek se bude balit a další den ráno se odlétá."

'Tak to je vlastně taky volný den.'

"Už jsi někdy předváděl, že?" ujistil se fotograf.
"Jo ale jen párkrát." přikývl mladík a trochu se nad tím zamyslel.

'Jo myslím, že si ještě všechny kroky pamatuju, tak to bude v pohodě.'

"No a cítíš se na přehlídky v Anglii?" zeptal se ho muž trochu váhavě.
Kise v tomhle moc neváhal a jednoduše přikývl.
"Bezva." prohlásil fotograf nadšeně. "Musím tě ale upozornit, že to není přehlídka dětské módy."
Kise se při těch slovech trochu zamračil, ale pak se prostě zeptal: "A liší se to teda v něčem?"
Fotograf se nad tím na chvíli zamyslel, ale potom jednoduše podotkl: "V celku ani ne. Bude se po tobě chtít vážnější výraz a nebudou se moc tolerovat chyby, ale myslím, že ty to zvládneš v pohodě."
"No a nebudu působit moc mladě?" zeptal se Kise trochu s obavou. Představa té cesty se mu líbila, ale nerad by si ukousl moc velké sousto.
"Sice jsi mladý, ale jsi hodně vysoký, takže to nikomu nepřijde." mávl rukou fotograf a mladík tak jen přikývl.
"Tak dobře, jestli souhlasíš, tak dám vědět tvojí matce. Myslím, že rozhodnutí ti pak přetlumočí sama." prohlásil muž spokojeně a zdržel se jen na Kiseho přikývnutí, hned potom se zase vydal ke svým věcem.
Kise nic nenamítal, protože to znamenalo, že může jít do šatny, kde se zbaví oblečení, ve kterém se fotil, a bude se moct umýt. Jednou z nejhorších částí na focení byla skutečnost, že díky těm světlům mu bylo vždycky docela dost horko. Záleželo sice, jaký typ oblečení má fotit, ale většinou to bylo celkem nepříjemné. Součástí toho taky bylo, že se případně potil, což znamenalo, že by se leskl na fotkách. Čím delší focení, tím pak měl na tváři i krku víc make-upu, což nebyla zrovna jeho oblíbená část.
Mladík si umyl obličej a na okamžik se sám pro sebe usmál.

'Mnohem lepší. Rozhodně se teď cítím víc sám sebou.'

Právě teď byl jeho život výborný. O to byl lepší, když mu pak asistentka nechala klobouk, ve kterém se fotil. Jedna z věcí, proč tuhle práci rád dělal, byla, že za ni dostával i trochu hmotnější odměnu, než jen peněžní. Většina fotografů, kteří s ním pracovali, mu kromě peněz, které vlastně dostával na účet, ke kterému bude mít přístup až v osmnácti. Teda ne že by ho to nějak zvlášť trápilo. Od matky dostával dost peněz, aby se nemusel příliš starat, a tyhle peníze měl schované na dobu, až se osamostatní, jak tomu jeho matka říkala.
V dobách, kdy fotil dětskou módu, to byly sladkosti a někdy i hračky. Od doby, kdy nastoupil na nižší střední, to pak byla nějaká část oblečení, které předváděl. Většinou nějaká maličkost, nebo nějaký levnější kousek, ale měl i pár dobrých věcí, jako moc pěknou bundu. Kise si nedělal iluze, že by něco takového dostával, kdyby jeho matka nepracovala v oboru a kdyby ho většina z nich neznala tak od dvou let. Koneckonců podobné věci dostával jen od nich a většina z nich mu taky říkala křestním jménem a někteří dokonce s příponou -chan. Kise si na to ale nikdy nestěžoval. Fotografové a všichni ti lidé kolem s ním byly už tak dlouho, že je částečně považoval za rodinu. Teprve na Teiko navázal nějaké bližší kontakty s vrstevníky.

'Které jsou teď stejně prakticky zapomenuté.'

Hořkost, se kterou na to myslel, nakonec odsunul stranou a raději si sbalil svoje věci. Měl samozřejmě i dost známých z modelingu, ale byla tu částečně rivalita a také se v podstatě nevídali. Nikdy mu to ale příliš nevadilo, většina z nich byla stejně dost povrchních a namyšlených. Nakonec teď měl přece kolem sebe nové vrstevníky.

'No s většinou ze svých spolužáků vlastně moc nevycházím… Mám ale za sebou jen první třetinu z prváku, teda téměř, tak by se to ještě mohlo zlepšit. Pak je tu ještě můj tým, a když z toho vyloučím Kasamatsu-senpaie, tak bych řekl, že jsem docela zapadl.'

Kise se sám pro sebe usmál a odešel ze šatny. Už bylo docela pozdě odpoledne, ale i tak se nejspíš matčino rozhodnutí dozví ještě dnes, což taky možná bude znamenat, že už zítra půjde na trénink s tím, že se bude muset omluvit z letního soustředění. Pořád ale chtěl strávit volno raději s mámou a v Anglii, než aby po něm celé prázdniny řval senpai.

'Možná by mi to ale pomohlo k lepším vztahům v týmu… No ať už se máma rozhodne jakkoliv, tak na tom vydělám!'

Kise si ve skutečnosti nebyl moc jistý, jestli bude jeho matka pro. Občas byly v jejich vztahu chvíle, kdy se strašně snažila, aby jeho dětství bylo co nejvíc jako ostatních. Tenhle nápad ho například dostal na Teiko bez stěhování, což bylo docela dost přínosné. Právě teď by to ale mohlo znamenat, že si bude jeho máma myslet, že strávit první školní prázdniny v cizí zemi a ještě k tomu prací, která se spíš hodí pro dospělého, není nejlepší nápad.

'No… hádám, že teď platí slova: "Počkáme a uvidíme."'



No ve skutečnosti toho o modelingu moc nevím (a o Japonském o to míň ;)), ale snad jsem se docela trefila. Pokud máte někdo víc zkušeností, než je návštěva celkem tak tří malých přehlídek, tak směle můžete radit. Já se ráda poučím. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 7. března 2016 v 15:21 | Reagovat

Má zvláštní tušení, že někdo s Kisem pojede! :D Nebo, že by se tam potkali... hmmm.... To bude ještě zajímavé! :3
Jinak pohodový dílek... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 7. března 2016 v 16:56 | Reagovat

[1]: No řekla bych, že na tom tušení něco bude, ale ještě si budeš muset počkat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama