Basketbalová hlava 10

21. března 2016 v 8:05 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Když Kisemu senpai při odchodu s úsměvem oznamoval, že to má domluvit, tak mladík jen stěží potlačil kyselý výraz. Ayme se při doučování ani slůvkem nezmínila a tak doufal, že je to pro ni uzavřené a řekla tedy, že nechce.
Takhle ale musel mladík skutečně vzít do ruky mobil a vytočit svou mámu.
"Ahoj, zlatíčko." ozval se v telefonu matčin veselý hlas. Kise byl rád, že ji slyší. Taky ho vždycky potěšilo, že ať se dělo, co se dělo, tak mu hovor vždycky zvedla.


'No já taky nevolám, když vím, že má přehlídky nebo schůzky, ale i tak.'

"Ahoj, mami." řekl nejprve mladík s úsměvem, než se zhluboka nadechl a začal vysvětlovat: "Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal o doučování?"
"Jistě, jde ti to dobře?" ozvala se odpověď v telefonu.
"No, myslím, že ano, ale jde o to, že ta dívka, co mě doučuje, by moc ráda jela do Anglie, tak jsem si říkal, jestli by nemohla jet s námi." řekl tedy mladík váhavě.
"Hmmm…" ozvalo se nejprve v telefonu, což značilo, že nad tím jeho máma přemýšlí. "Nejspíš bych to mohla domluvit, ale záleželo by na pár věcech."

'Zatraceně!'

"A na čem konkrétně?" zeptal se tedy mladík.

'V klidu, možná to ještě padne.'

"No nemůžu ji tam vzít jen tak. Buď by si to musela zaplatit, nebo by se musela pracovně zapojit." odpověděla jeho máma zamyšleně. "Potřebovala bych se s ní na tom domluvit."

'Domluvit? To jako osobně domluvit?'

"Takže ji chceš potkat?" zeptal se tedy mladík.
"No, to by asi bylo nejlepší. O víkendu bych mohla přijet, tak co tehdy?" navrhla tedy jeho máma.

'Raději bych s tebou byl bez ní, ale to mi asi není dopřáno.'

"Tak já se s ní domluvím. Vyhovuje ti nějaký konkrétní čas?" zeptal se tedy mladík.
"Třeba ve čtyři?" nadhodila žena a čekala na synovu odpověď.

'To bych měl být ještě na tréninku, ale mohl bych jít dřív. Když je to kvůli tomuhle, tak to jistě senpai nebude vadit.'

"Dobře, tak já se jí zítra zeptám a dám ti vědět." řekl tedy Kise.
"Dobře, měj se hezky, zlatíčko, mám tě ráda." ozvala se tedy jeho matka vesele a Kise ještě stihl odpovědět: "Taky tě mám rád." než hovor ukončila.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise měl kvůli tomu všemu docela špatnou náladu. Ayme souhlasila s tím, že se sejde s jeho mámou a i senpai ho z tréninku omluvil, takže už tomu nemohl uniknout.
Pořád se sice utěšoval tím, že je to až zadlouho, ale nakonec to uteklo neuvěřitelně rychle a nakonec tak přišla sobota.
Kise tedy seděl doma vedle své mámy na gauči a čekal na Ayme, která by měla brzy přijít.
"Vypadáš nervózně." zkonstatovala světlovláska s pousmáním.

'Nad čím teď asi přemýšlí? Má ten výraz, co mívá… Do háje. Určitě si myslí, že se mi Ayme líbí, nebo tak něco. Bože jen to ne! Musím ji z toho omylu nějak vyvést…

"Já?" zeptal se mladík jednoduše a vykouzlil úsměv. "Nevzpomínám si, že bych někdy v životě byl nervózní."
"Občas přece." ujistila ho matka a dál ho klidně pozorovala.

'Tak tohle moc nevyšlo, proč mě zatraceně musí tak dobře znát?'

Kise se už ale nestihl bránit, protože se ozval zvonek.
"Jdu tam." řekl mladík okamžitě a vyskočil na nohy, za doprovodu dalšího matčina pousmání.

'Zvedl jsem se moc rychle. Takhle jsem ji v tom jen utvrdil, zatraceně…'

"Ahoj." pozdravil Kise dívku hned jak jí otevřel.
"Ahoj." vrátila mu tedy pozdrav Ayme a nechala se pozvat dál.

'Dobře, tohle nějak zvládnu, jen se musím uklidnit.'

"Ayme-san." oslovil ji tedy mladík, když se vyzula. "Moje matka." řekl a ukázal na ženu, která jí šla naproti.
"Dobrý den." pozdravila ji Ayme.

'Je trochu rozhozená, nebo mi to tak jen připadá? Bože hlavně ať si toho nevšimne máma, nebo se toho nápadu už nezbaví!'

"Moc ráda tě poznávám, Ayme." řekla blonďatá žena s úsměvem, který vypadal mile, ale Kise měl jasno v tom, co ještě přestavoval.

'A je to v háji, všimla si toho.'

"Jsem Kise Haruko, můžeš mi říkat Haruko-san." nabídla jí žena a přivedla ji do obýváku.
"Dobře, děkuju, Haruko-san." vysoukala ze sebe zaražená dívka a nechala se posadit na gauč, kam si za ní dost neochotně přisedl Kise.

'Proč mi tohle děláš, mami? Vždyť Ayme-san měla sedět v křesle.'

"Udělám ještě čaj, dáš si?" zeptala se jí Kiseho matka a když dívka přikývla, tak odešla do kuchyně.

'Moje jediná šance zjistit, co s ní je. Hlavně ať mi to pak nedá sežrat v úkolech, prosím!'

"Jsi v pořádku?" zeptal se Kise a malinko se k ní naklonil.
"Jo, tvoje máma mě jen trochu zaskočila, nic víc." ujistila ho dívka a zdála se už trochu víc ve své kůži.
"No máma je někdy celkem přátelská." přikývl tedy Kise a vlastní nervozity se ani náhodou nezbavil.
"To není to, co mě na ní zarazilo." namítla dívka a Kiseho tím jen víc zmátla.

'Když to nebylo její chování tak co?'

"Není žádné překvapení, že se chová jako ty. To že bych jí nehádala ani třicet už je." prohlásila Ayme a trochu se snažila srovnat, než se jeho matka vrátí.

'Aha, tak v tomhle to bylo.'

Kiseho matka ho měla ve dvaceti. Brzy jí bude třicet šest. Blonďatá žena se o sebe ovšem starala a díky oboru, ve kterém pracovala, se uměla obléct, učesat i nalíčit tak, aby vypadala skvěle. Jeho máma k tomu taky měla dobrou genetickou průpravu, protože podle vlastních slov, jí vždycky hádali mnohem míň. Proto se v pubertě začala zajímat o módu, aby si vizuální roky přidala vhodným oblečením a make-upem. Teď tedy obojí využívala k tomu, aby si je zase ubrala. Kise ovšem nikdy neřešil, jak mladě jeho matka vypadá.

'Je ale pravda, že si všichni učitelé vždycky mysleli, že je to starší setra, nebo teta.'

"V kolika tě vlastně měla?" zašeptala mladíkovi Ayme a nervózně se podívala směrem do části bytu, kde byl kuchyňský kout. Kiseho matka byla celkem daleko od nich, ale i tak by šeptání mohla slyšet a to by Ayme moc do karet nehrálo.
"Ve dvaceti." odpověděl Kise a Ayme na to překvapeně zareagovala slovem: "Už?"

'V Kolika tě měli vaši, že se tak divíš? Dvacet je přece v pohodě, ne?'

"Z toho o dárci genetické informace ti mohlo dojít, že jsem byl neplánovaný." šeptl mladík popuzeně a až v zápětí si uvědomil, že ji tím mohl urazit.

'Zatraceně, tohle mi určitě dá ještě sežrat!'

Dívka mu na to ani nic neřekla a jen se zamračila. Jeho máma se nakonec vrátila s čajem a tím svým úsměvem, který Kiseho právě teď neskonale rozčiloval, takže už ani nic říct na tohle téma nemohla.
"Prosím." řekla Kiseho matka a položila před dívku a následně i svého syna šálek s čajem. Potom si ještě jeden položila před sebe, než se opřela v křesle a zeptala: "Doufám, že tě můj syn nezlobí."

'Nezlobím? Co je tohle za otázku? Vždyť mi není pět, a proč mám pocit, že tím nemyslela doučování?!'

"To vůbec ne." zavrtěla Ayme hlavou a napila se čaje. "Myslím, že bych si nemohla přát pilnějšího studenta."
"No to ráda slyším, i když většina jeho učitelů by s tebou asi nesouhlasila." zasmála se blonďatá žena a krátce se podívala na syna, který se moc veselý nezdál.
"No když se snaží, tak mu to jde moc dobře." zastala se ho dívka a Kise se na ni trochu překvapeně podíval.

'Teď ani nezníš jako někdo, kdo mě nesnáší.'

"To jsem ráda. Syn mi taky říkal, že bys chtěla vidět Anglii." změnila tedy Kiseho matka téma.

'No sláva! Tohohle se drž, ať to mám brzy za sebou.'

"To ano. Ráda bych se zlepšila v angličtině a tohle znělo jako skvělá příležitost." přikývla dívka s téměř nadšeným výrazem.
"Nevím, co ti Ryouta o té cestě všechno řekl." nadhodila jeho máma a podívala se na syna.
"Vlastně nic." pokrčil mladík rameny. "Říkala jsi, že bude záležet na tom, jak se domluvíte, tak jsme to neřešili."
"Aha, tak dobře." přikývla jeho matka a podívala se na Ayme, která ale rychle řekla: "No vím, že je to pracovní cesta, ale nemusíte se bát, nebudu vám přidělávat starosti."

'Bože teď je tak milá a vstřícná! Co je to s ní? Má snad taky dvě osobnosti jako Akashicchi?'

"Toho se nebojím." přitakala Kiseho máma, čímž dívku očividně potěšila, a potom dodala: "Jde vlastně o to, jestli se chceš zapojit, anebo to pojmeš tak, že si vymyslíš vlastní program."
"No…" vyhrkla Ayme, která takový výběr vůbec nečekala.

'Možná jsem ji měl varovat'

"Pokud bys chtěla vlastní program, tak bych ti pobyt i cestu zařídila zvlášť, podle tvých finančních možností. Kdybych tě sebou vzala například jako svou asistentku, tak bys za to ještě dostala zaplaceno. Na druhou stranu bys neměla tolik času, abys chodila po památkách.
"No a budeš ji potřebovat všechny dny?" vložil se do rozhovoru Kise.

'Proč já jí vlastně pomáhám místo toho, abych se ji snažil odradit? Jsem fakt b*lb*c…'

"Nejspíš ne, ale bylo by to hodně podle situace." přikývla jeho matka, potom se obrátila zpátky na Ayme, snad aby ji uklidnila: "Nemusíš se bát, nebudu toho po tobě chtít nějak moc. Navíc to ber jako dobrou zkušenost, kterou si můžeš napsat do životopisu."
"To, ano." přikývla dívka, která opět vypadala, že se neskutečně těší. "Pokud teda nevadí, že toho nevím moc o módě."
"To by nevadilo." přikývla jeho matka. "Mluvila jsi o zlepšení angličtiny, takže předpokládám, že anglicky celkem umíš."
Kise si moc dobře všiml matčina váhání v téhle věci a tak rychle dodal: "Nemusíš se bát, mami, Ayme-san umí snad všechno, má skvělé známky úplně ve všem."
Dívka se při jeho slovech začervenala, což mladíka trochu zarazilo, ale jeho máma vypadala spokojená a tak se vrátila k plánování: "Program bych ti dala později a taky bychom mohly probrat, co tě tak čeká. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi už o tom mluvila s rodiči."
"Vlastně ještě ne." přiznala dívka trochu váhavě. "Nebyla jsem si jistá, jestli budu moct jet, tak jsme to zatím neprobírali."

'Tak to by jí to ještě mohli zatrhnout! Tak to je bezva!'

"Dobře, tak to proberte a pak mi dáš vědět." navrhla Kiseho matka a dál společně mluvili jen o přehlídkách a Anglii celkově. Kise se do rozhovoru ze začátku moc nezapojoval, ale později taky říkal vlastní dojmy a zážitky. Ayme byla nadšená z každého cizího místa, které Kiseho matka navštívila a mladík ji na hodně z nich také doprovázel, takže měl taky o čem mluvit.
Kise se původně návštěvy obával, ale nakonec mu ani nevadilo, když si s nimi Ayme dala večeři a rozhovor dál pokračoval. Mladík si vlastně ani nevšiml, že už je půl desáté, dokud to jeho matka nezmínila. Kise si nebyl jistý, jestli tak čas chtěla nenápadně připomenout černovlásce, nebo to skutečně bylo jen tak. Ayme se toho ovšem chytila s tím, že by měla jít domů. Kise na to nic nenamítal, protože v poslední části jejich rozhovoru mírně dřímal. Když ale jeho matka prohlásila, že už je opravdu pozdě a tak by ji měl doprovodit, tak byl najednou velmi vzhůru. Bohužel ale neměl žádný dobrý argument, jak se z toho vyvléct a tak rezignovaně odešel do pokoje pro mikinu.



Tak Ayme nakonec pojede, co z toho ale vzejde, se teprve uvidí. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 21. března 2016 v 15:54 | Reagovat

Ach... Maminka, měla jsem pocit, že si myslí, že s Ayme chce Kise chodit... :D Ale tak, kdo by si to nemyslel... :D
No jinak , jsem zvědavá, jestli jí to rodiče dovolí ;)...
Ale ty Kiseho myšlenkové pochody, ještě jí to můžou rodiče zatrhnout BEZVA!!! :D To mě dostalo! :D
Takže velice povedený dílek jsem zvědavá na další! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. března 2016 v 22:56 | Reagovat

[1]: Díky, jsem ráda, že se líbí. Jinak dobře jsi odhadla tu mámu, to se ti musí nechat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama