Basketbalová hlava 11

28. března 2016 v 9:21 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme čekala u dveří a cítila se trochu hloupě.

'Zdržela jsem se tu hrozně dlouho! Měla jsem si všimnout, že už je tolik. Hlavně že jsem si u té večeře říkala, že si na to musím dát pozor!'


"Můžeme jít?" zeptal se mladík, který si v rychlosti nazul boty.
"Jistě." přikývla dívka a potom se ještě s úsměvem otočila na jeho matku: "Moc ráda jsem vás poznala, Haruko-san."
"Já tebe taky, Ayme." ujistila ji Kiseho matka s přikývnutím a vyprovodila je ze dveří.
Když se pak za nimi zavřely, tak se Ayme obrátila na Kiseho: "Víš, nemusíš mě doprovázet."
Mladík se na ni trochu překvapeně podíval, ale pak namítl: "Máma má pravdu v tom, že je už pozdě, a navíc mi to nevadí."
"Dobře." přikývla tedy Ayme trochu nejistě.

'Musím se ho nějak zbavit, než budu u domu. Řekla jsem otci, že jdu za Rajou, a nevím, co by udělal, kdyby nás viděl…'

"Máš fajn mámu." řekla následně dívka, snad proto, aby mezi nimi nezůstalo ticho.
"Díky." řekl nejprve Kise, než dodal: "Ta tvoje je ale taky fajn."
"Jo, je u nás ta hodná." přikývla dívka. "To táta je vždycky ten přísný. Tak to je ale asi všude."

'Zatraceně, co jsem to teď řekla, vždyť on tátu nemá, měla bych to nějak zamluvit.'

"U nás není přísný nikdo." pokrčil mladík rameny a zdálo se, že se ho nijak nedotkla zmínka o otcovské roli.

'Dobře, tak tohle prošlo. Nejspíš bych se k otcům snad raději neměla vracet.'

"Máma vždycky říká, že jsem příliš dobře vychovaný na to, že mě vychovávala ona." tiše se zasmál Kise.
"Jak to myslíš?" zeptala se Ayme téměř v zápětí a založila si ruce na hrudi, aby si mohla nenápadně dlaněmi projet přes paže a trochu se tím zahřát. Ledové ruce jí ale spíš ještě ochladily.

'Sakra, to je zima!'

Když dívka mířila za Kisem, tak bylo venku pravé léto. Chtěla působit seriózně, ale i tak si vybrala lehké tričko s krátkým rukávem. Nemělo nijak velký výstřih a ani žádný potisk a tak si myslela, že to bude tak akorát. Nenapadlo ji ovšem, že by se zdržela tak dlouho, takže si už na sebe nevzala nic dalšího.

'Měla jsem si vzít aspoň kalhoty! Ta sukně je sice pěkná, ale je taky jen ke kolenům…'

"No já byl hrozně hodné dítě, nebo to o mě aspoň máma vždycky tvrdila." odpověděl Kise na její předchozí otázku a zdálo se, že si nevšiml, že je jeho společnici zima.
"A jak s tím souvisí její výchova?" zeptala se tedy Ayme a pokusila se zahnat chlad.

'Možná by pomohla, kdybychom šli rychleji, ale bude vypadat blbě, když prostě přidám…'

"No máma říkala, že mě chtěla dát k adopci." řekl Kise čímž ji naprosto šokoval.
"K adopci?! A tobě to nevadí?" vyhrkla překvapená černovláska a dokonce se na chvíli zastavila, takže se zastavil i mladík a otočil se na ni.
"No nakonec si mě rozhodla nechat." pokrčil mladík rameny, a když se Ayme zase rozešla, trochu zpozorněl.

'Stalo se snad něco?'

"Ehmm…." dostal ze sebe Kise nejistě a následně dodal: "Není ti zima?"
"No, jo." přikývla Ayme trochu zaskočeně.

'Nee… tohle jsem neměla říkat, zní to hloupě.'

Kise si tedy pohotově sundal mikinu a podal jí ji.

'Dobře, tohle je ještě horší, nemůžu si přece vzít jeho mikinu.'

"No to nemusíš." ujistila ho hned dívka, ale mladík jí ji dál podával, takže si ji nakonec vzala s trochu nesmělým: "Děkuju."
"Není zač." ujistil ji tedy Kise s lehkým úsměvem.

'Teď vypadá opravdu mile. Zatraceně, co mě to vůbec napadá!'

Ayme si mikinu přehodila přes ramena a strčila ruce do rukávů, které si musela trochu vyhrnout, aby vůbec našla jejich konec. Mladík byl skoro o hlavu vyšší než ona, takže i konec mikiny měla docela nízko. Musela si ho tedy trochu potáhnout, aby vůbec našla zip a mohla si mikinu zapnout ke krku.
Nešlo o nijak zvlášť teplou mikinu, která byla očividně určená na léto, ale i tak ji okamžitě zahřála. Kise ji měl nakonec na sobě, takže byla teplá, když jí ji dával, a kromě toho taky hezky voněla.

'Bože, vzpamatuj se!'

"O čem jsme to mluvili?" zeptala se dívka a cítila se teď před ním trochu hloupě.
"Myslím, že o adopci." odpověděl mladík a poškrábal se zezadu na krku. Zdálo se, že i on se cítil trochu hloupě.
"A jak to teda souvisí s její výchovou?" zeptala se tedy dívka.
"No máma říkala, že neměla vůbec nic, když si mě vzala domů. Jakože žádné věci pro mimino a ani neměla nic nastudované a tak. Vůbec ale neměla čas něco studovat a tak se řídila hlavně radami od pediatra a jinak to byl prý celkem chaos. Prý si první knížku pořídila, až když mi bylo skoro půl roku." řekl mladík vesele. "Pak se dočetla, že spoustu věcí udělala jinak a raději ji vyhodila."
Ayme se v odpověď na to krátce zasmála, protože si vzpomněla, že jí máma říkala, že měla hodně knížek, když se měl narodit její bratr, a pak ještě víc, když se měla narodit ona.
"A nebála se teda, že to nezvládne?" zeptala se tedy dívka.
"Prý jsem byl podle doktora v pohodě a tak raději knížky moc neřešila." pokrčil mladík rameny.

'No tak až ty budeš mít jednou děti, tak budeš asi taky dobře laxní.'

"Takže její výchova byla jedna velká improvizace?" zeptala se tedy dívka pobaveně.
"Přesně tak." přikývl Kise a taky se zdál pobavený. " I tak jí ale všichni říkali, jak jsem dobře vychovaný."
"Vážně?" vyhrkla dívka a trochu v sobě dusila smích.
"Jo, prý jsem byl hrozně hodný. Tedy kromě toho, že jsem byl celkem hyperaktivní." přikývl Kise.
"A jde být hodný a hyperaktivní?" zeptala se tedy Ayme.
"No, a když si tříleté dítě bude hrát dvě hodiny v kuse s letadýlkem z papíru a nebude tě k tomu ani potřebovat, tak bude hodné?" zeptal se Kise a zvědavě si ji prohlížel.

'Dobře, mám pocit, že z toho vyleze nějaký chyták, jen netuším jaký.'

"Jo, takové dítě bych brala." přikývla tedy dívka a zkoumavě si ho prohlížela.
"Tak vidíš, já u toho jen běhal po celém bytě." prohlásil Kise nevinně a Ayme se rozesmála.
"Když mě ale sebou někam vzala, tak jsem seděl tam, kde mě nechala, a hrál si s tím, co mi dala i několik hodin, teda kromě chození na záchod." prohlásil mladík.
"A to jsi vydržel?" zeptala se Ayme trochu podezřívavě.

'Vím, že každé dítě je jiné, ale pokud to měla jeho matka takhle, tak měla asi pořádnou kliku.'

"Jo vydržel." přikývl mladík. "Nevím sice jak, ale asi jsem nějak věděl, že tady nemám lítat, i když nebyla u mě. Cestou domů jsem si to pak vynahradil a obíhal lampy."
"S tebou musela být sranda." zakroutila Ayme hlavou.
"Víš, že si to nepamatuju?" prohlásil mladík vesele a černovlásku tím rozesmál.
"Nejvíc mě ale milovali všichni fotografové. Já se totiž už odmala moc rád fotil, takže jsem byl vždycky moc hodný a usmíval se na ně, tak jak chtěli." prohlásil Kise a pak se teprve podíval na ni a odvážil se zeptat: "A co tvoje výchova?"

'Páni, co mu mám vlastně říct? Je hrozně vstřícný a strašně osobní. Proč mi vůbec říkal všechno tohle? Neměl by to přece říkat jen tak ne? Něco mu ale musím říct, když mi toho řekl tolik.'

"No moje máma těch knížek měla opravdu hodně." řekla nejprve Ayme váhavě. Nebyla si jistá, jak to má podat, aby tím neshodila jeho mámu. "Ale asi jí stejně nejvíc pomohly zkušenosti z výchovy bratra."
"To věřím." přikývl Kise s úsměvem.
"Nevím, jestli mě zvládla vychovat líp, nebo je to tím, že jsem holka, ale prý jsem byla hodnější než Yukio." řekla nakonec Ayme s pousmáním.
Kise jí na to vlastně nic neřekl a jen přikývl. Zdál se ale s její odpovědí, celkem spokojený.
"Asi se dost připravovala i na tvého bratra, co?" řekl Kise, když na chvíli zavládlo ticho.
"Jo to asi jo. Nikdy jsem se s ní o tom ale moc nebavila. Občas ale nějaká historka zazní, tak vím, že jen jméno mi vymýšlela půl roku." přikývla Ayme.

'Jemu asi máma moc jméno nevymýšlela, když ho chtěla dát k adopci…'

"A jak jsi ty přišel k Ryoutovi?" zeptala se tedy dívka trochu váhavě. Za celou dobu, co ho doučovala, si vlastně nenašli čas, aby se poznali nějak osobněji. On byl ovšem tak vstřícný a přátelský, že měla pocit, že by se ho mohla zeptat snad na cokoliv a on by jí i tak odpověděl, aniž by ho to třeba nějak urazilo.

'Když si ho máma brala do práce a pak ho hlídali cizí lidi, tak mu možná ani nepřijde, že by měl být k ostatním částečně odměřený, dokud se víc nepoznají, když je obklopený cizími lidmi už odmala.'

"Máma se zeptala, jak se jmenuje doktor, co ji rodil a tak mě pojmenovala po něm. Zrovna ji prý nic nenapadalo." pokrčil Kise rameny, ale veselý ho vůbec neopouštělo.

'Vím, že bych se na to neměla ptát, ale hrozně moc mě to zajímá!'

"Tvoje máma si nikdy nechtěla někoho najít? Jakože abys měl tátu a třeba sourozence, nebo tak?" zeptala se tedy dívka a úzkostlivě si prohlížela jeho tvář. Kise se ale zdál spíš jen zamyšlený, než že by mu byla otázka nepříjemná.
"Nevím, jestli někdy někoho měla." řekl nejdřív Kise trochu váhavě, než dodal: "Teda asi jo. Každý občas někoho má ne?"
Ayme mu na to nic neřekla a jen přikývla, když se na ni krátce podíval.
"Nikdy mi ale nikoho nepředstavila. Vždycky jsme byli jen my dva. Kdysi jsem se jí na to ptal. Teda ne na partnera, ale jestli nechce mít další děti." dodal Kise trochu váhavě.
"A co řekla?" zeptala se tedy dívka.

'Vypadá, že je v rozpacích. Vlastně by mě ani nenapadlo, že takový výraz umí, ale je roztomilý.'

"To je vlastně trochu trapné." řekl mladík a jeho rozpaky se ještě prohloubily.
"Nebudu se smát." ujistila ho dívka, ale Kise se nezdál příliš přesvědčený.
Když si ale symbolicky položila ruku na srdce a řekla: "Slibuju." tak konečně přikývl.

'Tak jo, teď to hlavně musím dodržet, ať už řekne cokoliv!'

"Vždycky se mě zeptala, proč by si měla pořizovat další děti, když to už napoprvé dopadlo perfektně." řekl tedy Kise a jeho tváře dost zrudly.
Ayme se sice nezasmála, ale i tak se na její tváři objevil široký úsměv, když říkala: "To je hezké. Máma tě musí mít moc ráda."
"Taky ji mám moc rád." přikývl Kise a zdálo se, že se mu ulevilo, že se nezačala smát.
Dívka se na něj ještě chvilku usmívala, než se zastavila na začátku ulice, ve které byl i její dům, i když zatím nebyl na dohled.
Pořád sice cítila nutkání ukojit svou zvědavost a zeptat se, jestli někdy netoužil poznat otce, ale věděla, že by neměli chodit dál.
"Myslím, že už víš, jaký je můj táta, a já mu nechci vysvětlovat, proč mě doprovázíš." řekla dívka trochu váhavě. Věděla, že ho tím neurazí, protože to byl prostě Kise, ale i tak se cítila trochu hloupě, když mu vlastně říkala, že nechce, aby ji táta viděl s ním.
"Jistě." přikývl okamžitě Kise, jakoby to byla samozřejmost. "Takže dobrou noc?"
"Dobrou." přikývla dívka a sundala si jeho mikinu. "Díky za doprovod i mikinu, zachránila mě."
"To jsem rád." přikývl mladík a natáhl si ji na sebe. Nijak zvlášť nespěchal, i když Ayme nepochybovala o tom, že mu bylo v krátkém rukávu taky celkem zima.
"Tak zítra." řekla tedy Ayme a Kise přikývl. Oba dva se pak od sebe trochu vzdálili a nakonec se otočili a každý zamířil vlastní cestou. Dívka jen doufala, že ji doma ještě nečeká hubování.



Tak tedy doufám, že se vám díl líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 28. března 2016 v 11:01 | Reagovat

Jé... ten dílek byl pěkný moc pěkný... Takže mi zvedl moji nulovou náladu z nevyspání! :)
Ti dva jsou spolu tak sladcí! :D A to spolu nechodí, byl to příjemný rozhovor! :) Myslím, že si k sobě začínají tak nějak nacházet cestu... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 28. března 2016 v 11:05 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti líbil a zvedl ti náladu. (Taky bych to potřebovala, ale nenávist k Velikonocím asi nic nevylepší :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama