Závazek ke klanu 09

19. března 2016 v 8:02 | IceSun685 |  Závazek ke klanu
No pokud si ještě vzpomínáte na tuhle povídku a dřívější anketu, která rozhodla o tom, že bych ji měla dál psát a neodložit ji na později, tak jste dobří. Ještě lepší pak jste, jestli si nepotřebujete přečíst předchozí díly, abyste se zorientovali (ano, já jsem samozřejmě musela) ať tak nebo tak, tak těm, kteří si ji přečíst chtějí, přeji příjemnou zábavu.



Další den Byakuya vstal dřív. Riskoval sice, že by si toho mohla všimnout Rukia, ale ta bude s největší pravděpodobností ještě spát. I tak to ale byla mnohem lepší alternativa, než že by přišel pozdě k jednotce. Renji se zdál už dost nervózní a tak mu Byakuya nechtěl přidávat důvody.
Najít všemožné rodinné záznamy, bylo nakonec lehčí, než očekával. Archiv, ve kterém se záznamy o svatbách a narozeních ukládaly, sice nebyl běžně dostupný, ale jeho tam bez zdržování a ptaní pustili. Záznamy si ovšem nesměl odnést, takže musel veškerý průzkum provést přímo v archivu, když se ale zeptal, jestli ho tam pustí i odpoledne a jestli si tu může nechat nachystané nějaké věci, tak v tom nebyl žádný problém. Byakuya tedy čas strávil jen nacházením spisů a rodokmenů, které skládal na velký stůl, který měl k dispozici. Když pak přišel čas jít do kasáren, tak archivářům poděkoval a šel se věnovat kapitánským povinnostem.
Pro klid Renjiho duše také striktně dodržoval svůj běžný rozvrh. Renji se sice i tak zdál trochu nervózní, ale s tím už kapitán nemohl nic udělat.
Po pracovní době se pak vydal zase do archivu, kde se začal prokousávat rodokmeny. Ve chvíli, kdy se ale rozhod jít celých pět generací dozadu, aby se ujistil, že v klanech nedochází ani k dědění nemocí ani ke svazkům v rámci klanu, tak zjistil, že to bude trvat snad celou věčnost. Byakuya tedy zůstal v archivu dlouho do noci, takže počítal s tím, že Rukia bude jen víc nervózní. Bohužel s tím ale nemohl nic udělat. Jediná jeho další možnost byla chodit naopak dřív z kasáren, což taky nebylo nejvýhodnější. Nakonec se ale musel rozhodnout pro obojí, aby mu vůbec stačila měsíční lhůta. Z kasáren tak začal odcházet dřív a domů se vracel poměrně pozdě.
Všechna ta práce v archivech ale nakonec stála za to. Zatímco do konce lhůty mu zbývalo ještě devatenáct dní, tak na seznamu mu zbylo jen šestnáct rodů. Díky rodokmenům navíc mohl příslušnice klanu roztřídit podle věku a závazků. Dam vhodných na vdávání mu tak zůstalo třicet sedm. Pořád to sice bylo docela dost jmen, ale na druhou stranu od soupisu všech klanů dost pokročil. I díky tomu ze sebe měl dobrý pocit. Teď ale zbývala ta těžší část a on už neměl zase tolik času, i když to bylo relativní. Díky průzkumu promarnil jednu slavnost, ale za tři dny ho čekala ta nedělní, která byla poměrně velká, kde už navíc plánoval s některou z nich i promluvit. Do té doby si ale musel být jistý v tom, kdo je kdo. Jednou z možností bylo vzít sebou zasvěceného sluhu, ale Byakuya do toho nechtěl zapojovat příliš mnoho lidí. I proto taky začal osnovat vlastní plány, které se týkaly obhlédnutí dívek prozatím z dálky. Šlechta nakonec měla spoustu povinností a dalších akcí, kromě zábav, kam se na ně mohl přijít podívat. To ovšem znamenalo určitou část dne nebýt v kasárnách a ne jen odejít dřív. Kapitánovi to ovšem ani tak moc nevadilo. Svoji práci nakonec stíhal a tak mohl osnovat plány, aniž by tušil, že Renji s Rukiou osnují své vlastní.

"Můžeme ho sledovat." navrhla Rukia, ale Renji hned namítl: "Nejsem si jistý, jestli bychom s ním udrželi krok."
"To je taky pravda." přikývla jeho společnice a zamyšleně si promnula bradu. Její bratr se moc často neobtěžoval chodit pěšky a hojně využíval krok blesku, který byl na jeho úrovni mimo jejich dosah, i když se kapitán nesnažil.
"Já bych ho chytil." namítl Ichigo, který byl Renjimu trnem v oku od chvíle, co přišel.
Ichigo čas od času navštěvoval Seireitei, aby je pozdravil. Obvykle si udělal kolečko, které zahrnovalo Renjiho, Rukiu a jejího bratra, který se s ním ovšem nikdy neobtěžoval nějak zvlášť komunikovat, dále pak Ikkaka nebo také Hiraka a další kapitány z řad Vizardů, se kterými si byl dost blízký, a samozřejmě také některé další kapitány a podkapitány, jako byl Hisagi, nebo kapitán Hitsugaya, který mu neustále připomínal, že mu nemá říkat Toshiro. Samozřejmě zcela marně. Stejně marně pak Renji Ichigovi vysvětloval, že potřebují s Rukiou něco probrat zcela sami. Ichigo se tak stal zasvěceným do jejich problémů. Bohužel ale nepřinesl žádný užitek.
"Vypouštíš kolem sebe reatsu jako lucerna uprostřed noci." namítla Rukia s povzdechem, ale Ichigo se netvářil, že by tomu nějak zvlášť rozuměl.
"Je sice fajn, že ho dohoníš, ale když si tě všimne na míle daleko, tak je to zbytečné." přeložil mu to Renji. Tohle bylo ztráta času, ale kapitánovo podivné chování přetrvávalo, takže museli něco vymyslet. Kapitán nakonec každý den zmizel na několik hodin, kdy o něm vůbec nic nevěděli.
"A nemůžete podle jeho reatsu odhadnout, kam chodí?" zeptal se tedy Ichigo a Renji s Rukiou si vyměnili pohledy. Tahle možnost nebyla úplně nemožná, ale rozhodně nebyla nejjednodušší. Kapitán své reatsu nijak výrazně nešířil a sledovat ho podle něj ve městě plném shinigamiů rozhodně nebylo nejjednodušší.
"Můžeme to zkusit." přikývla nakonec Rukia a Ichigo se spokojeně usmál. Podle všeho ho neskonale potěšilo, že jim pomohl. Zbývalo se tedy sejít další den po kapitánově odchodu na nějakém klidném místě, kde se Rukia bude moct soustředit, protože právě ona měla největší šanci na najití jeho reatsu. Renji byl na podobné věci marný a Ichigovi schopnosti, byli občas dost nepředvídatelné a navíc by nedokázal říct, kde se zdržuje, protože neměl dostatečný přehled o struktuře Seireitei.

Ráno se Byakuya vydal do kasáren jako obvykle, aniž by cokoliv tušil. Už tou dobou měl navíc připravený plán, podle kterého chtěl obejít několik míst a podívat se na případné nevěsty.
"Taichou!" ozval se hned Renji, který už několik dní působil dost nervózně, ale teď to bylo ještě horší. Jeho kapitán si toho také všimnul, ale po krátkém zamyšlení se rozhodl do toho raději nevrtat.
"Renji." pokynul mu kapitán a pomalu se vydal ke své kanceláři. Možná nebyla nejlepší chvíle to teď Renjimu říkat, ale za necelých deset minut už potřeboval být jinde.
"Budu muset udělat nějakou práci kvůli klanu." řekl tedy nejprve Byakuya a koutkem oka se díval na reakci svého podkapitána. "Dnes a zřejmě i v několika dalších dnech tu zřejmě moc nebudu. Všechno důležité mi nech na stole a já si to později projdu."
"Hai, taichou." vysoukal ze sebe Renji, ale moc nadšeně se netvářil.
"Pokud by se stalo něco neodkladného a já se už do kasáren nevrátil, tak mi pošli zprávu po Rukii." řekl ještě kapitán a Renji nervózně přitakal.
Měl sto chutí se ho začít vyptávat, ale šance na dobrou odpověď byly minimální. Jeho kapitán navíc zašel do své kanceláře a tak mohl Renji maximálně poslat po podřízeném zprávu Rukii, aby věděla, že se plány změnily.



No doufám, že se vám to líbilo. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama