Aomine Seijuro 13

14. dubna 2016 v 8:20 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi sebou trhl, když do něj někdo strčil. Trochu zmateně se na gauči narovnal a podíval se kolem sebe. První, čeho si všiml, bylo, že notebook je zhasnutý.
'Usnul jsem.' uvědomil si mladík a potom se nepříliš nadšeně obrátil na své druhé já. 'Měl jsi mě přece držet vzhůru!' To se však s odpovědí neobtěžovalo.
"Mrzí mě, že tě musím vzbudit, ale neměla bych kde spát, kdybych to neudělala." obrátila se na něj hnědovláska s přívětivým a jaksi omluvným úsměvem.
"Promiň." řekl hned Akashi a zvednul se z gauče. Jeho tváře byly trochu rudé a bylo vidět, že se cítí trapně.
"Já taky usnula, jestli tě to uklidní." prohlásila Fumiko, která napůl ležela v křesle.
"Jen trochu." přiznal Akashi a raději se postavil ke dveřím. "Tak já teda asi půjdu."
"Vyprovodím tě." řekla Yuzuki a vyrazila společně s ním ven z pokoje.
"Díky." přikývl tedy mladík.
"Tak na snídani." zavolala za ním ještě Fumiko a sama se vydala do koupelny, zatímco oni dva mířili po schodech dolů.
"Tak dobrou noc." popřála mu dívka, když se obul a postavil ke dveřím.
"Tobě taky." odpověděl Akashi pohotově a vyrazil ze dveří do tmy.


"Tohle bylo tak trapné." procedil mladík skrz zuby rozzlobeně, když byl z doslechu. 'Snad nejhorší den mého života.'napadlo ho v zápětí.

Nepřeháněj! Byly i horší dny.

Akashiho poznámka jeho druhého já jen víc rozzlobila, ale místo toho, aby mu vynadal, že ho neudržel vzhůru, raději ho vyzval: 'Jmenuj nějaký!'

Když umřela máma.

Odpovědělo pohotově jeho druhé já a Akashiho přešla zlost a trochu sklopil hlavu. Druhé já mělo pravdu, tohle byl mnohem horší den, i když si ho Akashi už skoro ani nepamatoval.

Pojďme spát.

Navrhlo druhé já a Akashi přikývl.

"Tohle jsi zvládla dobře." přikývla Fumiko, když se Yuzuki vrátila nahoru.
"Nebuď hloupá, už jsem s klukem mluvila." odbyla ji kamarádka a odstrčila ji od umyvadla.
"No ale s tímhle jsi ještě před třemi hodinami měla dost velký komunikační problém." namítla Fumiko a natáhla se k umyvadlu, aby mohla vrátit kartáček na své místo.
Druhá dívka si na vlastní kartáček dala trochu pasty a namítla: "Když ho beru jako kamaráda, tak je to v pohodě, už jsem měla kamarády opačného pohlaví."
"Fascinující, jak tě dokáže rozhodit jen fakt, že o něm přemýšlíš jako o nápadníkovi." podotkla Fumiko, ale už vyklouzla z koupelny, aby po ní kamarádka něco nehodila.
"Nikdo se tě na názor neptal." podotkla dívka a zavřela se v koupelně.

Ráno se Akashi necítil příliš dobře, protože si ještě pořád připadal hloupě, kvůli tomu usnutí. Ani jedna z dívek se ale k tomu při snídani nevracela, což bylo pozitivní a celkem ho to uklidnilo.
Konverzace se spíš točila kolem Yuzukina učení se jezdit. Akashi původně jen poslouchal, ale nakonec jí sám dal pár rad a povzbudivých slov. Dívka se zdála být v tomhle ohledu ovšem stále trochu nejistá. On sám se ale cítil nejistě už jen z jejich přítomnosti.
Akashi musel přemýšlet, jestli se takhle už někdy předtím cítil, ale musel uznat, že nikoliv. Nikdy předtím totiž neměl holčičí kamarádku, tedy s výjimkou Momoi. Většina lidí ho brala jako někoho, kdo je na úplně jiné, tedy přesněji vyšší, úrovni, než jsou oni sami. Možná proto si nikdy neudělal příliš mnoho kamarádů. Popravdě by do téhle kategorie zahrnul asi jen Midorimu, i když i zbytek generace zázraků stejně jako Kuroko mu byli blízcí. Ne ovšem tak jako Midorima, který byl asi jediný člověk, se kterým se kdy opravdu sblížil, než si celé přátelství zničil, i když se to teď už zase trochu spravilo. Teď, když byl na Rakuzanu, tak si také neudělal nijak moc přátel. Se svými spolužáky moc nekomunikoval a z některých měl dokonce pocit, že se ho bojí. O něco líp na tom byl se svými spoluhráči, i když i ti ho spíš respektovali, než že by ho považovali za kamaráda. Jelikož byl ale jejich kapitánem, tak to koneckonců potřeboval. Mohl by se k nim ale chovat trochu přátelštěji alespoň tedy k nekorunovaným králům, kteří mu byli nejblíže.
'Možná bych s nimi mohl trávit víc času.' napadlo Akashiho a jeho druhé já výjimečně nic nenamítalo.
Teď se ale musel víc soustředit na ty dvě, které ho nebraly tak, jako ostatní holky. Na tomto místě a v této pozice se dokonce cítil o něco níž, než byla Fumiko, i když se nad něj dívka nesnažila povyšovat. Yuzuki ho zase brala jako sobě rovného, což se mu docela líbilo, a taky ji tak vlastně bral. Akashi si jen na to musel zvyknout a nějak se s tím vypořádat. Vlastně bylo docela příjemné, když neměl nejdůležitější slovo a nikdo ho nepovažoval za nejchytřejšího v okolí. Dokonce i ten pocit, že nemusí být nejchytřejší a nejlepší, se mu líbil.
Když si to tedy mladík uvědomil, tak každé další setkání s dívkami probíhalo lépe a přátelštěji. Nepouštěli se sice do osobních rozhovorů, protože dívky se navzájem dobře znaly a nejspíš jim bylo hloupé u něj vyzvídat. Akashi zase nebyl zvyklý mluvit o svém soukromí a tak se většina rozhovorů pořád točila kolem koní a věcí, které se staly ve stájích. Nikomu to ale zřejmě nevadilo, nebo aspoň Akashi byl spokojený a ony si nestěžovaly.
Dalším pozitivem taky bylo, že si mladík zvyknul na tempo, které musel dodržovat, a po třech dnech už taky zvládal všechny činnosti bez zaváhání a i časově dost dobře, aby mohl přestat označovat práci ve stájích za namáhavou a hektickou. Nejvíc ho ale potěšilo, když mu Fumiko na obědě nabídla, že ho naučí skákat přes překážky. Akashi nad skákáním nikdy předtím nepřemýšlel a to ani, když ji samotnou předchozí den viděl skákat. Už to ale byl jeho šestý den tady, tedy to bude i šestý den, který z velké části stráví na koňském hřbetě, a tak se na to docela cítil.



Tak se nám čas trochu posunul, doufám, že vám to nepřišlo moc rychlé po tom, co jsem snad celou věčnost popisovala jeden den.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 14. dubna 2016 v 10:22 | Reagovat

Jej náš Seijuro si zvykl, konečně... :)
Chlapák to je! :D Ni už se těším až bude skákat přes překážky, jsem zvědavá jestli mu to půjde! :)
JInak velice pěkný dílek.
A vůbec mi nevadilo, že si takto skočila ba naopak já to dělám taky. POpisuji den a pak třeba udělám díl, kde uběhnou tři měsíce a pak zas se zaměřím na týden... :D Takže neboj nejsi sama! :D :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 14. dubna 2016 v 13:21 | Reagovat

[1]: Moc děkuju, tvoje komentáře mě vždycky hrozně potěší. :-)

3 Pariah Pariah | Web | 14. dubna 2016 v 19:53 | Reagovat

Mám hrozně ráda když mluví Akashi a Akashi2 spolu protože to umíš perfektně vystihnout :-) jsou prostě super a to s tou mámou... jo temné já umí být drsn... to víme...
No a taky se mi líbí jak popisuješ charaktery hrdinek... každá je úplně jiná a přesto si rozumí... to mi něco připomíná :D
Ne... proště umís uzasně psát :-)

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 14. dubna 2016 v 20:50 | Reagovat

[3]: Dík, musím říct, že i tvoje komentáře mě vždycky strašně potěší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama