Aomine Seijuro 14

21. dubna 2016 v 8:25 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi vedl Yukimura k ohradě s překážkami, kde se měl setkat s dívkami, a musel přiznat, že teď už z toho byl trochu nervózní. Fumiko mu prozradila, že jeho kůň je zvyklý skákat, což pro něj bylo plus, protože kdyby se Yukimura před překážkou vyděsit, tak by si Akashi nevěděl rady. Kůň měl jen uzdu, protože mu Fumiko prozradila, že na skákání bude mít úplně jinou výstroj, kterou ona přinese. Ani to ho ovšem moc neuklidňovalo.
"Ahoj." zamávala mu dívka, ale dál seděla u plotu. Naproti ní pak seděla Yuzuki, která se na něj otočila, aby mu taky zamávala.
"Ahoj." vrátil dívce pozdrav Akashi, když přišel s koněm blíž, a na Yuzuki se usmál.
Obě dívky dál seděly u plotu a mezi nimi byl položený plánek na shogi, na kterém měly rozehranou partii.
"Jen to dohrajeme a jdu za tebou." řekla jen Fumiko a vrátila se k přemýšlení nad plánkem.
"Dobře." přikývl Akashi a Yukimuru zatím přivázal k ohradě. Potom si stoupl k nim a prohlédl si rozestavení figur. Nebylo pro něj ovšem těžké uhodnout, že Yuzuki je na tom líp a podle rozestavení figur je asi i zkušeným hráčem. Fumiko na tom sice nebyla s rozestavením nijak špatně, ale Akashi už neviděl moc možností, jak by mohla získat vítězství, pokud by Yuzuki neudělala nějakou fatální chybu.

Hnědovlasá dívka se v tu chvíli rozhodla provést další tah a přesunula jeden ze svých kamenů. Akashi se při pohledu na tah lehce zamračil, ale Fumiko se usmála a kámen se střelcem zajala. Akashi si v reakci na to povzdechl a tak se na něj obě dívky podívaly.
"Co je?" zeptala se tedy Fumiko nechápavě.
"Řekl bych, že jsi prohrála." prohlásil Akashi a podíval se na Yuzuki, která přikývla a přesunula jeden ze svých kamenů, čímž dala kamarádce mat.
"Řekl bys správně." přikývla dívka a zkoumavě si Akashiho pohlédla. "Neřekla bych, že umíš hrát shogi."
"Tohle člověka jen tak nenapadne." přikývl mladík a znovu si prohlédl rozestavení kamenů.
"A jsi dobrý?" zeptala se Fumiko trochu otráveně. Nepochybně byla zklamaná z prohry.
"Relativně." řekl mladík trochu neurčitě.
"Tak si můžeš zahrát s Yuzuki." navrhla dívka a postavila se. "Já zatím nachystám Yukimuru."
"To zabere tolik času?" podivil se Akashi a dívka zavrtěla hlavou.
"Ne, ale Yuzuki tě rozdrtí během chvilky, že?" obrátila se na kamarádku.
"No." dostala ze sebe jen dívka, která se zdála mírně v rozpacích.
"Je tak dobrá?" zeptal se Akashi černovlásky a druhou dívku si prohlédl s novým zájmem.
"Ona pořád něco vyhrává, když jde o shogi, školní turnaje, soutěže juniorů a tak." odpověděla dívka a káravý pohled své kamarádky ignorovala.
Akashiho tím ale očividně neodradila, jak se Yuzuki bála, protože se na ni mladík usmál a obrátil se k ní: "Tak to bych si s tebou moc rád zahrál, protože já taky vyhrávám všechno možné."
"To pak ale asi nebude zase tak rychlá hra." podotkla dívka a místo chystání plánku shogi začala uklízet.
"V tom máš pravdu." přikývl mladík.
"Tak večer?" zeptala se tedy dívka a Akashi s úsměvem přikývl.
"Fajn, tak se teda připrav na skákání." řekla tedy Fumiko a podala mu jakousi vestu.
"Dobře." přikývl mladík a nasoukal se do ní, zatímco ona připravovala s Yuzukinou pomocí Yukimuru.

Když Akashi kolem páté s Yukimurou skončil, tak byl docela spokojený. Fumiko ho naučila spoustu věcí a dokonce několikrát úspěšně překonal překážku. Skákání mu vlastně ani nepřipadalo tak těžké, i když bral v úvahu, že zatím neskákal žádné těžké skoky.
Akashi si vzpomínal, že ho Ohara-san kdysi chtěl naučit skákat, ale jeho otec to nedovolil, protože by se Akashimu mohlo něco stát. Kdyby dnes viděl svého syna, tak by se asi vzteky pominul.
"Šlo ti to dobře." prohlásila dívka a sundala z Yukimury sedlo.
"Díky." poděkoval jí mladík a pohledem zabloudil k druhé dívce, která k nim s širokým úsměvem mířila.
"Byl jsi skvělý." prohlásila Yuzuki.
Mladík sice bral její chválu s rezervou, protože mu bylo jasné, že pro ni by bylo skvělé jen přimět koně zahnout, ale i tak se na ni usmál a poděkoval jí: "Díky."
"Tak u večeře." usmála se na ně Fumiko a s Yuzukinou pomocí odnesla výstroj, zatímco Akashi odváděl koně.

Akashi pomalu vedl koně do stájí, aby ho vyčistil, ale i přes předchozí dobrou náladu, se cítil trochu deprimovaný. Dnes byla sobota, ale jeho otec se zatím neozval kvůli večeři.
Jeho otec se vždy ozval předem. Nikdy se nijak zvlášť nevyžíval v nečekaných návštěvách, protože pak by riskoval zbytečnou cestu a to si muž, který měl tak nabytý rozvrh jako Akashiho otec, nemohl dovolit. Akashi se občas ptal sám sebe, kde se nacházel v otcově žebříčku priorit, protože jejich setkání se často rušila nebo se jejich čas měnil. Už se ale mimo jiné dostal do fáze, kdy i on občas řekl otci, že nemůže. Takže se mu otec vždy ozval alespoň předběžně. Nikdy se nesnažil o překvapení ani nic podobného. Akashi dokonce jeden dárek k narozeninám dostal poštou. Jindy mladíkovi podobné zacházení trochu vadilo, ale teď byl za něj docela rád, protože takhle mohl vypadnout na dva týdny z domu a otec si toho ani nevšimne, protože Akashi se za ním buď stihne vrátit, nebo to prostě zruší, takže otec nepojede.
Mladík dokonce ani neuvažoval o tom, že by otci sám zavolal, neměl s tím totiž moc dobré zkušenosti. Jeho otec totiž nebyl nikdy rád, když ho Akashi rušil v práci a on byl v práci vždycky, takže nemělo smysl ani volat. Na padesát procent by mu to totiž otec vůbec nezvedl a na čtyřicet by mu po zvednutí vynadal, že ho ruší. Když byl Akashi hodně malý, tak mu těch deset procent, že mu to otec zvedne a ještě ho vyslechne, za to zavolání stálo, ale teď už ne. Mladík si moc dobře vzpomínal, jak mu po matčině smrti pořád volal. Někdy i desetkrát za sebou, než mu to otec konečně zvednul a pak mu vynadal, aby se šel učit nebo dělat něco smysluplného.
Akashi vlastně ani nechtěl otce vidět, jen chtěl mít tenhle rozhovor za sebou, aby se mu mohl přizpůsobit. Jeho otec ale nejspíš brzy zavolá, i když Akashi už neměl moc času, aby se mohl vracet domů. Pokud se otec neozve do půl hodiny, tak stejně nebude mít šanci stihnout autobus.



Tak kvůli tomuhle dílu jsem si přečetla pravidla shogů a musím říct, že šachy jsou proti nim pohoda, takže obdivuju každého, kdo je hraje.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 21. dubna 2016 v 9:08 | Reagovat

Hm.... Večerní shogi jo?! Jo jasně Shogi! :D Tak Akashi je v Shogi machr, takže bude mít solidního soupeře...
Jinak telefonát od otce jsem tedy zvědava... :)
No a k tvé otázce, já shogi nehrála, ale na Animefestě tak tam jsou shogi i pro začátečníky, kde tě to i naučí, já se spíš zaměřila na hru Go ta je jednoduší! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. dubna 2016 v 9:53 | Reagovat

[1]: Díky za komentář. Jinak o Go jsem sice slyšela, ale jinak o ní nic moc nevím. Já ale na stolní hry až tak nejsem. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama