Aomine Seijuro 15

28. dubna 2016 v 9:13 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashimu najednou zazvonil telefon. Naštěstí ho měl jen na vibrace, takže tím Yukimuru nevyděsil, ale on sám se trochu lekl.
Pohotově ho ale zvednul: "Ano, otče?" a doufal, že v pozadí nebudou slyšet koně.
"Seijuro." oslovil ho otec místo pozdravu a pak mu jednoduše oznámil: "Nebudu moct přijet, ale uvidíme se příští týden před začátkem školy."
"Dobře, otče." potvrdil Akashi a vlastně se mu docela ulevilo. Tím, že se na něj otec znovu vykašlal, mu ušetřil spoustu starostí.
Akashi v takových chvílích skoro nechápal, jak si vůbec mohl najít dostatek volného času, aby mohl poznat jeho matku. Na druhou stranu ale svatba ještě nemusela znamenat, že se nějak zvlášť znali nebo milovali. Mladík věděl, že ještě pořád fungují dohodnuté sňatky, ale ve skutečnosti se nikdy nepídil po tom, jak to bylo s jeho rodiči. Věděl ale docela jistě, že po jeho narození si moc blízcí nebyli, protože zatímco matka s ním trávila každou volnou chvíli, což vlastně znamenalo všechny chvíle, protože nebyla zaměstnaná, tak otce prakticky nevídal, takže ho nemohla vídat ani jeho matka, když byla skoro pořád s ním. Dokonce, i když měl různé hodiny a lekce, tak tam vždy seděla a dělala mu tak společnost i oporu.
'Chybí mi.' řekl smutně svému druhému já, které moc dobře vědělo, kterého z rodičů myslí.


Mně taky.

Přiznalo druhé já jednoduše a Akashi se pak vrátil k práci, aby se tím už nemusel znovu zabývat.

"Víš, mám pocit, že jsi říkala něco o tom, že jen těžko bude hrát shogi, ne?" nadhodila kamarádka, když plánek položily na stůl v hale a šly se převléct na večeři. Po ní už na Yuzuki nečekaly žádné lekce ani nic podobného a tak se obvykle zbavovala oblečení, do kterého ji navlékla každé ráno kamarádka a vzala si své vlastní. Možná že se nehodilo do stájí, ale jí sukně i halenky vyhovovaly mnohem víc. Taky jí mnohem víc vyhovovaly rozpuštěné vlasy přichytnuté sponou než cop, který jí každé ráno dělala kamarádka s tím, že je to mnohem praktičtější.
Dívka by o sobě neřekla, že je úplně nepraktická, i když skutečně byla mnohem míň než Fumiko, ale spíš měla ráda, když byla upravená. Být ale navlečená do vysokých šněrovacích bot a mít na sobě košili a plátěné kalhoty, jí moc nevyhovovalo. Proto taky byla ráda, když se alespoň večer mohla obléct do něčeho, v čem vypadala jako dáma, ať už si o tom Fumiko, která naprosto nenáviděla sukni, která byla součástí každé školní uniformy, myslela cokoliv.
"No nenapadlo by mě to, ale očividně je hraje." pokrčila dívka rameny. Byla jen otázka, kam přesně tím černovláska mířila.
"Jo a očividně tak máte něco společného." podotkla Fumiko a sedla si do křesla zády ke kamarádce, aby se mohla v klidu převléct.
"Nevím, kam tím míříš." prohlásila dívka.
"Ale víš." namítla Fumiko, ale její kamarádka už neodpověděla a jednoduše se začala bez řečí převlékat.

Obě dívky se na večeři posadili k Akashimu, který už na ně čekal u jejich stolu. Už od prvního společného jídla se držel toho, kdo kde sedí, a tak seděl zády do jídelny, což vypadalo trochu hloupě, když byl u stolu sám.
"Itadakimas." popřály obě dívky, když se posadily a Akashi přitakal.
"Takže na kolik se teda domluvíme?" zeptala se Fumiko a podívala se na oba své společníky.
"Zase na osm?" navrhl Akashi a bezděky si vzpomněl na svoji první a dosud i poslední návštěvu u nich, kde usnul u filmu, za což se doteď styděl.
"To by šlo, tak asi prostě přijď." navrhla tedy Fumiko a dál se věnovala jídlu.
"Dobře." přitakal Akashi a taky se vrátil k talíři. Jen Yuzuki ještě chvilku nejedna a jen se na něj dívala. Potom ale zbytečné myšlenky vyhnala z hlavy a taky se obrátila k talíři
Akashi se pak s oběma rozloučil a ještě si pospíšil do stájí dodělat poslední povinnosti.

"Chcete hrát tady?" zeptala se Fumiko a ukázala na stůl v hale.
Yuzuki nad tím přemýšlela už předtím, ale skutečně to asi byla ta nejlepší možnost.
"Pokud tu nebudeme nikomu překážet, tak asi jo." řekla nakonec dívka.
"Není komu." podotkla Fumiko. "Táta jel na večeři ke známým, a buď se vrátí po půlnoci, nebo až zítra ráno.
"Tak dobře." přikývla tedy Yuzuki a uklidila stůl, na který následně nachystala plánek.
"Rozděláme oheň?" zeptala se černovláska, ale už si ke krbu klekala. Dívka si vždycky myslela, že je to zvláštní mít krb v hale naproti vchodovým dveřím, ale na druhou stranu se tak kolem něj utvořilo hezké posezení, kam se dal přizvat kdokoliv hned od dveří.
"Oheň?" zopakovala po ní dívka trochu zmateně, ale její kamarádka už vytahovala polena. "Jsi nějaká rychlá."
"No v hale bývá celkem zima, tak abyste nezmrzli." obhájila se dívka a její kamarádka rezignovaně přikývla, pak si ale uvědomila jednu věc: "Ty tu s námi nebudeš?"
"Abych se dívala, jak taháte figurkami? Ne shogi mám sice ráda, ale tohle pro mě není zábava, raději si půjdu nahoru číst." prohlásila Fumiko s protočením očí a rozdělala oheň. Potom ještě rozsvítila lampu, aby na plánek bylo dostatečně dobře vidět a vydala se nahoru.
"To mě tu necháš samotnou?" podivila se tomu dívka, ale od dveří se už ozval zvonek.
"Už je osm a sama tu nebudeš." prohlásila její kamarádka, ale na schodech se ani nezastavila. Yuzuki tak nezbylo nic jiného, než jít otevřít osobně.



Tak kdo myslíte, že vyhraje?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 2. května 2016 v 22:53 | Reagovat

Omlouvám se, ale Animefest je Animefest... :)
Jinak... hmmm... Sama s Akashim, to je sebevražda! :D ale co já vím... Jsem zvědavá, co bude dál! :3

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 3. května 2016 v 10:12 | Reagovat

[1]: No jo Animefest je jasný :D Já se k němu bohužel nedostla, ale tak snad příští rok. Pokud jde o Akashiho, tak tohle já je celkem v pohodě, tak to snad zvládnou. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama