Basketbalová hlava 12

4. dubna 2016 v 8:40 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme co nejtišeji otevřela dveře. Její otec už za nimi ovšem seděl, takže se dívka musela smířit s tím, že dostane vynadáno.
"Konečně doma?" zeptal se přísným hlasem a Ayme se na tváři objevil provinilý výraz.
"Psala jsem mámě, že na večeři zůstanu u Raji." namítla dívka, ale otce tím nepřesvědčila: "Večeře ale obvykle probíhá v šest a ne v deset."
"Já vím a omlouvám se, prostě jsme se zakecaly." řekla dívka omluvně.


'Tohle je zlé, chci je přesvědčit, aby mě pustili do Anglie, a udělám si průšvih.'

"Vždyť už je doma a v pořádku." namítla její máma, které si Ayme doteď u schodů nevšimla.
Její otec zřejmě chtěl něco namítnout, ale blonďatá žena přešla za dceru a položila jí ruce na ramena. Ayme sice nemohla vidět, jak se její máma tváří, ale byla si docela jistá, že je to jeden z těch výrazů, které měly obměkčit jejího otce, což zřejmě fungovalo.

'Díky, mami!'

"Tak dobře a jdi hned spát." přikázal její táta a Ayme se okamžitě rozběhla po schodech nahoru. Nestihla je ovšem vyběhnout celé, protože na nich seděl její bratr, který se na ni škodolibě usmíval. Ayme se s ním všem nezdržovala a zapadla do svého pokoje.

'Otravný b*b*c!'

"Jak bylo, Nee-chan?" ozval se mladík, když jí vlezl do pokoje.
"Potřebuješ něco?" zeptala se tedy dívka otráveně.
"Jen by mě zajímalo, jak to dopadlo s Kisem." nadhodil mladík a jeho sestra se s povzdechem posadila.

'V co vlastně doufáš, že se dozvíš? Když mě nepustí s Kisem, tak tě stejně čeká výlet spolu se mnou, ty troubo.'

"V pohodě." prohlásila Ayme. "Jen přesvědčím rodiče a je to."
"A proč jsi tam teda byla tak dlouho?" zeptal se její bratr a opřel se o dveře.
"Měla jsem totiž příjemný rozhovor s jeho matkou." pokrčila dívka rameny a zpod polštáře vytáhla svoje pyžamo. "Necháš mě teď převléct?"
"Jistě." přikývl Yukio, ale než odešel, tak ještě podotkl: "S tím přemlouváním bych ale ještě počkal, než táta vychladne."

'Jako bych to taky nevěděla, génie!'

"Bez obav, já to zvládnu." ujistila ho sestra.
"Tak tedy dobrou noc." prohlásil Kasamatsu a zavřel za sebou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme vymyslela plán, jak to rodičům říct. Jediné, co k tomu ovšem potřebovala, bylo, aby měl její otec velmi dobrou náladu. Na středeční večeři bylo naplánované jeho oblíbené jídlo, a pokud ještě vyhraje jeho oblíbený tým, tak by to mohlo vyjít.
Jediný její problém tak zůstával v čekání, které se jí zdálo snad nekonečné, a to potřebovala dát Kiseho matce vědět, což bylo docela nepříjemné.
Bylo tedy jen dobře, když se ve středu její otec spokojeně rozvalil na gauči a dívka si tak k němu sedla do křesla.
Černovlasý muž se na dceru usmál, aniž by měl jakékoliv podezření.

'Tak jdeme na to.'

"Tati?" oslovila ho dívka a usmála se na něj.
"Ano, miláčku?" obrátil se na ni tedy muž a na gauči se trochu zvedl, už mu nejspíš začalo docházet, že na něj má dcera prosbu. K stejnému závěru nejspíš došla i její matka, protože vzhlédla od umývání nádobí. To ale bylo jenom dobře, protože Ayme bude potřebovat její podporu.
"Víš, tak nějak bych přes letní prázdniny mohla mít brigádu, pokud bys mi to schválil." nadhodila Ayme a čekala na jeho reakci.
"A o co by šlo?" přidala se do rozhovoru její máma.
"No, Kiseho máma zařizuje nějakou přehlídku, tak by mě vzala sebou, jako asistentku." řekla dívka opatrně. Nebyla si moc jistá, jak na podobnou brigádu budou její rodiče reagovat.
"Kiseho matka?" zopakoval její otec překvapeně.
"Tebe zajímá móda, drahoušku?" podivila se její matka.

'Tak jo, teď hlavní bod programu.'

"To ani ne, ale ta přehlídka je v Anglii a já bych chtěla vidět Anglii." řekla Ayme a zkoumala pohledy obou rodičů.
"V žádném případě!" vyhrkl hned její otec, ale to Ayme očekávala. Věděla, že tohle bude jeho první reakce a taky počítala s tím, že bude muset přemlouvat.
"Byla bych ráda, kdybys o tom ještě přemýšlel, tati." řekla Ayme diplomaticky klidným a vyrovnaným hlasem.

'Tak, to aby sis myslel, že jsem dost rozumná, a teď přejdeme k argumentům.

"Podobná cesta je totiž pro mě velká příležitost. Znamenalo by to velké jazykové zkušenosti, které se budou vyjímat v životopise, ať už bych se ucházela o jakékoliv místo, kde je požadován jazyk. Také mám moc dobré známky a myslím, že si zasloužím vidět kus světa. A to ani nemluvím o tom, že mi nebudete muset platit cestu ani ubytování. Potřebuju sebou jen kapesné na vstup do památek a tak, které vám navíc vrátím, až dostanu výplatu." řekla dívka zcela klidně a potom se jednoduše zvedla, dala otci pusu na tvář a zamířila nahoru.
"Co to je za brigádu, když budeš mít čas na památky?" zeptal se ale otec okamžitě. Nikdy s cerou neuměl takhle argumentovat. S Yukiem to bylo jednoduší, šlo totiž obvykle o tom, že se jednoduše pohádali. Jeho dcera ale mluvila klidně a argumentovala, dokud ho nepřiměla souhlasit, nebo se na otcovu stranu nepřidala i její matka. Na čí straně totiž byla paní domu, ten obvykle vyhrál.
"Kiseho máma říkala, že by mě nepotřebovala pořád, tak bych stihla i něco vidět." odpověděla Ayme pohotově.
"Nelíbí se mi představa, že bys sama chodila po cizím městě a to ještě k tomu v cizím státě." namítl její otec okamžitě s kroucením hlavou.

'Zatraceně, tohle mě nenapadlo, co mu mám říct. Počkat! Ještě mám Kiseho, můžu říct, že se mnou půjde na ty památky, určitě už v Anglii byl a vyzná se tam. Navíc ho táta už zná, tak by ho to mohlo uklidnit.'

"No já ale nepůjdu sama." namítla dívka a posadila se na schody. "Kise-kun pojede taky a do města i na památky se mnou půjde. Navíc už v Anglii byl, tak se tam celkem vyzná a umí moc dobře anglicky."

'Aspoň myslím, že umí, ale měl přece spoustu bodů z angličtiny, tak by měl ne?'

"To zní skvěle." řekla její matka nadšeně.

'Vyhrála jsem!'

Její máma se právě přiklonila na její stranu, takže byla jen otázka času, kdy zlomí otce.
"No já nevím." řekl tedy černovlasý muž váhavě. Ayme už ale věděla, že řekne ano.
"Prosím, tati, moc tam chci jet." řekla dívka prosebně.
"No tak dobře." přikývl tedy její otec neochotně a matka se na ni usmála. "Chci ale poznat Kiseho matku."

'Poznat ji? Co mu na to mám říct? Nevím, jestli je to zrovna dobrý nápad. Jeho máma je super, ale spíš jako starší sestra, než dozor, který by se otci zamlouval.'

"Má s tím docela dost zařizování, ale jestli si najde čas, tak bych to zařídila." přikývla Ayme jednoduše a už začala plánovat.

'Stačí naplánovat nějaké setkání a pak říct, že jí do toho něco přišlo, nebo rovnou nevybrat termín a budu za vodou.'

"Dobře." přikývl tedy její otec a pustil si televizi. Jeho dcera zatím vyběhla schody, aby mohla v pokoji slavit.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise se šoural za senpaiem z tréninku a i když od Ayminy návštěvy u něj doma spolu vycházeli moc dobře a dokonce se na sebe usmívali, tak se mu tam stejně moc nechtělo. Ayme říkala, že o tom rodičům řekne dneska a Kise už od mámy dostal zprávu, že pokud jí to rodiče dovolí, tak to všechno půjde zařídit.
Kise měl teď kvůli celému výletu dost rozporuplné pocity. Nejdřív za žádnou cenu nechtěl, aby jela, ale když se bavili na té návštěvě, tak mu to připadalo jako docela fajn nápad. Teď ale nevěděl, co má vlastně chtít a byl z toho tak nějak zmatený.

'Měl bych na to přestat myslet. Nějak to dopadne, a jestli cesta bude dobrá nebo zlá se rozhodne, až k ní dojde.'

Kise si u dveří vyzul boty, ale tentokrát nezamířil rovnou nahoru, protože v obýváku čekal Aymin otec, který se díval jejich směrem.
"Dobrý večer." pozdravil ho Kise zdvořile a chtěl jít nahoru. Černovlasý muž mu ale řekl: "Můžeš jít na chvíli sem?"
"Jistě." přikývl Kise a koutkem oka zachytil, jak se Kasamatsu zamračil a vydal se nahoru.

'Buď šel pro sestru, aby mě zachránila, nebo jsem mu ukradený…'

Kise se tedy postavil kousek od senpaiova otce a čekal, co se dozví.
"Dcera mi říkala o přehlídce v Anglii." řekl pán domu a prohlížel si Kiseho způsobem, který ho znervózňoval.

'Co mu na to mám říct? Chce vůbec, abych něco říkal? Možná bych mohl jen přikývnout…'

Kise pomalu přikývl a trochu nervózně přešlápl.
"Říkala, že bude dělat asistentku tvojí matce." podotkl muž a svým výrazem dával najevo, že chce od Kiseho potvrzení.
"Ano, to je pravda." přikývl tedy mladík.
"Dcera říkala, že tam bude mít i nějaké volno na památky a tak." nadhodil černovlasý muž a Kise znovu přikývl. Nějaké volno nakonec bude mít i on.
"A ty plánuješ jít s ní?" zeptal se Aymin otec neurčitě.

'Zatraceně, co na to mám odpovědět? Znamená to, že chce, abych byl s ní, nebo právě naopak? Když si vzpomenu na naše první setkání, tak mě u ní moc nechtěl… Bože, mám tak dvě sekundy, abych na to odpověděl, než to bude divné, tak rychle. Ano nebo ne? Co chce slyšet? Jeho dcera bude v cizím státě, možná má o ni strach, tak by asi chtěl, aby nebyla sama, ne?'

"To ano." přikývl Kise a pokusil se zachovat klid. Aymin otec se ovšem usmál, takže se mladík mohl zase docela klidně nadechnout. Tohle podle všeho znamenalo, že se trefil.
"Víš, rád bych se s tvojí matkou potkal a poptal se na pár věcí, myslíš, že by si našla čas?" zeptal se tedy černovlasý muž.

'Našla čas? Jak to mám vědět? Ona pořád někde lítá a čím dřív odjezdu tím má míň času!'

"Můžete se zkusit domluvit, ale má docela nabytý rozvrh. Na těch přehlídkách má dost práce." řekl tedy Kise.
"Dobře a dáš mi na ni tedy číslo?" zeptal se muž s chápavým pokýváním hlavou a Kise rychle přikývl. Vzal si tedy od muže telefon a číslo mu tam napsal.
"Nějaká konkrétní doba, kdy bude mít čas telefonovat?" zeptal se tedy černovlasý muž, zatímco Kise u schodů viděl Ayme, která si zničeně sedla.

'Sakra, něco jsem určitě pokazil!'

"No zkuste zavolat, a buď vám to zvedne, nebo ne." pokrčil mladík rameny. Bylo dost těžké odhadnout, kdy bude mít čas, když neměla stálou pracovní dobu.
"Tak já to zkusím rovnou." přikývl muž a naznačil Kisemu, že může jít. Mladík se tedy vydal za Ayme, která trochu zdrceně zamířila zase nahoru. Z obýváku už jen slyšel, jak její otec mluví do mobilu.



Tak zatím to vypadá tak, že Ayme pojede, pokud to teda nezmění setkání jejich rodičů. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 5. dubna 2016 v 10:20 | Reagovat

Bože já jsem tak zvědavá, jak to všechno dopadne!!!! :O
Už se nemůžu dočkat dalšího dílku... Jsem zvědavá jestli to Ayme vyjde... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 5. dubna 2016 v 11:04 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se na to tak těšíš. :-) Snad to dopadne podle tvých představ. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama