Basketbalová hlava 14

18. dubna 2016 v 8:24 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Dveře otevřel černovlasý muž. Mladá blonďatá žena za dveřmi ho ovšem překvapila, i když ji čekal.
"Kasamatsu-san?" zeptala se blondýnka s přívětivým úsměvem.
"Ano, pojďte dál." vyzval ji tedy Aymin otec. Už se nedivil, proč ho jeho dcera upozorňovala na její věk. Blondýnka totiž na třicet pět nevypadala ani náhodou.
"Vítejte u nás." přidala se ho konverzace jeho manželka.
"Děkuji." přikývla Kiseho matka a podala jí ruku.
"Moc ráda vás poznávám." prohlásila jeho žena a Kiseho matku usadila do křesla.
"Já vás také." přikývla návštěvnice a krátce se otočila na černovlasého muže. Snad aby dala najevo, že to platí pro oba.


'Tak tohle bude zajímavé.'

"Čaj?" nabídla jeho žena, zatímco se posadil vedle ní na gauč.
"Děkuji." přikývla blondýnka s úsměvem. Potom se obrátila na Aymina otce a prohlásila: "Při našem hovoru jsem měla pocit, že máte nějaké obavy, Kasamatsu-san."
"Ano, vlastně ano." přikývl muž a pokusil se působit přívětivě. Kiseho matka působila vesele, ale jinak celkem normálně.
"No, ráda vám cokoliv objasním." prohlásila a usrkla ze šálku. Krátce se také podívala na Ayminu matku, ale tak se netvářila jako někdo, kdo se chystá zapojit do rozhovoru.

'Moje největší obava jste vy, dámo, ale to můžu říct jen těžko.'

"Přece jenom tady mluvíme o cizím státě." začal tedy černovlasý muž.
"Toho se nemusíte bát." prohlásila hned Kiseho matka. "Budeme převážně v Londýně a ten není o nic nebezpečnější než Tokyo."
"Skutečně?" zeptal se Aymin otec nedůvěřivě.
"Vždycky záleží, kam jdete, ale pokud vaše dcera nebude vyhledávat temné uličky v pochybných čtvrtích, tak bych se nebála." mávla rukou Kiseho matka, ale ani jednoho tím moc neuklidnila.
"To doufám ne." řekla Aymina matka trochu zaraženě.
"No z našeho rozhovoru jsem vytušila, že si chce hlavně prohlédnout památky." podotkla blondýnka bezstarostně.

'Tohle myslí vážně? Co je to vůbec za přístup?'

"Dcera říkala, že ji váš syn doprovodí." nadhodila Aymina matka, čímž se chtěla ujistit, že takový je skutečně plán.

'Tak i ty už máš obavy, drahá?'

"Vážně?" vyhrkla Kiseho matka překvapeně, ale pak jen pokrčila rameny a nadhodila: "No proč ne."

'Tím jako myslíte, že byste patnáctiletou holku nechala chodit samotnou?!'

"Byly bychom rádi, kdyby dcera nezůstávala sama." nadhodil tedy pán domu.
Zdálo se, že se nad tím na okamžik zamyslela, než odpověděla: "No můžu jí to doporučit, ale nemám čas na to, abych ji hlídala."

'Její bezstarostnost mě pěkně vytáčí.'

"Jsem si jistá, že se toho bude dcera držet." přikývla jeho žena neochvějně a tak Aymin otec jen přikývl.
"Zkuste na ni ale dohlédnout, co nejvíc." dodal ale i tak.
"Nedůvěřujete jí?" zeptala se Kiseho matka překvapeně. "Působila na mě docela zodpovědně."
"Ale ano." ujistila ji hned Aymina matka.
"Jen máme obavy, jako každý rodič." doplnil tedy pán domu a blondýnka jen pokývala hlavou.

'Tak ona očividně žádné obavy nemá. Ani o svého syna a jen těžko o naši dceru…'

"No jestli vás to uklidní, tak řeknu Ryoutovi, aby na ni dal pozor." navrhla tedy blondýnka.
"To by bylo skvělé." potvrdila tedy Aymina matka a její manžel jen přikývl.

'Ten kluk sice není nejideálnější, ale lepší než nic.'

"Jsem si jistá, že si to vaše dcera v Anglii pořádně užije." nadhodila Kiseho matka a Ayminy rodiče jen přikývli. Její otec ovšem v hlavě procházel všechny věci, které to slovo zahrnovalo a ani trochu se mu to nelíbilo. Všemu tomu ovšem kralovaly drogy, alkohol a sex, ani jedno ale nebyl dceřin styl, tak doufal, že je jen příliš ustrašený.
Před dalším rozhovorem je pak zachránil ženin mobil, který musela vzít a tak odešla do kuchyně. Pán domu se tak mohl otočit na svou ženu, aby se domluvili.
"Pustíme ji." řekla blondýnka, i když on sám by raději řekl ne.
"Ayme chce hrozně jet a nemáme důvod jí nedůvěřovat." nadhodila, když viděla jeho nejistotu.
"Není to dcera, komu nedůvěřuju." prohlásil Aymin otec nespokojeně. Pohled jeho ženy mu ale jasně říkal, že má říct ano.
"Dobrá, ale budeme jí volat každý večer." řekl muž nekompromisně. Když pak viděl pohled své ženy, tak tedy prohlásil: "Tak aspoň obden."
"Nebo počkáme, kdy nám zavolá ona." nadhodila blondýnka a její manžel trochu neochotně přikývl.
Aymina matka se tedy usmála a pak věnovala pozornost blondýnce, která se zrovna vracela s omluvou.
"To je v pořádku." odbyla to Aymina matka a potom dodala: "Vlastně už vás nebudeme zdržovat. Myslím, že víme všechno, že drahý?"
"Ano jistě." přikývl černovlasý muž, a když tedy Kiseho matka přikývla, tak ji vyprovodil.

'Tohohle budu ještě litovat!'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme otevřela domovní dveře a zavolala: "Jsem doma!"
"Ahoj, zlatíčko." ozvalo se z kuchyně vesele.

'Šálky jsou uklizené a máma zní pozitivně, to vypadá celkem dobře.'


"Jak dopadl čaj?" zeptala se tedy dívka a stoupla si ke vchodu do kuchyně.
"Dobře." usmála se na ni máma a dívka jen stěží udržela radostný výkřik. "Musíš ale slíbit tátovi, že budeš volat a nikam nebudeš chodit sama."
"Určitě!" přikývla dívka a pohledem chtěla najít svého otce.
"Na zahradě." napověděla jí máma a tak Ayme vyběhla ven.

'Pojedu! Já vážně pojedu!!! Jupííí!!!'

Doběhla k otci, kterého rychle objala a potom ze sebe vysypala: "Slibuju, že nijak nepůjdu sama a budu volat každý večer. Jsem tak ráda, že jsi mi to dovolil, jsi ten nejlepší táta na světě!"
"Ehm… jo." dostal ze sebe černovlasý muž a než mohl říct cokoliv dalšího, tak ho dcera políbila na tvář a zase běžela dovnitř. Musela přece zavolat Raji.
"Můžu jet!" vykřikla dívka do telefonu.
"To je super!" ozvala se vzápětí Raja, která se zvládla vzpamatovat mnohem líp, než její otec.
"Jsem tak ráda." prohlásila Ayme a pokusila se trochu uklidnit. Za chvíli by měl přijít Ryouta a ona nechtěla vypadat jako bláznivá puberťačka.

'Proč mi na tom vůbec záleží? Je přece jedno, jak před ním budu vypadat! Hlavně že můžu jet!'

"Musíš mi pak všechno vyprávět, nikdy jsem v Anglii nebyla." ozvala se Raja.
"Spolehni se, taky ti koupím něco skvělého." slíbila Ayme.
"Už víš, co si zabalíš?" zeptala se Raja zvědavě. Ayme na rozdíl od ní ale neměla moc oblečení, které by nebylo na doma. Nejraději chodila ve školní uniformě. Spousta dívek je neměla ráda, ale Ayme si ji užívala. Nikdo ji pak nesoudil ani nikam neškatulkoval jen kvůli oblečení. Ničím díky ní nevyčnívala a nepoutala žádnou pozornost. I do města si ji často brala. Pokud to bylo ve všední dny, tak na tom navíc nebylo nic divného. Horší to bylo o víkendu, ale vždycky se dalo najít nějaké normální tričko, které na sebe mohla hodit.
"Ne." přiznala dívka. "Ale je to moje poslední starost."

'Koho zajímá oblečení?'

"Tak jo, ale víš, že tam jedeš s lidmi přes módu ne?" nadhodila druhá dívka, ale Ayme jen namítla: "Budu nosit kafe a předávat vzkazy ne chodit po molu. Každému bude jedno, co budu mít na sobě." namítla dívka.
"Možná bych si tím zase nebyla tak jistá." namítla Raja, ale Ayme tou dobou už slyšela domovní dveře.
"Budu muset jít." řekla tedy Raji.
"Dobře, tak ahoj." přitakala dívka a sama zavěsila.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aymin otec se na Kiseho usmál, ale mladíka tím z nějakého důvodu moc nepotěšil.

'Tohle znamená, že to dopadlo dobře?'

"Byl bych rád, kdybys dal na mou dceru v Anglii pozor, ano?" prohlásil černovlasý muž, zatímco Kasamatsu mířil nahoru.
"Jistě, pane." přikývl Kise okamžitě.

'Sám bych byl nerad, kdyby se jí něco stalo…'

"Výborně." přikývl tedy Aymin otec a nechal ho jít za ní nahoru.
Mladík tedy přišel až k jejímu pokoji, ale nemusel klepat, protože mu dívka sama otevřela a dokonce s širokým úsměvem.
"Pojď dál." vyzvala ho Ayme a zavřela za ním.
"Už jsi slyšel, že můžu jet?" zeptala se ho, když jí podal svoje teď už poslední úkoly.
"Jo, tvůj táta mě donutil slíbit, že na tebe budu dohlížet." přikývl Kise a prohlížel si ji.

'Tak jo, tohle byl aspoň dobrý způsob jak zjistit, jestli mě u sebe chceš, a navíc docela nenápadně.'

"No, chůvu nepotřebuju, ale tvou společnost uvítám." řekla dívka a usmála se na něj. Její slova ho potěšila víc než by původně čekal.

'Dobře teď ještě to číslo.'

"Dám ti svoje číslo na mobil." řekl mladík a Ayme tím trochu zaskočil. "Nemáme se jak spojit, kdyby se něco změnilo." vysvětlil mladík a vytáhl telefon.
"Jasně." přikývla Ayme a taky našla svůj vlastní, kam si napsala, co jí nadiktoval a potom ho prozvonila.
"Bezva." přikývl tedy mladík a posadil se na její postel. Ayme nakonec měla projít jeho úkol.

'Tohle bylo lehčí, než jsem čekal.'



Tak a Ayme už definitivně jede, těšíte se na Anglii?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 18. dubna 2016 v 10:17 | Reagovat

Oj, to bylo dokonalé...
Kise není ten typ, co by nechal dívku v nesnázích a očividně se mu líbí, takže na ní dá určo pozor! :)
Kiseho matka takový kliďas a Aymin otec to ani nemluvím. Typický táta, Ayme je tatínkova holčička a jestli se jí něco stane bude vraždit! :D
Ty charaktery se mi děsně líbí! :)
Jinak se těším až poletí a co všechno prožijí v Anglii! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. dubna 2016 v 17:09 | Reagovat

[1]: Opět tak úžasný komentář, za který moc děkuju. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama