Překvapení 56

23. dubna 2016 v 9:12 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko seděla na místě ještě notnou chvilku, aniž by se alespoň trochu pohnula. Nevěděla, co má vlastně dělat. Nebyla si ani jistá, co sama chce.
Ruka jí lehce sklouzla k bříšku, byla už v sedmém měsíci a všechny i ty nejjednodušší činnosti se zdály náročnější a náročnější. Snad by nebylo od věci, kdyby jí pomáhali, tak jako Sasori dnes ráno. Navíc nikdy pořádně nedořešila, jak vlastně sama zvládne porod.
"Ahoj." vyrušil ji z přemýšlení váhavý pozdrav.
Miroko zvedla hlavu a podívala se do Deidarových modrých očí. Pořád v nich viděla ty lehké stopy veselí a rošťáctví, které na něm měla nejraději, ale teď byly víc překryty váháním a snad nervozitou, ale ta byla víc znatelná na jeho tváři.
"Ahoj." vrátila mu Miroko rozpačitě pozdrav. U něj si nebyla už vůbec jistá, jak se k němu má vlastně chovat. Bylo to přirozeně hlavně proto, že se považoval za otce dítěte, což Miroko nedokázala potvrdit ani vyvrátit. S Itachim to proto bylo o něco lehčí, protože on věděl, že otec není jistý. Oba muže to proto stavělo do úplně jiné situace. Deidara si byl jistý otcovstvím, ale nevěděl, co má vlastně dělat. Itachi naproti tomu netušil, co má dělat, protože nevěděl, jestli je nebo není otec. Svým způsobem na tom byl nejlíp Sasori, protože ten měl příbuzenství jasné. Post dědečka mu nikdo upřít nemohl. Miroko jen trochu děsila chvíle, kdy zjistí, že jeho zeď už tak jasný zase není. Sama Miroko na tom byla asi nejhůř a důvodů bylo bohužel více. Na jedné straně tu byl problém s otcovstvím, ale k tomu ještě musela řešit budoucí reakci Peina a taky skutečnost, že ji asi Kakuzu s Hidanem roztrhnou vejpůl. V tomhle záviděla Kisamemu, kterého se vlastně nic z toho netýkalo, nebo také Konan, v jejíž kůži by byla dívka nejraději. Možná ani Tobi by nebyl k zahození, hlupáci to nakonec měli nejjednodušší.

"Miroko?" oslovil ji váhavě Deidara a přerušil tak podruhé tok jejích myšlenek. Dívka si ale nebyla jistá, jestli teprve začíná mluvit, nebo se jí jen připomíná, protože neposlouchala.
"Ano?" ujistila ho, že vnímá a věnovala mu i jeden pracný úsměv.
"Asi mě nenávidíš, co?" zeptal se Deidara, ale bylo to spíš konstatování, a posadil se napjatě na židli naproti ní.
"Ne, myslím, že ne." prohlásila Miroko tiše a pohrávala si s prázdným hrnkem před sebou.
Blonďatému mladíkovi se viditelně ulevilo, že neřekla prosté ano, ale zůstal potichu, jako by měla dívka pokračovat.
Možná právě to mlčení, byl důvod, proč Miroko skutečně promluvila: "Sasori se mě ptal, jestli si může promluvit s Peinem."
"Ano." hlesl Deidara a vysvětlil: "Tohle je dost…ehm…výjimečná situace a rozhodnutí by mělo být na Peinovi."
Miroko Deidarovo váhání nechala být. V jedné věci měl totiž pravdu. O všem, co bude následovat, musí rozhodnout Pein, pokud si dívka raději nezvolí, že mají jednoduše pomlčet a opustit ji. Přes všechno ji ale podobná představa příliš děsila, než aby na ni přistoupila.
"Povíš Sasorimu, že se může s Peinem spojit?" zeptala se dívka zamyšleně a dívala se při tom kamsi za něj. Už bylo všechno jedno, rozhodnout musí Pein.
"Jistě." ujistil ji Deidara a trochu váhavě vstal od stolu. "Půjdu hned."
"Díky." zašeptala Miroko jednoduše a nechala ho odejít.

Deidara z kuchyně odešel pevným klidným krokem, ale tak se rozhodně necítil. Nešlo jen o rozhovor, který ho čekal, a jeho strach z mistra loutkáře. Nebyl připravený na podobnou zodpovědnost a o to míň, jelikož Miroko nemiloval. Jistě, záleželo mu na ní a byla krásná, ale i on věděl, že fyzická přitažlivost, kterou k ní cítil, nestačila. Měl ji rád, ale jen jako kamarádku a nebyl si jistý, jestli to bude stačit, až se dítě narodí. Nebyl si vlastně ani jistý, jestli s ním Miroko vůbec nějak počítá, nebo ho od dítěte odstřihne. Vlastně by se jí ani nedivil, už tak měl pochopení pro její původní nenávist, jen si nebyl jistý, proč se to ještě tisíckrát neznásobilo, když zjistila, jaký má jeho prohřešek pokračování.
Musel ale podobné myšlenky zaplašit, protože už byl před Sasoriho pokojem a musel se postavit jednomu ze svých strachů. Opět.
"Dále." ozvala se odpověď na jeho nejisté zaklepání a tak mladík váhavě otevřel dveře. Upřely se na něj Sasoriho hnědé oči, ale loutkářova tvář byla nečitelná a snad i proto Deidara zaváhal.
"Neomluvím se ti za to, co se stalo včera venku." ozval se snad proto Sasori a i když větu dokončil a v místnosti zavládlo ticho, nezdálo se, že by mistr loutkář skončil.
"Ani to nečekám." ujistil ho Deidara trochu roztřeseně. Původně neměl v plánu promluvit, ale to ticho bylo horší, než momentální strach.
"Nenávidím tě a přeji si, abys skonal nějakým hodně bolestným způsobem a v co nejbližší době." ujistil ho Sasori až trochu děsivě klidným a vyrovnaným hlasem.
"Víš, proč ještě žiješ?" zeptal se loutkář v zápětí a nedal tak Deidarovi čas, cokoliv říct.
Mladík by teď moc rád nějak odpověděl, ale říct, že za to vděčí Kisameho technice jistě nebyla správná cesta.
"To proto, že by mi Miroko zřejmě nepoděkovala a ani mé vnouče ne. Víš proč?" zeptal se rudovlasý muž znovu, ale ani teď mu Deidara raději nijak neodpověděl.
"Protože kdybych tě teď zabil, tak by na tebe vzpomínali všichni jen v dobrém a idealizovali by tě, před tím dítětem, jak to už často bývá, a já bych byl ten špatný. Jenomže já tě nezabiju a tak tě nikdo idealizovat nebude. To dítě tě pozná a bude chápat, jaký jsi hnusný h*jzl a co jsi udělal jeho mámě, proto místo toho, aby mi vyčítalo, že kvůli mně nepoznalo otce, to tebou bude opovrhovat a nesnášet tě, což je přesně ten důvod, proč ještě dýcháš." dokončil svou řeč Sasori a byla v ní cítit jen jediná emoce. Nenávist. Právě ta, spolu s vědomím, že mu Sasori řekl čistou pravdu, na kterou zatím neměl čas sám přijít, způsobila, že se blonďatý ninja mírně zachvěl a jednoduše přikývl.
"Tak co jsi mi přišel říct?" ozvala se další otázka, která Deidaru zadržela ve dveřích.
"Miroko po mně chtěla, abych ti vyřídil, že si můžeš promluvit s Peinem." odpověděl Deidara podivně klidným hlasem a bez zastavení. Sasori tedy musel uznat, že se s tím vyrovnal relativně dobře, nebo to jeho mozek ještě úplně nezpracoval.
"Dobře, já to s Peinem vyřídím a ty teď vypadni z mého pokoje." odpověděl Sasori jednoduše, ale nebyl v tom žádný vztek jen čistá nenávist, která Deidarovi nedovolila neuposlechnout.
Sasori se hned po tom zhluboka nadechl, což mělo čistě psychický význam, protože on nedýchal, a uklidnil se. Než si promluví s Peinem, tak si potřeboval utřídit myšlenky. Tohle setkání prostě muselo dopadnout dobře.



Tak a příště nás čeká rozhovor s Peinem, takže budeme přát Sasorimu hodně štěstí. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 24. dubna 2016 v 16:37 | Reagovat

Já chci vědět čí dítě to kurnik šopa je!?
Hmmm... *Vůbec jsem nepřeskakovala díly, vůbec jsem nezjišťovala, co se chuděře stalo! :D Ach občas jsem líná si něco celé přečíst! :D*
Ale i tak to chci vědět!!! Už se těším na další díly... Jinak přiznávám, ano přečetla jsem několik dílů... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 24. dubna 2016 v 20:37 | Reagovat

[1]: :D  :D Musím říct, že tohle mě dost pobavilo. Bohužel ti to ale nemůžu říct, to bych pokazila pointu. :D  :D

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 25. dubna 2016 v 0:27 | Reagovat

To nevadí...
Ale mám geniální konec.
Miminko bude Itachiho a pak Sasori může v klidu zabít Deidaru! :D
Jako správný tatínek, pomstí "čest" své dcery! :D
Oh... Já jsem někdy geniální! :3 :D
P.S. prvně jsem četla, že tě to překvapilo... Jsem si říkala, ha to nečekala, Kazemai komentuje i jiné povídky než jsou povádky na KnB... :D

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 25. dubna 2016 v 9:44 | Reagovat

[3]: :D No máš pravdu v tom, že jsem nečekala komentář u téhle povídky. O to víc mě ale potěšil. Jinak konec zajímavý, ale už mám vymyšlený vlastní. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama