Květen 2016

Basketbalová hlava 22

30. května 2016 v 8:57 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Nééé… fuj co je to za zvuk?'

Ayme se jen s veškerým sebezapřením zvedla, aby našla svůj mobil a zvedla ho.
"Moshi moshi." řekla do telefonu otráveně.
"Budím tě?" zeptal se jí hlas, který přiřadila svému otci.
"Jo…" přitakala dívka. Na zdvořilosti byla až moc unavená.
"To mě mrzí, ale nezavolala jsi mi a měl jsem obavy." řekl její otec a Ayme se zmateně podívala kolem sebe.

'Je už světlo, kolik vůbec je?'

Basketbalová hlava 21

26. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Bylo skoro půl desáté, když Kise před Ayme položil sklenici s pitím. Objednali si to samé, co předtím, jen tentokrát s lesními plody.

'Zatančila by si se mnou, kdybych ji vyzval?'

Dívka byla celý večer uvolněná a oba se dobře bavili. Celou dobu ale byli u stolku a povídali si. Kise se rozhlédl po sále a všiml si, že teď i jeho máma sedí. Mladík se jí za celou dobu skoro nevěnoval, z čehož měl trochu výčitky. Původně nakonec jel proto, aby s ní strávil nějaký čas.

Basketbalová hlava 20

23. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
U snídaně se jí Kise zeptal, co všechno chce za tu dobu stihnut navštívit. Když mu v tomhle směru vyhověla, tak mladík musel podotknout, že to asi úplně nestihnou, pokud z toho chce něco mít. Ayme se tedy smířila s tím, že některé věci prostě vynechají. I tak byla za dva dny naprosto zničená, ale s cestováním velice spokojená. Bylo poznat, že se v tom Kise docela orientuje, nebo si udělal pořádnou přípravu. Ať už to bylo jakkoliv, dívka rozhodně nelitovala, že šli společně. Blonďatý mladík byl totiž výborný společník ať už na povídání nebo jako průvodce.
Když ale měla v pátek vstávat, aby znovu začala pracovat, tak se cítila naprosto zničeně. Bylo jen štěstí, že zase dělala společnost Kotone u šatů, takže mohla sedět. Navíc se tam objevil i Kise, který jí úsměvem trochu povzbudil.

'Jak jen to děláš, že máš pořád dobrou náladu co?'

Překvapení 57

20. května 2016 v 9:48 | IceSun685 |  Překvapení
Sasori zopakoval naučené kroky a s doufáním rychlé odpovědi čekal na Peinovu odpověď. Vůdce Akatsuki už věděl, že s ním chce Sasori mluvit, ale to nikdy neznamenalo, že okamžitě odpoví. Oni museli okamžitě odpovídat, ale Pein ne. Snad je často nechával čekat jen proto, aby jim připomenul, kdo je taky výš.
Dnes to ale nebyl ten případ, protože vzduch se před Sasorim jemně zavlnil a před ním se objevila Peinova astrální forma. Mistr loutkář se příliš nezabýval tím, co znamená Peinova neobvykle rychlá odezva. Možná měl už později něco důležitějšího, nebo ví, že jeho podřízení neplní plán a sám se s nimi chtěl spojit. Pořád ale bylo s podivem, že na sebe nemusel upozornit víckrát.
"Ať je to důležité." zabručel Pein bez pozdravu. Zjevně šlo o případ, kdy na jejich vůdce čekají mnohem důležitější záležitosti a tak si tu Sasoriho chtěl jednoduše odbýt co nejrychleji, aby ho neotravoval.
Sasori trochu chtěl navrhnout, že jeho záležitost počká a odložit rozhovor na dobu, kdy bude jeho nadřízený lépe naladěn, ale nakonec si to rozmyslel: "S Itachim a Kisamem jsme se potkali a rozhodli se přenocovat v…"
"Krátkou verzi, Sasori." zarazil ho Pein ne zrovna vstřícně.
"Našli jsme Miroko, Peine." vyhověl mu mistr loutkář a bedlivě si prohlížel Peinovu nepříliš zřetelnou tvář v naději, že na něj zachytí nějaké emoce.

Tvoje a moje sestra 02

19. května 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
"Ahoj, Shin-chan." ozval se Takao v jeho mobilu.
"Ahoj." odpověděl mu tedy mladík.
"Tak ti teda dávám vědět, že sestra je přijata." prohlásil Takao a zněl docela vesele, i když Midorimovi zároveň připadal zamyšlený.
"Výborně." prohlásil jednoduše Midorima.
Takao zřejmě čekal o něco víc a tak ho nechápavě oslovil: "Shin-chan?".
Kamarád mu teď ale nechtěl nic vysvětlovat a tak jen řekl: "Ještě se ti ozvu." a zavěsil.
Midorima se pak trochu usmál a šel dolů do kuchyně, kde byli jeho rodiče.
"To už máš hlad?" podivila se hned jeho matka.

Basketbalová hlava 19

16. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme si oblékla jedny z šatů, které vybrali na přehlídky, a sebekriticky se na sebe podívala.

'Tohle nejspíš půjde ne?'

Potom se dívka podívala ještě na další oblečení, které měla mít na další dvě přehlídky, ale nakonec to nechala být. Bylo přece jedno, které z nich si vybere jako první.

'Kisemu jsem se přece líbila ne?'

Basketbalová hlava 18

12. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme zvedla hlavu, když se Kise objevil. Mladík nesl něco dalšího, což dívku donutilo se trochu zamračit.

'Proč jsi nevybíral se mnou?'

"Ještě tohle." řekl prodavačce v angličtině a zatím si prohlédl Ayme. Usmál se, takže zřejmě opět vypadala dobře.
"Bereme." řekl Kise a zase si sedl do svého křesla.
Ayme si tedy oblékla šedočerný kostýmek, který původně považovala za poslední kus.

'Nevypadám v tom divně? Možná by to víc slušelo někomu staršímu.'

Basketbalová hlava 17

9. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme trochu zmateně zvednula hlavu. Trvalo jí několik sekund, než si uvědomila, že je v letadle.

'Usnula jsem?'

S Kisem si nejprve povídali o jejím bratrovi a potom se hovor stočil na všechno možné. Bavili se o filmech a Kise ji dokonce zasvětil do módy, což se jí mohlo hodit, když měla dělat asistentku. Část cesty pak hráli taky karty a nakonec si oba pustili oblíbený film toho druhého. Ten, který jí doporučil Kise, ovšem skončil dřív a tak dívka na chvíli zavřela oči, když čekala, až se Kise dodívá.

'V tu chvíli jsem musela usnout.'

Cesta bez návratu 09

7. května 2016 v 9:48 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
"Kolik?" probudil mě nějaký hlas a já se trochu pohnula.
"Kolik chceš kamenů na hrob?" ozval se znovu a jeho veselí mě rozčilovalo. Pracně jsem pootevřela oči a pokusila se v zamlženém obrazu, který se mi naskytl, něco rozeznat. Zaostřila jsem na něčí nohy. Byly hubené a docela čisté. Ani trochu se nepodobaly těm mým, které byly samý šrám, a už jsem v nich téměř neměla cit.
"Z kolika kamenů ti ho mám udělat?" zeptal se ten hlas znovu a nohy se pohnuly, když si majitel hlasu kleknul. Přímo před můj nos postavil vysokou misku, kterou jsem už někde viděla.
"Nebo chceš raději žít?" zeptal se ten hlas a já ho konečně poznala. Byl to ten muž, který mě zachránil už předtím.
"Chci… žít." zasípala jsem, i když malý kousíček mé mysli pořád trval na tom, že jsem už mrtvá. Z nějakého důvodu jsem tomu už ale nepřikládala takovou váhu.
"Tak se napij." pobídl mě světlovlasý muž a dlouhým hubeným prstem poklepal na okraj misky. Jen stěží jsem dokázala natáhnout ruku a dotknout se jí. Už jsem neměla dost sil, abych se zvedla na loktech a dokázala se napít. Ten muž tam ale pořád klečel a čekal na to. Přišlo mi to ale i tak jako věčnost, než jsem se rty konečně dotkla okraje misky a dokázala se napít.
"Pokud chceš žít." podotkl můj zachránce. "Tak bys měla začít poslouchat."
Věděla jsem, že má pravdu, ale nedokázala jsem mu na to nic říct, protože jsem ztratila vědomí.

Aomine Seijuro 16

5. května 2016 v 9:14 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
"Pojď dál." pobídla Yuzuki rudovlasého mladíka, který jí odpověděl úsměvem a slovem: "Díky."
"Fumiko se rozhodla pro večer s knížkou, takže hrajme jen my dva." prohlásila dívka a nechala ho vyzout se a odložit bundu, než mu pokynula k posezení u krbu, kde byly připravené shogi.
"Dámy první." prohlásil mladík a na jednu stranu si sedl.
"Nerozhodíme se?" zeptala se dívka, zatímco se posadila naproti něj.
"Není třeba." prohlásil mladík a počkal na její první tah.