Basketbalová hlava 16

2. května 2016 v 9:48 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Když se Kise vrátil s lahví minerálky, tak už byla modelka pryč.

'Dělá si legraci? Nejdřív mě pošle hledat automat a pak ani nepočká?'

Kise se nejprve rozhlédl kolem, jestli ji ještě někde neuvidí, ale Ayme mu pak řekla: "Nemyslím si, že by se měla v plánu vracet."

'Zní nějak divně, řekla jí snad něco?'


"A nechceš ji tedy ty?" zeptal se mladík a podal jí láhev. Ayme na chvíli zaváhala, ale pak si ji vzala a poděkovala.
"Kolik ti dlužím?" zeptala se tedy dívka, ale Kise nad tím jen mávl rukou. Pořád se mu ale nezdála být ve své kůži a tak nadhodil: "Doufám, že ti neřekla něco hloupého, má trochu zvláštní způsoby."
"V pořádku." zakroutila dívka hlavou a raději upřela pohled na láhev s vodou. Zbývala jim nejméně hodina do odletu a ona tu s ním měla sedět a cítit se trapně.

'Tak teď jsi mě moc neuklidnila.'

Na další otázky ovšem nebyl čas, protože se před nimi objevil zase někdo další. Tentokrát to ovšem byla vítaná návštěva.
"Pane jo." ozvala se zhruba čtyřicetiletá žena, která se před nimi objevila. Na její tváři bylo snadno poznat jak moc je dojatá.
Kise se tedy postavil a s úsměvem ji pozdravil: "Ahoj, teto."
"Jsi už moc starý na objímání?" zeptala se černovláska se slzami na krajíčku.
"Nikdy." zavrtěl Kise hlavou a nechal ji, aby ho pevně stiskla.
"Ty jsi snad ještě vyšší než posledně." zakroutila černovláska hlavou.
"To je možné." pokrčil Kise rameny. Příliš často nezjišťoval, kolik měří, a hlavně si nepamatoval, kdy se s ní viděl naposledy.

'To už snad budou dva roky.'

"Tak jo, odnesu si věci a pak se ještě vrátím." rozhodla černovláska a Kise se rychle nabídl: "Chceš s tím pomoct?"
"Ne, to je dobré, sluníčko." zavrtěla hlavou a všechno pobrala.
"Sluníčko?" zopakoval Ayme zvědavě. Předchozí rozpaky už byly minulostí a teď se pobaveně usmívala. "To je roztomilé."

'Úplně jsem na ni zapomněl! Měl jsem ji představit nebo tak a jen jsem se ztrapnil zatraceně!'

"No hlídala mě, když jsem byl malý, tak mi tak říká." pokrčil mladík rameny a trochu zrudnul.
"Proto jí říkáš teto? Nejste příbuzní?" zeptala se tedy Ayme.
"Ne, kromě mámy žádné příbuzné nemám. Hamiki Kotone pracuje s mámou a je to její nejlepší kamarádka. Je to švadlena a na foceních a přehlídkách se stará o drobné úpravy a případné opravy. Máma mě vždycky nechávala u ní, když dělala pochůzky." vysvětlil jí Kise.
"Jasně a sluníčko kvůli vlasům že?" podotkla dívka s úsměvem.
Kise se ovšem zatvářil tak, že o tom zapochybovala, a pak řekl: "Vlastně proto, že jsem se vždycky usmíval."
"Tak to ti zůstalo." zasmála se dívka a pak si všimla, že se černovláska vrací.

'Musím je představit.'

"Teto?" oslovil ji tedy Kise a pak se podíval na Ayme. "Tohle je Kasamatsu Ayme, je to kamarádka ze školy."
"Jistě." přikývla žena a podala jí ruku. "Haruko mi o tobě říkala. Já jsem Hamiki Kotone, ale stačí jen Kotone, řekla bych, že se budeme dost potkávat, slečno asistentko." mrkla na ni žena a Ayme se tomu usmála. Bylo dost jasně vidět, že Kotone jí padla do oka mnohem víc než blonďatá modelka.
Bylo to poznat i na dalším hovoru, když si na letišti povídali. I když později přišla Kiseho máma, tak vládla příjemná atmosféra. Kise se ale i tak už těšil do letadla, kde měl v plánu dřímat.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V letadle seděla vedle Kiseho, který jí nechal místo u okna. Nijak zvlášť ji to ale neutěšovala. Ayme nikdy předtím neletěla a až teď ji napadlo, že se docela bojí. Pohodlné křeslo ji nijak zvlášť neutěšovalo. Měla kolem sebe docela dost místa, i když byl Kise hned vedle. Přes uličku pak byly další sedadla a stejně tak v jejich řadě. Přímo před nimi pak seděla Kiseho matka s Kotone, ale na povídání měla stejně jen Kiseho.

'Bude to v pohodě. Letadlo vzlétne, bude ve výšce, kde není dost kyslíku a je tam tlak, co je schopný… Přestaň! Bude to v pohodě. Na havárie jsou přece vybavení ne?'

"Jsi v pořádku?" vyrušil ji mladíkův hlas a Ayme se na něj otočila. Letadlo ještě pořád stálo, ale ona se i tak docela klepala.

'Co mu na to mám říct? Mám pocit, že budu zvracet, ale to bych asi říkat neměla.'

"Nikdy jsme neletěla." přiznala dívka a škubla sebou, když se letadlo pohnulo.
"A bojíš se?" zeptal se mladík trochu nejistě. Délka letu byla přibližně čtrnáct hodin, a pokud se dívka budu bát celou dobu, tak to nebude moc dobré.
"Jo." přikývla dívka a zrychleně dýchala. "Neměli bychom dostat bezpečnostní pokyny nebo tak?"
"Jen v komerčních letech." řekl mladík. "Pokud je ale chceš slyšet, tak se dají pustit."

'To by mi možná pomohlo.'

"A kde?" zeptala se tedy dívka a Kise ukázal na namontovanou obrazovku na sedačce.
"Bezva." přikývla tedy dívka, ale mladíkův výraz dával najevo, že je tu ještě něco. "Co je?"
"Většinou se zprovozní, až budeme ve vzduchu." odpověděl Kise.
Ayme na to chtěla něco říct, ale ozvalo se vyzvání k vypnutí telefonů po celou dobu letu a taky připoutání se po dobu startu.
Ayme tedy vypnula mobil a během toho se zeptala: "Proč se to vlastně vypíná?"

'Teď se určitě dozvím něco hrozného, raději to nechci vědět.'

"Nebo ne, neříkej mi to." prohlásila dívka a vytáhla pás, se kterým jí Kise pomohl.
"Bude to v pohodě." prohlásil mladík. "Až budeme ve vzduchu, tak to ani nebude házet."
"To doufám." přikývla dívka a strnula, když se letadlo začalo rozjíždět.
"Jen klid." řekl Kise a podal jí bonbón.
"Dobře." přikývla tedy dívka a strčila si ho do pusy. Potom se chytila opěradel a snažila se dýchat klidně.
Mladík se taky připoutal a vzal si vlastní bonbón, ale díval se na ni.
"Nemusíš se vůbec bát." tvrdil mladík s konejšivým výrazem.

'To se ti říká, zatraceně.'

Kise jí trochu váhavě položil dlaň na paži a když se na něj podívala tak se konejšivě usmál.
"Slibuju, že to bude v pohodě." řekl mladík a Ayme se taky pokusila usmát, ale asi to moc nevyšlo. Jeho přítomnost i ruka ji ale docela utěšovaly. Černovláska se proto vymanila a vložila dlaň do té jeho. Kisemu to podle všeho nevadilo, protože ji jen stisknul pevněji.
Letadlo pak konečně vzlétlo a brzy se usadilo ve vzduchu. Potom slyšeli, jak je pozdravil pilot, a mohli se odpoutat. Ayme ale i tak seděla pořád stejně a dokonce pořád držela jeho ruku.
"Dobrý?" zeptal se mladík a dívka se na něj přiměla usmát.
"Nebylo to tak hrozné, jak sem čekala." přiznala dívka.
"Chceš ještě ty pokyny?" zeptal se tedy Kise, a když Ayme přikývla, tak ještě dodal: "A vrátíš mi ruku?"
Dívka se na něj překvapeně podívala, než jí to došlo.

'Já ho pořád držím, jsem to ale pitomec!'

"Promiň." špitla s rudými tvářemi a pustila ho.
"Klidně ti ji ještě půjčím." zažertoval mladík a našel jí sluchátka a na monitoru pokyny.
"Dobře." přikývla Ayme a sluchátka si nasadila.
Dívka se na ně dodívala, ale ani trochu ji neuklidnili. Naopak ji jen víc znepokojili.
Když si pak sundala sluchátka, tak se na ni Kise odíval. Musel ale odhadnout, že ji to moc nepomohlo. Na přistávání na vodě totiž nebylo nic uklidňujícího.
"Víš je par věcí, co můžeš dělat, aby ti to líp uteklo." podotkl Kise a snažil se znít povzbudivě.

'Jsi moc hodný, děkuju.'

"A jaké to teda jsou?" zeptala se tedy Ayme. To jak se snažil, aby byla v pohodě, se jí líbilo.
"No můžeš spát a nějakou část cesty bych to i doporučoval." řekl nejprve Kise, ale dívka namítla: "Řekla bych, že neusnu."
"Myslel jsem si to, ale třeba později." přikývl Kise, ale v rukávu měl ještě další možnosti. "Můžeš se ale dívat na filmy a jsou tam i nějaké hry a hudba."
"To by možná šlo, máš tam ještě něco?" zeptala se tedy dívka s úsměvem. Byl hrozně milý.
"Můžeme si povídat, nebo mám karty, tak si můžeme zahrát třeba prší, v Anglii totiž hodně prší." podotkl mladík a Ayme se tomu krátce zasmála. Letadlo sebou ale trochu trhlo a tak Ayme zase smích přešel.
"To je normální." ujistil ji Kise, ale nijak se nebránil, když se ho chytila za paži.
"Povídání?" zeptala se dívka.

'Třeba si se mnou nechce povídat a byl jen slušný. Možná jsem měla vybrat něco jiného, třeba film, to by ho neotravovalo.'

"Tak jo, máš nějaké téma?" zeptal se Kise a stiskl jí dlaň.
"Něco vyber." navrhla tedy dívka. Když už ho nutila, aby si s ní povídal, tak ať je to aspoň o něčem co ho bude bavit.
"Sourozenci." navrhl Kise a dost ji tím zmátl.

'Vždyť on žádné nemá, ne?'

"Ty ale nemáš sourozence ne?" podotkla tedy dívka a Kise se tomu spokojeně usmál.
"No tak to mám slušnou šanci dozvědět se nějaké zábavné historky o tom tvém." prohlásil Kise vesele a černovlásku tím rozesmál.
"Nikdy mu o tom ale nesmíš říct." podotkla Ayme, když se trochu uklidnila.
"Nejsem sebevrah." potvrdil Kise s úsměvem.
Černovláska měla dost věcí, které mu mohla říct, takže měla aspoň na nějakou dobu vystaráno.



Ještě někdo se bojíte létat?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 2. května 2016 v 23:00 | Reagovat

JÁ chci víc... KiseAyme!!!! :D
Bože oni jsou roztomilí! :3 Už se vážně moc těším na další dílek! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 3. května 2016 v 10:16 | Reagovat

[1]: :D  :D No máš pravdu, myslím, že jsou dost roztomilí. Snad jim to vydrží. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama