Basketbalová hlava 17

9. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme trochu zmateně zvednula hlavu. Trvalo jí několik sekund, než si uvědomila, že je v letadle.

'Usnula jsem?'

S Kisem si nejprve povídali o jejím bratrovi a potom se hovor stočil na všechno možné. Bavili se o filmech a Kise ji dokonce zasvětil do módy, což se jí mohlo hodit, když měla dělat asistentku. Část cesty pak hráli taky karty a nakonec si oba pustili oblíbený film toho druhého. Ten, který jí doporučil Kise, ovšem skončil dřív a tak dívka na chvíli zavřela oči, když čekala, až se Kise dodívá.

'V tu chvíli jsem musela usnout.'


Ayme se podívala na mladíka, který spokojeně spal. Kise se ze spaní malinko usmíval a vypadal tak moc roztomile.

'Asi se ti zdá něco hezkého.'

Dívka si uvědomila ještě jednu věc. Kromě hraní karet, ji skoro celou dobu držel na ruku a dokonce i teď ji pořád držel. Měla ruku strašně zpocenou, ale i tak se jí to líbilo.
Nechala ho tedy, tak jak byl a na monitoru našla polohu letadla. Podle monitoru do přistání zbývaly už jen dvě hodiny, což byla úleva. Znovu tedy zavřela oči a pokusila se dřímat.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise se probudil a trochu sebou zavrtěl. Dívka, která podřimovala na vedlejší sedačce, tedy zvednula hlavu.
"Ahoj." řekl mladík rozespale a protřel si oči volnou rukou.

'Jak to, že i tohle ti tak sluší?'

"Ahoj." vrátila mu Ayme pozdrav a věnovala mu ještě úsměv.
"Už tam budeme?" zeptal se mladík a trochu se protáhl. Zdál se být malinko zmatený z toho probuzení, působil tak ale docela roztomile.
Ayme se tady podívala na monitor a spokojeně mu oznámila: "Už za půl hodiny, přibližně."
"Bezva." zareagoval na to Kise a zívnul.
"Spala jsi?" zeptal se jí potom a Ayme přikývla. I přes spánek ale byla dost unavená. Spát v letadle zřejmě nebylo ono.

'Jak já už se těším na opravdovou postel!'

"To je dobře." prohlásil mladík a potom si vzpomněl: "Ještě jsme se nebavili o těch filmech."
"To máš pravdu." přikývla Ayme a nechala ho začít. Alespoň byla nějaká šance, že ji to zabaví až do přistání. Bylo také fajn vědět, že se mu její oblíbený film líbil, zvlášť když jí se líbil ten jeho.
Bohužel ani jejich povídání nemohlo přehlušit vyzvání, aby se připoutali. Díky tomu se Ayme znovu trochu rozklepala. Kise ji ale pořád držel a usmíval se na ni, takže zvládla i přistání.
"Děkuju." řekla mu, když jí pomohl z pásu, který si za celou dobu sundala jen, když musela na záchod.
"Cesta zpátky už bude lepší." ujistil ji Kise a Ayme přikývla.
Shánění zavazadel a pak i cesta do hotelu byly skoro nekonečné, ale když se objevila ve svém pokoji, tak se nedokázala neusmívat. Kiseho matka jí zařídila krásný apartmán. Kise měl navíc pokoj hned vedle, což ji také těšilo.

'Proč vlastně? Je snad jedno, kde bude mít pokoj ne?'

Z nějakého důvodu se ale i tak cítila líp, když věděla, že je kousek od ní.
Ayme si tedy v kufru našla pyžamo a převlékla se. Bylo skoro jedenáct a tak taky nejvyšší čas zavolat tátovi.
"Ahoj, tati." řekla tedy do telefonu.
"No konečně." ozval se její otec ustaraně.
"Promiň, že jsem nezavolala dřív." řekla dívka do telefonu. "Na hotel jsem se ale dostala až teď."
"Dobře, hlavně že jsi v pořádku." ozval se tedy její otec.
"Pokud ti to ale nevadí, tak bych ti zavolala později, protože jsem dost unavená." navrhla Ayme a neubránila se zívnutí.
"Jistě." přitakal její otec a popřál jí dobrou noc, než zavěsil.
Ayme si tedy zalezla do postele a okamžitě usnula.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další den ráno přišla Ayme vzbudit Kiseho matka. Byl to teprve první den tady, ale organizátoři měli spoustu práce. Díky tomu měla spoustu práce i Ayme, která díky tomu byla vzbuzena dost brzy.
Na snídani tak byla jen s pár lidmi, mezi kterými nebyl Kise, který podle jeho mámy zřejmě ještě vyspával. Jak jen mu ona záviděla.
Na obědě se ale už potkali a tak se dívka dozvěděla, že dnešek tráví s míčem v ruce, za což ho neměla ráda, protože ji čekala spousta práce. Čím déle to ale dělala, tím líp se ve všem orientovala a zvládala si líp rozvrhnout čas.
V pondělí už to pak bylo docela v pohodě a tak si našla i nějakou chvíli klidu například, aby si pořádně popovídala s rodiči. Stejně tak ale měla i čas, aby seděla u Kotone u čaje, kde stejně musela zapisovat další věci. Příjemné taky bylo, že zkoušet oblečení si tam přišel i Kise. Nějakou část dne tak spolu i prokecali, protože i on měl dost volna. Ayme ho taky viděla ve všech modelech a musela uznat, že vypadá až nespravedlivě dobře. Dělat společnost modelkám se jí ale už moc nelíbila. Kromě toho, že všechny byly aspoň o pět let starší než ona, tak byly na první i druhý pohled prostě dokonalé, což jí moc nepřidávalo na sebevědomí. Hlavně další rozhovor s Remiyo Ayame, modelkou, se kterou se setkala na letišti a která skutečně měla předvádět s Kisem, ji vůbec nepotěšil. Blondýna totiž zase nenápadně zkritizovala její oblečení slovy: "Tak naše šedá myška je pořád stejně šedá."

'Nesnáším ji!'

Kise modelku sice trochu zpacifikoval, aby si z Ayme nedělala legraci, ale ona ho asi moc vážně nebrala. Bylo to pro něj taky trochu těžké, když tam byl po ní nejmladší.
"Vůbec si jí nevšímej. Neví, o čem mluví." uklidňoval ji Kise, když Remiyo odešla.
"Bohužel to ale ví." namítla dívka nespokojeně. Naprosto ji ten fakt vytáčel. Modelka ale měla pravdu, ona byla šedá myška.
"Jakože s oblečením?" zeptal se tedy Kise. Blondýnka ji totiž škádlila i kvůli věku, nebo mu to tak aspoň přišlo.
"Jo." řekla dívka trochu naštvaně. Jen nerada přiznávala, že má modelka pravdu.
"A tobě to vadí?" zeptal se teda Kise. Zdál se být docela zmatený.

'Jistě, že mi to vadí! Co si myslíš?'

"Jo." přiznala Ayme neochotně. Moc ji netěšilo, že mu přiznává něco takového. S Kisem bylo ale těžké nebýt upřímný a otevřený.
"Tak proč si neoblečeš něco… výraznějšího." nadhodil mladík s nejistým výrazem.

'Fajn, diplomaticky jsi moje oblečení nazval škaredým, díky.'

"Protože do teď mi to nevadilo." podotkla dívka trochu neochotně. Nebylo to tak, že by se na něj za to zlobila, spíš se jen cítila trochu hloupě.
"Zítra máme odpoledne dost času na nakupování." podotkl Kise nenuceně.

'Chceš jít se mnou po obchodech? Myslela jsem, že to kluci nesnáší.'

"Nemám za co nakupovat." odbyla to dívka. Rodiče jí sebou sice peníze dali, ale ne na tohle.
"Já jo." namítl mladík a Ayme se na něj překvapeně podívala.
"Zaplatím to a máma ti to pak strhne z platu, co říkáš?" navrhl tedy Kise.

'Tohle se nedá odmítnout a to ani nevím, jaký ten plat bude. Vlastně ani nevím, jestli mi to fakt strhne, když mi to nabízíš ty.'

"Takže po obědě." přikývla tedy dívka a Kise přitakal a spokojeně odešel.
Dost možná se na to nakupování i těšil.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úterní příprava na večerní přehlídku vlastně zahrnovala jen procházení po molu, kde Ayme těšil hlavně pohled na Kiseho, který na ni párkrát mrkl, když ho zrovna nikdo nekontroloval.

'To je taky šašek, i když milý.'

Celkově se ale po všech chtělo, aby byli hodně vážní a profesionální, takže jí Kise předvedl i jinou svou stránku, která byla ale úplně stejně přitažlivá jako ta usměvavá.
Odpoledne pak jednoduše vyrazili do města, pěšky, což bylo pro ni zajímavé. Trochu čekala, že je někdo odveze, ale asi to nebylo daleko. Ayme tak aspoň mohla slyšet angličtinu běžných obyvatel, která nebyla tak formální. Za předchozí dny si celkem zvykla na výslovnost, i když to bylo úplně o něčem jiném než od její učitelky v Japonsku. To ale ve skutečnosti docela očekávala. Bála se, že nebude moc rozumět, ale nakonec v tom nebyl až takový problém, i když na Kiseho angličtinu neměla.
Mladík ji skutečně zavedl do obchodu, který nebyl jinak zvlášť daleko. Ayme z něj ovšem měla pocit, že je celkem na úrovni.
"Není to tu moc drahé?" zeptala se Kiseho potichu, i když bylo dost nepravděpodobné, že by její Japonštině někdo rozuměl.
"Chceš vypadat hezky a na úrovni ne? Pak potřebuješ dobrý obchod. Navíc tak drahé to zase není." podotkl mladík a našel si nějakou prodavačku.

'Tohle bude ještě zajímavé.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dívka vyšla z kabinky v černobílém kompletu, složeného z halenky, sukně a saka. Očividně si sama sebou nebyla moc jistá a tak se na Kiseho tázavě podívala.

'No páni, teď vypadáš jako skutečná dáma!'

"Tohle bereme." prohlásil mladík, který seděl v křesle kousek od kabinek. Společně s Ayme prošli velkou část obchodu a Kise vybíral oblečení, které mu dívka schvalovala. Ayme se v módě nebo v tom, jaké barvy jí slušely, absolutně nevyznala a právě proto vybíral Kise. Ona jen měla říct, jestli se jí to líbí nebo ne.
Musela ovšem uznat, že mladík vybíral dobře. Neschválila mu jen oblečení, u kterého jí přišlo, že je příliš odhalující. Mladík ji ale i tak přesvědčil, aby si aspoň zkusila některé kousky. Holá záda, trochu větší výstřih nebo jedno holé rameno podle něj nemohlo ublížit a Ayme musela uznat, že jí to sluší. Její otec ji v tom ovšem nesměl nikdy vidět. Mladík už potom neměl tolik práce s tím, aby ji přesvědčil, že to má vzít.
Kromě docela běžného oblečení včetně různých kalhot a sukní, ji pak přesvědčil, že na ty přehlídky potřebuje ještě něco víc do společnosti. Proto ji také dostal do toho kompletu.
"Určitě?" zeptala se dívka nejistě. Kise jí po vyzkoušení odkýval prakticky všechno. Jen v pár případech se stalo, že se netrefil úplně do velikosti, nebo jí to úplně nesedělo.

'Co blázníš? Vždyť vypadáš naprosto úchvatně!'

"Rozhodně." přitakal Kise a Ayme se tedy vrátila do kabinky. Musela se z toho vysoukat a pak si obléct další oblečení. Zbývalo ovšem jen to slušné a tak tu měla jen další tři kousky. Všechny je držela prodavačka, zatímco jiná skládala oblečení, které kupovali. Bylo šílené, že dokázali zapojit hned dvě prodavačky.

'Mohla by si obléct nějaké společenské šaty. Třeba bych ji do nich nasoukal, docela by mě zajímalo, jak bude vypadat.'

Ayme vyšla z kabinky. Tentokrát na sobě měla formální tmavě modré šaty ke kolenům, které byly bez výstřihu. Na sobě měli bílý vzor a byly doplněné bílým sáčkem do půli zad.

'To by šlo, je to decentní a na asistentku perfektní.'

"Bereme." řekl Kise a prodavačky, které si už na tohle zvykly, se usmály. Mladík to, co měla na sobě, zbytečně nekomentoval. Ayme se oblékala do věcí, které jí vybral, takže bylo jasné, že se mu líbí. Obvykle tedy říkal jen bereme, tohle ne a otoč se. Pro prodavačky tedy nebyl problém se v těchto frázích orientovat. Oba dva jim ale i tak dávali instrukce i anglicky.

'Mohl bych ji zatáhnout ke společenským šatům. Jedny by si stejně měla vzít. Večer před odjezdem stejně bude oslava a tam by šaty měla mít. Jo určitě ji tam zatáhnu. Nebo bych jí to prostě mohl donést. Když jí to strčím do kabinky, tak by si to obléct mohla bez přemlouvání.'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když Ayme vyšla ven v dalších velmi podobných šatech a s tím samým sakem, tak po mladíkovi nebylo ani stopy. Dívka se trochu zamračila, a když jí prodavačky řekly, že Kise odešel kamsi dozadu, tak se jen posadila a čekala. Jejich ujišťování, že vypadá výborně, ji nezajímalo, ona chtěla jeho názor.

'Hlavně se brzy vrať!'



Tak já na nakupování oblečení moc nejsem, ale snad by to takhle nějak v nóbl obchodě mohlo vypadat. Mimochodem myslíte, že ji Kise do těch šatů dostane?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 9. května 2016 v 11:15 | Reagovat

OOOO.... tak to byl hezký dílek... A hlavně ten jejich vztah se nějak hezky pomalu vyvíjí... :3
Jsem zvědavá na další dílek! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 10. května 2016 v 9:42 | Reagovat

[1]: To jsem moc ráda. Tahle povídka tu teď totiž bude trochu častěji, jelikož mi tak nějak začaly docházet díly Akashiho a není čas psát další. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama