Basketbalová hlava 19

16. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme si oblékla jedny z šatů, které vybrali na přehlídky, a sebekriticky se na sebe podívala.

'Tohle nejspíš půjde ne?'

Potom se dívka podívala ještě na další oblečení, které měla mít na další dvě přehlídky, ale nakonec to nechala být. Bylo přece jedno, které z nich si vybere jako první.

'Kisemu jsem se přece líbila ne?'


Obula si tedy boty a s kabelkou vyběhla z pokoje. Kiseho matka chtěla, aby přišla Ayme už na šest a tak si za ní musela pospíšit.

'Bude to v pohodě! Určitě se jí budu líbit.'

Dívka doběhla až na určené místo, kde se potkala s docela překvapenou blondýnkou.
"Vypadáš moc hezky." pochválila jí to žena, která sama měla na sobě šaty.
"Děkuju." špitla Ayme. Cítila se trochu hloupě, když ji chválila Kiseho matka.

'Neměla bych ji taky pochválit? Má to ale vůbec cenu, když vypadá dobře pořád?'

"Vy taky." řekla tedy Ayme. Pochvalou se nakonec nemohlo nic pokazit.
"Děkuji." přikývla blondýnka a zamyšleně si ji prohlížela.

'Něco není dobře? Zapomněla jsem snad na něco.'

"Pojď." vybídla ji nakonec Kiseho matka a vzala ji za kadeřnicí a kosmetičkou, které připravovaly všechny zúčastněné.
"Máte chvilku?" zeptala se blonďatá žena a ukázala na Ayme.

'Tak moment chce, aby mě učesaly a namalovaly? To přece nemusí ne?'

"To není nutné." namítla dívka slušně. Obě ženy vypadaly, že mají plno práce.
"Stačí něco jednoduchého?" zeptala se kadeřnice, a když Kiseho matka přikývl, tak si Ayme posadila na židli.
"Může být drdol?" zeptala se jí hnědovláska, a když Ayme resignovaně přikývla, tak se dala do práce.

'Jen ať to není něco přehnaného! Já přece nejsem žádná modelka. Umí vůbec něco normálnějšího?'

Za několik minut, pak byla hnědovláska hotová a výsledek ukázala Ayme, která se na sebe překvapeně podívala do zrcadla.

'To je pěkné! Páni!'

Na hlavě měla jakoby nedbalý drdol, který nepůsobil nijak přehnaně, ale zároveň byl moc pěkný.
"Jsem na řadě." ozvala se její kolegině a Ayme se na ni překvapeně podívala. Tohle byla kosmetička, která byla nepochybně rozhodnutá jí něco napatlat na obličej.

'Tohle nechci! Nikdy jsme se malovat nepotřebovala!'

Nikdo se jí ale na názor nezeptal a Ayme přišlo příliš hloupé odmítnout a tak se nechala namalovat. K její úlevě to ale bylo jen lehce. I po téhle úpravě tedy byla spokojená a teď už se mohla věnovat své práci.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise si trochu povzdychl. Na obyčejném focení bylo pozitivní, že na něm mohli kdykoliv něco upravit, ale tady to nešlo. Všechny úpravy tak musely proběhnout s časovou reservou. Kise nebyl nijak zvlášť háklivý na pudry a další kosmetiku, kterou měl na tváři i ve vlasech. Skutečnost, že to bude mít na sobě skoro tři hodiny a budou na něj pražit světla, se mu ale ani tak nezamlouvala.
Všechno ale mělo za chvíli začít a Kise byl připravený. Jakmile také začnou, tak nebude mít čas přemýšlet nad tím, jestli ho něco svědí ve vlasech nebo ne.
"Koukni na naši myšku." vybídla ho Remiyo Ayame, která byla nachystaná vedle něj. Měli jít jako první a tak museli být ve střehu.

'Myšku? Jo jasně myslíš Ayme-san.'

Kise se naznačeným směrem podíval a překvapeně nadzvedl obočí. V těch šatech už ji sice viděl, ale když k tomu ještě byla učesaná a trochu nalíčená, tak vypadala úchvatně.

'Je tak krásná! Klidně by mohla taky předvádět.'

"Je z ní popelka." prohlásila modelka s pousmáním.
"Popelka?" zeptal se Kise trochu nechápavě.

'Mluví o té pohádce?'

"Jo. Z obyčejné malé holky je krásná slečna. Nemyslíš, že to té pohádce odpovídá?" nadhodila blondýnka vesele.
"Nejspíš." pokrčil mladík rameny. Nebyl si úplně jistý, z koho z nich si teď vlastně utahuje.
"Chtěl bys střevíček?" zeptala se modelka a Kise se zamračil.

'Co tím myslí? Tu pohádku moc neznám. Bylo tam ale něco s kmotřičkou vílou ne?'

"Jaký?" zeptal se tedy Kise. Její odpověď mu mohla napovědět, o co tu jde.
Blondýnka se tomu zasmála a pak si k němu stoupla blíž, aby pošeptala: "Popelka ztratila na plese střevíček, podle kterého si ji princ zase našel."

'Tak moment? To se mě teď ptá, jestli o ni mám zájem?!'

Ayame se tiše zasmála a pak prohlásila: "Nikomu to neřeknu."
"Ale co?" vyhrkl mladík nechápavě.

'O čem to mluví? Vůbec se v tom nevyznám.'

"Že bys chtěl střevíček." prohlásila blondýnka a Kise na ni vyvalil oči. Ayme s jeho mámou šli k nim, takže už neměl moc času, aby jí to rozmluvil.
"Tak to není." namítl tedy Kise co nejpřesvědčivěji. "Je to jen kamarádka."
Modelka se na něj šibalsky usmála a pak podotkla: "Tvé rudé tvářičky říkají něco jiného."
Kise na sobě očividně neměl dost pudru, aby nebylo vidět, jak zrudnul ještě víc.
Nemohl se ale už bránit, protože se u nich objevila jeho matka.
"Připraveni?" zeptala se jich.
"Jistě." přitakala modelka a usmála se i na Ayme.

'Právě teď ani trochu!'

"Ano." přikývl i mladík a snažil se na černovlásku naopak nedívat.
"Dobře." přikývla tedy jeho matka a podívala se na hodinky. Ještě chvíli zůstávala u nich, než nakonec vyrazila na pódium, aby zahájila přehlídku. Ayme tedy odcupitala kousek dál, aby byla k dispozici, ale nezavazela.
Ayame se na něj krátce usmála a pak ho vzala za nastavené rámě. Všechno mohlo začít.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byl konec, což Kise velice uvítal. Ani se tam příliš nezdržoval a vyrazil rovnou do hotelu. Remiyo Ayame už sice ten večer neměla žádné další poznámky, ale každý druhý pohled a úsměv mu připomněl, co říkala. Modelka si z něj dokázala dělat legraci a pošťuchovat ho, i když nemluvila.

'Vůbec neví, o čem mluví! Vždyť Ayme je jen kamarádka, pokud vůbec!'

Mladík se osprchoval, aby ze sebe dostal všechna líčidla a přípravky, a potom si oblékl župan a uvelebil se v křesle.
Díky modelce se cítil jako hlupák a toho pocitu se nemohl zbavit. Pustil si tedy televizi a doufal, že najde něco, co ho přivede na jiné myšlenky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Černovláska trochu váhavě zaklepala. Věděla, že Kise odešel hned po tom, co mu skončila práce. Ona ale musela pomoct jeho matce všechno ukončit a s těmi důležitými se i rozloučit. Do hotelu a k jeho dveřím se tedy dostala skoro o dvě hodiny později, takže už bylo dost pozdě.

'Možná už spí, nerada bych ho vzbudila. Můžeme se přece domluvit i ráno. Nejspíš bych měla prostě jít spát.'

"Dále." zavolal mladík a tak Ayme vešla.
"Ahoj." pozdravil ji s úsměvem a v křesle, kde skoro ležel, se narovnal.
Jeho župan nebyl úplně nejlíp zavázaný, protože Kise se v něm už asi nějakou dobu válel. Odhaloval tedy část jeho hrudníku a i na tu byl dobrý pohled.

'No páni, je tak hezký. Hlavně takhle, bože jen ať nezrudnu. Tohle se vážně nedá, má pod tím vůbec ještě něco?'

"Něco s přehlídkou?" zeptal se Kise a vytrhl ji tak ze snění o jeho dokonalosti.
"Ne." vyhrkla dívka, která se mu pokusila dívat jen do očí. "Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli se mnou chceš jít na ty památky. Zítra a pozítří bude v Londýně asi jediná možnost, tak…"

'Bože to zní tak trapně! Já jsem tak trapná!'

"Jo, jasně." přikývl hned mladík. "Můžeme se domluvit na snídani."
"Určitě." přitakala hned Ayme. Snídaně ovšem byla od sedmi do deseti, tak by si měli ujasnit čas.
"A v kolik?" zeptala se tedy černovláska.
Kise se nad tím asi na chvíli zamyslel, protože vypadal zadumaně, což byl výraz, který mu podle Ayme neuvěřitelně slušel.

'Přestaň nad ním takhle přemýšlet! Je to jen kamarád… který mě chtěl vidět v sexy šatičkách. Ale do háje s tím!'

"V osm bude stačit ne?" zeptal se Kise, který zřejmě hledal nějaký vhodný kompromis mezi možností dobře se prospat a neztratit zbytečně moc času. Měli toho nakonec hodně vidět.
"Bezva, tak dobrou noc." popřála mu dívka a vyklouzla ven, hned jak jí taky popřál.

'Zítra se hlavně musím chovat v pohodě. To zvládnu, bude přece oblečený normálně ne?'

Dívka se nervózně zavřela v pokoji. Cítila se tak hloupě, ale nemohla si pomoct. Byl tak milý a krásný. Nedokázala na něm najít žádnou chybu. Zvlášť, když měl na sobě ten župan.

'Občas se chová jako ňouma! Jo, to je chyba! A taky trochu dětinský, ale to je na něm zase strašně roztomilé… jsem hlupačka, strašná hlupačka…'

Ayme zaúpěla a spadla do peřin.

'Měla bych si to přiznat… líbí se mi, hrozně moc se mi líbí, ale na tom nezáleží. Je to Kise Ryouta, nejúžasnější kluk na škole, může mít kohokoliv a já jsem jen šedá myška, přesně jak říkala Remiyo Ayame, ať už mám na sobě cokoliv!'

Černovláska se unaveně zvedla z postele a zamířila do koupelny. Musela se nachystat na spaní a pak ještě krátce zavolat tátovi. Zítra ji nejspíš čekalo dost chození a tak si musela odpočinout.



Tak Ayme si to už přiznala, co myslíte, přizná si to i Kise?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 16. května 2016 v 9:56 | Reagovat

To s tím střevíčkem bylo dokonalý! :D Bože ti dva jsou v tom až po uši... :D
Jako vždy u nich vázne komunikace! Ale bez toho by to nebylo ono! :D
Jinak pěkný dílek! :)
Už se těším na den, kdy budou spolu! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 16. května 2016 v 12:35 | Reagovat

[1]: No jo konverzace, kdo je má pořád vymýšlet :-D, ale máš pravdu, že to k tomu patří a navíc je to roztomilé. ;-) Jinak jsem ráda, že se ti střevíček líbil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama