Basketbalová hlava 21

26. května 2016 v 8:55 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Bylo skoro půl desáté, když Kise před Ayme položil sklenici s pitím. Objednali si to samé, co předtím, jen tentokrát s lesními plody.

'Zatančila by si se mnou, kdybych ji vyzval?'

Dívka byla celý večer uvolněná a oba se dobře bavili. Celou dobu ale byli u stolku a povídali si. Kise se rozhlédl po sále a všiml si, že teď i jeho máma sedí. Mladík se jí za celou dobu skoro nevěnoval, z čehož měl trochu výčitky. Původně nakonec jel proto, aby s ní strávil nějaký čas.


'Možná bych za ní mohl na chvíli jít. Ayme to snad vadit nebude ne?'

"Bude ti vadit, když půjdu na chvíli za mámou?" zeptal se mladík bez většího zaváhání. I samotného ho to trochu překvapilo. Za celou dobu, co ji znal, se vždycky snažil volit slova opatrně, ale teď spíš říkal, co mu přišlo na jazyk.
"V pohodě." přikývla Ayme a usrkla z pití. Mladík se tedy zvednul, při čemž se mu trochu zamotala hlava, a vyrazil za mámou.

'Asi jsem se zvednul moc rychle.'

"Ahoj." pozdravil ji a vytrhl ji tak z rozhovoru. Kise většinou čekal, dokud se bavit nepřestala, aby někomu neskočil do řeči, ale teď na ni promluvil, než si to stihl uvědomit.
Matka se na něj ale usmála. Nezdálo se, že by jí to nějak vadilo.
"Bavíš se?" zeptala se ho.
"Jo." přikývl mladík a spokojeně se na ni usmál.
"Představ si, že tvoje máma se mnou nechce tančit." promluvil na něj fotograf, který ho na přehlídky tehdy vybral.
"A proč ne?" zeptal se mladík a podíval se na matku, která protočila oči.

'Jsou přece přátelé už dlouho ne?'

"Tančila jsem s tebou už několikrát." namítla blondýnka se zavrtěním hlavou.
"A se mnou si zatancuješ?" zeptal se Kise a jeho máma se pousmála. Když byl mladší, tak ho to naučila, ale už když byl dítě, tak spolu tancovali, jen tehdy to bylo spíš poskakování.
"S tebou vždycky." prohlásila a zvedla se ze židle.
Hudba byla na foxtrot, ale Kisemu to bylo stejně docela jedno. Díky mámě uměl hodně tanců, které ona sama znala díky práci.
Začali ho tedy tančit. Ze začátku v tom nebyl problém, ale potom se Kisemu trochu zamotala hlava a škobrtnul.
"V pořádku?" zeptala se ho matka. Už předtím jí přišlo, že je něco špatně, ale tohle bylo dost zvláštní. Kisemu šlo tančení vždycky skoro samo. Stačilo, aby mu jednou ukázala kroky, a už to uměl. Teď ale netančil nijak zvlášť jistě.
"Jo." přikývl mladík.

'Páni, co je se mnou? Necítím se úplně v pohodě.'

Hudba naštěstí skončila a tak Kise matku doprovodil zase ke stolu a sám se vrátil za Ayme.
"Tančils s mámou, jo?" podotkla dívka a Kise si nebyl jistý, jestli si z něj utahuje, nebo ho vybízí, aby si zatancoval i s ní.
"Chceš taky tančit?" zeptal se tedy mladík a původní ostych, kdy se jí na to bál zeptat, byl jen vzdálenou minulostí. Dokonce se ani nebál, že by řekla ne.

'Nevím, proč jsem se bál ji vyzvat, když si o to v podstatě řekla.'

"Umím ale jen valčík." řekla dívka a tak Kise prohlásil: "Tak si na něj počkáme."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Viděla ho tančit s mámou a tak věděla, že to umí dobře, což ji trochu znervózňovalo.

'Možná jsem se unáhlila. Asi bych s ním vůbec neměla lézt na parket. Navíc se cítím nějak divně.'

"Jdeme?" zeptal se jí mladík a sám se zvedl. Černovláska tedy přikývla a podala mu ruku. Když se pak zvedla na nohy a šla s ním na parket, tak se necítila vůbec jistě. Byla spíš jaksi malátná.

'Co to se mnou je?'

Začali tančit a ona se snažila vybavit všechny kroky.

'Když jsem se v pokoji oblékala, tak bylo snadné si na ně vzpomenout. Jak to, že jsem teď všechno zapomněla?'

Kise ji vedl a sám se zdál být jaksi nejistý.

'Motá se mi hlava.'

Jendou skoro do někoho narazili, což oba pobavilo. Bylo zajímavé, že jí z toho bylo do smíchu. Jindy by se totiž neuvěřitelně styděla.
Valčík pak naštěstí skončil a tak si šli sednout. Ještě u stolu se tomu ale vydrželi smát, i když docela potichu.
Jejich veselí pak ale přerušila Kiseho matka, která se objevila u jejich stolu.
"Ahoj." pozdravil ji Kise a ani si nevšiml, že se tváří ustaraně.
"Copak to pijete?" zeptala se jich a oba si důkladně prohlížela.

'Provedli jsme snad něco?'

"Frozen něco." řekl Kise a zdálo se, že si nemůže vzpomenout.
"Daiquiri!" vyhrkla dívka, kterou neobyčejně potěšilo, že ona si vzpomněla.
"A dali vám to i s rumem co?" zeptala se. Už jí začínalo být jasné, proč se chovají takhle.
"To je to slovo, co jsme nevěděli, co je." řekla Ayme pobaveně. Z nějakého důvodu byla dost veselá.
"Takže dali." pokývala hlavou Kiseho matka a oběma vzala sklenice, ve kterých zůstávala tak třetina.
"Tohle je první?" zeptala se jich.
"Druhé." odpověděl Kise, kterému se zřejmě moc nelíbilo, že jim to bere.

'To není fér, proč nám to bere?'

"No výborně." prohlásila sarkasticky a řekla jim: "Tak vstávejte."
"Proč?" zeptal se Kise kterému se očividně moc nechtělo. Černovláska na tom ale byla podobně.
"Protože rum je alkohol a vy dva jste nezletilí a opilí." prohlásila a oni se na sebe trošku nechápavě podívali.

'Opilí? Říkala, že jsme opilí? To by vlastně vysvětlovalo, proč se cítím takhle.'

"Takže teď půjdete hezky nahoru a já za vámi za chvíli přijdu jo?" řekla jim Kiseho matka a když se tedy zvedli, tak šla odnést pití.
Oba dva tedy odešli ze sálu. Ayme to sice nemohla říct určitě, ale přišlo jí, že jdou celkem v pohodě, tak to možná nebude tak zlé.
Výtahem pak vyjeli do svého patra a pomalu se vydali směrem ke svým pokojům. Ani jeden z nich nemluvil. Ayme totiž nenapadlo nic rozumného, co by mohla říct. Celá situace jí navíc přišla hrozně vtipná, snad díky tomu, že byla opilá.
Ani tam moc nedávala pozor, kam jde, a tak zapomněla, že od výtahu ještě musela sejít tři schůdky, na kterých zapackovala.
Kise, který šel hned vedle ní, ji ale stihl zachytit za paži a přitáhl si ji k sobě, aby nespadla. Ona se ho taky chytila za sako, takže zůstala bezpečně v jeho náručí.
Trochu hloupě se tomu zachichotala, než jí došlo, jak strašně blízko u něj je. Stála o jeden schod výš než on. Pořád byl o kousek vyšší, ale i tak se mu skoro dívala do očí. Tvář měla u té jeho navíc tak blízko, že se skoro dotýkali nosy.

'Je tak pěkný. Jak to, že je tak pěkný?'

Kise ji dál držel v pase a díval se na ni jakoby zasněně.

'A taky tak strašně roztomilý.'

Ruce měla pořád položené na jeho hrudi, kde se ho předtím chytila. Jednu ruku zvedla k jeho tváři a dotkla se ho na líci. Sladce se na ni usmíval a tak k němu natáhla rty a přitiskla je na ty jeho. Vůbec se nebránil. Naopak jí polibek oplácel a objal ji kolem pasu a zad. Ayme tedy ruce obtočila kolem jeho ramen, aby se k němu mohla přitisknout. Jednou z nich mu pak prsty zajela do vlasů. Byly tak jemné a hebké.
"Vím, že vám to teď přijde jako super nápad…" ozval se u nich hlas, který dívku trochu popudil. Nechtěla, aby je někdo rušil. "Jenže není." dodal hlas a pokusil se je od sebe odtáhnout.

'Ne! Já nechci!'

I přes neochotu mladíka pouštět, ji ale narušitel odtáhl a Ayme tak mohla poznat Kiseho matku.
"Tak pojď." řekla jí a vedla ji k jejímu pokoji, zatímco Kise šel trochu neochotně do toho svého.
"Jedli jsme něco?" zeptala se jí, zatímco ji posadila na postel. Z koupelny jí pak donesla velkou sklenici vody.
"Jo, nějaké občerstvení." přikývla dívka, která se cítila strašně unavená. Hlavně ale byla taky zklamaná, že už není s mladíkem.
"Aspoň, že tak." povzdechla si blondýnka a podala jí sklenici. Ayme ji tedy celou vypila.
"Není ti špatně?" zeptala se jí a na noční stolek, jí tu sklenici položila znovu naplněnou.
"Ne." zavrtěla Ayme hlavou. Cítila se trochu malátně, ale špatně ne.
"Tak se převleč a vyspi se z toho." doporučila jí blondýnka, která se ještě musela jít podívat na syna.
"Dobře." přikývla Ayme a zvedla se, aby se dostala z šatů. Kiseho matka ještě zhodnotila, jak moc se dívka motá. Zdála se ale docela v pořádku a tak odešla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

'Bude se na ni muset jít ještě podívat.'

Blondýnka otevřela dveře do synova pokoje a podívala se na mladíka ležícího na posteli. Kise na ní docela spokojeně spal. Ani se neobtěžoval převlékat, jen si sundal sako s kravatou a boty.
Jeho matka si povzdechla a posadila se na postel za ním.

'Ty moje trubko.'

Pohladila ho po vlasech, kam ho také krátce políbila, než zpod něj vytáhla peřinu a zakryla ho. Kise byl vyšší i těžší než dívka, takže by na něj měl mít alkohol menší vliv, když vypili zhruba stejné množství. Pokud byla Ayme docela v pořádku, tak by měl být i její syn. I na něj se ale přišla ještě jednou podívat, než šla sama spát.

'Zítra vás nejspíš bude bolet hlava, ale aspoň vás to trochu poučí.'

Mnohem víc ji ale trápilo, jak moc se k sobě měli, když je našla na chodbě. Víc než cokoliv jiného jí to připomnělo noc jejích dvacátých narozenin. Tou dobou dělala brigádně u jednoho fotografa, aby si vydělala peníze na uměleckou školu, kde chtěla studovat právě fotografii. Její otec o tom nechtěl nikdy ani slyšet a tak v tu dobu studovala ekonomii na blízké vysoké škole. V den jejích dvacátých narozenin všichni z práce šli slavit velkou zakázku a ji vzali sebou. Nikdo na ni ale nedával moc pozor a tak si v hotelovém baru zařídila svoji první a na dlouhou dobu i poslední zkušenost s alkoholem. Ten večer si pamatovala jen matně. Věděla, že se bavila a pila. Potom se začala bavit s mužem, který naopak zapíjel smutek. Nebyla si úplně jistá, co za smutek to vlastně bylo, ale věděla, že byl v hotelu ubytovaný a ji pozval nahoru. Nepamatovala si jeho jméno, i když se jí určitě představil. Pamatovala si ovšem, že se s ním líbala už na chodbě, stejně jako její syn s Ayme.

'Oni by ale určitě nedělali nic dalšího. Jsou přece ještě moc mladí ne?'

Ona se s cizím mužem ovšem dostala až do jeho pokoje, kde si zařídila syna. Ráno pak od něj utekla, aniž by si na jeho jméno vzpomněla. Pořád si ovšem pamatovala jeho tvář. Byl o něco starší než ona, ale stejně blonďatý. Ryouta zdědil většinu rysů po ní, ale i kdyby je měl od něj, tak by dopadl dobře, protože ten muž byl velmi pohledný. Syn se mu ale podobal alespoň při pohledu do očí, ty totiž měli stejně hnědé.

'Promiň mi to zlatíčko, kdybych byla zodpovědnější, možná bys měl i tatínka.'

Nikdy nevěděla, jestli by se o syna zajímal, ale kdyby aspoň věděla, jak se jmenuje, tak to mohla zjistit. Jeho pomoc by se jí v té době hodila, i kdyby byla jenom finanční. Otec ji totiž v den, kdy mu řekla, že je těhotná a na potrat je už moc pozdě donutil slíbit, že dá dítě k adopci. Dokonce si ani nedala říct, jestli to bude chlapec nebo dívka. Nechtěla o něm vědět vůbec nic, když ho měla dát pryč. Proto taky poprosila před porodem sestřičku, aby jí dítě neukazovali. Rodila ale v době, kdy se měnil personál a nová sestřička jí tak Ryoutu nadšeně strčila do rukou s tím, že je to moc krásný chlapeček.

'Kdyby to neudělala, tak bych ho tehdy k té adopci skutečně dala. Když jsem ho ale dostala do ruky, tak jsem ho nemohla dát pryč.'

Ve chvíli, kdy odmítla podepsat potřebné formuláře, se její otec rozzlobil a vykázal ji ze svého domu. Nedostala sebou skoro nic, jen věci, co měla v porodnici. Doktor, po kterém synka pojmenovala, jí tehdy zařídil byt a sociální podporu. Do začátku jí také dal nějaké peníze a pomohl jí, aby se o Ryoutu dokázala postarat. Nějakou dobu za ni taky platil nájem.

'Tehdy jsem si napsala každý jen, který mi dal, abych mu ho mohla vrátit.'

Až za dva roky si ale vůbec mohla začít přivydělávat a teprve za další rok začala být dost soběstačná, aby se ten seznam jenů přestal rozšiřovat. Doktorovi pak splatila všechny peníze, když měl Ryouta šest let a pak už se viděli jen párkrát. Synovi o tom nikdy neřekla. Jednání jeho dědečka by ho jen zranilo a ten muž byl navíc ještě naživu.

'Je ti líp, když ho neznáš a tak to taky zůstane.'



Tak něco pozitivního a něco smutného, snad se vám díl ale i tak líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 29. května 2016 v 9:03 | Reagovat

Tuhle část mám snad ještě raději než tu předchozí... je naprosto dokonalá :-) líbí se mi jak jsi hezky zkombinovala "příjemné a nepříjemné" a taky se mi líbí nápad s matkou (ano asi jsem ti to už říkla)
Prostě dokonalé <3 ostatně jako vždy ;-)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 29. května 2016 v 9:53 | Reagovat

[1]: Děkuju :-D zase jednou komentář, který moc potěšil. ;-)

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 29. května 2016 v 20:08 | Reagovat

Děláš z toho úplné drama, ale už by se mohli dát dohromady jako!!! :D
Promiň, že píši až teď, nová známost a autoškola znamená málo času! :D
Pěkný dílek, těším se na další díl... :)

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 29. května 2016 v 23:22 | Reagovat

[3]: No souhlasím, že jim to hrozně trvá. Jinak děkuju za chválu i komentář. (a přeju ať se ti v obojím daří ;-) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama