Červen 2016

Tvoje a moje sestra 04

30. června 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
Když Midorima dostal nápad se společným tábořením, tak ho ani ve snu nenapadlo, že bude muset Takaovi vysvětlovat, co všechno si má zabalit. I tak k tomu ale došlo. Midorima se díky tomu dozvěděl, že jeho kamarád ještě nikdy tábořit nebyl. Vyhnul se pak raději složitému vysvětlování a Takaovi blahosklonně přenechal svůj seznam věcí, které si má zabalit.
Až do dne odjezdu od něj měl díky tomu pokoj. Takao si totiž podle vlastních slov nechtěl kazit pobyt tím, že by se dozvěděl zbytečně moc věcí. Všechno nakonec zažije přímo v lese. Midorima se mu to nesnažil rozmluvit, protože ve skutečnosti neměl nic hezkého, co by mu o táboření řekl. Zbytečnými podrobnostmi by ho pak spíš jen odradil. Takao byl tedy v den odjezdu docela natěšený. Černovlasá dívka, která přišla s ním, se sice tvářila o něco klidněji, ale jinak se taky zdála docela spokojená.

Basketbalová hlava 28

27. června 2016 v 8:02 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme se posadila do křesla v Rajině pokoji. Vždycky když byla na návštěvě, tak to bylo její místo. Černovláska trochu čekala, že se bude Raja znovu snažit zjistit, něco o mladíkovi. Tentokrát se ale dívka zeptala na něco úplně jiného: "Co vlastně tvůj brácha?"
"Co je s ním?" podivila se Ayme kamarádčině otázce. Pokud k ní dívka nepřišla s tím, že si na něj stěžovala, tak se o Yukiovi obvykle nebavily.
"No byla jsem na tom zápasu Interhigh." podotkla Raja.

'Takže víš mnohem víc než já.'

Basketbalová hlava 27

23. června 2016 v 7:58 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme měla několik dalších dní klid, když tedy pominula Rajino vyzvídání, které ale utnula tím, že jí vyprávěla o Anglii a nikoliv o Kisem. Se začátkem Interhigh se totiž Kise i její bratr soustředili jen na zápasy. Yukio byl většinu času nervózní a napjatý. U jídla byl vždy úplně potichu a skoro ani nereagoval. Hned po jídle se navíc zavřel do pokoje, kde zřejmě přemýšlel nad herní strategií. Druhou možností pak bylo, že odešel ven s míčem. Tým teď v podstatě netrénoval, aby si všichni udrželi síly, a jen seděli nad záznamy ze zápasů a probírali strategie, takže se Yukio občas potřeboval vybít.
Jedinou výjimkou z jeho mlčení bylo, když jejich otec dostal peníze od Kiseho matky. Tehdy dal dceři jen výpis z účtu, kde částku vyznačil, aby věděla, kolik to je, protože dávat jí to v hotovosti by znamenalo navštívit banku. Její bratr tehdy podotkl, že příště jede on. Ayme mu na to ale nemilosrdně odpověděla, že se mu s jeho angličtinou přeje hodně štěstí. Její bratr se tedy zase zavřel v pokoji a dál spolu nemluvili.
Yukio dokonce ani neoslavoval vyhrané zápasy. Když se totiž vrátil ze zápasu, tak položil své věci u dveří a šel do sprchy. Po ní se pak zase zavřel v pokoji.
Jeden den ale nastala změna. Když totiž přišel Yukio domů, tak se posadil na gauč vedle ní.

Basketbalová hlava 26

20. června 2016 v 7:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Pořád jsi tady." konstatoval její otec trochu překvapeně. Bylo zřejmé, že to nečekal.

'Myslel jsem, že zmizíš tak daleko, jak to jen půjde.'

"Pořád chci vidět zápas a tohle je jediné volné místo." podotkla blondýnka, aniž by se na něj podívala.
"Jistě." přikývl tedy její otec a zase se posadil. Druhý poločas nakonec začínal.

'Kéž bys mi uvěřila, kdybych ti řekl, jak moc mě to mrzí…'

Překvapení 59

18. června 2016 v 8:48 | IceSun685 |  Překvapení
"Odpočívá?" zeptal se Sasori a přisedl si k hluboce zamyšlenému Itachimu. Mistr loutkář byl přívětivý a Itachiho trochu zajímalo, jak moc by se jeho postoj změnil, kdyby mu prostě řekl pravdu.
"Myslím, že ano." odpověděl Itachi a další větu raději spolknul. Ne, nejspíš by nic dobrého nepřineslo, kdyby mu to teď prostě řekl. Navíc by si proti sobě poštval i Miroko a možná dokonce i Deidaru, který by mu nejspíš hlavně vytknul, co všechno už musel přetrpět a dost možná neprávem.
"To je hádám dobře." zašeptal její otec zamyšleně a rozhlédl se po místnosti. Skutečně se tady toho hodně změnilo, ale Sasori neměl představu, jak moc se to ještě změní.
"Už se nějak rozhodlo, jestli se spojíme s Peinem?" zeptal se Itachi, snad protože ho ticho a jeho vlastní myšlenky až příliš drtily.
"Vlastně ano. Miroko souhlasila s tím, že mu dáme vědět, tak jsem se s ním spojil a všechno mu řekl…" začal Sasori přemítavě a Itachimu jen projelo hlavou: 'Všechno ne.' nahlas ale jen řekl: "A výsledek?"
"Ještě se ozve, asi to byl i pro něj trochu šok." zabručel Sasori nervózně. Každá další minuta nebo hodina, kdy nic nevěděl, ho jen víc ničila. Ta nejistota byla příšerná.
"Pokud Pein rozhodne špatně, pomůžeš mi ji schovat?" překvapil ho Sasori otázkou.
Itachi měl relativně dobrou představu, co tím špatně Sasori myslí, ale nedokázal by to vyslovit nahlas. Krátce si vzpomněl na vyvraždění klanu a pak jednoduše odvětil: "To je samozřejmé."
"Díky, příteli." odvětil mistr loutkář a krátce mu stiskl rameno, než vyrazil do kuchyně se slovy: "Měli bychom udělat něco k jídlu, jsou skoro tři a nikdo z vás ještě nejedl."
Itachi jen přikývl a s myšlenkami: 'Nemáš za co děkovat.' se vydal za ním. I on už měl hlad a Miroko by nejspíš měla jíst mnohem častěji.

Tvoje a moje sestra 03

16. června 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
Černovlasý mladík se podíval na svůj zvonící mobil. Se sestrou zrovna seděli u televize. Oba už před lety uzavřeli dohodu, že se ve vybírání programů budou střídat. Dnes tedy vybírala jeho sestra a dívali se na Oha Asa horoskop. Jeho sestra sice na nic podobného nevěřila, ale pořad jí přišel zábavný. Takaa nejednou napadlo, že by ji Midorima buď nenáviděl, nebo zbožňoval.
Právě Midorima mu ale volal a tak Takao hovor přijal.
"Ahoj, Shin-chan." pozdravil ho do telefonu a koutkem oka si všiml sestry, která se na něj dotčeně podívala. Bratr ji zjevně rušil.
"Ahoj, Takao." řekl nejprve Midorima, než dodal: "Chci se tě zeptat, jestli máš přes prázdniny volno."
"Jakože v březnu?" zeptal se ho překvapeně mladík. Loni se ho Takao ptal, jestli něco nepodniknou, ale Midorima to odbyl tím, že mají vždy nějakou rodinou akci.
"Jistěže v březnu, žádné jiné prázdniny nemáme." zabručel na něj Midorima podrážděně.
"No já nic." řekl tedy Takao a musel se zvednout z gauče a jít na stranu, protože ho sestra propichovala nevraživým pohledem.

Basketbalová hlava 25

13. června 2016 v 8:58 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Uběhlo už několik dní od jejich návratu domů, ale Kiseho matka z nějakého důvodu pořád myslela na chvíli, kdy viděla syna s Ayme na chodbě.

'Řekl by mi o tom, kdyby mezi nimi vážně něco bylo? Nebo spíš kdyby byli až tak daleko?'

Blondýnka nasedla do taxíku a řekla taxikáři, kam ji má odvést. Jeho potvrzení, ale vnímala jen napůl. Stále byla duchem nepřítomná.

'Jsem přece jeho máma ne? Určitě by mi to řekl!'

Basketbalová hlava 24

9. června 2016 v 7:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme se široce usmála, než objala svého otce.
"Ahoj." řekla vzápětí spokojeně. Ani ji nenapadlo, jak moc jí chybí on i zbytek rodiny. Dokonce i bratr jí chyběl.
"Nazdar." ozval se Yukio, kterého si doteď vůbec nevšimla.
"Ahoj." okamžitě vyhrkla dívka a objala i bratra. Ten ovšem její objímání přijal mnohem chladněji než otec.
"Jak ses měla?" zeptal se jejich otec a Ayme tak bratra pustila.
I přes patálii s Kisem na konci se měla úžasně a tak to také řekla: "Naprosto úžasně!"
"To jsem rád." prohlásil její otec, zatímco bratr se rozhlížel.

'Někoho hledá?'

Basketbalová hlava 23

6. června 2016 v 8:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Černovláska se probudila a podívala se na mladíka sedícího vedle ní. Kise pořád ještě spal a vypadal při tom velmi spokojeně, takže se jí ulevilo. Pořád se cítila hloupě, protože ho předtím políbila. Mladík si sice myslel, že ona si to nepamatuje, ale i tak se před ním cítila jako husa.

'Kéž by sis to nepamatoval ty. Věci by pak byly mnohem jednodušší.'

Ayme si povzdechla. Kise ji pořád držel za ruku a tak z jeho dlaně pomalu vytáhla prsty. Díky tomu, že spal, ji nedržel moc pevně, takže to šlo celkem dobře a mladík se ani neprobudil. Sice se trochu zavrtěl, ale jinak spal spokojeně dál.

Překvapení 58

4. června 2016 v 8:48 | IceSun685 |  Překvapení
"Co jste to vyváděli?" zeptala se jich dívka zvláštně klidným hlasem. Podle všeho byla ke všemu tak trochu flegmatická.
"Vlastně jsme se snažili zachránit alespoň něco z tvé zahrádky." odpověděl Itachi, protože Kisameho odpověď by asi nebyla moc příjemná. Navíc se tvářil naštvaně i kvůli její skryté poznámce týkající se hlavně jeho vzhledu. Itachi měl špinavé jen boty, konce nohavic a ruce, které zrovna utíral do jakéhosi hadru, který měl doteď v kapse. Dokonce ani jeho vyhrnuté rukávy nedošly k úhoně. Zato Kisame byl nepopiratelně špinavý naprosto celý.
"A povedlo se?" odpověděla Miroko otázkou, která byla docela zvědavá.
"Co šlo zachránit, jsme přesadili do pytlíků, ale moc toho nečekej." odvětil Itachi a pokusil se o úsměv. Ještě s ní pořádně nemluvil a ta naléhavost, ho přiváděla k šílenství. Přece nemohli ignorovat fakt, že to dítě může být i jeho.
"Půjdu se umýt." zabručel Kisame a vyrazil pryč, neměl v úmyslu tam s nimi zůstávat déle, než bude nezbytně nutné.
"Dobře." zavolal za ním Itachi a zůstal před ní stát a dívat se jí do očí.