Basketbalová hlava 24

9. června 2016 v 7:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Ayme se široce usmála, než objala svého otce.
"Ahoj." řekla vzápětí spokojeně. Ani ji nenapadlo, jak moc jí chybí on i zbytek rodiny. Dokonce i bratr jí chyběl.
"Nazdar." ozval se Yukio, kterého si doteď vůbec nevšimla.
"Ahoj." okamžitě vyhrkla dívka a objala i bratra. Ten ovšem její objímání přijal mnohem chladněji než otec.
"Jak ses měla?" zeptal se jejich otec a Ayme tak bratra pustila.
I přes patálii s Kisem na konci se měla úžasně a tak to také řekla: "Naprosto úžasně!"
"To jsem rád." prohlásil její otec, zatímco bratr se rozhlížel.

'Někoho hledá?'


Yukiův výraz se změnil, takže zřejmě našel to, co hledal.
"Omluvíte mě?" zeptal se mladík, a když otec přikývl, tak se vydal chodbou zpátky, odkud dívka přišla. Ayme se za ním krátce otočila, takže si všimla, koho to hledal.

'Šel za Kisem. Doufám jen, že na něm něco nepozná. Co blázním, jak by na něm mohl poznat něco takového?'

"Půjdeme pro věci?" zeptal se jí otec a vytrhl ji tak z přemýšlení.
"Jistě." přikývla tedy jeho dcera a pomalu se s ním vydala pro kufry. Tou dobou ji ani nenapadlo, jak se bude její otec divit, až mu ukáže další dva kufry.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Senpai?" vyhrkl překvapeně Kise.

'Co tu dělá? Počkat, určitě je tu pro svou sestru. Proč ale jde za mnou?'

"Doufám, že ses celou dobu jen neflákal." podotkl Kasamatsu přísným hlasem.
"Jistěže ne." zavrtěl mladík hlavou. Svým způsobem to byla pravda. Pokud totiž nebyl s Ayme, tak každou volnou chvíli strávil s míčem v ruce.
"To je dobře." prohlásil jeho kapitán a vytáhl z kapsy nějaký papír.

'Co to má?'

"Už máme rozpis Interhigh." řekl Kasamatsu a papír rozdělal, aby na něj Kise viděl. Papír byl plný jeho poznámek, ale i tak se v něm Kise relativně snadno zorientoval. Součástí poznámek byl taky odhad, který z týmů postoupí a bude tedy hrát proti nim. Kise tedy jasně viděl, kdo je čeká v čtvrtfinále.

'Aominecchi!'

Jeho kapitán se očividně díval na to samé, protože řekl: "Budeš si s ním muset nějak poradit."
"Hai." přitakal Kise. Porazit Aominecchiho bylo něco, o čem Kise vždycky snil. Dosud to ale pořád zůstávalo snem.

'Tentokrát ne! Tentokrát ho porazím! Udělám pro to cokoliv!'

"Nesmíme ale podcenit ani ostatní soupeře." řekl Kasamatsu. Oba dva ale věděli, že o všem rozhodne zápas proti Too. Pokud by ho vyhráli, tak by byla medaile skoro jistá, protože další tým s členem generace zázraků bude až ve finále a Kise si nedovedl představit, že by tam na něj čekal Murasakibaracchi.

'Bude to Akashicchi. Nejdřív ale budu muset porazit Aominecchiho. Není to zrovna šťastná volba, ale mohl jsem potkat i Murasakibaracchiho.'

"S trenérem o tom ještě budeme mluvit." řekl kapitán a vytrhl ho ze zamyšlení. "Jakákoliv strategie ale bude zahrnovat předpoklad, že s ním zvládneš držet krok."
"Spolehněte se." řekl Kise se zamračením.
"Dobře." přikývl tedy Kasamatsu a krátce mu položil ruku na rameno, čímž Kiseho trochu překvapil. "Začni přemýšlet nad tím, jak to uděláš." dodal a papír mu strčil do ruky.
"Hai, senpaii." přikývl Kise a sevřel rozpis v ruce, zatímco Kasamatsu zase zamířil pryč. Nebylo třeba nic dodávat.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

'Měl jsem strach z toho, jak se k tomu postaví. Nikdy předtím jsme nemluvili o tom, že bude čelit bývalým spoluhráčům. Není taky žádné tajemství, že je Kise považovaný za nejslabšího z generace. Ani trochu se ale nezdál nervózní. Byl spíš odhodlaný. Doufám jen, že mu to vydrží.'

"Netušil jsem, že pracovat u módy znamená i nákup zbytečností." zabručel Yukiův otec a vytrhl ho tak z přemýšlení.
"Co to má být?!" vyhrkl mladík, který si až teď všimnul, že je jeho otec ověšený kufry.

'Tak moment! Nebrala si sebou jen jeden kufr?'

"Tvoje sestra nakupovala." odpověděl černovlasý muž a jeden z kufrů synovy strčil.

'A to vykoupila celou Anglii nebo co?'

"No je to oblečení, to se hodí vždycky." namítla dívka, která zřejmě doteď nepřemýšlela nad tím, jak na spoustu nových věcí bude reagovat její rodina.
"Ale proč to musím nosit já?" postěžoval si mladík šeptem, ale nikdo si jeho poznámky nevšímal.
"Stihla jsem vás." ozvala se vedle nich blonďatá žena, která k nim doběhla a teď popadala dech.
"Zdravím." řekl Yukiův otec a položil kufry, aby jí mohl stisknout ruku na přivítanou.

'Kdo to je?'

"Já taky." prohlásila blondýnka a pak dodala: "Chtěla jsem se vás zeptat, kam mám poslat výplatu."

'Nějaká organizátorka nebo tak? Tak moment! Neměla to organizovat Kiseho matka? Tohle ale nemůže být ona, na to je moc mladá.'

"No dcera si to odpracovala, takže peníze jsou její." řekl Yukiův otec zamyšleně.
"A má účet?" zeptala se tedy blondýnka.
"Ne." odpověděla černovláska. Zatím ho vůbec nepotřebovala, i když rodiče zvažovali, jestli jí ho nezaloží. Ani její bratr ale účet neměl a všechny peníze z brigád a podobně si nechával v pokoji stejně jako jeho sestra. Až se odstěhují kvůli vysoké, tak účet bude mít cenu, ale zatím se jím netrápili.
"No asi vám dám svůj účet a dceři pak peníze dám v hotovosti." rozhodl nakonec jeho otec.
Blondýnka se zatvářila trochu překvapeně, ale pak jen pokrčila rameny a přikývla.

'Kolik to asi bude? Nikdy nenavrhovala, že by nám dala hotovost, copak to bude tolik, že by to byl hotově problém? Ani Ayme se ale netváří, že by to číslo tušila.'

Černovlasý muž se sice taky tvářil trochu nejistě, ale pak jen řekl: "Až budu doma, tak vám to číslo zavolám."
"Dobře." prohlásila blondýnka a pak se podívala ještě na Ayme: "Jsem moc ráda, že jsi jela, doufám, že se ti to líbilo."
"To ano." přitakala hned černovláska a taky se usmála.
"Doufám, že vám nepřidělávala starosti." ozval se ještě Yukiův otec.
"To vůbec ne, byla skvělá asistentka." podotkla žena a ještě jednou se usmála, než dodala: "Teď mě budete muset omluvit. Nechala jsem Ryoutu u kufrů, tak za ním musím jít."

'Ryoutu? To jako Kiseho Ryoutu? Říkala taky, že byla sestra její asistentka? Ona je fakt Kiseho matka? Jak je to možné, to ho měla ve třinácti nebo co?'

"Jistě." přitakal chápavě jeho otec, zatímco mladík na ni nechápavě zíral.
"Co je ti?" zabručela Ayme tiše. Kiseho matka byla na odchodu, ale ani tak nechtěla černovláska riskovat, že by ji slyšela.
"To byla Kiseho matka?" zeptal se mladík a pořád za ní koukal.
"Jo." přikývla Ayme. Dívka už byla na její vzhled zvyklá, takže ji ani nenapadlo, čemu se Yukio diví.
"V kolika ho sakra měla?" sykl na ni bratr spíše řečnickou otázku. Ve skutečnosti nepředpokládal, že by znala odpověď.

'Vážně s ní pustili moji sestru do cizí země? Nevypadá vůbec zodpovědně!'

"Ve dvaceti." odpověděla Ayme, které už došlo, čemu se diví. "Vypadá na svůj věk dobře, že?"
"To jo." přikývl Yukio a nasedl do auta.
Jeho sestra vklouzla na zadní sedadlo a spokojeně se usmála. Ještě nějakou dobu stráví v autě a pak se bude moct rozvalit ve vlastní posteli.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise se posadil na sedadlo spolujezdce a počkal, až jeho matka nastartuje.
"Spokojený s cestou?" zeptala se ho matka, když vyjeli.
"Jo." přitakal mladík jednoduše. Nijak zvlášť se nehrnul do rozhovoru s ní, i když si obvykle v autě povídali.
"Chceš si o tom promluvit?" zeptala se tedy blonďatá žena.

'O čem chce mluvit? Snad ne o Ayme… to snad ne, o tomhle nechci mluvit, myslel jsem, že se k tomu nebudeme vracet, když nezačala doteď. Je ale pravda, že jsme poprvé sami.'

"Vlastně ani ne." řekl mladík opatrně. Občas bylo těžké přimět jeho mámu, aby se nepletla do některých věcí.

'Hádám, že od toho je obvykle otec…'

"Ayme je moc milá." řekla jeho máma, čímž Kisemu dala jasně najevo, že se tématu nevyhne.
"Hmmm…" zabručel jen mladík. Nechtěl to s ní probírat.
"No chtěla bych si promluvit o té chodbě." řekla žena zpříma. S jejím synem to obvykle bylo jednoduché, ale dneska si s ní nechtěl povídat. Nikdy vlastně nebyl moc sdílný, pokud šlo o opačné pohlaví.
Kise se sesul na sedadle a něco zaúpěl.

'Tohle ne prosím! Nechci se o tom s ní bavit!'

"Zlatíčko." řekla a odbočila do města. "Vím, že ji máš rád."
"Mami, prosím, vážně se o tom nechci bavit." ozval se její syn. Nebyl si sice úplně jistý, kam tím míří, ale věděl, že se tomu chce vyhnout.
"Vím." přikývla blondýnka, ale pak dodala: "Jsou věci, které kluci probírají s otci, ale no…"

'Zamilování se probírá s otci? Tak moment, nemluví náhodou o bezpečném sexu?'

"Je jen kamarádka." zarazil ji Kise. "Políbili jsme se jen proto, že jsme byli opilí, nic to neznamenalo."
Matka jen na chvilku spustila oči ze silnice, aby se na něj podívala, než se znovu věnovala řízení. "Možná ale časem nebude jen kamarádka, nebo přijde nějaká jiná dívka."

'Ona se mnou asi chce vážně probírat sex?!'

"Míří tahle debata k bezpečnému sexu?" zeptal se Kise narovinu. Přišlo mu hloupé vyslovit to nahlas, ale chodit kolem toho bylo ještě horší.
"Vlastně jo." přitakala jeho matka. Nikdy předtím ji přednáška o bezpečnosti netrápila. Když ale syna viděla na chodbě s Ayme, tak ji to trápit začalo.
"Pak si ji můžeš odpustit, protože tě předběhla jak školní výuka, tak televize." řekl mladík a trochu se ošil. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
"Dobře." přikývla jeho máma trochu váhavě. Tohle byla definitivně jedna z chvil, kdy by měla raději dceru. Zbytek cestu už ale naštěstí proběhl bez dalších debat na tohle téma.



No taky jste někdy měli dostat přednášku?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 12. června 2016 v 19:52 | Reagovat

:D ... to bylo podařené to s Kiseho matkou v autě, probírání sexu... :D
A to jak náš senpai koukal, jak mladě Kiseho matka vypadá! :D
Dobrý dílek !:)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 13. června 2016 v 9:40 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že tě díl tak pobavil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama