Basketbalová hlava 25

13. června 2016 v 8:58 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Uběhlo už několik dní od jejich návratu domů, ale Kiseho matka z nějakého důvodu pořád myslela na chvíli, kdy viděla syna s Ayme na chodbě.

'Řekl by mi o tom, kdyby mezi nimi vážně něco bylo? Nebo spíš kdyby byli až tak daleko?'

Blondýnka nasedla do taxíku a řekla taxikáři, kam ji má odvést. Jeho potvrzení, ale vnímala jen napůl. Stále byla duchem nepřítomná.

'Jsem přece jeho máma ne? Určitě by mi to řekl!'


Haruko se sama pro sebe zamračila.

'Jasně, že by mi to neřekl! Je to puberťák, ti se matkám nesvěřují! Viděla jsem přece, jak reagoval v autě! Ani trochu se mnou tyhle věci nechtěl probírat! Co mám ale dělat? Mám to nechat být a doufat, že bude zodpovědný?'

"Paní?" oslovil ji taxikář už potřetí. Teprve teď se na něj ale blondýnka podívala.
"Ano?" zeptala se tedy Haruko trochu zmateně.
"Jsme na místě." řekl černovlasý muž docela otráveně.
"Jistě, díky." odpověděla a podala mu peníze.
"To je moc." prohlásil, když žena vystoupila, aniž by počkala, až jí vrátí.
"To je dobré." houkla jen Kiseho matka a v podpatcích se rozběhla po chodníku ke stadionu.

'Jdu pozdě! Zatraceně!'

Obvykle nestíhala synovy zápasy. Tenhle ale měl být pro něj důležitý, nebo jí to tak alespoň přišlo, když spolu naposledy mluvili. I když se ale rozhodla, že na něj půjde, i kdyby nakonec za synem ani nešla, tak teď dorazila pozdě. Zápas totiž začal před víc jak patnácti minutami.

'To snad ne! Proč musím zrovna dneska meškat?!'

Haruko doběhla dovnitř a vynořila se v zadní části tribun.

'Dobře! Začíná druhá čtvrtina, to zase nejdu až tak pozdě.'

Blondýnka se krátce usmála, když si všimla syna a pak se rozhlédla po tribuně. Potřebovala se někde posadit, ale moc míst nebylo v dohledu. Tohle nakonec byl zápas Interhigh a navíc mezi generací zázraků.

'Výborně!'

Jedno místo bylo docela blízko v poslední řadě jedné z tribun a hned na kraji, takže se ani nemusela nikam prodírat. Musela se jen zeptat šedovlasého pána, který tam měl béžový kabát, jestli je volné. Kabát ale byl přehozený způsobem, že to nevypadalo, jakoby si tam měl přijít někdo sednout, takže tu byla dost velká šance.

'Má na sobě oblek a už z dálky vypadá dost seriózně. Nejspíš je tam volno, protože se nikdo neodvážil zeptat. No za pokus nic nedám.'

"Máte tu volno?" zeptala se muže přívětivě. Ve chvíli, kdy se ale na ni otočil, tak její srdce nejspíš vynechalo úder.

'To není možné! To prostě nemůže být on!'

"Jistě." řekl muž, který vypadal stejně překvapený, jako ona, rychle se ale vzpamatoval a vzal si kabát na klín.
Blonďatá žena se ale ani nepohnula a jen na něj dál zírala.
"Neposadíš se?" zeptal se tedy šedovlasý muž, ale vůbec se při tom na ni nedíval. Jeho pohled byl znovu upřený na vzdálené hřiště.
Blondýnka se až teď dokázala znovu nadechnout a jednoduše sklouzla na sedačku vedle něj. Její srdce ale pořád bilo jako o závod.

'Jak je tohle možné?! Jak to, že je tady?!'

"Vypadáš dobře." podotkl muž, ale zůstával odměřený.
Haruko na to nic neřekla a tak muž dodal: "Zdá se, že se ti daří."
"Ne díky tobě." odpověděla konečně blondýnka a na muže se zamračila.

'Nebudu se před tebou třást! Už ne!'

"Já vím." povzdechl si muž poněkud smutně a Kiseho matku tím trochu zaskočil. Ani tak se ale nedala obměkčit a dál se na něj mračila.
"Dneska musím mít obzvlášť špatnou karmu, když jsem si vysloužila tuhle náhodu." podotkla Haruko a také se zahleděla na hřiště.
Šedovlasý muž na to nic neřekl, ale krátce se na ni podíval.

'Proč je zatraceně tady?'

"No jednou jsme se potkat museli." podotkl tedy muž a dál se soustředil na hru.

'Co je tohle za žvást?!'

"Japonsko má kolem sto dvaceti sedmi miliónů obyvatel, takže opravdu nemuseli." odsekla žena. Nedokázala zůstat klidná. "Jak vůbec tvoje obchodní zájmy souvisí se středoškolským basketem?"
"Nijak." pokrčil muž rameny. Jeho společnice se zdála být kousek od výbuchu vzteku a kolem nich byli lidé, kteří se na ně otáčeli s nespokojenými pohledy.

'Nijak? Co tím myslí?'

'Víš, vždy jsem přemýšlel, co ti řeknu, až se potkáme." prohlásil, když mezi nimi na chvíli zavládlo ticho.
"A?" zabručela tedy Haruko.
"Zjistil jsem, že není nic, co bych ti mohl říct." pokrčil muž rameny. Pořád byl velmi klidný a odměřený, což jeho společnici ale ani v nejmenším nepřekvapovalo.

'Pořád stejný, že? Stejně chladný, jako celý můj život.'

"To, co jsem ti udělal, se totiž nedá odpustit." dokončil šedovlasý muž a založil si ruce na hrudi.
"Co tu děláš?" zeptala se Haruko, aniž by nějak reagovala na jeho slova. Řekl to přesně. Nedalo se to odpustit.

'A já ti ani odpustit nehodlám.'

"Jako tvůj otec jsem selhal." podotkl zničehonic, až se na něj blondýnka překvapeně podívala.

'Tak to jsi trefil!'

"Nikdy jsem nedoufal, že mi odpustíš, ale chtěl jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Proto jsem se tě pokusil najít. Uznávám, že až moc pozdě, když uběhl skoro rok." prohlásil a na chvíli sklopil hlavu.
Blonďatá žena na to nic neřekla a jen se ještě víc zamračila.
"Nemohl jsem tě ale najít. Dokonce jsem si zaplatil detektiva." podotkl muž s povzdechem.

'Co ti na tohle mám říct? Co zatraceně čekáš, že ti řeknu? Vyhodil jsi mě na ulici s novorozencem!'

"Nikdy by mě nenapadlo, že si změníš jméno." téměř se zasmál její otec. "Kdybych tě nezahlédl v televizi při rozhovoru s tím návrhářem, pro kterého pracuješ, tak bych ani nevěděl, jestli ještě žiješ."

'Kdy to asi tak bylo? Těch rozhovorů bylo víc.'

"Jaký rozhovor?" zeptala se tedy blondýnka chladně. Kdyby nic jiného, tak chtěla vědět, jak dlouho o ní otec věděl. Haruko si tehdy nevzala matčino rodné příjmení proto, aby ji nenašel otec. Ve skutečnosti si ho vzala ze strachu, že by Ryouta našel jeho. Její otec byl bohatý obchodník a tak se jeho jméno objevovalo v televizi při různých příležitostech. Nejspíš by to Ryoutovi nejdřív nedošlo, ale až by byl starší, tak by si o něm mohl najít nějaké informace a tak by věděl, že se jeho dcera nejen jmenuje stejně jako jeho matka, ale i se narodila ve stejný den. Něco takového by pro něj nebyl problém zjistit od chvíle, kdy by se naučil používat počítač. Ona sama si to nakonec ověřila.

'Nikdy se nesmějí poznat!'

"Před skoro osmi lety." odpověděl její otec jednoduše.

'Před osmi lety?'

"A to ses nikdy neobtěžoval ozvat?" zabručela jeho dcera pohoršeně. Pokud ji hledal, jak tvrdil, tak proč potom jednoduše nezvedl telefon?
Muž se ale z nějakého důvodu usmál. "Copak ty bys se mnou mluvila?"

'Ne, jistě že ne…'

Jeho dcera na to nic neřekla a tak mezi nimi na chvíli zavládlo ticho.
"Jak jsi věděl, že tu budu?" zeptala se tedy nakonec.
"Nevěděl." přiznal její otec jako by říkal samozřejmost.
"Tak proč jsi…' začala Haruko, když jí to došlo.

'Jistě že to nevěděl. Vůbec tady není kvůli mně! Přišel se podívat na Ryoutu!'

"Nechci, aby ses mu pletl do života." prohlásila Haruko chladně.
"Kvůli němu nebo tobě?" zeptal se její otec, aniž by se jej její slova jakkoliv dotkla.

'Cože?!'

"Nemusíš se ale bát. Chodím na jeho zápasy od chvíle, co začal hrát za Teiko. Nikdy jsem s ním ale nemluvil." podotkl její otec s povzdechem.
Kiseho matka na chvíli zavřela oči, než se rozhodla zeptat: "Proč ne?"
Otec se na ni tedy krátce podíval s lehkým úsměvem, než odpověděl: "Protože to by ti o tom řekl a pak bych neměl šanci ho ani vidět."
"Jak to myslíš?" vyhrkla Haruko překvapeně.
"Pořád mě nenávidíš." podotkl a jeho dcera přikývla. "Kdybych se mu představil, tak ty bys mě pak vykreslila jako tu nejhorší lidskou bytost a už by mě znovu vidět nechtěl."

'To také jsi!'

Haruko mlčela, ale i tak v jejích očích viděl souhlas a proto podotkl: "Ne že bych si to nezasloužil, ale nechci, aby se tak na mě díval jediný vnuk."
"Tak ses rozhodl chodit tajně na zápasy? A co potom?" zeptala se jeho dcera.
"Potom nic." pokrčil ale rameny šedovlasý muž. Z jejího tónu poznal, že od něj čeká nějakou lest, ale v tom ji musel zklamat: "Nikdy nebyl žádný další plán. Přijít na zápas byl způsob, jak ho vidět. Nic víc v tom nikdy nebylo, proto jsem taky nikdy žádný nevynechal."
"Tomu se jen těžko věří!" odsekla jeho dcera popuzeně.

'Na moje recitály jsi nikdy nepřišel včas a kolikrát jsi nepřišel vůbec. Zmeškal jsi dokonce i imatrikulaci na škole, kam jsi mě donutil nastoupit!'

"Vím, že jsem byl špatný otec." přikývl muž celkem klidně, i když se jeho tvář trochu zkřivila.

'To je lítost? Ne, to přece není možné! On žádné podobné city nemá!'

"Je přestávka." podotkl s povzdechem. "Asi se půjdu trochu projít. Jestli tu budeš i po přestávce, tak můžeme pokračovat v konverzaci."
Jeho prohlášení ji trochu překvapilo. Možná i proto mu nic neřekla, když odcházel a jen zůstala sedět na svém místě.



Tak jestli má chodit na všechny jeho zápasy, tak se s dcerou skutečně musel jednou potkat, takže proč ne přímo teď?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 16. června 2016 v 20:57 | Reagovat

<3 už jsem ti říkala, že píšeš naprosto úžasně ? No nastal čas to říct znovu...
Pokaždé když čtu tento díl, tak mi přijde úplně dokonalý

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 17. června 2016 v 9:10 | Reagovat

[1]: Občas mě ohromuje, že tě to pořád tak baví, i když jsi to četla už několikrát. :D Ale jsem za to ráda a za komentář ti děkuju. :-)

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 17. června 2016 v 11:20 | Reagovat

No páni, to bylo drama, to jsem vůbec nečekala, takový vývoj událostí... Hm...
Pořád mě překvapuješ Oreo (nevadí, to oslovení, já jen že tě mám v oblíbených na liště a neboť máš dlouhý název mám tam napsané Ore,  tak vždy jdu se mrknout na Oreo... :D Oh, zpátky k věci)

To bylo na ostří nože, ten jejich rozhovor. Na jednu stranu ji chápu, vážně nepomoci jí, když byla v takové no nevím, jestli je dítě problém, ale spíš v situaci. To nebylo fér... A bylo to od něj hnusný, ani se jí nedivím, že se do něj straní.
Pak se objeví a mluví o tom, že ho to mrzí a že ji chce zpátky... To jsem nikdy u filmů a knížek nepochopila. Když je někdo na někoho naštvaný, jo po nějakém čase to přejde, ale člověk by si měl uvědomit, že přijde čas, kdy  se ozve svědomí a to už bývá pozdě...

Jsem zvědavá, co bude dál a jak se to všechno bude vyvíjet i v tomto směru...

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 17. června 2016 v 12:31 | Reagovat

[3]: Musím říct, že mě tvůj komentář opravdu potěšil. Tak dlouhé komentáře totiž nemívám často. Musím ale přiznat, že mnohem víc mě potěšilo, že jsem si vysloužila místo na liště, takže děkuji, jsem poctěna. Jinak oslovení se mi celkem líbí, takže mi tak klidně říkej, je to vtipné. :-D
Pokud jde o tohle rodinné drama, tak ani já jsem se ještě nerozhodla, jak přesně skončí.  Musím říct, že to tu původně ani být nemělo, ale pak mě to napadlo a spontánně jsem to napsala, i když jsem si nebyla jistá, jestli bych měla. Má drahá Pariah mě ale přesvědčila, že to za to stojí a tak jsem to sem přece jen dala. Je ale otázka jestli bych jí za to měla děkovat, nebo ji spíš proklínat, protože tahle povídka se v dalších dílech ještě pořádně zkomplikuje i kvůli dalším věcem, ale to předbíhám. Zkrátka to bych nebyla já, abych věci nezamotala takovým způsobem, že potřebuju tabulku, abych se ve všem vyznala. :D  :D Každopádně, i když to tak v dalších dílech možná nebude moc vypadat, tak se k tomuto dramatu ještě v budoucnu vrátím, takže jestli tě zajímá jeho výsledek, tak ti přeju hodně trpělivosti. ;-)

5 Pariah Pariah | Web | 17. června 2016 v 17:04 | Reagovat

[4]: No... kdyžtak chci zabít jemně a s citem... :D

Mimochodem není nic lepšího než tabulka v excelu... ten zážitek z její výroby a poznámek je neskutečný... :D:D
takže... teším se na tvé další "tabulky" ;)

6 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. června 2016 v 8:47 | Reagovat

[5]: No nemůžu tě zabít. S kým bych pak probírala všechny možnosti, jak si zkomplikovat povídku? :-D  :-D

7 Pariah Pariah | Web | 18. června 2016 v 14:43 | Reagovat

[6]: No jo... se mnou přicházejí komplikace :D:D ale život není jednoduchý, pokud teda nejsi Murasakibara (promiň Atsushi, jinak tě mám ráda)
Zvláštní je žes nezmínila moje ukecávání na prasárny... ale pro mě plus, můžu tě dál nepozorovaně kazit :-p :-D :-D

8 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. června 2016 v 15:12 | Reagovat

[7]: :-D  :-D Myslím, že ses právě odhalila sama. ;-) Navíc prasárny tam zatím nebyly takže v pohodě. :-)

9 Pariah Pariah | Web | 18. června 2016 v 16:42 | Reagovat

[8]: a mě právě napadlo, že to bude proto, že ty máš prasárny tak ráda, že tě ani ukecávat nemusím... :-D  8-)

10 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. června 2016 v 17:03 | Reagovat

[9]: No ne že bych měla vyloženě něco proti, ale moje oblíbená věc na psaní to taky není. Vždycky si připadám dost hloupě, když to mám napsat. :D  :D

11 Pariah Pariah | Web | 18. června 2016 v 18:37 | Reagovat

[10]: A přitom ti to tak jde... (ANO! chceme víc prasáren :D:D:D)
Mimochodem to jak se cítíš čtenáři nepoznají takže v pohodě :-D:-D I když uznávám, že občas se taky cítím dost nejistě, hlavně když si nejsem jistá, zda by to odpovídalo povaze hrdiny... (například teď... ty víš co mám na mysli ;))

12 IceSun685 IceSun685 | Web | 19. června 2016 v 9:14 | Reagovat

[11]: jj mylsím že jo :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama