Překvapení 58

4. června 2016 v 8:48 | IceSun685 |  Překvapení
"Co jste to vyváděli?" zeptala se jich dívka zvláštně klidným hlasem. Podle všeho byla ke všemu tak trochu flegmatická.
"Vlastně jsme se snažili zachránit alespoň něco z tvé zahrádky." odpověděl Itachi, protože Kisameho odpověď by asi nebyla moc příjemná. Navíc se tvářil naštvaně i kvůli její skryté poznámce týkající se hlavně jeho vzhledu. Itachi měl špinavé jen boty, konce nohavic a ruce, které zrovna utíral do jakéhosi hadru, který měl doteď v kapse. Dokonce ani jeho vyhrnuté rukávy nedošly k úhoně. Zato Kisame byl nepopiratelně špinavý naprosto celý.
"A povedlo se?" odpověděla Miroko otázkou, která byla docela zvědavá.
"Co šlo zachránit, jsme přesadili do pytlíků, ale moc toho nečekej." odvětil Itachi a pokusil se o úsměv. Ještě s ní pořádně nemluvil a ta naléhavost, ho přiváděla k šílenství. Přece nemohli ignorovat fakt, že to dítě může být i jeho.
"Půjdu se umýt." zabručel Kisame a vyrazil pryč, neměl v úmyslu tam s nimi zůstávat déle, než bude nezbytně nutné.
"Dobře." zavolal za ním Itachi a zůstal před ní stát a dívat se jí do očí.

Když pak uhnul pohledem dolů a zůstal se chvíli dívat na její břicho, tak si dívka odkašlala a zeptala se ho: "Posadíš se?"
Itachi jen přikývl a sedl si na okraj pohovky, tak aby si od ní udržoval jakousi podle něj dostatečnou vzdálenost.
"Vím, že tě to trápí, ale já nedokážu říct čí je." zašeptala Miroko trochu smutně. Bylo to vlastně docela zvláštní, protože ona se s tím potýkala už několik měsíců a najednou tu byl Itachi který byl na tom ještě hůř, protože se s tím potýkal jen několik hodin a byl ještě ztracenější než ona. Přesto to bylo zvláštním způsobem uklidňující, asi že už to netrápilo jen ji.
"To vím." zašeptal Itachi a sklopil pohled k zemi. I jemu bylo jasné, že nemá šanci něco odhadnout, když tam byla tak malá časová prodleva.
"Jen netuším, co s tím uděláme." přiznal mladý Uchiha a podíval se jí do očí.
"To ani já ne, ale přiznávat před Sasorim a Deidarou, že jsem vlastně d*vk*, se mi moc nechce." řekla dívka hrubě a prohlížela si muže sedícího kousek od ní. Moc dobře viděla, jak sebou při tom slově škubnul. Ona sama si to už dávno přiznala, bylo to trefné pojmenování. Protože jen d*vk* netušily, s kým čekají dítě.
"Tohle nejsi." ujistil ji Itachi a trochu bez přemýšlení ji chytil za ruku.
Usmála se na něj a trochu nepřítomně položila volnou ruku na bříško. Děťátko se pohnulo.
"Je sice milé, že to říkáš, ale ty víš nejlépe, že to tak je." odvětila dívka jednoduše a sama mu ruku stiskla. Nebyla si ani jistá proč, ale sedla si trochu blíž a přitiskla ji na své bříško. Itachi sebou lehce škubnul, když ucítil pohyb dítěte. Už to sice dřív zažil, když jeho máma čekala Sasukeho, ale tohle bylo jiné. Věděl, že je.
Itachi ruku neodtáhl, dokud mu ji Miroko nepustila.
"Pořád doufám, že mě něco osvítí a já nějak poznám, čí vlastně je, abych mu to mohla říct, až se jednou zeptá a nemuset přiznat, jak to je doopravdy.
"Určitě to poznáš." ujistil ji Itachi a znovu se podíval na její bříško. Bohužel to ale nešlo, dokud bylo v její děloze. Hádat se bude dát nejdříve, až se narodí a i tehdy to asi bude problém.
"Možná." zašeptala Miroko a trochu zamyšleně pokračovala: "Už jsem nad tím dost přemýšlela. Pokud zdědí ty správné věci, tak by to mohlo být docela jednoduché.
"Co přesně máš na mysli?" zeptal se Itachi. Nebyl si jistý, jestli půjde tak snadno poznat, na koho se podobá víc.
"Když jsem se z knih učila o lékařském ninjutsu, tak jsme se dočetla i o spoustě věcí souvisejících s děděním po rodičích. Nejde jen o předpoklady být schopný ninja a o dědičné choroby." začala dívka a trochu zamyšleně se podívala před sebe. "Já mám světle hnědé oči a Deidara modré, takže protože vždycky převládne tmavá barva nad světlou, tak by naše dítě nemohlo mít tmavší oči, než mám já."
"Budou-li tmavší, tak…" začal Itachi, ale nebyl schopný to vyslovit nahlas.
"Tak bude tvoje." doplnila za něj.
"Takže když bude mít tvoje oči, tak je Deidarovo." uzavřel to Itachi jednoduše.
"S tmavou barvou je to jasné, ale se světlou už tak ne." zakroutila dívka hlavou. "Tmavoocí rodiče mohou mít teoreticky světlooké dítě, protože v jejich DNA může být ukrytá informace pro světlé oči, která se u nich neprojevila, ale kterou mohou předat dítěti. V podstatě máš ale pravdu. Bude-li mít moje oči, tak je pravděpodobněji Deidarovo, ale jistě se to bohužel říct nedá."
"Tak by to chtělo něco průkaznějšího, ne?" zeptal se Itachi trochu zdrceně. Tohle začínalo být až moc na jeho nervy.
"Stejně můžu mluvit o barvě vlasů, ale je to ten samý případ, takže ve výsledku, to nemusím pořád vědět jistě. Pokud bude mít alespoň jedno z toho tmavé, tak je ale celkem jisté, že je tvoje, pokud bude mít oboje po mně, nebo dokonce světlejší, tak je vysoce pravděpodobné, že je dítě Deidarovo. Navíc oboje tyhle věci se mohou v nízkém věku z části měnit, já se třeba narodila s o dost světlejšími vlasy, než mám teď. Tohle všechno, ale ukáže až čas a ty ani já si v podstatě nikdy nebudeme jistí, jestli nemůže být tvoje. V tomhle to má lepší Deidara, protože ho lze vyloučit snáz." odpověděla mu Miroko, ale Itachiho to moc nepotěšilo. Zvláště představa, že by žil několik let v nejistotě, než by se ukázalo, čí má povahu a jakou zdědilo chakrovou podstatu, nebo dokonce, jestli neodkryje sharingan. Bylo to až moc proměnných a spousta let nejistoty pro všechny.
"Tohle není dobré." zabručel Itachi a na okamžik složil tvář do dlaní.
"To je přesně ten důvod, proč nikdo nebude vědět, že možná není Deidarovo." řekla dívka podivně klidně a pevně.
"Nechci, aby se na mě ostatní dívali, tak jak se sama vidím, už tak mi stačí, jak děsné je to teď. Nestojím o jejich utahování si z vás dvou, nebo aby moje dítě neustále zkoumali pohledem a vsázeli se, čí vlastně je. Ani tomu nechci vystavit Deidaru, bylo by to zbytečné. Není důvod, aby se s tím musel vyrovnávat i on a nikdy si nebyl doopravdy jistý, jestli je dítě jeho, pokud se narodí a bude podobné mně." prohlásila dívka pevně a postavila se. Nechtěla před ním vypadat slabá a bezradná.
"A co když bude moje?" zeptal se Itachi a krátce jí pohlédl do očí. Tohle byla skutečnost, kterou museli zvážit. Miroko tvrdila, že není fér to Deidarovi ještě ztížit tím, že nic není jisté. Itachi zase věci viděl z druhé strany.
"Myslíš, že je fér nechat ho žít s tím, že je to dítě určitě jeho a potom za pár měsíců nebo dokonce let říct opak?" zeptal se jí a taky se postavil. Pomalu se z toho stávala hádka, kterou bohužel vedli na místě, kde mohli přivolat nechtěné publikum.
Miroko stiskla rty, Itachi měl v mnohém jistě pravdu, ale podle ní to bylo buď stoprocentní ublížení, když mu řeknou pravdu, nebo padesátiprocentní možnost, že to později bude bolet o to víc. Snad Miroko neměla dost soudnosti, aby zvolila, co je správné.
"Odpusť mi, že jsem sobecká, ale já se s následky pravdy teď poprat nedokážu, takže o tom prostě mlč. Bude-li dítě tvoje, vyřešíme to, až si tím budeme jistí. Do té doby je Deidarovo." prohlásila jednoduše a vyrazila pryč. Neměla v úmyslu se s ním dál bavit, časy, kdy mu věřila a chtěla jeho rady, byly dávno pryč.
Itachi se trochu zdrceně posadil, sám si nebyl jistý, co by pro něj bylo lehčí, ale snad měla Miroko pravdu a bude lepší dál lhát. Možná to alespoň pro ostatní tak bude lehčí.



Tak k Tobimu jsme se nedostali, protože se nám jejich nevyhnutelný rozhovor trochu moc protáhl, ale to se nedá nic dělat. Alespoň víte něco málo z genetiky, tak si teď možná všimnete, že někteří seriáloví rodiče vašeho hrdiny, prostě být jeho rodiče nemůžou, což je častější, než byste si mysleli, ale to už je lekce ze života a já jen doufám, že teď nikomu nedošlo, že jeho rodiče, nejsou jeho rodiče. Tak zase příští týden, lidi. ;) Také jsou možné odchylky tak se nebojte adopce zbytečně.
(Jinak ten druh genu, neboli ta ukrytá informace, se nazývá Alela, takzvaná forma genu. Například pro tu barvu vlasů totiž zdědíme dvě alely. Jednu od otce a druhou od matky a právě jejich kombinací vznikne naše barva vlasů…to jen kdyby to někoho víc zajímalo, když tak se ptejte a já vám nejasnosti vysvětlím, tohle je docela složité a nevím, do jaké míry máte znalosti o genetice. Snažila jsem se to sice napsat co nejjednodušeji pro případ, že by to tu četli samí humanitně zaměření, ale i tak je to hodně těžká a rozsáhlá kapitola biologie plná výjimek a kompromisů, tak se nestyďte zeptat.)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama