Překvapení 59

18. června 2016 v 8:48 | IceSun685 |  Překvapení
"Odpočívá?" zeptal se Sasori a přisedl si k hluboce zamyšlenému Itachimu. Mistr loutkář byl přívětivý a Itachiho trochu zajímalo, jak moc by se jeho postoj změnil, kdyby mu prostě řekl pravdu.
"Myslím, že ano." odpověděl Itachi a další větu raději spolknul. Ne, nejspíš by nic dobrého nepřineslo, kdyby mu to teď prostě řekl. Navíc by si proti sobě poštval i Miroko a možná dokonce i Deidaru, který by mu nejspíš hlavně vytknul, co všechno už musel přetrpět a dost možná neprávem.
"To je hádám dobře." zašeptal její otec zamyšleně a rozhlédl se po místnosti. Skutečně se tady toho hodně změnilo, ale Sasori neměl představu, jak moc se to ještě změní.
"Už se nějak rozhodlo, jestli se spojíme s Peinem?" zeptal se Itachi, snad protože ho ticho a jeho vlastní myšlenky až příliš drtily.
"Vlastně ano. Miroko souhlasila s tím, že mu dáme vědět, tak jsem se s ním spojil a všechno mu řekl…" začal Sasori přemítavě a Itachimu jen projelo hlavou: 'Všechno ne.' nahlas ale jen řekl: "A výsledek?"
"Ještě se ozve, asi to byl i pro něj trochu šok." zabručel Sasori nervózně. Každá další minuta nebo hodina, kdy nic nevěděl, ho jen víc ničila. Ta nejistota byla příšerná.
"Pokud Pein rozhodne špatně, pomůžeš mi ji schovat?" překvapil ho Sasori otázkou.
Itachi měl relativně dobrou představu, co tím špatně Sasori myslí, ale nedokázal by to vyslovit nahlas. Krátce si vzpomněl na vyvraždění klanu a pak jednoduše odvětil: "To je samozřejmé."
"Díky, příteli." odvětil mistr loutkář a krátce mu stiskl rameno, než vyrazil do kuchyně se slovy: "Měli bychom udělat něco k jídlu, jsou skoro tři a nikdo z vás ještě nejedl."
Itachi jen přikývl a s myšlenkami: 'Nemáš za co děkovat.' se vydal za ním. I on už měl hlad a Miroko by nejspíš měla jíst mnohem častěji.


Deidaru vyrušilo zaklepání nebo spíš zabouchání na dveře.
"Jídlo!!!" zařval Kisame z plných plic a šel dál. Zřejmě mu bylo jedno, jestli Deidara skutečně přijde a ani sám mladík si tím nebyl jistý. Bylo mu jasné, že tam potká i ostatní. Například Sasorimu měl v plánu se pokud možno vyhýbat. Jeho hlad a taky skutečnost, že plánoval další rozhovor s Miroko, ho ovšem donutila vyjít. Skutečnost, že ho možná nenáviděla míň, než původně očekával, mu dodávala celkem odvahu. Také to, co mu řekl Sasori, ho donutilo přemýšlet. Věděl, že nechce, aby měl Sasori pravdu. Pokud to bude alespoň trochu možné, tak chce se svým dítětem mít aspoň trochu dobrý vztah. On sám si moc rodičovské lásky neužil, protože byl odkopnuté dítě, ale to neznamenalo, že musí být zákonitě špatný otec. Jediné co skutečně musel je přijmout odpovědnost a napravit svůj vztah s Miroko a právě to byl důvod, proč se donutil zamířit k ostatním. Jen musel ukázat, že se ničeho nebojí a najít tu správnou chvíli na rozhovor s Miroko. Jelikož dívka vyhledávala spíš samotu, tak to jistě nebude problém.

V kuchyni se už sešli všichni, takže Deidara dorazil poslední, ale ani tak ho nikdo nepozdravil, ani jakkoliv nezareagoval. Itachi byl mlčenlivý a vyhýbal se všem pohledům. Sám Deidara se snažil být neviditelný před Sasoriho nenávistným pohledem a Miroko si zřejmě za ten půlrok odvykla mluvit celkově, takže jí hrobové ticho zřejmě nevadilo.
Zato bezradného Kisameho to naprosto ničilo. Jestli to takhle mělo být až do konce, tak všechny chraň bůh a ne ten Hidanův, to by mohlo být ještě horší.
"Mám nápad." prohlásil náhle a nebylo zcela jisté, jestli je to dobrý nápad, nebo chabá snaha nemlčet.
"Měli bychom dělat něco konstruktivního." dokončil Kisame myšlenku a chvíli těkal pohledem od jednoho k druhému v marné naději, že někdo něco řekne.
"A co by to mělo být?" hodila mu záchranné lano Miroko, která se přes všechno zdála být nejvíc v pohodě.
"No říkal jsem si, že bychom mohli dát dohromady zahradu. Nemyslím tím do původního stavu, ale mohli bychom ji vylepšit, co lidi?" zkoušel to dál Kisame.
"Myslel jsem, že už nikdy nechceš vidět hlínu." podotkl suše Itachi při vzpomínce na dnešní dopoledne.
"Řečnický obrat." odbyl ho žraločí muž stroze. Itachi měl samozřejmě pravdu v tom, že zvlášť po dnešku nesnáší zahradničení, ale situace v úkrytu byla jednoduše neúnosná. Pokud všichni v nejbližší době nezačnou mluvit a něco dělat, tak Kisamemu asi hrábne, nebo si to alespoň myslel.
"Zní to hezky." podpořila ho Miroko. Vlastně ji to až tak nezajímalo, protože si už nemusela pěstovat vlastní jídlo, ale pokud to znamenalo, že se atmosféra v úkrytu aspoň trochu uklidní, tak byla pro.
"Bezva, můžeš být náš šéf." prohlásil Kisame a jelikož nikdo vlastně nic nenamítal, tak Miroko pozici v podstatě přijala.
"V tom případě vám dám za úkol promyslet si, co bychom mohli s tím placem udělat a u večeře to projdeme." prohlásila dívka jednoduše a vyrazila pryč. Kuchyně byla až příliš stresující a to jí moc nesvědčilo.

Pein se pomalu postavil a rozhlédl se po okolí, které bylo poseto mrtvými těly. Tohle byly chabé pozůstatky Hanzoových vojsk, které ještě Pein nevyhubil. Jistě jich ale moc nezbylo. Z těch dnešních nezbyl jediný naživu. Oranžové vlasy smočily kapky deště a Yahikovo tělo se podívalo vzhůru.
Obloha byla posetá temnými mraky a pomalu se z nich začaly odlepovat první kapky deště. Brzy se spustí skutečná průtrž mračen, to už Nagato poznal od pohledu.
"Nebe už zase pláče." ozvala se jediná žijící osoba na bojišti.
"Jistě ne za naše nepřátele." odvětil Pein, aniž by se na Konan podíval.
"Ne." souhlasila žena klidným hlasem. "Ale chce smít jejich krev, aby nehyzdila zemi pod ním."
Pein se sám pro sebe usmát. Tohle měl na Konan rád. Byl to skoro důkaz, že ho modrovlasá žena nikdy nezradí. Tohle nebyl fanatismus jako u Hidana, ale spíš slepá víra ve správnost jejich věci. Jak by také nemohla být správná, když pro ni zemřel Yahiko. Mladík, jehož tělo bylo hlavní Peinovou schránou a věčnou připomínkou důvodů, proč ho jeho společnice bude vždy následovat.
"Mám se postarat o těla?" zachroptěl tvor, jenž doslova vystoupil ze země. Pein se na okamžik podíval do jeho nepřirozeně žlutých očí, než zrak opět upřel na nebe. Bylo temné ne jen kvůli mrakům. Byla noc a Pein jen tiše počítal jaká denní doba je teď v úkrytu ukrývajícím jeho momentálně největší problém. Šest večer, dopočítal se nakonec Pein. Téměř o pět hodin méně, než tady. Možná už jsou i někteří po večeři.
"Chceš některé z těch těl?" zeptal se o něco vyšší hlásek bílé poloviny podivného tvora. Pein si vlastně nebyl jistý, kde k němu vlastně Tobi přišel a možná to ani vědět nechtěl.
"Měl jsi mi někoho najít." připomněl mu Pein a znovu se na napůl rostlinu podíval.
"On chodí, kdy sám chce, ale i tak tě očekává ve tvém sídle." odpověděl černý Zetsu zároveň s bílým, takže byl hlas tvora ještě pofidérnější.
"Zbav se všech těl." řekl mu Pein v odpovědi a nemusel na Konan ani kývnout, aby ho jednoduše následovala.



Tak příště se už konečně dočkáme odpovědi na otázku, jak přesně Tobi rozhodne o osudu Miroko, tak se máte na co těšit. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama