Tvoje a moje sestra 04

30. června 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
Když Midorima dostal nápad se společným tábořením, tak ho ani ve snu nenapadlo, že bude muset Takaovi vysvětlovat, co všechno si má zabalit. I tak k tomu ale došlo. Midorima se díky tomu dozvěděl, že jeho kamarád ještě nikdy tábořit nebyl. Vyhnul se pak raději složitému vysvětlování a Takaovi blahosklonně přenechal svůj seznam věcí, které si má zabalit.
Až do dne odjezdu od něj měl díky tomu pokoj. Takao si totiž podle vlastních slov nechtěl kazit pobyt tím, že by se dozvěděl zbytečně moc věcí. Všechno nakonec zažije přímo v lese. Midorima se mu to nesnažil rozmluvit, protože ve skutečnosti neměl nic hezkého, co by mu o táboření řekl. Zbytečnými podrobnostmi by ho pak spíš jen odradil. Takao byl tedy v den odjezdu docela natěšený. Černovlasá dívka, která přišla s ním, se sice tvářila o něco klidněji, ale jinak se taky zdála docela spokojená.

Dívka si zastrčila jeden z dlouhých černých pramenů za ucho a podívala se nejprve na bratra a až potom na Midorimu.
"Jo, jasně." vyhrkl její bratr a ukázal na Midorimu. "Ségro, to je Shin-chan."
Dívka překvapeně zamrkala, protože asi očekávala trochu formálnější představení. Zamračený mladík stojící před ní na ni navíc nepůsobil jako někdo, komu by měla říkat s příponou chan.
"Jsem Midorima Shintarou." představil se mladík a podal jí ruku. "Rád tě poznávám."
"Takao Amaya." řekla dívka a nabízenou ruku přijala. Zelenovlasý mladík nepůsobil zrovna společensky, ale jinak se zdál celkem normální.
Z domu v té době vyšla úplně stejně zelenovlasá dívka, jako byl on, která k nim doběhla.
"Moje sestra Shiori." řekl mladík a pak ukázal na černovlasé sourozence. "Takao Amaya a Kazunari."
"Těší mě." řekla dívka s trochu nejistým ale docela širokým úsměvem. Potom položila krabici, kterou donesla z domu a podala ruku nejprve mladíkovi, který ji s úsměvem krátce stisknul a potom i jeho sestře. Obě dvě se na sebe trochu zvědavě dívaly. Obě nakonec věděly, že tohle setkání je jen proto, aby se seznámily.
Jejich prohlížení pak přerušil Midorimův otec, který taky přišel z domu.
"Tak už jste tu, to je dobře." prohlásil a do auta dal vlastní krabici.
"Dobrý den." řekl Takao slušně. "Jsem Takao Kazunari a to je má sestra Amaya, oba jsme moc rádi, že můžeme jet s vámi."
"To je dobře." přikývl Midorimův otec, který byl zřejmě spokojený s tím, že má Midorima tak slušného kamaráda. Zelenovlasý mladík se ale na Takao díval trochu nevraživě. Takao ho neustále rozčiloval svým střeleným chováním, najednou byl ale slušně vychovaný a normální, což Midorimu celkem štvalo.
Midorimův otec pak vzal jejich tašky a přidal je k dalším věcem v autě. Potom ještě zkontroloval vozík připojený k autu a otočil se na mládež: "Je čas se pobít o místa na sezení."
"Sedím vepředu." prohlásil jednoduše Midorima. Očividně mu bylo jedno, že nechá hosty, aby se mačkali vzadu.
"Sednu si doprostřed." řekla tedy Shiori resignovaně a vydala se k autu. Sezení uprostřed bylo v jejich autě rozhodně nejhorším místem. Dívce ale nepřišlo správné, aby tam nechala hosty, i když Midorima tak rychle zabral nejlepší místo. Věděla ovšem, že nemá cenu se s ním dohadovat, protože mladík bude argumentovat tím, že potřebuje víc místa na nohy, což byla vlastně pravda.
"Sedni si za řidiče." řekl Takao své sestře, která se na něj překvapeně podívala. Obvykle to bylo jeho místo.
"Proč chceš sedět za spolujezdcem?" zeptala se tedy dívka.
"Abych do něj mohl celou cestu kopat." prohlásil její bratr a sedl si za Midorimu. Pokud by byl jeho kamarád ochotný, tak by si s ním mohl taky povídat, ale v opačném případě do něj měl skutečně v plánu kopat celou cestu.
"Nebývá vám doufám v autě zle?" zeptal se jich jediný přítomný dospělý, když se připoutali.
"Ne." odpověděl Takao za oba.
"To je dobře, protože pojedeme tři hodiny." oznámil muž a pomalu vyjel.
Midorimův otec pustil rádio, ale jinak bylo v autě docela ticho. Obě dívky si povídali mezi sebou a zdálo se, že si celkem rozumí. Midorima se pak rozhodl v autě číst knížku a tak do něj Takao skutečně většinu cesty kopal, nebo mu do zad alespoň tlačil koleny. Jedinou Midorimovou krátkou úlevou byla pauza na jídlo, ale potom se vše zase opakovalo.

Když pak konečně zastavili u lesa, tak Midorima moc rád vysedl. Nezapomněl se ale na Takaa mračit.
Společně s otcem pak vynosili všechny věci, jak z auta, tak z vozíku.
"Trefíte na naše obvyklé místo?" zeptal se muž svých dětí, a když oba přikývli, tak zase nasedl do auta a nastartoval.
"On nás tu nechá?" podivil se Takao, když muž skutečně odjel.
"Nemůže nechat auto jen tak u lesa." řekla Shiori. "Odveze ho do garáží a pak se sem vrátí."
"Tou dobou bychom už měli být v tábořišti." dodal Midorima a vzal jeden z batohů.
"To přece nemáme šanci všechno odnést." namítl hned Takao, když uviděl, že i Shiori bere nějaké věci.
"Samozřejmě, že ne." prohlásil Midorima tím svým tónem, kterým obvykle naznačoval, že je jeho kamarád hlupák. "Jeden z nás tu vždycky zůstane hlídat zbytek věcí.
"A kdo zůstane?" zeptal se tedy Takao.
"Tvá sestra." řekl Midorima jednoduše. On a Shiori znali cestu. Kdyby šel jen jeden z nich, tak by byla šance, že se ztratí. Pořád to byl nakonec rok, co tu byli naposledy. Pokud tedy půjdou oba, tak to bude v pořádku. I kdyby jeden zaváhal, tak ho druhý totiž doplní. Cesta byla o tahání věcí a tak bylo nelogické nechávat tu Takaa, který přece jen odnese víc než jeho sestra. Výpočet tedy vyšel na černovlásku.
"Já?" vyhrkla překvapeně dívka, která očividně žádný podobný výpočet neudělala.
"To bude v pohodě." ujistil ji bratr, ale dívka se moc klidná nezdála.
"Jak dlouho vlastně budete pryč?" zeptala se tedy černovláska a těkala pohledem mezi zelenovlasými sourozenci.
"Cesta k tábořišti nám většinou zabere tak půl hodiny, ale s věcmi o něco víc." řekla Shiori a Midorima dodal: "Je to ale první cesta, tak půjdeme pomaleji. Musíme dávat větší pozor, abychom se neztratili."
"Takže tu budu přes hodinu sedět sama na kraji lesa?" zeptala se dívka a vypadala dost vyděšeně.
Shiori se krátce podívala na bratra. Oba věděli, že oni jít musí, aby našli cestu. Tohle nakonec nebyla procházka po pěšině. Oba měli v krajině několik orientačních bodů a taky nějaké značky, ale i tak se budou řídit hlavně kompasem.
"Co kdyby teda zůstal Takao-senpai?" zeptala se Shiori a mladík se tomu pousmál. Nebyla první, kdo mu říkal senpai, ale i tak ho to potěšilo.
"Budiž." přikývl Midorima a vybral nějaké lehčí věci, které dal dívce nést.
"Neztraťte se!" zavolal za nimi Takao, ale jinak se bezstarostně rozvalil v trávě. Očividně se příliš neobával ani o ně a ani o sebe.



Tak táboření začíná, jak se jim asi bude dařit?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 6. července 2016 v 10:13 | Reagovat

:D... A kdo tu počká? :D bože Midorimo, nechat tam samotnou dívenku... Pf... Že se nestydíš! :D
Jinak povedený dílek, těším se na to jejich stanování! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 6. července 2016 v 20:29 | Reagovat

[1]: No Midorima má určitě dost vysoké IQ, ale v některých věcech je prostě pako. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama